Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
5 Afs 126/2024 - 36.pdf
PDF · 0 B
No categories available
5 Afs 126/2024 - 36
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Martiny Küchlerové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Mydlářka a.s., se sídlem Mydlářka 253, Benešov, zastoupena JUDr. Tomášem Podhorským, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 102, Benešov, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2024, č. j. 14 A 145/202335 ,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým městský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2023, č. j. MZE48445/202314132.
[2] Žalovaný tímto rozhodnutím zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen „SZIF“) ze dne 21. 4. 2023, č. j. SZIF/2023/0319513. Posledně uvedeným rozhodnutím zamítl SZIF žádost stěžovatelky o poskytnutí dotace na opatření Dobré životní podmínky zvířat pro rok 2022 podle nařízení vlády č. 74/2015 Sb. , o podmínkách poskytování dotací na opatření Dobré životní podmínky zvířat, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády č. 74/2015 Sb. “). Důvodem pro zamítnutí žádosti stěžovatelky o poskytnutí dotace byla skutečnost, že porušila § 17 odst. 2 nařízení vlády č. 74/2015 Sb. , neboť nedodržela § 2 , § 4 nebo § 5 zákona č. 246/1992 Sb. , na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon na ochranu zvířat “). Stěžovatelka byla rozhodnutím Městského úřadu Tábor ze dne 1. 6. 2022, č. j. METAB 34270/2022/OŽP/Mu, uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 27a odst. 1 písm. b) zákona na ochranu zvířat, kdy nedodržela minimální standardy pro chov hospodářských zvířat a toto jednání zapříčinilo týrání zvířat ve smyslu uvedeného zákona. Zvířata byla chována v nevhodných podmínkách a způsobovala si i navzájem utrpení. Uvedené skutečnosti byly zjištěny Státní veterinární správou dne 28. 3. 2022. Kontrolou byla zjištěna zvířata (prasata), s čerstvými či staršími krvácejícími ranami, která si okusovala ocásky a poraněná zvířata nebyla od ostatních izolována; neměla dostatek materiálu umožňujícího jejich etologické potřeby.
[3] Městský soud se nejprve zabýval otázkou, zda rozhodnutí žalovaného trpí vadou nepřezkoumatelnosti. Napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným neshledal. Uvedl, že není pravdou, že by se žalovaný nevypořádal s odvolacími námitkami stěžovatelky. Učinil tak na stranách 45 svého rozhodnutí.
[4] Dále se městský soud k žalobní námitce stěžovatelky zabýval otázkou, zda podmínka dotace uvedená v § 17 odst. 2 nařízení vlády č. 74/2015 Sb. (že žadatel dodržel zákaz týraní zvířat), se vztahuje na celé podnikání žadatele (stěžovatelky), nebo pouze na konkrétní hospodářství, na které žádá dotaci. Dospěl k závěru, že podmínka pro přiznání dotace uvedená v § 17 odst. 2 nařízení vlády č. 74/2015 Sb. se váže k žadateli, a nikoliv k hospodářství. To vyplývá z textu daného ustanovení. Podle něj se dotace neposkytne, pokud žadatel nedodržel § 4 zákona na ochranu zvířat. Tato podmínka není nijak vázána na hospodářství, na které žadatel dotaci žádá. Podmínka se váže k osobě žadatele. Pokud má žadatel více hospodářství, tak se splnění této podmínky zkoumá na všech hospodářstvích.
[5] Závěrem městský soud konstatoval, že stěžovatelka dále v žalobě odkazovala na své odvolání, ve kterém namítala, že: 1. hospodářství, u kterého došlo k porušení podmínky týrání, nebylo předmětem dotační žádosti; 2. pokuta byla udělena za jiné období, než kterého se týkala žádost o dotaci; 3. nesouhlasí s tím, že by týrala zvířata; a 4. výrok prvostupňového rozhodnutí nemá ustanovení o naplnění skutkové podstaty. Městský soud zdůraznil, že pokud stěžovatelka pouze odkázala na námitky v odvolání, nejde o důvody, ze kterých by bylo možno usuzovat, v čem napadené výroky rozhodnutí žalovaného považuje za nezákonné. Žalobou napadeným rozhodnutím je totiž rozhodnutí odvolacího správního orgánu. Proti tomuto rozhodnutí měla vznášet argumenty v žalobě. Městský soud tak závěrem obecně shrnul, že žalovaný se s odvolacími námitkami stěžovatelky vypořádal na str. 45 svého rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka žádné důvody, proč by tato argumentace měla být chybná, neuvedla, městský soud se s tímto odůvodněním ztotožnil a odkázal na něj.
[6] Stěžovatelka proti rozsudku městského soudu podala kasační stížnost, v níž uplatňuje důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s. ř. s.
