Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
60 Ad 13/2024 - 46.pdf
PDF · 0 B
No categories available
60 Ad 13/2024 - 46
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci
žalobce: T. P.
zastoupen advokátkou Mgr. Michaelou Harudovou
sídlem Palackého 5001/1, 586 01 Jihlava
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 7. 2024, čj. RN-3.7.2024-342/X
takto:
I. Rozhodnutí žalované ze dne 3. 7. 2024, čj. RN-3.7.2024-342/X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 600 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.
III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 1. 3. 2024, čj. R1.3.2024425/X, dle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, přiznala žalobci ode dne 9. 10. 2023 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Vycházela přitom z posudku posudkového lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 15. 2. 2024, dle něhož je žalobce ve smyslu § 39 odst. 1 a § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění uznán ode dne 9. 10. 2023 invalidním pro invaliditu prvního stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 40 %.
2. Žalovaná napadeným rozhodnutím žalobcovy námitky zamítla. Vycházela přitom z posudku o invaliditě ze dne 20. 6. 2024, jímž lékař IPZS ve shodě s prvoinstančním posouzením konstatoval, že žalobce je invalidní v prvním stupni, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 40 %.
II. Shrnutí žaloby
3. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 10. 9. 2024 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.
4. Dle žalobce je napadené rozhodnutí nesprávné, zkratkovité, bez řádného odůvodnění, žalovaná se nevypořádala s předloženými důkazy, její závěry jsou v rozporu s doloženými lékařskými zprávami, dle nichž ohodnocení žalobcova zdravotního stavu odpovídá kapitole V položce 9b až 9c přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška“). U žalobce činí pokles pracovní činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu minimálně 60 %.
5. Posudkoví lékaři vycházeli toliko z listinných důkazů, prvostupňové rozhodnutí pak zcela postrádá náležité odůvodnění (z jakých konkrétních skutečností posudkový lékař vycházel, chybí odkaz na konkrétní lékařské zprávy, jakož i uvedení z nich dovozených závěrů). Posudkový lékař v námitkovém řízení toliko převzal předcházející závěry posudkového lékaře, aniž by zohlednil konkrétní skutečnosti uvedené v doložených lékařských zprávách.
6. Byť v rozhodnutí žalované bylo v rámci posouzení zohledněno rovněž další žalobcovo onemocnění (idiopatická skolióza páteře), není patrno, jaké procentní zhodnocení je tomuto závažnému a značně omezujícímu onemocnění přisuzováno, resp. jeho závažnost je bagatelizována, ačkoli dle lékařských zpráv žalobcova skolióza páteře pro svou závažnost vyžaduje operativní zákrok. Současně není vzhledem k žalobcovu psychickému onemocnění lékaři doporučována, neboť by omezení v době před a po operaci mohla vést k jeho zhoršení. Závažnost druhého onemocnění proto musí rozhodnutí žalované zohlednit, přičemž míra podílu na snížení žalobcovy míry poklesu pracovní schopnosti musí být odůvodněna. Uvedené však obě rozhodnutí žalované postrádají.
7. K žalobcově tíži je kladeno, že studuje, resp. vystudoval obor kuchař a nyní pokračuje ve studiu oboru cukrář. Obor studia byl volen z důvodu dostupnosti uvedené střední školy v místě žalobcova bydliště, což bylo ostatně uvedeno v žalobcem podaných námitkách. Pobyt v internátním zařízení není s ohledem na žalobcův zdravotní stav možný, stejně tak každodenní dojíždění hromadnou dopravou, jak bylo žalované opakovaně sděleno. Žalobce již od základní školy využívá individuální studijní plán, vyučující velmi zohledňují žalobcovo onemocnění. Žalobce sice praktické znalosti z oboru v podstatě nemá, resp. není schopen povolání reálně vykonávat, studium na něj působí zejména terapeuticky, neboť pobyt mezi vrstevníky napomáhá k jeho psychické stabilitě, byť s nimi není schopen navazovat vztahy. Dále lpí na opakujících se rituálech a pravidelném harmonogramu, narušení těchto má vliv na jeho psychický stav. Pravidelné docházení do školy tudíž napomáhá žalobcovu zdravotnímu stavu a současně je jím zajištěn dohled v době, kdy je žalobcova matka v zaměstnání. Výkon zaměstnání v oboru žalobcova studia není doporučován ani lékaři s ohledem na žalobcovo onemocnění páteře, žalobce si je toho vědom. Co se týče žalobcova budoucího pracovního zařazení, bude se patrně muset jednat o práci na specializovaném pracovišti, kde vystudovaný obor není příliš zohledňován.
