Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
5 Azs 340/2024 - 49.pdf
PDF · 0 B
No categories available
5 Azs 340/2024 - 49
[11] Žalovaný ve vyjádření uvedl, že kasační stížnost není důvodná; trvá na tom, že se při posouzení žádosti stěžovatelky žádné nezákonnosti nedopustil. Konstatuje, že z cestovního dokladu stěžovatelky bylo jasně prokázáno, že disponovala krátkodobým vízem uděleným Španělským královstvím. Žalovaný požádal Španělské království o převzetí příslušnosti k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, kterou jmenovaná v České republice podala, a to svoji příslušnost uznalo. Žalovaný se zabýval skutečností, zda v případě Španělského království existují závažné důvody se domnívat, že dochází k systémovým nedostatkům, pokud jde o tamější azylové řízení a podmínky přijetí žadatelů, které by dosahovalo možného rizika nelidského či ponižujícího zacházení. V této souvislosti konstatuje, že v souladu s Nařízením Dublin III je Španělské království povinno objektivně a nestranně v souladu se základními zárukami a zásadami azylového práva žádost jmenované o udělení mezinárodní ochrany posoudit. Navrhuje kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost nebo ji zamítnout pro nedůvodnost.
[12] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku krajského soudu (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§ 102 s. ř. s.), a je zastoupena advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.).
[13] S ohledem na skutečnost, že se jedná o věc, kterou před krajským soudem rozhodoval samosoudce, se Nejvyšší správní soud ve smyslu § 104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Výklad zákonného pojmu „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského (městského) soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[14] Ve světle takto vymezených kritérií Nejvyšší správní soud konstatuje, že podaná kasační stížnost předestírá k rozhodnutí především otázky možnosti použití diskrečního opatření dle čl. 17 nařízení Dublin III; dle stěžovatelky měl žalovaný dospět k závěru, že stěžovatelčinu žádost o udělení mezinárodní ochrany posoudí na místo Španělského království Česká republika. Uvedené otázky ovšem v daném případě podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu nezasluhují pozornosti z důvodů ad (1) až (4) kritérií přijatelnosti. Nejedná se o otázky, které by dosud nebyly v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny, resp. byly řešeny rozdílně či vyžadovaly učinit judikaturní odklon; rovněž tak se nejedná o případ zásadního pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. Naopak, krajský soud posoudil případ stěžovatelky zcela v souladu s konstantní judikaturou, od které Nejvyšší správní soud neshledal důvodu se ani nyní odchýlit, a proto dospěl k následujícímu závěru.
[15] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[16] Pokud stěžovatelka namítá, že krajský soud převzal bez dalšího závěry žalovaného bez bližšího odůvodnění, nelze jí přisvědčit. Krajský soud se zabýval stěžovatelčiným případem velmi pečlivě a při své úvaze vzal v potaz jak rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu, tak i judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvora EU, kterou se velmi podrobně rovněž ve vztahu k situaci stěžovatelky zabýval; v tomto směru se mu nedá cokoliv vytknout.
[17] Pokud stěžovatelka opakovaně namítá, že má obavy z nedostatečných ubytovacích kapacit ve španělských pobytových střediscích, již žalovaný, potažmo krajský soud uvedli, že ve Španělsku se objevují kapacitní problémy v případě středisek dočasného pobytu (Ceuta, Melilla, Kanárské ostrovy), ty se ale nenacházejí v pevninském Španělsku a slouží pro žadatele, kteří do země míří z afrického kontinentu; to není případ stěžovatelky. Jak vyplývá z odpovědi Španělského království ze dne 17. 9. 2024, má stěžovatelka možnost cestovat za vyřízením své žádosti do Madridu nebo Barcelony. Tudíž stěžovatelka bude umístěna v pobytovém středisku nacházejícím se v pevninské části Španělska, kde podle zprávy OAMP jsou pobytová střediska hodnocena kladně a nedochází k protestům či stávkám ze strany klientů.
[18] Stěžovatelka namítá, že nebyl dostatečně zhodnocen její zdravotní stav, resp. že krajský soud překročil své pravomoci při hodnocení jejího zdravotního stavu. Stěžovatelka v protokolu k pohovoru k udělení mezinárodní ochrany ze dne 16. 7. 2024 uvedla, že se léčí se štítnou žlázou a že v souvislosti s tímto onemocněním má strach ze španělského podnebí, kde je na ni moc velké teplo; obává se, že by se nemusela cítit dobře. Nicméně z tohoto pouhého vyjádření nelze nic dalšího dovodit. Stěžovatelka ke svému zdravotnímu stavu nepředložila žádné lékařské zprávy, ze kterých by bylo možné učinit závěr, který tvrdí stěžovatelka, tedy že teplejší klima a vyšší teploty bezprostředně zhoršují její onemocnění.
