Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

60 Ad 1/2024 - 61

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: A. Š., narozena dne

bytem

zastoupena advokátem Mgr. Vítězslavem Dohnalem

se sídlem Klokotská 103/13, 390 01 Tábor

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

se sídlem Křížova 1292/25, 225 08 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 11. 2023, čj. X

I. Žaloba se zamítá.

II. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 7. 9. 2023, čj. X, pro nesplnění podmínek dle , o důchodovém pojištění, zamítla žalobkyninu žádost o invalidní důchod. Vycházela přitom z posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) Tábor ze dne 5. 6. 2023, dle něhož žalobkyně není invalidní ve smyslu zákona o důchodovém pojištění, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 30 %.

2. Žalovaná k námitkám žalobkyně zpochybňujícím posouzení jejího zdravotního stavu závěry uvedeného rozhodnutí potvrdila. Vycházela přitom z posudku o invaliditě ze dne 10. 11. 2023, dle něhož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla žalobkynina pracovní schopnost pouze o 30 %.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně dne 25. 1. 2024 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Je přesvědčena, že její pracovní schopnost v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla o více než 35 %, k čemuž činí následující výčet důvodů.

5. Žalobkyně je schopna pracovat ve velmi omezeném rozsahu, po pracovním výkonu bývá zmatená až dezorientovaná, k čemuž dokládá čestné prohlášení svého partnera M. N. Dle zprávy psychiatra MUDr. L. M. ze dne 22. 1. 2024 se žalobkyně propadá do deprese, úzkostí, má zhoršenou paměť, soustředění a spánek, což má dopad na její pracovní výkon a odpovídá míře poklesu pracovní schopnosti v rozsahu 3045 %. Žalobkyně trpí více zdravotními postiženími, která snižují její pracovní schopnost (zejména neurologické problémy a bolesti páteře), což odůvodňuje zvýšení hranice poklesu pracovní schopnosti o dalších 10 % (žalobkyně připojuje aktuální lékařské zprávy neuroložky MUDr. M. ze dne 9. 1. 2024 a rehabilitační lékařky MUDr. T. ze dne 22. 1. 2024). Dále je žalobkyně v péči kardiologa (diagnostikována paroxysmální supraventikulární tachykardie). Dle lékařských zpráv se má žalobkyně vyhýbat práci ve směnném provozu, s počítačem, u blikajících zařízení, sedavé práci, práci ve větším kolektivu, zvedání těžkých břemen. Žalobkyně je tudíž velmi omezena ve výběru možné práce.

6. Napadené rozhodnutí je v rozporu s obecnými posudkovými zásadami stanovenými v kapitole V přílohy k , o posuzování invalidity (dále jen „“). Hodnocení dopadu duševní poruchy na pracovní schopnost a schopnost vykonávat denní aktivity nebylo provedeno s využitím dotazníkových metod a posuzovacích škál, bez nichž není možné objektivizovat omezení, které dané onemocnění v životě konkrétního osoby přináší. Součástí posouzení mělo být také psychologické vyšetření, resp. jeho neprovedení nebylo v posudku odůvodněno. Nejsou-li opatřeny výše uvedené podklady, může být rozhodnutí o invaliditě opřeno pouze o lékařské zprávy specialistů. Ti ovšem cíleně nezjišťují informace týkající se pracovní schopnosti a schopnosti vykonávat denní aktivity, resp. takové informace zjišťují pouze v rozsahu nezbytném pro stanovení diagnózy a léčebného postupu. Právní předpis předpokládá opatření dalších podkladů pro doplnění lékařských zpráv, což v posuzované věci učiněno nebylo. Napadené rozhodnutí vychází z nedostatečných podkladů, je projevem libovůle a nebylo vydáno právními předpisy předpokládaným postupem, což je činí nezákonným.

7. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil.

III. Shrnutí vyjádření žalované

8. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobkyní vznesené výhrady neobstojí, neboť z posudkového hodnocení je zřejmé, z jakého důvodu nelze obhájit invalidizující kvalifikaci (nenaplnění předepsaných kritérií), přičemž lékařské zprávy uplatněné spolu s opravným prostředkem byly zohledněny. Žalobkyně na straně druhé svou argumentaci nemá důkazně podloženu, přičemž je třeba vždy hodnotit dopad objektivizovaných skutečností na pracovní schopnost jedince. Výskyt přidruženého onemocnění byl napadeným rozhodnutím zohledněn. Subjektivní představy o správné taxaci zdravotních obtíží vznik předmětného nároku ani nezákonnost rozhodnutí nezakládají. Lichou je i výtka mířící na neobstarání doplňujících informací, jelikož nemělli orgán sociálního zabezpečení v dané fázi uskutečnění takových kroků za potřebné (vědom si a ), logicky tyto neinicioval. Tak jako úloha posudkových lékařů zásadně nezáleží v realizaci primárních klinických poznatků, postrádaly by též komentáře specialistů v pojednávané oblasti jakoukoli relevanci, neboť závěry ohledně negativního dopadu funkčního deficitu do profesní sféry jedince smí činit toliko posudkový lékař.

