Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
9 Azs 14/2025 - 43.pdf
PDF · 0 B
No categories available
9 Azs 14/2025 - 43
[18] Namítáli stěžovatelka, že byla zajištěna po dobu celkem 84 dnů, krajský soud shrnul úkony žalované směřující k dosažení účelu zajištění v době trvání zajištění, a v tomto ohledu jí nemohl vytknout, že by byla nečinná nebo že by dobu zajištění bezdůvodně prodlužovala. Na dobu zajištění měla nicméně vliv skutečnost, že stěžovatelka využila svého práva a podala žalobu proti rozhodnutí Ministerstva vnitra o jejím předání (přemístění), se kterou spojila návrh na přiznání odkladného účinku. V souladu s čl. 27 odst. 3 písm. c) nařízení Dublin III bylo třeba vyčkat na rozhodnutí o tomto návrhu a podle čl. 28 odst. 3 nařízení Dublin III se nově počítala lhůta šesti týdnů pro provedení předání (přemístění) až od usnesení soudu o nepřiznání odkladného účinku. Nejvyšší správní soud připomíná, že „[p]řemístění cizince nelze provést, pokud byla proti rozhodnutí o přemístění podána žaloba, která má odkladný účinek. Z tohoto důvodu lze lhůtu stanovenou k tomuto účelu začít počítat teprve od okamžiku, kdy je budoucí realizace přemístění v zásadě dohodnutá a zbývá vyřešit pouze způsob provedení přemístění, konkrétně ode dne, kdy skončil odkladný účinek“ (rozsudek NSS ze dne 1. 4. 2021, č. j. 9 Azs 4/202139). Žalovaná zároveň respektovala požadavky na maximální dobu zajištění podle čl. 28 odst. 3 nařízení Dublin III, jakož i podle § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, který stanoví, že „[v] případě cizince mladšího 18 let nebo rodiny s nezletilými dětmi nesmí doba zajištění překročit 90 dnů“.
[19] Napadenému rozsudku nelze z hlediska přezkoumatelnosti vytknout ani to, že by při rozhodování o zajištění nezohlednil zranitelnost dětí stěžovatelky, včetně jejího nejmladšího dítěte, které bylo ve věku jednoho roku. Jak uvedl již krajský soud, žalovaná se zabývala možným nepřiměřeným zásahem prodloužení zajištění do soukromého a rodinného života stěžovatelky a jejích dětí. Uvedla, že stěžovatelka nemá žádné vazby k České republice, je dospělou, vdanou a zdravou ženou, která si je dobře vědoma svého protiprávního jednání. Jdeli o její nezletilé děti, ty byly umístěny spolu se stěžovatelkou a jejich strýcem na základě výslovného přání žalobkyně, později však byl strýc přemístěn do Zařízení pro zajištění cizinců Balková, neboť zařízení BěláJezová není určeno pro umístění samostatných mužů. Krajský soud také uznal, že děti žalobkyně mají v zařízení BěláJezová zajištěny základní potřeby a žalobkyně o ně může osobně pečovat. S přihlédnutím k nízkému věku dětí nelze předpokládat, že by tyto děti během zajištění trvajícího několik týdnů strádaly. V podrobnostech krajský soud odkázal na rozhodnuti žalované, která v něm podrobně popsala poměry v zařízení BěláJezová. Toto zařízení je uzpůsobeno pro pobyt dětí.
[20] Pokud jde o ostatní kasační námitky stěžovatelky, Nejvyšší správní soud se řadou z nich zabýval ve skutkově podobné věci řešené v rozsudku ze dne 16. 1. 2025, č. j. 3 Azs 233/202459. Ta se týkala zajištění turecké rodiny s nezletilými dětmi, která na cestě do Německa za stejných okolností neoprávněně vstoupila na území České republiky. V posuzované věci není žádný důvod se od tehdy vyslovených závěrů odchýlit.
[21] Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku odkázal na svou judikaturu, jakož i judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, podle které čl. 3 Úmluvy o právech dítěte bez dalšího nevylučuje zajištění dětí. Zajištění nezletilých cizinců (respektive jejich umístění do zařízení pro zajištění cizinců společně s jejich rodiči) je v obecné rovině možné, byť podléhá přísnějším podmínkám než zajištění zletilých cizinců. Obecně vedená argumentace tvrdící opak, včetně obecných odkazů na právně nezávazná stanoviska Výboru OSN pro práva dítěte, tuto základní premisu nevyvracejí (srov. rozsudek NSS č. j. 3 Azs 233/202459, odst. [43] až [45]).
[22] Podmínkami v zařízení BěláJezová ve vztahu k nezletilým dětem se v minulosti zabýval již Ústavní soud, podle něhož tyto podmínky nebyly v rozporu se zárukami vyplývajícími ze zákazu mučení a jiného nelidského či ponižujícího zacházení podle čl. 3 Úmluvy (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3289/14). Nejvyšší správní soud s odkazem na dokumenty založené ve správním spisu (tak je tomu i v nyní posuzované věci) i citovanou navazující judikaturu (rozsudky NSS ze dne 21. 3. 2019, č. j. 10 Azs 316/201860, č. 3876/2019 Sb. NSS, a ze dne 4. 4. 2019, č. j. 9 Azs 167/201872), konstatuje, že v posledních letech došlo „k výraznému zlepšení podmínek v Zařízení BěláJezová právě s cílem toto zařízení co nejvíce uzpůsobit pobytu rodin s dětmi a dalších zranitelných osob“ (rozsudek NSS č. j. 3 Azs 233/202459, odst. [47]). O dopadech zajištění na nezletilé stěžovatele v zařízení BěláJezová se kasační stížnost zmiňuje pouze v obecné a hypotetické rovině a nezpochybňuje tak relevantně závěry vyslovené krajským soudem.
[23] Evropský soud pro lidská práva v některých případech shledal porušení čl. 3 Úmluvy, ačkoli podmínky v zajišťovacích zařízeních byly obecně uspokojivé. Vždy však šlo „o situace, kdy byli nezletilí cizinci umístěni do zařízení v takových podmínkách, které na ně měly nezanedbatelný negativní vliv (nejčastěji se jednalo o nadměrný hluk a nedostatečné oddělení od prostoru pro zajištění samostatných mužů). Přestože ESLP dospěl k závěru, že jednorázové vystavení těmto podmínkám nedosahovalo takové intenzity, aby vedlo k porušení čl. 3 EÚLP, jejich delší působení již této intenzity podle ESLP dosáhlo. Z toho je zjevné, že ESLP považoval za rozhodné opakované působení dílčích nedostatků jednotlivých zařízení majících ve svém souhrnu negativní vliv na nezletilé cizince, nikoliv pouhou délku zajištění a věk cizinců“ (rozsudek NSS č. j. 3 Azs 233/202459, odst. [51] a [52]).
[24] Ve vztahu k možným alternativám k zajištění lze odkázat na závěry Nejvyššího správního soudu, který k prakticky identickému skutkovému stavu uvedl, že „stěžovatelé […] při svých pohovorech s žalovanou uvedli, že v případě jejich propuštění budou pokračovat ve své cestě do Německa. Je tedy zjevné, že stěžovatelé měli v úmyslu neoprávněně vstoupit na území jiného smluvního státu Schengenské smlouvy, čímž bylo uložení kteréhokoliv zvláštního opatření v § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců vyloučeno podle § 123b odst. 5 téhož zákona“ (srov. rozsudek NSS č. j. 3 Azs 233/202459, odst. [60] a [61]). Nadto stěžovatelka nevysvětlila, v čem konkrétně by jí upřednostňovaná varianta umístění v pobytovém či příjímacím středisku byla vhodnější z hlediska zájmů jejích nezletilých dětí, než jejich umístění v zařízení BěláJezová.
[25] Krajský soud vyšel z obsahu žaloby, v níž byla jako žalobkyně označena jen stěžovatelka, a nikoli její nezletilé děti. Samotná skutečnost, že žalovaná svým rozhodnutím formálně nerozhodla o zajištění nezletilých dětí stěžovatelky, ovšem nemění nic na tom, že toto rozhodnutí má stejné účinky i vůči nim. V jeho důsledku byly i tyto nezletilé děti umístěny do zařízení BěláJezová, a tím fakticky omezeny na své osobní svobodě (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3289/14). To, že bylo rozhodnuto jen o zajištění stěžovatelky, tudíž nijak neomezilo její nezletilé děti v tom, aby se proti rozhodnutí o zajištění nebo o prodloužení zajištění bránili žalobou. Tento právní závěr byl následován i v judikatuře Nejvyššího správního soudu (např. již zmíněné rozsudky NSS č. j. 10 Azs 316/201860 nebo č. j. 9 Azs 167/201872). Kromě toho platí, že jak žalovaná, tak krajský soud ve svých rozhodnutích zohlednily nejlepší zájem nezletilých dětí stěžovatelky.
[26] V posuzované věci nevyvstala žádná právní otázka, v níž by bylo možné spatřovat některý z prvních tří předpokladů přijatelnosti kasační stížnosti, jak byly vymezeny výše. Stejně tak se krajský soud nedopustil žádného pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatelky.
IV. Závěr a náklady řízení
[27] Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, Nejvyšší správní soud ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[28] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nerozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s., který stanoví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylali žaloba odmítnuta. Při odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost jde totiž o zjednodušený meritorní přezkum napadeného rozhodnutí krajského soudu (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/202033, č. 4170/2021 Sb. NSS), v důsledku čehož je třeba o náhradě nákladů řízení rozhodnout podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první ve spojení s § 120 s. ř. s. V posuzované věci měla úspěch sice žalovaná, ta však v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevynaložila. Kasační soud jí proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.
[29] Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2025, č. j. 9 Azs 14/202527, byl zástupcem stěžovatelky pro řízení o kasační stížnosti ustanoven advokát Mgr. Marcel Kmeť. Jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování hradí stát (§ 35 odst. 10 a § 120 s. ř. s.). Kasační soud přiznal tomuto zástupci odměnu za dva společné úkony právní služby – převzetí a přípravu zastoupení a doplnění kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů]. Při stanovení sazby odměny za jeden úkon právní služby vyšel z obvyklé tarifní hodnoty řízení o kasační stížnosti [§ 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bodem 5. advokátního tarifu] ve výši 4 620 Kč za jeden úkon. Za dva úkony právní služby pak tato částka činí 9 240 Kč (tj. 2 x 4 620 Kč). Tuto částku je třeba dále zvýšit o 900 Kč (tj. 2 x 450 Kč), tedy o paušální náhradu hotových výdajů vztahující se ke dvěma úkonům právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Ustanovený advokát není plátcem daně z přidané hodnoty. Celková odměna a náhrada hotových výdajů ustanoveného zástupce tak činí 10 140 Kč a bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. dubna 2025
JUDr. Radan Malík
předseda senátu