[19] Stěžovatelka namítá, že nebude schopna ve Španělském království praktikovat svoji víru. Nejvyšší správní soud musí konstatovat, že Španělské království je demokratickou evropskou zemí, která umožňuje praktikování různých náboženství, církve Svědků Jehovových nevyjímaje. Dle Nejvyššího správního soudu není možné učinit závěr, že by stěžovatelka ve Španělském království nemohla praktikovat svoji víru.
[20] Stěžejní námitka stěžovatelky je, že žalovaný měl v jejím případě využít diskreční opatření dle čl. 17 nařízení Dublin III. Nejvyšší správní soud již vymezil rozsah soudního přezkumu správního uvážení dle čl. 17 nařízení Dublin III v bodě 19 rozsudku ze dne 28. 4. 2023, č. j. 4 Azs 107/202338: „Správní soudy mohou využití správního uvážení obsaženého v čl. 17 odst. 1 Dublinského nařízení přezkoumávat pouze omezeně, tedy posoudit, zda správní rozhodnutí nebylo zatíženo svévolí rozhodujícího orgánu, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem; nemůže však posuzovat, zda mělo být diskreční oprávnění využito, či nikoliv.“ V tomto případě je proto namístě, aby správní soud hodnotil pouze to, zda žalovaný nepřekročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo je nezneužil. Hodnocením správnosti jeho úvahy, by se krajský soud dopustil nezákonnosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2023, č. j. 4 Azs 178/202330, bod 34).
[21] Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2017, č. j. 2 Azs 222/201624, plyne, že případy hodné zvláštního zřetele nelze žádným vyčerpávajícím způsobem obecně popsat, přesto však v rámci nich jsou patrné dvě významnější skupiny, které lze typově charakterizovat. V první řadě jsou to případy, kdy má žadatel o mezinárodní ochranu zvláštní vztah k České republice, resp. tato má zvláštní zájem na jeho ochraně (např. za prokázané služby České republice či pro jiný specifický vztah k němu). Další skupinou jsou případy, kdy by aplikace určené příslušnosti jiného členského státu mohla mít nežádoucí důsledky jiné než takové, s nimiž samotné nařízení Dublin III typově počítá a pro něž stanovuje konkrétní specifická pravidla (viz čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III). Krajský soud užití diskrečního opatření hodnotil zcela v mezích ustálené judikatury, přičemž dospěl k závěru, že žalovaný se v případě stěžovatelky nedopustil svévole ani nijak nevybočil ze své rozhodovací praxe, a Nejvyšší správní soud se s tímto závěrem ztotožňuje.
[22] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost stěžovatelky svým významem podstatně nepřesahuje její vlastní zájmy, neboť se nejedná o otázku, která dosud nebyla řešena judikaturou, byla řešena rozdílně, případně vyžadovala učinit judikaturní odklon a nejde ani o případ zásadního pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního posouzení věci. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost ve smyslu § 104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
[23] Při rozhodování o nákladech řízení Nejvyšší správní soud vycházel z usnesení svého rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/202033, publ. pod č. 4170/2021 Sb. NSS, podle něhož je odmítnutí kasační stížnosti pro její nepřijatelnost, na rozdíl od jiných případů odmítnutí kasační stížnosti, druhem zjednodušeného meritorního přezkumu napadeného rozhodnutí krajského soudu. Výrok o náhradě nákladů řízení se tedy opírá o § 60 odst. 1 (nikoli odst. 3) ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, tudíž ji náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nenáleží. Žalovanému, jemuž by dle pravidla úspěchu náhrada nákladů řízení náležela, žádné náklady nad rámec úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
[24] Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven usnesením ze dne 21. 1. 2025, č. j. 5 Azs 340/202430, advokát; v takovém případě hradí odměnu a hotové výdaje stát (§ 35 odst. 10 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Ustanovenému advokátovi náleží dle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění novely provedené vyhl. č. 258/2024 Sb., účinném od 1. 1. 2025, odměna a náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby – převzetí zastoupení a písemné podání soudu ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. b) a d) advokátního tarifu], celkem tedy 2 x 4620 Kč (9240 Kč); tato částka se zvyšuje o 2 x 450 Kč (tj. 900 Kč), paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Advokátovi náleží odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 10 140 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30ti dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení:
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.).
V Brně dne 27. března 2025
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu