Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 Ad 24/2024 - 51

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph. D. ve věci

žalobce: J. K.

bytem X

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 8. 2024, č. j. X,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí

1. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 8. 2024, č. j. X (dále jen „napadené

rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 7. 2024,

č. j. X (dále též jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla

žádost žalobce o starobní důchod pro nesplnění podmínek , o

důchodovém pojištění („zákon o důchodovém pojištění“).

2. V napadeném rozhodnutí žalovaná konstatovala, že důchodový věk žalobce byl vzhledem k jeho

zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech v souladu s § 74

zákona o důchodovém pojištění ve spojení s , o

sociálním zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 1995 (dále jen „ “),

stanoven na věk 59 let. Tohoto věku žalobce dosáhl X. Proto dle § 29 odst. 1 písm. j) zákona o důchodovém pojištění musel splnit podmínku potřebné doby pojištění v rozsahu aspoň 34 roků.

3. Podle § 29 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění se do doby pojištění potřebné pro vznik nároku

na starobní důchod podle odst. 1 písm. b) až k) a odst. 2 písm. b) až f) započítávají náhradní doby

pojištění, s výjimkou náhradních dob pojištění uvedených v § 5 odst. 2 písm. c) a d) a v § 102 odst.

5 a obdobných dob podle předpisů platných před 1. 1. 1996, pouze v rozsahu 80 %. Počet dnů

náhradních dob pojištění se zaokrouhluje na celé dny směrem dolů. Z osobního listu důchodového

pojištění žalobce ze dne 24. 7. 2024 plyne, že žalobce získal pro nárok na starobní důchod celkem

11 177 dnů pojištění, tj. 30 roků pojištění a 227 dnů pojištění. Nesplnil tak podmínky pro vznik

nároku na starobní důchod k požadovanému datu přiznání. Žalobce nesplnil ani podmínku 30 let

pojištění dle § 11 a § 13 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, která je stanovena v § 29 odst. 3

písm. a) zákona o důchodovém pojištěn, neboť dle uvedených ustanovení získal pouze 8 755 dnů

pojištění, tj. 23 roků a 360 dnů doby pojištění. Žalobce nesplňuje ani podmínky § 29 odst. 2 a odst.

3 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, neboť nedosáhl věku 69 let, což je věk o 5 let vyšší než

důchodový věk muže stejného data narození.

4. K námitkám žalobce žalovaná uvedla, že dosažení důchodového věku je jen jednou z podmínek

pro vznik nároku na starobní důchod. Není pravda, že by žádost žalobce byla zamítnuta z důvodu

nedosažení důchodového věku. Druhou podmínkou je získání potřebné doby pojištění. Žalobce

potřebnou dobu pojištění nezískal. Žalobce pravděpodobně namítá, že ke dni 21. 8. 2023 dosáhl

důchodového věku o 5 let vyššího, než je jeho hornický důchodový věk. Žalobce však nedosáhl

věku o 5 let vyššího, než je důchodový věk muže stejného data narození, tedy muže narozeného

v roce 1959. Důchodový věk tohoto muže je dle přílohy k zákonu o důchodovém pojištění 64 let,

žalobce nedosáhl věku 69 let. Námitkám žalobce proto nebylo možné vyhovět.

II. Žaloba, vyjádření žalované a replika žalobce

5. Dle žalobce bylo napadené rozhodnutí vydáno v rozporu se zákonem. Žalobce splnil veškeré

zákonné podmínky, a má nárok na starobní důchod ke dni 21. 8. 2023. Důchodový věk žalobce je

59 let, vykonával totiž v době od 4. 8. 1981 do 31. 8. 1993 zaměstnání v hlubinných dolech

a odpracoval v době od 4. 8. 1981 do 31. 12. 1992 celkem 4142 dnů, tj. 11 roků a 127 dnů v I. AA

pracovní kategorii, tedy více jak 11 let a výkon v této kategorii trval i dne 31. 12. 1992. Žalobce

získal dobu pojištění nejméně 20 let a dosáhl věku alespoň o 5 let vyššího, než je jeho důchodový

věk 59 let podle § 29 odst. 2 písm. f) zákona o důchodovém pojištění. Věk potřebný pro nárok na

starobní důchod tak činí 64 let, tohoto věku žalobce dosáhl 21. 8. 2023.