8. Žalobce odkazuje na lékařskou zprávu MUDr. H. ze dne 13. 2. 2024 a namítá, že posudkoví lékaři se s jejími závěry nevypořádali. Pokud symptomy vykazují střední až těžké postižení, nelze učinit závěr, že snížení pracovní schopnosti při zohlednění dalšího vážného onemocnění dosahuje u žalobce pouze 40 %. Žalovaná pouze převzala závěry posudkového lékaře, které však nebyly řádně odůvodněny. Není zřejmé, z jakých skutečností posudkový lékař v prvním stupni vycházel, v rámci námitkového řízení byly jeho závěry pouze převzaty. Navíc zcela nedůvodně poukazují na žalobcovo studium, byť se žalobce k důvodům studia opakovaně vyjadřoval, resp. žalobci nelze klást studium k tíži. Byť posudkový lékař není obecně povinen provést osobní vyšetření posuzované osoby, v případě pochybností tuto povinnost má. Zejména pochybuje-li o tom, že zdravotní postižení posuzovaného neomezují v míře, jakou dokládají lékařské zprávy. V takovém případě by posudkový lékař zjistil, že žalobce má jedinou kamarádku, která ho denně doprovází na cestě do školy a zpět, v případě nutnosti kontaktuje žalobcovu matku. Již na základní škole měl žalobce individuální studijní plán a asistenta, ten na střední škole již není k dispozici. Veškerou komunikaci s úřady za žalobce vyřizuje rovněž jeho matka, sám není schopen obstarat ani běžnou agendu. Žalobce bydlí s matkou, která se o něj stará a též jej doprovází k lékařům. Žalobce se není schopen držet při rozhovoru jednoho tématu, má tendenci zlehčovat. Posudkový lékař v řízení o námitkách nevzal v potaz žalobcovo subjektivní hodnocení jeho zdravotního stavu, přestože na základě popisu onemocnění učiněného pacientem může lékař posoudit míru, v jaké jej omezuje v běžných denních aktivitách, resp. pokles pracovní schopnosti.
9. Žalobce dále odkazuje na lékařské zprávy týkající se onemocnění páteře, dle nichž nemůže zvedat těžká břemena a páteř jednostranně přetěžovat. Dále nemůže vykonávat žádné sporty, zvládá pouze běžnou chůzi. Z napadeného rozhodnutí se nepodává, v jakém rozsahu bylo toto žalobcovo onemocnění posudkovými lékaři v procentuálním zhodnocení snížení pracovní schopnosti zohledněno (viz lékařské zprávy ze dne 13. 2. 2024, MUDr. H. a ze dne 12. 9. 2023, MUDr. G.).
10. Žalobce považuje posudková zhodnocení za nesprávná, nebyly zohledněny veškeré relevantní skutečnosti, resp. nebyla dostatečně zjištěna míra omezení způsobená zdravotním postižením, a tedy ani pokles žalobcovy pracovní schopnosti. Rozhodnutí žalované je nesprávné a nepřezkoumatelné.
11. Žalobce navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil.
III. Shrnutí vyjádření žalované
12. Žalovaná shrnula průběh řízení a uvedla, že v otázce posouzení nároku na dávku důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem je vázána posudkem posudkového lékaře IPZS, dle něhož je žalobce invalidní v prvním stupni, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 40 %.
13. K žalobním bodům (obsahově shodným s námitkami) s odkazem na jednotlivá ustanovení vyhlášky uvedla, že posudkový lékař v řízení o námitkách přezkoumal předchozí posudkový závěr s tím, že jej lze coby správný potvrdit. Posudkový lékař přitom ve svých závěrech zohlednil i žalobcovo onemocnění páteře. Ani přezkumem zdravotního stavu nebylo zjištěno funkční postižení takové závažnosti, aby u žalobce indikovalo vyšší stupeň invalidity. Pro účely posouzení není nutná osobní účast posuzovaného u jednání, provádí se spíše výjimečně a v tomto případě její nutnost odpadla. Lékař měl k dispozici dostatečnou a aktuální lékařskou dokumentaci, zejména nálezy žalobcova ošetřujícího lékaře, příp. výsledky funkčních a jiných odborných vyšetření. Tímto je splněn základní předpoklad k posouzení žalobcova zdravotního stavu. Dále lékař námitkového řízení k námitce uvedl, že při obou posudkových posouzení byl hodnocen žalobcův aktuální zdravotní stav dle doložených lékařských nálezů s tím, že o stupni invalidity nerozhoduje počet operací, udávané subjektivní potíže, množství užívaných léků, nýbrž aktuální klinický nález doložený odbornými lékařskými nálezy.