IV. Průběh jednání

9. Žalobkyně i její zástupce se z účasti na jednání konaném dne 31. 3. 2025 omluvili s tím, že souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti. Žalovaná setrvala na svém procesním stanovisku.

IV.A Posudek posudkové komise a vyjádření účastníků řízení

10. Krajský soud při jednání provedl důkaz posudkem posudkové komise v Českých Budějovicích spolu s protokolem o jednání ze dne 21. 5. 2024 (založeno na 23-28 soudního spisu). Žalobkyně byla jednání posudkové komise přítomna. Komise zasedala v řádném složení za přítomnosti specialistů z oboru psychiatrie (MUDr. D.) a neurologie (MUDr. H.).

11. Posudková komise dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je u žalobkyně rekurentní depresivní porucha u poruchy osobnosti, kdy přítomna je disociativní konverzní porucha, což odpovídá postižení uvedenému v kapitole V položce 4b přílohy k vyhlášce, přičemž komise zvolila horní hranici 20 % (což odpovídá podrobnému vyšetření psychiatrem při jednání komise). Horní hranice byla zvolena s ohledem na zdravotní postižení. Stav nelze hodnotit dle položky 4c, jak je požadováno v žalobě, neboť nebyly zdokumentovány depresivní či manické epizody soustavně nejméně středně těžké, značně snížená úroveň sociálního fungování. Žalobkyně je psychosociálně funkční v osobní i profesní rovině, zřejmě i díky psychofarmakologické léčbě, nutnost striktní abstinence i nadále. Pro další poškození zdravotního stavu zvýšena míra poklesu pracovní schopnosti dle § 3 odst. 1 uvedené vyhlášky o 10 procentních bodů na celkovou hodnotu 30 %. K datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně nebyla invalidní, nešlo o pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

12. Žalobkyně je schopna pracovního zařazení s vyloučením především práce kladoucí zvýšené nároky na psychické funkce, ve směnách, přetěžování páteře. Neschopna práce u rotujících strojů, ve výškách, hloubkách, resp. tam, kde by porucha vědomí vedla ke zranění žalobkyně nebo okolí, neschopna trvalé práce s počítačem, resp. u blikajících zařízení. Schopna práce spíše lehčího charakteru s výše uvedeným omezením a plným využitím dosaženého vzdělání, pracovních zkušeností a znalostí, včetně jazykových (anglický jazyk).

13. Posudková komise zohlednila rovněž zdravotnickou dokumentaci přiloženou k žalobě, tj. z období po datu vydání napadeného rozhodnutí.

14. Žalobkyně se vymezila vůči samotnému jednání i protokolu z jednání posudkové komise s tím, že komise při jednání vůbec nezjišťovala, jak zdravotní postižení žalobkyně dopadá na její pracovní i osobní život a kterak v jejím konkrétním případě ovlivňuje její schopnost pracovat. Komise jí nekladla žádné dotazy týkající se toho, jakým způsobem byla žalobkyně v době před vydáním napadeného rozhodnutí schopna pracovat, jaké obtíže a problémy jí práce na poloviční úvazek způsobuje, které další úlevy má od svého zaměstnavatele, aby vůbec byla schopna pracovat alespoň na poloviční úvazek apod., což je patrné přímo z protokolu o jednání. Žalobkyně navíc byla během jednání komise v tak špatné psychickém stavu, že si jednání komise zpětně vůbec nepamatovala a musel jí ho reprodukovat její partner pan M. N., který ji na jednání doprovázel (sama by nebyla vůbec schopna jednání absolvovat).