6. Žalovaná k žalobě uvedla, že je chybný názor žalobce o tom, že pokud ke dni 21. 8. 2023 dosáhl

věk o 5 let vyšší, než je jeho hornický důchodový věk, tj. 64 let, má nárok na starobní důchod podle

§ 29 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění a ustanovení § 29 odst. 3 písm. b) zákona o

důchodovém pojištění. Pro nárok na starobní důchod dle § 29 odst. 2 a odst. 3 písm. b) zákona o

důchodovém pojištění je nezbytné dosažení věku o 5 let vyššího, než je důchodový věk muže

stejného data narození dle přílohy k zákonu o důchodovém pojištění. Věk potřebný pro nárok na

starobní důchod dle ustanovení § 29 odst. 2 a 3 písm. b) zákona o důchodovém pojištění v případě

žalobce činí 69 let, což je věk o 5 let vyšší než důchodový věk muže stejného data narození. Žalobce

by tak musel dosáhnout věku o 5 let vyššího, než je věk 64 let, tj. 69 let ke dni 21. 8. 2018, aby mohl

splňovat podmínky nároku na starobní důchod dle § 29 odst. 2 a odst. 3 písm. b) zákona o

důchodovém pojištění.

7. Žalobce v replice odkázal na § 107 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Dle tohoto ustanovení

vydala vláda , o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních

důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993. V nařízení je

dle § 2 odst. a) stanoveno, že „u osob uvedených v § 1, které nesplnily podmínky pro stanovení důchodového

věku podle , se důchodový věk stanoví tak, že od důchodového věku stanoveného dle

zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném ke dni 1. 1. 2010 se odečte 5 let.“ Žalobce tak má za to, že

jeho důchodový věk činí 59 let. Věk potřebný pro nárok na starobní důchod činí 64 let. Tohoto

věku žalobce dosáhl X. Tímto žalobce splnil jednu z podmínek nároku na starobní důchod dle §

28 zákona o důchodovém pojištění. Druhou podmínku, tj. nutnou dobu pojištění, žalobce splnil

dle § 29 odst. 2 písm. f) zákona o důchodovém pojištění.

III. Posouzení věci krajským soudem

8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, ověřil

přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel

ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalované [§ 75 odst. 1, 2 zákona

č. , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ ]. O žalobě

krajský soud rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonné

podmínky ( ).

9. Žaloba není důvodná.

10. Žalovaná i žalobce se shodují na tom, že žalobce dosáhl v roce 2018 důchodového věku, který je

pro něj stanoven na 59 let vzhledem k jeho zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí

v hlubinných dolech. Žalobce však nesouhlasí se závěrem žalované o tom, že pro získání nároku

na starobní důchod nenaplnil podmínku dosažení potřebného věku dle § 29 odst. 2 písm. f) zákona

o důchodovém pojištění. Soud se proto zabýval tím, zda je podmínka dosažení určitého věku

obsažená v § 29 odst. 2 zákona o důchodovém pojištěn vázána na žalobcův zvýhodněný (hornický)

důchodový věk. Dospěl k závěru, že tomu tak není.

11. Dle § 28 zákona o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na starobní důchod „jestliže získal

potřebnou dobu pojištění a dosáhl stanoveného věku, popřípadě splňuje další podmínky stanovené v tomto zákoně.“

12. Právní úprava obsahuje v § 29 zákona o důchodovém pojištění různé typy starobního důchodu.

Jednotlivé typy starobního důchodu obsahují odlišné podmínky, při jejichž naplnění dochází

k získání nároku na starobní důchod. Tyto podmínky obsahují vždy podmínku dosažení určitého

věku a získání dané doby pojištění, případně další podmínky.

13. Obecné pravidlo v odst. 1 zavádí tzv. řádný starobní důchod. Podle § 29 odst. 1 písm. j) zákona o

důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně

34 let a dosáhl důchodového věku v roce 2018. Podmínky pro získání řádného starobního důchodů

žalobce nesplňuje, neboť nezískal dobu pojištění nejméně 34 let. Ze stejného důvodu žalobce

nesplňuje ani podmínku pro získání starobního důchodu dle § 29 odst. 3 písm. a) zákona o

důchodovém pojištění (o tom ale spor není).

14. V odst. 2 právní úprava zavádí tzv. odložený starobní důchod. Nárok na tento typ důchodu vzniká

v podstatně vyšším věku, než je důchodový věk pro řádný starobní důchod, avšak postačí získat

podstatně méně doby pojištění. Dle § 29 odst. 2 písm. f) zákona o důchodovém pojištění má

pojištěnec nárok na starobní důchod, jestliže nesplnil podmínky podle odst. 1 a „získal dobu pojištění

nejméně 20 let a dosáhl v období 2014 až 2024 věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk stanovený podle

§ 32 pro muže stejného data narození.“ Ve vztahu k tomuto typu starobního důchodu žalobce splňuje

potřebnou dobu pojištění. Sporné je však splnění potřebného důchodového věku. Stejná sporná

otázka vyvstává i u důchodu dle § 29 odst. 3 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, podle něhož

pojištěnec, který „nesplňuje podmínky stanovené v odst. 2 písm. b) až g), má nárok na starobní důchod též,

jestliže dosáhl věku uvedeného v odstavci 2 písm. b) až g) a získal aspoň 15 let doby pojištění uvedené v § 11 a § 13

odst. 1.“

[OBRÁZEK]4

15. Dle § 32 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění se důchodový věk u pojištěnců narozených

v období let 1936 až 1973 stanoví dle přílohy č. 1 k tomuto zákonu. Dle přílohy č. 1 zákona

o důchodovém pojištění u mužů narozených v roce 1959 činí důchodový věk 64 let.

16. U osob, které odpracovaly příslušný počet směn v zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm

pod zemí v hlubinných dolech, se aplikuje speciální (nižší) důchodový věk. Dle § 74 zákona o

důchodovém pojištění zůstávají zachovány nároky na snížení věkové hranice pro vznik nároku na

starobní důchod podle předpisů platných před 1. 1. 1996 po odpracování stanovené doby

zaměstnání v I. pracovní kategorii nebo v I. (II.) kategorii. Snížená věková hranice pro vznik nároku

na starobní důchod se přitom považuje pro účely tohoto zákona za důchodový věk. Dle § 174 odst. 1

písm. d) je nárok na starobní důchod podmíněn určitou dobou zaměstnání

a dosažením věku alespoň „59 let, byl-li zaměstnán nejméně 11 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2

písm. a), popřípadě 7,5 roku, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech, nebo 15 roků v zaměstnání uvedeném

v § 14 odst. 2 písm. b) až l) anebo 15 roků ve službě I. nebo II, kategorie funkcí.“ Je tak pravda, že žalobcův

důchodový věk je 59 let.

17. Zvýhodnění horníků v podobě snížení potřebného důchodového věku se však netýká potřebné

doby pojištění. Potřebná doba pojištění je stejná jako pro ostatní pojištěnce. „Zákonem stanovený

rozsah potřebné doby pojištění se bez výjimky uplatní i u osob, jejichž důchodový věk byl snížen v důsledku výkonu

práce v tzv. preferované pracovní kategorii (před rokem 1993), resp. v důsledku odpracování příslušného počtu směn

v zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech (§ 37b zák. o důchodovém pojištění).“

(cit. LANG, Roman. Zákon o důchodovém pojištění: komentář. Komentáře Wolters Kluwer. Praha:

Wolters Kluwer, 2024. ISBN 978-80-7676-930-4).

18. V případě tzv. odloženého starobního důchodu dle § 29 odst. 2 písm. f) zákona o důchodovém

pojištění se naplnění podmínky dosažení věku neváže na věk o 5 let vyšší, než je žalobcův důchodový

věk, nýbrž na věk o 5 let vyšší, než je důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození,

jako je datum narození žalobce. Jedná se o univerzální kategorii upravenou přílohou č. 1 k zákonu o

důchodovém pojištění. Věk, kterého by žalobce musí pro účely § 29 odst. 2 písm. f) zákona o

důchodovém pojištění dosáhnout, je věk 69 let, tedy jedná se o věk o 5 let vyšší než 64 let.

Důchodový věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození jako žalobce je totiž 64 let.