14. Zodpovězení otázky existence invalidity (k rozhodnému datu) přísluší posudkové komisi. Z pohledu žalované je však žaloba nedůvodná a navrhla její zamítnutí.
IV. Průběh jednání
15. Žalobce i jeho zástupkyně se z účasti na jednání konaném dne 31. 3. 2025 omluvili s tím, že souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti. Žalovaná se k věci blíže nevyjádřila.
16. Krajský soud při jednání provedl důkaz posudkem Posudkové komise v Českých Budějovicích spolu s protokolem o jednání ze dne 18. 2. 2025 (založeno na čl. 27-37 soudního spisu), z něhož se podává, že žalobce byl jednání přítomen, stejně tak i jeho matka. Komise zasedala v řádném složení za přítomnosti specialistů z oboru psychiatrie (MUDr. D.) a interního lékařství (MUDr. V. V.). Posudková komise vycházela z kompletní odborné dokumentace z předešlých jednání, záznamů žalobcovy praktické lékařky, psychiatra, soudního spisu i všech posudkově významných dodaných zpráv a odborných nálezů. Žalobce byl při jednání komise rovněž vyšetřen přítomnými odbornými lékaři.
17. Posudková komise dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byl u žalobce v době vydání napadeného rozhodnutí Aspergerův syndrom. Žalobce je schopen pracovního zařazení s vyloučením především práce kladoucí zvýšené nároky na psychické funkce a na přetěžování páteře. Schopen je práce spíše lehčího charakteru s výše uvedeným omezením. Toto odpovídá postižení uvedenému v kapitole V položka 9b přílohy k vyhlášce, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena rozmezím 3560 %. Komise tento pokles stanovila na 50 %, a to s přihlédnutím k tíži uvedeného postižení a při zohlednění tíže kyfoskoliozy. Bez tohoto zohlednění by posudková komise volila při dolní hranici rozpětí, neboť u žalobce byly prokázány kognitivní a exekutivní funkce v pásmu průměru. U žalobce se nejednalo o těžké postižení s těžkým narušením sociálních dovedností, inteligence, řečových schopností, verbálního myšlení a s dezintegrací. Žalobce byl schopen vykonávat po vzniku invalidity druhého stupně výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné a duševní schopnosti. Pokud by bylo jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvoleno jiné zdravotní postižení (skoliosa), bylo by hodnoceno nižší procentní mírou.
18. Posudková komise shrnula, že žalobce byl v době vydání rozhodnutí žalované invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, jednalo se o invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona. Nešlo o invaliditu třetího stupně.
19. Zbylé důkazní návrhy lékařskými zprávami krajský soud usnesením zamítl pro nadbytečnost, neboť v žalobě označené lékařské zprávy měla k dispozici posudková komise, která z nich také ve svém posudku vycházela. Žalobce označil jako důkazy též shora uvedená rozhodnutí žalované, avšak listinami obsaženými ve správním spisu není zapotřebí provádět dokazování (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS).
V. Právní hodnocení krajského soudu
20. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).
21. Žaloba je důvodná.
V.A K námitce nepřezkoumatelnosti
22. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, která by v případě důvodnosti byla důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Krajský soud předesílá, že žalobce tuto námitku vznesl, aniž by ji blíže upřesnil. Tomu následně odpovídá vypořádání této námitky krajským soudem.
23. Této námitce nicméně krajský soud nepřisvědčil.
24. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/201325).
25. Žalobou napadené rozhodnutí takto vymezeným kritériím přezkoumatelnosti zcela odpovídá.