15. Co se týče posudku posudkové komise, žalobkyně jej považuje za příliš vadný, aby mohl být podkladem pro rozhodnutí soudu. Komise nevycházela z konkrétních informací o tom, jak zdravotní postižení žalobkyně dopadalo před vydáním napadeného rozhodnutí na její pracovní a osobní život, resp. jak v jejím konkrétním případě ovlivňovalo její schopnost pracovat. Komise se ani nepokusila relevantní informace získat, když řádně nevyslechla žalobkyni ani jednání komise přítomného žalobkynina partnera. Posudek nezohledňuje skutečnost, že žalobkyně je s velkými obtížemi a za cenu následných problémů v osobním životě schopna pracovat pouze na poloviční úvazek, a to navíc v zaměstnání, kde jí zaměstnavatel vychází vstříc individuálním přizpůsobením výkonu práce žalobkyniným potřebám. V dané situaci nelze míru poklesu pracovní schopnosti u žalobkyně hodnotit 20 procentními body. Žalobkyně poukazuje na obecné posudkové zásady pro duševní poruchy (kapitola V přílohy k vyhlášce), kde se porovnává situace konkrétní osoby s normálním stavem v daném sociokulturním prostředí. Dle právní úpravy se má hodnotit dopad duševní poruchy na pracovní schopnost a schopnost vykonávat denní aktivity. Takové hodnocení posudek vůbec neobsahuje, ani nereaguje na námitky uvedené v žalobě, že k hodnocení dopadu duševní poruchy na pracovní schopnost a schopnost vykonávat denní aktivity se dle přílohy k vyhlášce využívá dotazníkových metod a posuzovacích škál, smysl tohoto postupu žalobkyně rovněž popsala. Uvedené metody k posouzení zdravotního stavu žalobkyně použity nebyly, rovněž nebylo provedeno psychologické vyšetření. Posudek není založen na podkladech odůvodňujících jeho závěry, resp. neopírá o výsledky funkčních vyšetření, jak to zákon výslovně požaduje ( zákona o důchodovém pojištění, resp. ). Komise měla tato vyšetření buď sama provést či si je vyžádat od příslušných specialistů. Posudek proto není úplný a přesvědčivý, jedná se o vadu řízení mající za následek nesprávné stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, a tedy v důsledku nesprávné posouzení splnění zákonných podmínek invalidity.

16. K řádnému posouzení žalobkynina zdravotního stavu nedošlo ani ve fázi řízení před správními orgány. Stanovení míry poklesu pracovní schopnosti se neopíralo o rozhovor, pozorování, dotazníkové metody, škálování ani psychologické vyšetření. Tato vyšetření nejsou součástí zdravotnické dokumentace. Správní orgány si tato vyšetření neopatřily ani nevyzvaly žalobkyni, aby jejich zpracování zajistila sama. Rozhodnutí žalované proto není založeno na zákonem předpokládaných podkladech ani na dostatečně zjištěném stavu věci. Žalobkynino zdravotní postižení mělo být zařazeno do položky 4c kapitoly V přílohy k vyhlášce, neboť je u ní značně snížená úroveň sociálního fungování i omezen výkon většiny denních aktivit (viz žalobní námitky a čestné prohlášení žalobkynina partnera pana M. N.). Žalobkyně dále navrhla provedení důkazu jejím výslechem a výslechem jejího partnera pana M. N., který bude jednání před soudem rovněž přítomen.

17. Žalovaná ve vyjádření ze dne 1. 7. 2024 uvedla, že posudek posudkové komise ze dne 21. 5. 2024 dostatečně potvrdil výstupy posudků předchozích, jimiž nebyl prokázán funkční deficit v intenzitě indikující invalidizaci. Ve prospěch žalobkyní nárokované taxace nehovoří žádný objektivní podklad. Komise mj. ozřejmila důvody, pro které nepřistoupila k odlišné, resp. závažnější kvalifikaci rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, neopomněla rovněž zúročit posudkovou relevanci doložených komorbidit.

18. K žalobkyní namítanému nevyužití dotazníkových metod a posuzovacích škál, žalovaná uvádí, že obsah vyhotoveného posudku pro tento závěr nesvědčí, k čemuž žalovaná cituje z posudkového hodnocení.

19. K navrženému účastnickému výslechu žalovaná podotýká, že soud nemá odborné znalosti k tomu, aby na základě takové výpovědi posuzoval žalobkynin zdravotní stav. Veškeré skutečnosti přitom mohla žalobkyně uvést právě při jednání posudkové komise, potažmo v žalobě (což učinila).

IV.B Doplňující posudek posudkové komise a vyjádření žalobkyně

20. Jak je popsáno výše, dne 19. 6. 2024 bylo nadepsanému soudu doručeno vyjádření žalobkyně, jímž konkrétními výtkami zpochybnila shora popsaný posudek posudkové komise i vyjádření žalované ze dne 26. 2. 2024. S ohledem na uvedené nadepsaný soud vyžádal od posudkové komise doplnění předmětného posudku, a to ve smyslu žalobkyní vznesených výtek.

21. Krajský soud tedy při jednání rovněž provedl důkaz doplňujícím posudkem posudkové komise spolu s protokolem o jednání ze dne 18. 2. 2025 (založeno na 51-54 soudního spisu, dále jen „doplňující posudek“). Žalobkyně nebyla jednání posudkové komise přítomna. Komise zasedala v řádném složení za přítomnosti specialisty z oboru psychiatrie (MUDr. D.).

22. Posudková komise si vyžádala psychologické vyšetření žalobkyně, které na základě zadání provedl Mgr. V. Š. (Nemocnice České Budějovice) dne 16. 12. 2024 (zpráva doručena posudkové komisi dne 12. 2. 2025). Jak je patrno z doplňujícího posudkového hodnocení posudkové komise, Mgr. Š. vycházel že žalobkyniny anamnézy, z rozhovoru se žalobkyní, aplikoval testové metody (ROR, FTD, RCFT). Následně pak učinil závěr, z něhož se podává, že aplikované psychodiagnostické metody nesvědčí pro psychotické prožívání, nejsou vyjádřeny známky výraznějšího narušení emotivity. Anamnesticky nicméně k depresivním propadům dochází, a to nejspíše na podkladě osobnostních dekompenzací. Osobnost je prestrukturálně organizovaná, projevuje se však zřejmě i vliv organických změn. Krom emoční nestability a relativně neuspořádaného emočního života zjištěny disociální tendence. Fungování v mezilidských vztazích problematické, naznačena hypersenzitivita. Ve srovnání s premorbidní úrovní pravděpodobně došlo k deterioraci kognitivních funkcí. Zhoršení se týká exekutivních schopností, prostorové představivosti, konstrukčně-praktických schopností, ale i paměti. Kognitivní deficit přinejmenším mírného stupně. Schopnost vykonávat soustavně pracovní činnost je snížená.

23. Posudková komise k uvedenému doplnila, že po prostudování podkladové dokumentace (zejména aktuálního psychologického vyšetření ze dne 16. 12. 2024), je na základě provedených testových metod zřejmé, že žalobkyně má jistá omezení v jednotlivých psychických modalitách. Jedná se ovšem pouze o mírný defekt těchto funkcí, tedy nikoli o úroveň významného defektu. Prokázány krom emoční destability a relativně neuspořádaného emočního života disociální tendence. Aktuálně nebyly při vyšetření vyjádřeny ani známky významnějšího narušení emotivity.

24. Posudková komise dále k výtkám žalobkyně uvedla, že její předchozí jednání (dne 21. 5. 2024) za přítomnosti žalobkyně a jejího partnera pana N. proběhlo standardně, v délce přesahující obecně plánovaný časový limit (30-45 min). Žalobkynina argumentace plně koresponduje a je v souladu s diagnostikovaným postižením (viz disociativní tendence). Zdravotní stav žalobkyně byl při vědomí výše uvedeného zhodnocen již v původním posudku velmi komplexně, přičemž komise vycházela z dostupné zdravotní dokumentace a vyšetření při jednání.

25. Obsáhlé žalobkynino vyjádření komise považuje za laický názor, z lékařského hlediska na něj nelze reagovat, a to i s ohledem na aktuální psychologické vyšetření, o které byl posudek posudkové komise doplněn. To totiž nepřináší žádné nové posudkově významné skutečnosti.

26. Posudková komise tedy neshledala žádné důvody pro změnu předchozím posudkem přijatého názoru.

27. Dne 21. 3. 2025 bylo krajskému soudu doručeno vyjádření žalobkyně, jímž reagovala na shora popsaný doplňující posudek 18. 2. 2025. Uvedla, že posudek na základě psychologického vyšetření ze dne 16. 12. 2024 odstranil pouze jednu vadu namítanou žalobkyní v předchozím vyjádření, tj. vadu chybějícího psychologického vyšetření.

28. Ostatní vady však přetrvávají, tj. komise vůbec nevycházela z konkrétních informací o tom, jak žalobkynino zdravotní postižení dopadlo před vydáním napadeného rozhodnutí na její pracovní a osobní život, resp. jak ovlivnilo její schopnost pracovat. Komise se ani nepokusila relevantní informace získat (žalobkyni ani jejího partnera přítomného jednání nevyslechla ohledně informací vztahujícím se k období před vydáním napadeného rozhodnutí).

29. Posudek vůbec nezohlednil skutečnost, že žalobkyně je schopna pracovat jen s velkými obtížemi, na zkrácený úvazek a díky ohleduplnému zaměstnavateli. Není-li žalobkyně schopna vykonávat práci na standardní úvazek, nelze míru poklesu její pracovní schopnosti hodnotit 20 procentními body. Žalobkyně znovu odkazuje na obecné posudkové zásady pro duševní poruchy (kapitola V přílohy k vyhlášce), tj, porovnávání situace konkrétní osoby s normálním stavem v daném sociokulturním prostředí. Tímto normálním stavem je schopnost člověka pracovat na standardní úvazek, aniž by to působilo zhoršení jeho zdravotního stavu. Právní úprava stanovuje povinnost hodnotit dopad duševní poruchy na pracovní schopnost, resp. schopnost vykonávat denní aktivity. Takové hodnocení posudek vůbec neobsahuje.

30. Rovněž nereaguje na žalobní námitky, tj. nutnost hodnocení dopadu duševní poruchy na pracovní schopnost a schopnost vykonávat denní aktivity dle přílohy k vyhlášce (tj. dotazníkové metody, psychologické vyšetření, posuzovací škály apod.). Tyto metody nebyly použity ani nahrazeny jinou adekvátní metodou. Posudek není založen na podkladech odůvodňujících jeho závěry. Žalobkyně cituje z § 34 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění s tím, že určení poklesu pracovní schopnosti musí vycházet ze zdravotního stavu doloženého funkčními výsledky. V oblasti duševních onemocnění však nejsou k dispozici zobrazovací či jiné objektivní vyšetřovací metody, základní metodou vyšetření je rozhovor a pozorování, mezi typické funkční vyšetřením patří právě dotazníkové metody a posuzovací škály, pro oblast duševních poruch provedení takových vyšetření předpokládá. V posuzované věci tento zákonný předpoklad absentuje, posudková komise jej měla sama provést či vyžádat od příslušných specialistů.

31. Posudek posudkové komise pro uvedené není úplný a přesvědčivý, tato vada mohla mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, resp. nesprávné posouzení zákonných podmínek invalidity ve smyslu § 39 zákona o důchodovém pojištění. Řádné posouzení ve shora uvedeném smyslu nebylo učiněno ani ve správním řízení, nebyl tedy dostatečně zjištěn skutkový stav (viz žalobní body a čestné prohlášení žalobkynina partnera).

32. Žalobkyně závěrem vytýká, že řízení před soudem trpělo nedůvodnými průtahy. Od okamžiku zrušení dříve nařízeného jednání do zpracování doplňujícího posudku uplynulo více než 7 měsíců. Pokud by žalobkynin právní zástupce věc neurgoval přímo u posudkové komise, patrně by doplňující posudkové zhodnocení doposud nebylo vypracováno.

33. Žalobkyně opětovně navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a požaduje po soudu, aby zrušujícím rozsudkem žalované uložil, jaké minimální podklady je třeba opatřit k posouzení jejího zdravotního stavu.

IV.C Zbylé důkazní návrhy

34. Krajský soud nepovažoval za nutné provádět další dokazování. Předložené lékařské zprávy krajský soud poskytl posudkové komisi, která je již zahrnula do podkladů pro vydání svého posudku. Čestné prohlášení žalobkynina partnera, resp. jeho výslech, či výslech žalobkyně nemohou vést k účinnému zpochybnění objektivních lékařských nálezů obsažených v žalobkynině zdravotní dokumentaci. Předložená pracovní smlouva z povahy věci o žalobkynině zdravotním stavu nemůže přinést bližší informace.

35. Žalovaná žádné důkazní návrhy nevznesla.

V. Právní hodnocení krajského soudu

36. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ).

37. Žaloba není důvodná.

38. Dle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění platí, že jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla „a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.“

39. Krajský soud předně uvádí, že rozhodnutí o přiznání či změně výše invalidního důchodu je závislé na odborném lékařském posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu osoby a její pracovní způsobilosti, jakož i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise pak krajský soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, se žalobkyní udávanými zdravotními potížemi, obsahujeli posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro krajský soud, který nemá odborné medicínské znalosti a samostatné hodnocení medicínských otázek mu ani nepřísluší.

40. Krajský soud vyšel především ze shora uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobkyně v řádném složení za účasti lékařů specialistů – neurologa a psychiatra. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, a to na základě podkladové dokumentace (včetně dokumentace z doby po vydání napadeného rozhodnutí) a osobního vyšetření žalobkyně. Na základě těchto podkladů označila rozhodující zdravotní postižení způsobující u žalobkyně dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž je rekurentní depresivní porucha u poruchy osobnosti, kdy přítomna je disociativní konverzní porucha. Tento dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole V položce 4b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je uvedeno rozmezí poklesu pracovní schopnosti 15-20 %. Komise zvolila horní hranici rozmezí, kterou navýšila o 10 procentních bodů na celkových 30 %.

41. Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky a svůj závěr o tom odůvodnila, zabývala se dalšími zdravotními postiženími žalobkyně a přistoupila k využití tzv. korekčních faktorů (§ 3 vyhlášky o posuzování invalidity), pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, činí-li závěr, dle něhož zdravotní stav žalobkyně je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 30% pokles její pracovní schopnosti. Za podstatné krajský soud považuje také to, že posudek posudkové komise se ve výsledném hodnocení odpovídajícího stupně invalidity shoduje s posudkem o invaliditě pořízeným v rámci námitkového řízení (periodická rekurentní depresivní porucha, pokles pracovní schopnosti 30 %) a posudkem lékaře OSSZ (rekurentní depresivní porucha u disponované osobnosti, disociativní konverzní porucha, pokles pracovní schopnosti 30 %) .

42. Uplatněné žalobní námitky směřují primárně do zjištěného skutkového stavu, vůči němuž se žalobkyně vymezila subjektivním popisem potíží, které jí zdravotní postižení působí, z čehož žalobkyně usuzuje na nesprávné posouzení svého zdravotního stavu a nedostatečné procentuální ohodnocení poklesu pracovní schopnosti. Krajský soud nezpochybňuje závažnost žalobkynina zdravotního stavu, nicméně v posuzované věci je vázán odborným lékařským posouzením, neboť sám medicínské otázky hodnotit nemůže. Stejně tak nemůže relevantní hodnocení učinit ani sama žalobkyně, neboť subsumpce pod příslušné ustanovení vyhlášky je zcela v dispozici posudkových lékařů. Vzhledem k tomu, že posudek posudkové komise nevykazoval žádných vad a korespondoval s předchozími posudkovými hodnoceními zdravotního stavu žalobkyně, předestřeným námitkám do skutkového stavu soud nepřisvědčil.

43. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce, dle které posudkoví lékaři ani posudková komise nedodrželi obecné posudkové zásady pro postižení uvedená v kapitole V přílohy k vyhlášky o posuzování invalidity, neboť neaplikovali dotazníkové metody a posuzovacích škály.

44. Příloha k vyhlášce o posuzování invalidity v kapitole V uvádí, že „[p]ři hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti je nutné posoudit úroveň psychických, mentálních, sociálních a pracovních funkcí a schopnosti vykonávat pracovní činnosti takovým způsobem nebo v takových mezích, které jsou považovány za normální vdaném sociokulturním prostředí. Přitom se vychází z průběhu a závažnosti zdravotního postižení, celkového tělesného stavu, schopnosti adaptace, osobnostních charakteristik, úrovně intelektu, sociální přizpůsobivosti, zvládání zátěže a z dopadu na pracovní schopnost a schopnost vykonávat denní aktivity. K hodnocení dopadu duševní poruchy a poruchy chování na pracovní schopnost a schopnost vykonávat denní aktivity se využívá dotazníkových metod a posuzovacích škál, jimiž se hodnotí intenzita psychopatologických příznaků, subjektivní stav a prožívání, psychosociální adaptace a schopnost způsobu života přiměřeného sociálnímu postavení. Součástí posouzení je zpravidla i psychologické vyšetření, zejména zjištění vlivu poruchy na osobnost a výkon“ (důraz doplněn).

45. Z uvedeného je patrno, že metody, jejichž uplatnění se žalobkyně domáhá, neslouží ke stanovení diagnózy, která je určující pro podřazení do příslušné položky přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a stanovení druhu zdravotního postižení, nýbrž ke zjištění konkrétní míry poklesu pracovní schopnosti. Ta je vyjádřena procentuálně, avšak pouze v rámci rozmezí, které s konkrétní položkou a druhem postižení spojuje. Uvedené metody se tak uplatní až tam, kde mají posudkoví lékaři poměrně široký prostor pro uvážení, a umožňují tak individualizaci situace konkrétního žadatele o invalidní důchod (tu totiž stanovení položky a druhu postižení popisuje vždy pouze typově). V nynější věci však posudková komise zvolila maximální možnou míru poklesu pracovní schopnosti pro dané postižení ve výši 20 %. Namítaná absence použití uvedených metod tudíž žalobkyni nemohla způsobit žádnou újmu.

46. Žalobkyně se dále dovolává dikce § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění, dle něhož „[p]ři určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření“. Z ničeho však neplyne, že by takovýmto vyšetřením nemohl být v případě duševního onemocnění i pohovor s psychiatrem. Žalobkyně se vyšetření psychiatrem ve formě pohovoru podrobila i přímo při jednání posudkové komise.

47. Nadto soud vyžádal u posudkové komise doplňující posudek, a to s ohledem na vyjádření žalobkyně ze dne 19. 6. 2024, jímž reagovala na učiněné posudkové hodnocení svého zdravotního stavu. Žalobkyně byla na základě žádosti posudkové komise podrobena psychologickému vyšetření (popsáno shora), které však nepotvrdilo žalobkyní prezentované subjektivní popisy jejích zdravotních obtíží. Tímto provedeným psychologickým vyšetřením soud považuje za dostatečně naplněné žalobkyniny požadavky ohledně nutnosti zpracování odborného funkčního vyšetření, a zároveň je přesvědčen, že provedeným psychologickým vyšetřením byly rozptýleny veškeré případné pochybnosti ohledně dostatečného zjištění žalobkynina zdravotního postižení, resp. skutkového stavu ke dni vydání rozhodnutí žalované.

48. Byť soud nikterak nezlehčuje žalobkyniny subjektivní potíže, jakékoli laické subjektivní vyjádření nemůže mít dopad na rozhodování soudu o podané žalobě, neboť žalobkyni ani jejímu partnerovi (stejně jako soudu) nepřísluší hodnocení medicínských otázek. Nic pak nenasvědčuje ani tomu, že by snad první jednání posudkové komise dne 21. 5. 2024, jemuž byla žalobkyně přítomna, proběhlo jakkoli nestandardně.

49. Jak vyplývá z protokolu o jednání ze dne 21. 5. 2024, v průběhu jednání žalobkyně popisovala rovněž dopad svého zdravotního postižení na pracovní život (v práci opakované problémy, nevycházela s kolegy, špatně snáší dospělý kolektiv, naopak nynější pracovní zařazení mezi dětmi na poloviční úvazek jí vyhovuje), což ve svém vyjádření k posudkovému hodnocení relativizovala. Uvedla rovněž, že péči o dceru zvládá dobře. Jednání posudkové komise dne 21. 5. 2024 byl přítomen rovněž psychiatr, který žalobkyni vyšetřil (MUDr. D.), přičemž z posudku se nepodává, že by žalobkyně byla při jednání v tak špatném psychickém stavu, jak popisuje ve svém vyjádření k posudkovému hodnocení. Dle odborné lékařky z oboru psychiatrie přítomné u jednání, která žalobkyni vyšetřila, u žalobkyně dominuje osobnostní problematika, během vyšetření se však nejevila paranoidní. Byla posouzena jako psychosociálně funkční v rovině profesní i osobní (zřejmě i díky medikaci). Zdůrazněna nutná striktní abstinence.

50. Krajský soud pro shora uvedené nemá pochyb o úplnosti a přesvědčivosti posudku posudkové komise a z toho vycházejícím stanovení míry poklesu žalobkyniny pracovní schopnosti.

51. K tomu soud doplňuje, že posudková hodnocení žalobkyně jsou zcela ve shodě (tj. postižení uvedené v kapitole V položce 4b přílohy k vyhlášce), a to jak v posudku o invaliditě ze dne 5. 6. 2023 (vypracován pro OSSZ Tábor), ze dne 14. 11. 2023 (posudek vypracovaný pro námitkové řízení), posudku posudkové komise v Českých Budějovicích ze dne 14. 5. 2024 i doplňujícím posudku ze dne 18. 2. 2025 vypracovaném touto posudkovou komisí k výzvě soudu. Soud nepřehlédl, že v protokolu z jednání posudkové komise ze dne 21. 5. 2024 (str.1 protokolu) je uvedeno chybně podřazení zdravotního postižení (kapitola V položka 4d přílohy k vyhlášce), k němuž měl dojít posudkový lékař OSSZ Tábor. Zjevně se jedná toliko o chybu v psaní (viz znění v posudku o invaliditě ze dne 5. 6. 2023 vypracovaného pro OSSZ Tábor), kde je správně uvedena kapitola V položka 4b přílohy k vyhlášce).

52. Dle žalobkyně mělo být její zdravotní postižení zařazeno do položky 4c kapitoly V přílohy k vyhlášce. Ve prospěch žalobkyní nárokované zařazení však nehovoří žádný objektivní podklad, jak ostatně podotkla rovněž žalovaná. Komise mj. ozřejmila důvody, pro které nepřistoupila k odlišné, resp. závažnější kvalifikaci rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, přičemž rovněž zohlednila doložené komorbidity.

53. Pokud jde o žalobkynino vyjádření k doplňujícímu posudku, v tomto poddání repetitivně, byť jinými slovy, žalobkyně opakuje v podstatě totožné námitky, které již soud vypořádal výše [viz námitka dopadu zdravotního postižení do pracovního či osobního života před vydáním napadeného rozhodnutí; neochota posudkové komise relevantní údaje obstarat, chybné vyhodnocení poklesu žalobkyniny pracovní schopnosti při její neschopnosti pracovat na plný úvazek (potažmo absence takového hodnocení); nepoužití relevantních metod či funkčních vyšetření coby zákonného podkladu vedoucího k objektivnímu zjištění žalobkynina zdravotního stavu; neúplnost a nepřesvědčivost posudku posudkové komise; nedostatečné zjištění skutkového stavu].

54. Dle shora citovaného § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění se proto v případě žalobkyně nejedná o žádný stupeň invalidity; správní orgány proto nepochybily, pokud žádost žalobkyně zamítly.

55. K vytčeným nedůvodným průtahům soud podotýká, že posudkové komisi byla stanovena k vypracování posudkového hodnocení standardní tříměsíční lhůta (výzva ze dne 31. 1. 2024 spolu se spisovým materiálem doručena posudkové komisi dne 5. 2. 2024). Krajský soud vyzval posudkovou komisi až poté, co žalobkynin zástupce odstranil vady žaloby spočívající v nedodání plné moci k zastupování žalobkyně. Posudek a protokol z jednání posudkové komise ze dne 21. 5. 2024 byl krajskému soudu doručen dne 31. 5. 2024. Posudková komise sice striktně nedodržela soudem stanovenou tříměsíční lhůtu k vypracování posudku, nicméně se nejedná o tak závažné prodlení, které by bylo možné označit za průtahy. Dne 6. 4. 2024 soud nařídil jednání na den 24. 6. 2024. To však soud následně zrušil s ohledem na žalobkynino vyjádření ze dne 19. 6. 2024, a současně dne 21. 6. 2024 zadal posudkové komisi vypracování doplňujícího posudku, k čemuž jí stanovil třicetidenní lhůtu. Podáním ze dne 9. 7. 2024 posudková komise soudu sdělila existenci závažných důvodů bránících jí ve vydání posudku ve stanovené lhůtě spočívajících v zadání ambulantního vyšetření žalobkyně (popsáno shora), jehož závěry budou podkladem pro vydání doplňujícího posudku. Krajský soud přesto k podnětu žalobkyně ze dne 1. 10. 2024 posudkovou komisi přípisem ze dne 3. 10. 2024 vyzval k bezodkladnému dodání doplňujícího posudku. Ten byl soudu nakonec doručen dne 3. 3. 2025. Již dne 5. 3. 2025 krajský soud nařídil jednání na den 31. 3. 2025. Z uvedeného popisu postupu soudu plyne, že v nynější věci činil úkony směřující k vyřízení věci, přičemž současně usiloval o precizní a nezpochybnitelné zjištění žalobkynina zdravotního stavu (viz vyžádání doplňujícího posudku). Není však v jeho možnostech, dost možná ani v možnostech posudkové komise, zásadním způsobem ovlivnit, jak rychle budou provedena příslušná vyšetření žalobkynina zdravotního stavu sloužící jako podklad pro jednání posudkové komise. Psychologické vyšetření u Mgr. Š. proběhlo až dne 16. 12. 2024, nicméně zprávu z tohoto vyšetření posudková komise obdržela teprve dne 12. 2. 2025. Již dne 18. 2. 2025 pak proběhlo jednání posudkové komise. Soud si je přirozeně vědom závažnosti životní situace, v níž se mnohdy nacházejí žadatelé o přiznání (zvýšení stupně) invalidního důchodu, proto (nejen) v těchto věcech postupuje s maximální mírou obezřetnosti.

VI. Závěr a náklady řízení

56. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle zamítl.

57. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle a 2 Žalobkyně ani žalovaná nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a v případě žalované takovéto právo ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče výslovně vylučuje.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

České Budějovice 31. března 2025

JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.