19. Byť žalobce pracoval v zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných

dolech a jeho důchodový věk ve smyslu § 29 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je proto

zkrácen, zákonodárce toto zvýhodnění zavedl specificky k tzv. řádnému starobnímu důchodu, resp.

jeho variace dle § 29 odst. 3 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Již jej však nezavedl ve vztahu

k tzv. odloženému starobnímu důchodu. Textace ustanovení § 29 odst. 2 je totiž zcela explicitní a

jasně z ní vyplývá, že věková podmínka je vázána na dosažení věku aspoň o 5 let vyššího, než je důchodový

věk stanovený podle § 32 pro muže stejného data narození. Citované ustanovení není formulováno tak, že

by věková podmínka byla vázána na dosažení věku alespoň o 5 let vyššího, než je důchodový věk

pojištěnce. Z textu zákona tak je zřejmé, že zákonodárce v případě důchodu dle § 29 odst. 2 se

zvýhodněním horníků nepočítal.

20. Že tak zákonodárce učinil vědomě, lze usuzovat i z toho, že u tzv. předčasného důchodu dle § 31

zákona o důchodovém pojištění je naopak věková podmínka formulována tak, že nárok na

předčasný důchod má ten pojištěnec, který získal dobu pojištění 40 let a „do dosažení důchodového věku

mu ode dne, od něhož se starobní důchod přiznává, chybí nejvýše 3 roky.“ Podmínka je tak vázána na

důchodový věk konkrétního pojištěnce. V případě osob s nárokem na snížení důchodového věku,

jako jsou např. horníci nebo zdravotničtí záchranáři, se doba předčasnosti odvíjí od tohoto

sníženého věku. V případě odloženého starobního důchodu tomu tak však není.

21. Je tak nutno konstatovat, že zákonodárce zavedl zvýhodnění horníků pouze u některých typů

starobního důchodu, přičemž vždy pamatoval na to, že doba pojištění dle § 29 odst. 1, či dle § 31

zákona o důchodovém pojištění musí být naplněna. Platí pravidlo, že zvýhodnění horníků se týká

důchodového věku, nikoliv doby pojištění. Odložený starobní důchod je typem důchodu, který

směřuje na případy, kdy potřebná doba pojištění pro přiznání nároku na řádný starobní důchod

naplněna nebyla. Tento nedostatek je kompenzován navýšením důchodového věku, přičemž

věkové zvýhodnění horníků se zde již nezohledňuje.

22. Žalobce argumentoval rozhodnutím žalované ze dne 13. 2. 2019, č. j. X, kterým mu sice nebyl

přiznán nárok na starobní důchod, nicméně v posledním odstavci odůvodnění tohoto rozhodnutí

bylo uvedeno, že věk potřebný pro nárok na starobní důchod podle § 29 odst. 2 a odst. 3 písm. b)

zákona o důchodovém pojištění je v případě žalobce 64 let. Soud musí konstatovat, že s ohledem

na shora uvedené je závěr žalované v tamním rozhodnutí chybný.

23. Bohužel to mělo za následek, že žalobce ze závěrů tohoto rozhodnutí vycházel a měl za to, že

dosažením věku 64 let bude splňovat podmínky § 29 odst. 2 a odst. 3 písm. b) zákona

o důchodovém pojištění. Tak tomu však není. Žalobce nesplňuje podmínky § 29 odst. 2 písm. f)

zákona o důchodovém pojištění, neboť nedosáhl věku 69 let. Nesplňuje tak ani podmínky

§ 29 odst. 3 písm. b) zákona o důchodovém pojištění.

IV. Závěr a náhrada nákladů řízení

24. Námitky žalobce soud vyhodnotil jako nedůvodné. Neshledal ani jiné důvody, pro které by bylo

na místě žalobě vyhovět; proto žalobu zamítl ( ).

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu Žalobce neměl ve věci úspěch,

nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Nyní projednávaná věc se týkala důchodového

pojištění, a proto ani žalovaná ex lege nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.

Kasační stížnost se podává ve dvojím vyhotovení u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační

stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec

nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle

zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno dne 11. března 2025

Mgr. et Mgr. Lenka Bahýľová, Ph.D., v. r.

samosoudkyně