[7] V první kasační námitce stěžovatelka uvádí, že hospodářství, u kterého došlo k porušení podmínky zákazu týrání, nebylo předmětem dotační žádosti. Předmětem dotační žádosti byla hospodářství, kde jsou chovány prasnice, prasničky a selata. Žalovaný však zamítl dotační žádost s argumentací (ohledně spáchání přestupku stěžovatelkou) týkající se výkrmu jatečních prasat v hospodářství Turovec, které však nebylo předmětem dotační žádosti. Dle názoru stěžovatelky dotace dle nařízení vlády č. 74/2015 Sb. směřuje vždy ke konkrétnímu hospodářství a takové je vždy nutno samostatně posuzovat, pokud jde o splnění podmínek dotace.
[8] V rámci druhé kasační námitky stěžovatelka zdůrazňuje, že nebyla ve správním řízení vedeném před Městským úřadem Tábor sankcionována za týrání zvířat v pravém slova smyslu, tj. za týrání spočívající např. v odpírání stravy, vody, bití zvířat, provádění chovu v malých či nevyčištěných prostorách. Stěžovatelka byla sankcionována proto, že kontrolní orgán zjistil u zvířat v počtu pouhých několika kusů pokousání dalším zvířetem. K takovému chování ale u prasat dochází. Městský soud měl hodnotit, že pokud bylo pokousáno několik málo kusů z celkového počtu v daný den (6 683 ks prasat), nejedná se ani o promile chovu.
[9] Závěrem stěžovatelka uvádí, že je všeobecně známo, že správní orgány, stejně jako v jejím případě, dotační podmínky ohýbají, zpřísňují proti záměrům vypsaných dotačních programů a hospodářskou činnost žadatelům ztrpčují. Proto je na místě posoudit i přiměřenost postupu správních orgánů v jejím případě, tedy zda žalovaný či SZIF nepostupovali vůči ní diskriminačně a formalisticky.
[10] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout a odkázal na odůvodnění rozsudku městského soudu, se kterým se plně ztotožnil. V návaznosti na některé z kasačních námitek odkázal i na obsah svého rozhodnutí.
[11] Nejvyšší správní soud (NSS) nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem. Poté přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. s. ř. s. ), a dospěl k následujícímu závěru.
[12] Kasační stížnost není důvodná.
[13] Nejvyšší správní soud předesílá, že argumentací, která je nyní vznesena v kasačních námitkách, se z větší části již zabývali žalovaný i městský soud. Stěžovatelka proti ucelené argumentaci městského soudu nestaví vlastní argumentační rámec, spíše poukazuje na to, že s argumentací městského soudu nesouhlasí, a na to, že městský soud se s jejími námitkami nevypořádal „řádně“. Pokud stěžovatelka neprezentuje dostatečně konkrétní názorovou oponenturu vůči závěrům městského soudu (a žalovaného), nemusí Nejvyšší správní soud hledat způsob pro alternativní a originální vyjádření závěrů, k nimž již před ním dospěl městský soud a před ním žalovaný či SZIF (k tomu viz rozsudek NSS ze dne 12. 11. 2014, č. j. 6 As 54/2013128 , bod 16, či rozsudek NSS ze dne 18. 6. 2024, č. j. 7 As 241/202330 ). Optikou nyní uvedeného Nejvyšší správní soud vypořádával kasační námitky stěžovatelky.
[14] Pokud jde o první kasační námitku, uvádí Nejvyšší správní soud následující.
[15] Podle § 6 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 74/2015 Sb. Fond poskytne dotaci na opatření dobré životní podmínky zvířat v plné výši, jestliže žadatel po celé retenční období, pokud není v nařízení uvedeno jinak na hospodářství uvedeném v žádosti o poskytnutí dotace chová hospodářská zvířata tak, aby nedocházelo k jejich týrání nebo usmrcování nepovoleným způsobem.
[16] Podle § 17 odst. 2 nařízení vlády č. 74/2015 Sb. se dotace pro opatření dobré životní podmínky zvířat za příslušný kalendářní rok neposkytne, zjistíli Fond, že žadatel nedodržel podmínky stanovené v § 3 odst. 1 písm. a) , v § 6 odst. 1 písm. b) anebo pokud žadatel nedodržel § 2 , 4 nebo 5 zákona na ochranu zvířat proti týrání nebo nedodržel požadavky pro chov hospodářských zvířat podle přílohy č. 8 k tomuto nařízení.
[17] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem městského soudu, že podmínka pro přiznání dotace uvedená v § 17 odst. 2 nařízení vlády č. 74/2015 Sb. se váže k žadateli, a nikoliv k hospodářství. To vyplývá z textu tohoto ustanovení. Podle něj se dotace neposkytne, pokud žadatel nedodržel § 4 zákona na ochranu zvířat. Požadavek, aby nedošlo k porušení § 4 posledně uvedeného zákona, je § 17 odst. 2 nařízení vlády č. 74/2015 Sb. jednoznačně směřován na žadatele (stěžovatelku), bez ohledu na to, jaká hospodářství uvádí v žádosti o poskytnutí dotace. Ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 74/2015 Sb. , které hovoří o konkrétním hospodářství, nebylo v případě stěžovatelky aplikováno. Z rozhodnutí žalovaného jasně vyplývá, že důvodem pro neposkytnutí dotace je, že u stěžovatelky došlo k naplnění definice týrání podle § 4 odst. 1 zákona na ochranu zvířat. Jde o samostatnou podmínku poskytnutí dotace dle § 17 odst. 2 nařízení vlády č. 74/2015 Sb. (viz spojka „anebo“), která je nezávislá od dodržení § 6 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení. Je pravdou, že podnikatel žádá o dotaci na konkrétní hospodářství; konkrétní hospodářství však není příjemcem dotace. Příjemcem dotace je zemědělský podnikatel jako žadatel o dotaci [§ 3 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 74/2015 Sb. ]. Subjektem, kterému je poskytována dotace, nemůže být konkrétní hospodářství. To již z toho důvodu, že nemá právní osobnost.