26. Žalovaná vycházela z posudků lékařů posudkové služby IPZS, dostatečným způsobem shrnula, co tento posudek konstatoval, o jaký podklad pro vydání rozhodnutí se jedná a jaké závěry z něho plynou, včetně vázanosti žalované provedeným odborným lékařským posouzením. Žalovaná citovala příslušná ustanovení zákona a způsob, jakým se promítají odůvodnění napadeného rozhodnutí. Rovněž tak vypořádala vznesené námitky, včetně náležitých úvah.
V.B K ostatním námitkám
27. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“
28. Krajský soud předně uvádí, že rozhodnutí o přiznání či změně výše invalidního důchodu je závislé na odborném lékařském posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak krajský soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s. ř. s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, uváděnými zdravotními potížemi a obsahujeli náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a samostatné hodnocení medicínských otázek mu ani nepřísluší.
29. Žalobce uplatněnými žalobními body podrobně a popisně zpochybňuje provedená posudková hodnocení s tím, že neodpovídají jeho faktickému zdravotnímu stavu ani doložené zdravotnické dokumentaci. Pro posouzení věci je tedy klíčová námitka nesprávně zjištěného skutkového stavu věci. Tato námitka je důvodná.
30. Je třeba poznamenat, že žalovaná své rozhodnutí řádně zdůvodnila, přičemž sama nemá odborné medicínské znalosti a nemůže tak medicínské otázky podobně jako krajský soud samostatně hodnotit. Nelze jí proto vytýkat, že vycházela z posudkových závěrů, které měla v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí k dispozici. V průběhu řízení před krajským soudem však vyšlo najevo, že tyto závěry jsou nesprávné.
31. Krajský soud předně vyšel ze shora uvedeného posudku posudkové komise v Českých Budějovicích, jejíž závěry jsou popsány výše. Posudková komise přezkoumala žalobcův zdravotní stav, žalobce byl vyšetřen přítomnými odbornými lékaři. Posudková komise následně stanovila úplnou klinickou diagnózu, a to na základě ucelené podkladové dokumentace, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující u žalobce dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je Aspergerův syndrom, což odpovídá postižení uvedenému v kapitole V položka 9b přílohy k vyhlášce, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena rozmezím 3560 %. Komise zvolila horní tento pokles stanovila ke dni vydání napadeného rozhodnutí na 50 %, a to s přihlédnutím k tíži uvedeného postižení a při zohlednění tíže kyfoskoliozy.
32. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími žalobcovými zdravotními postiženími a možností aplikovat korekční faktory, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí-li závěr, dle něhož je žalobcův zdravotní stav dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 50 % pokles jeho pracovní schopnosti.
33. Krajský soud má proto za prokázané, že míra poklesu pracovní schopnosti u žalobce v důsledku jeho zdravotního postižení činí 50 %. Za této situace měl být žalobce uznán invalidním ve druhém stupni invalidity. Žalovaná proto napadeným rozhodnutím rozhodla v rozporu s § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, neboť vycházela z posudkového hodnocení, dle něhož je žalobce invalidní v prvním stupni, což bylo vyvráceno posudkem posudkové komise (žalobce je invalidní ve druhém stupni).
34. Soud k žalobcově námitce doplňuje, že žalovaná nepochybila, nebyl-li žalobce přizván k přezkoumání svého zdravotního stavu posudkovým lékařem, neboť takovou povinnost zákon nestanovuje. Je tomu tak proto, že úloha posudkových lékařů je zcela odlišná (což ostatně plyne z povahy řízení). Jejich úkolem není činit primární zjištění zdravotního stavu, ale naopak z doložené lékařské dokumentace vyhodnotit stávající zdravotní stav posuzovaných osob. Při jednání posudkové komise již žalobce přítomen byl a vyšetřili jej přizvaní lékaři specialisté.
VI. Závěr a náklady řízení
35. S ohledem na konstatovanou vadu napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalované zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc jí vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaná je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.); důkazy provedené v řízení před soudem přitom žalovaná zahrne mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).
36. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
37. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány odměnou advokátky za zastupování v řízení o žalobě za dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci a sepsání žaloby) a paušální náhradou hotových výdajů dle § 7 bodu 3., § 9 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění do 31. 12. 2024 [srov. čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], ve výši 2 × 1 000 Kč a 2 × 300 Kč, celkem tedy 2 600 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.
38. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
České Budějovice 31. března 2025
JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v.r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje A.Z.