Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 221/2024 - 56

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Petra Šuránka v právní věci žalobkyně: V. L., zastoupené JUDr. Václavem Veselým, advokátem, sídlem Gutova 3297/4, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti nezákonnému zásahu, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 8. 2024, č. j. ,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 8. 2024, č. j. , se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení případu

[1] Žalobkyně se žalobou podle a násl. , (dále „“), domáhala, aby soud

a) určil, že „faktický úkon žalovaného správního orgánu Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 29. 7. 2024, číslo jednací 0AM379271/DO2024, učiněný prostřednictvím Krajského asistenčního centra pomoci Ukrajině v Pardubicích, Pernerova 168, 530 02 Pardubice I  Zelené Předměstí, kterým žalovaný správní orgán prohlásil za nepřijatelnou žádost žalobkyně V. L. ze dne 29. 7. 2024, o přesídlení dočasné ochrany ze Španělského království do České republiky vyznačením nepřijatelnosti na k žádosti přiloženém tiskopise žádosti o poskytnutí dočasné ochrany, je nezákonný“,

b) zakázal „žalovanému správnímu orgánu Ministerstvu vnitra, odboru azylové a migrační politiky, pokračovat v zásahu do práv žalobkyně spočívajícího v tom, že považuje žádost žalobkyně V. L. ze dne 29. 7. 2024, číslo jednací 0AM379271/DO2024, za nepřijatelnou“,

c) přikázal „žalovanému Ministerstvu vnitra, odboru azylové a migrační politiky, obnovit stav před zásahem tím, že bude žádost žalobkyně V. L. ze dne 29. 7. 2024, číslo jednací 0AM379271/DO2024, o přesídlení dočasné ochrany ze Španělského království do České republiky, považovat za přijatelnou a povede o ní řízení“.

[2] Krajský soud žalobu odmítl jako nepřípustnou podle ve spojení s , neboť dospěl k závěru, že soudní přezkum je v případě nepřijatelné žádosti na základě , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, vyloučen.

[3] Krajský soud dále uvedl, že žádný z článků směrnice 2001/55/ES, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími, negarantuje právo všech držitelů dočasné ochrany libovolně se mezi různými členskými státy pohybovat, resp. postupně získávat dočasné ochrany ve vícero členských státech dle vlastní volby. Taková interpretace by zcela vyprázdnila smysl čl. 26 a čl. 15 směrnice 2001/55/ES a odporovala by účelu směrnice 2001/55/ES, jejímž cílem je mj. předejít riziku druhotného pohybu osob. Na podávání opakovaných žádostí o udělení dočasné ochrany v různých členských státech lze dokonce nahlížet jako na zneužití práva na podání žádosti, resp. získání dočasné ochrany.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[4] Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost, v níž odkázala na důvody dle a písm. e)

[5] Stěžovatelka namítala, že krajský soud pochybil, neboť favorizoval stát, resp. správní orgán (jakožto nositele „azylové“ politiky), použitím výkladu právní normy, který je vstřícný ke správnímu orgánu, a nikoliv ke stěžovatelce, která je nositelkou subjektivních veřejných práv.

[6] V souladu s směrnice 2001/55/ES, jež výslovně stanoví, že osoby vyloučené členským státem z poskytnutí dočasné ochrany nebo zajištění sloučení rodiny jsou oprávněny podat v daném členském státě opravný prostředek, je , o dočasné ochraně cizinců, účastníku řízení přiznáno právo na soudní ochranu. Vrácení žádosti o dočasnou ochranu jako žádosti nepřijatelné je faktickým úkonem žalovaného se závažnými dopady na práva žadatele, ve kterém lze spatřovat nezákonný zásah správního orgánu, proti němuž by měla existovat možnost soudní ochrany, a to prostřednictvím zásahové žaloby podle Ustanovení staví národní právní úpravu dočasné ochrany do zjevného rozporu s směrnice 2001/55/ES, který je třeba vykládat i ve spojení s y základních práv Evropské unie.

[7] žadatelům o dočasnou ochranu v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na Ukrajině právo na soudní přezkum upírá a neproporcionálně a diskriminačně zhoršuje jejich postavení oproti případným žadatelům, kteří by o dočasnou ochranu žádali přímo podle , o dočasné ochraně cizinců. Tím se dostává rovněž do rozporu s y.

[8] Dále stěžovatelka uvedla námitky proti názoru krajského soudu týkajícímu se věcného vyřízení žádosti o dočasnou ochranu. Dle stěžovatelky ukrajinští státní příslušníci mají právo volby členského státu, v němž budou požívat práv spojených s dočasnou ochranou, přičemž tato volba jim nezaniká první žádostí o dočasnou ochranu po imigraci, ale mohou ji provést i kdykoli následně a stát dočasné ochrany změnit.

[9] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že se neztotožňuje se závěrem krajského soudu, že žaloba stěžovatelky na ochranu před nezákonným zásahem byla nepřípustná. Nepřípustná by byla žaloba podle a násl. , neboť sdělení je z přezkoumání vyloučeno podle a sdělení není rozhodnutím ve smyslu Vyloučení soudního přezkumu podle je dle žalovaného v souladu se směrnicí 2001/55/ES. O opravném prostředku žalovaný stěžovatelku nemohl poučit, neboť vyhodnocení žádosti jako nepřijatelné je faktickým úkonem žalovaného. Žádný opravný prostředek tedy není.

[10] K věcnému posouzení žalovaný uvedl, že , ani směrnice 2001/55/ES převedení dočasné ochrany z jednoho státu do druhého nezná. Pokud měla stěžovatelka na mysli postup podle , pro takový postup nebyly splněny předpoklady. Stěžovatelka neuvedla rodinného příslušníka, který by v ČR požíval dočasné ochrany. Dočasná ochrana se nevydává za účelem předpokládaného lepšího začlenění do společnosti, ale z důvodu potenciálního ohrožení na zdraví či životě v případě návratu na Ukrajinu. Tam se však stěžovatelka vracet nemusí.

III. Přerušení řízení a další vyjádření účastníků

[11] Předseda senátu řízení o kasační stížnosti usnesením ze dne 10. 1. 2025, č. j. , přerušil, neboť Soudnímu dvoru Evropské unie byly usnesením ze dne 30. 11. 2023, č. j. , předloženy následující předběžné otázky, které mohly mít vliv na rozhodnutí v nynější věci stěžovatelky:

1. Brání čl. 8 odst. 1 směrnice Rady 2001/55/ES, a to i s ohledem na dohodu členských států, že nebudou uplatňovat čl. 11 této směrnice, takové vnitrostátní právní úpravě, podle které je nepřijatelná žádost o povolení k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany, jestliže cizinec požádal o povolení k pobytu v jiném členském státě nebo jestliže mu bylo povolení v jiném členském státě již uděleno?

2. Má osoba požívající dočasné ochrany podle směrnice Rady 2001/55/ES právo na účinný prostředek nápravy před soudem podle y základních práv Evropské unie proti neudělení povolení k pobytu členským státem ve smyslu směrnice Rady 2001/55/ES?

[12] Poté, co Soudní dvůr rozsudkem ze dne 27. 2. 2025, Krasiliva, C753/23, o předběžných otázkách předložených Nejvyšším správním soudem rozhodl, a odpadla tak překážka, předseda senátu usnesením ze dne 17. 3. 2025, č. j. , vyslovil, že soud v řízení pokračuje a vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili. Tuto možnost využili stěžovatelka i žalovaný.

[13] Stěžovatelka zdůraznila, že rozsudkem Soudního dvora ve věci C753/23 bylo najisto postaveno, že v případě odmítnutí udělení dočasné ochrany žadatelům o udělení dočasné ochrany náleží právo na plnohodnotný a efektivní prostředek nápravy, včetně plnohodnotného soudního přezkumu.

[14] Stěžovatelka rovněž zdůraznila odpověď Soudního dvora na otázku, zda může členský stát odmítnout žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou z důvodu, že žádost o dočasnou ochranu již byla podána v jiném členském státě. K tomu doplnila, že ukrajinští státní příslušníci jakožto osoby bez vízové povinnosti mají právo se volně pohybovat v rámci EU po dobu 90 dnů poté, co jim byl na její území umožněn vstup, a to především za tím účelem, aby si vybrali členský stát, v němž chtějí požívat práv spojených s dočasnou ochranou.

[15] Žalovaný ve vyjádření uvedl, že závěr Soudního dvora k první předběžné otázce týkající se nároku na povolení k pobytu v situaci, kdy osoba požívající dočasné ochrany již dříve požádala o povolení v jiném členském státě, ale dosud ho nezískala, nelze vztáhnout na případ stěžovatelky. Stěžovatelka totiž povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany v jiném členském státě získala.

[16] Stěžovatelka v dalším vyjádření navrhla, aby Nejvyšší správní soud postupoval podle rozsudku ze dne 3. 4. 2025, č. j. .

IV. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[17] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.

[18] Pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí, jímž byla žaloba odmítnuta, přichází v úvahu pouze stížní důvod dle spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby. Z povahy věci nelze namítat žádné jiné důvody (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2006, č. j. ).

[19] Nejvyšší správní soud se proto zabýval otázkou, zda krajský soud byl oprávněn žalobu stěžovatelky s odkazem na odmítnout. Tu jedinou může nyní Nejvyšší správní soud přezkoumat. Argumentace týkající se věcného posouzení nároku stěžovatelky na povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany je v tuto chvíli předčasná.

[20] Podle je žádost o udělení dočasné ochrany nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie.

[21] Podle Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky nepřijatelnou žádost cizinci vrátí a sdělí mu důvod nepřijatelnosti; soudní přezkum je vyloučen.

[22] V minulosti sice Nejvyšší správní soud shledal výluku dle konformní s právem EU i s ústavním pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2022, č. j. , na nějž odkazoval krajský soud). Ve světle rozsudku Soudního dvora ze dne 27. 2. 2025, C753/23, se nicméně Nejvyšší správní soud od dříve vyjádřeného právního názoru odchýlil (srov. např. již vydané rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2025, č. j. , ze dne 3. 4. 2025, č. j. , a ze dne 3. 4. 2025, č. j. ).

[23] V rozsudku Soudního dvora ze dne 27. 2. 2025, C753/23, je totiž vyjádřen jednoznačný závěr, že „ směrnice 2001/55 ES ve spojení s y musí být vykládán v tom smyslu, že osoba požívající dočasné ochrany podle této směrnice má právo na účinný prostředek nápravy před soudem proti rozhodnutí, kterým se žádost o udělení povolení k pobytu ve smyslu tohoto článku 8 odmítá jako nepřijatelná“.

[24] Soudní dvůr zdůraznil, že uznání práva na účinnou právní ochranu podle y základních práv Evropské unie předpokládá, že se osoba, která je uplatňuje, dovolává práv nebo svobod zaručených unijním právem (rozsudek Soudního dvora ze dne 29. 7. 2024, C185/23, protectus). Prováděcí rozhodnutí Rady přijaté na základě směrnice 2001/55/ES (rozhodnutí Rady č. 2022/382) zavádí dočasnou ochranu ve všech členských státech pro konkrétní skupiny osob popsané v uvedeném rozhodnutí. Podle směrnice 2001/55/ES musí členské státy přijmout opatření nezbytná k zajištění povolení k pobytu těmto osobám na celé období trvání této ochrany a vydat jim za tímto účelem potřebné dokumenty nebo jiné rovnocenné doklady. Právo uvedených osob na získání povolení k pobytu a příslušných dokladů je tedy právem zaručeným unijním právním řádem.

[25] Čl. 47y základních práv EU proto vyžaduje, aby proti rozhodnutí, jímž se žádost o povolení k pobytu podle směrnice 2001/55 ES podaná osobou požívající dočasné ochrany ve smyslu této směrnice odmítá jako nepřijatelná, bylo možné podat účinný prostředek nápravy před soudem. Čl. 47y základních práv EU je potvrzením zásady účinné soudní ochrany. Tento článek je sám o sobě dostačující a nemusí být upřesněn ustanoveními unijního nebo vnitrostátního práva k tomu, aby bylo jednotlivcům přiznáno právo uplatnitelné jako takové.

[26] Odmítnutí žaloby stěžovatelky s odkazem na výluku obsaženou v tak ve světle výše uvedeného nemůže obstát. Výluka ze soudního přezkumu podle není slučitelná s právem EU. Osobám požívajícím dočasné ochrany toto právo odpírá nepřípustně. Výluku proto nelze aplikovat. Vrácení žádosti o dočasnou ochranu ministerstvem z důvodu její nepřijatelnosti podle tudíž lze soudně přezkoumat.

V. Závěr a náklady řízení

[27] S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, pročež podle zrušil napadené usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je krajský soud ve smyslu vázán závěry vyslovenými v tomto rozsudku. Krajský soud je v souladu se závěry Soudního dvora vyjádřenými v rozsudku ze dne 27. 2. 2025, C753/23, povinen žalobu stěžovatelky věcně projednat. Závěry vyjádřené v rozsudku Soudního dvora ze dne 27. 2. 2025, C753/23, a navazující judikatuře Nejvyššího správního soudu krajský soud zohlední též při věcném posouzení žaloby.

[28] V dalším řízení rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2025

JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D.

předseda senátu