[18] V rámci druhé kasační námitky stěžovatelka zdůraznila, že nebyla ve správním řízení vedeném před Městským úřadem Tábor sankcionována za týrání zvířat v pravém slova smyslu, ale proto, že kontrolní orgán zjistil u zvířat v počtu pouhých několika kusů pokousání dalším zvířetem. Městský soud měl ale zohlednit zanedbatelné množství pokousaných zvířat s ohledem na velikost celého chovu.
[19] Nejvyšší správní soud poznamenává, že stěžovatelce byla rozhodnutím Městského úřadu Tábor ze dne 1. 6. 2022, č. j. METAB 34270/2022/OŽP/Mu, které nabylo právní moci dne 11. 6. 2022), udělena pokuta ve výši 10 000 Kč. Uvedeným rozhodnutím byla stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 27a odst. 1 písm. b) zákona na ochranu zvířat, kterého se dopustila tím, že:
a) podle § 12c odst. 2 zákona na ochranu zvířat nedodržela minimální standardy pro chov hospodářských zvířat,
b) toto jednání dále zapříčinilo týrání zvířat ve smyslu § 4 odst. 1 písm. l) a y) zákona na ochranu zvířat, kdy zvířata byla chována v nevhodných podmínkách a způsobovala si sama i navzájem utrpení.
[20] Pro poskytnutí, resp. zamítnutí dotace v nyní posuzovaném případě je rozhodující výrok pravomocného rozhodnutí Městského úřadu Tábor, ve kterém se uvádí, že zjištěné jednání chovatele (stěžovatelky) zapříčinilo týrání zvířat ve smyslu § 4 odst. 1 písm. l) a y) zákona na ochranu zvířat. Z pravomocného rozhodnutí o přestupku plyne, že zvířata byla chována v nevhodných podmínkách a způsobovala si utrpení. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka nepodala opravný prostředek.
[21] Pokud stěžovatelka měla za to, že se týrání nedopustila či, že toto nebylo takové intenzity, aby se o týrání dalo hovořit, měla se bránit odvoláním (řádným opravným prostředkem) proti takovému rozhodnutí.
[22] V rámci poslední kasační námitky stěžovatelka velmi obecně uváděla, že správní orgány dotační podmínky ohýbají a zpřísňují oproti záměrům vypsaných dotačních programů. Žádala posoudit přiměřenost postupu správních orgánů v jejím případě, tedy zda žalovaný či SZIF nepostupovali vůči ní diskriminačně a formalisticky.
[23] K posledně uvedenému nezbývá než konstatovat, že uvedené tvrzení stěžovatelky je koncipováno velmi obecně a není z něj zřejmé, na co konkrétně – stran postupu správních orgánů – stěžovatelka poukazuje. K tomu je nutno dodat, že Nejvyšší správní soud není povinen ani oprávněn domýšlet argumenty za stěžovatelku (viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/200878 ). Spíše obecněji Nejvyšší správní soud k posledně uvedenému dodává, že již opakovaně dospěl k závěru, že příjemce dotace (resp. žadatel o dotaci) je zatížen povinnostmi, které musí splnit, aby mohl dotace oprávněně čerpat. Veřejná moc má plné právo stanovit relativně tvrdě a přísně podmínky, za nichž poskytuje prostředky z veřejných rozpočtů, přičemž je to primárně příjemce dotace, kdo nese odpovědnost za jejich veškeré dodržení (srov. přiměřeně rozsudky NSS ze dne 19. 5. 2005, č. j. 2 Afs 8/200571 ; ze dne 15. 8. 2012, č. j. 1 Afs 15/201238 ; či ze dne 13. 6. 2024, č. j. 1 Afs 59/202339 ). Pokud tedy stěžovatelka žádá o dotace, je především na ní, aby si střežila dodržování povinností souvisejících s jejich čerpáním.
[24] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle § 110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
[25] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. s. ř. s. Stěžovatelka nebyla úspěšná, a nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému by dle pravidla úspěchu ve věci náhrada nákladů řízení náležela; žádné náklady nad rámec běžné správní činnosti však nevynaložil. Proto mu soud náhradu nákladů v řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 , § 120 s. ř. s. s. ř. s. ).
V Brně dne 14. března 2025
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu