Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 Az 32/2024 - 29

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci

žalobkyně T. D. N., nar.

státní příslušnost Vietnamská socialistická republika

bytem

zastoupená Mgr. Markem Eichlerem, advokátem

sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2024, č. j. OAM-847/ZA-ZA11-HA13-2024,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2024, č. j. OAM-847/ZA-ZA11-HA13-2024 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle , , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

II. Podstatný obsah žaloby

2. Žalovaný nedostatečně posoudil jednotlivé důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav a vyložil ho nesprávně. Nesprávné posouzení situace se podle žalobkyně nejvíce projevilo především ve vztahu k neudělení humanitárního azylu podle a ve vztahu k neudělení doplňkové ochrany podle .

3. Žalobkyně nezpochybňuje to, že na humanitární azyl není právní nárok a že se jedná o institut založený na správním uvážení, jak dovodila judikatura Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), kterou v žalobě obsáhle cituje (konkrétně se jedná o citace z rozsudků č. j. -135, ze dne 15. 10. 2003, č. j. -38, ze dne 22. 1. 2004, č. j. -48, ze dne 30. 11. 2004, č. j. -79, či o usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 3. 2005, č. j. -42, nebo i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 1993, č. j. -50). Podle žalobkyně jsou závěry žalovaného k neudělení humanitárního azylu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobkyně již v rámci správního řízení sdělila, že má v České republice (dále jen „ČR“) dceru a navrácení do vlasti se obává pro své odsouzení v ČR za drogovou trestnou činnost. Žalovaný pochybil, když neudělil žalobkyni humanitární azyl podle .

4. Žalovaný se nevypořádal ani s možností udělení doplňkové ochrany podle . Žalobkyně uvedla celou řadu důvodů k jejímu udělení a shledala rozpor s mezinárodními závazky v zásahu do práva na respektování rodinného a soukromého života, v ČR žije dcera i manžel žalobkyně, který je občanem ČR.

III. Vyjádření žalovaného

5. Žalovaný s žalobou nesouhlasí. Odkazuje na obsah správního spisu. Žalovaný vzal v potaz veškeré žalobkyní sdělené skutečnosti, shromáždil dostatečné množství relevantních podkladů a zjistil skutečný stav věci. Žalobkyně netvrdila azylově relevantní skutečnosti a žalovaný z opatřených podkladů nezjistil, že by v případě návratu byla žalobkyně ohrožena na životě a zdraví. Žalovaný zopakoval některé jeho závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí a považuje jej za správné, zákonné a přezkoumatelné.

IV. Obsah správního spisu

6. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:

7. Dne 30. 6. 2024 podala žalobkyně žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR. Dne 4. 7. 2024 poskytla žalobkyně údaje k podané žádosti, v nichž uvedla, že je státní příslušnosti Vietnamské socialistické republiky, není v žádné politické straně ani skupině, nikdy se politicky neangažovala. Je bez náboženského vyznání. V současné době probíhá rozvodové řízení s jejím manželem, který je české státní příslušnosti. V ČR na trvalý pobyt žije její zletilá dcera. Naposledy ve vlasti žila v obci, kde nyní žije její matka. Do ČR poprvé přicestovala v roce 2006. Do vlasti se vrátila asi třikrát, naposledy na otcův pohřeb v roce 2015. Od roku 2006 disponovala povolením k dlouhodobému pobytu. Od roku 2011 tu pobývala na trvalý pobyt. V ČR měla v roce 2006 udělené vízum za účelem podnikání, od roku 2021 pak vízum za účelem strpění. Toto je její první žádost o mezinárodní ochranu. Je po operaci srdce a pravidelně užívá léky. V roce 2015 byla pravomocně odsouzena k trestu odnětí svobody v délce trvání 5 let za výrobu narkotik. Ve vězení byla 2, 5 roku. Propuštěna byla začátkem roku 2020. Následně se do vězení vrátila. Důvodem podané žádosti je, že v ČR má dceru, s níž chce být a také obava z problémů ve vlasti pro její odsouzení v ČR.

8. Téhož dne žalovaný s žalobkyní provedl pohovor, v němž nad rámec výše uvedeného sdělila, že otec dcery žije ve Vietnamu, dcera je s ním příležitostně v kontaktu. Dcera je plnoletá, vdaná, má v ČR rodinu a není na žalobkyni finančně ani materiálně závislá. Výjezdní příkaz byl žalobkyni uložen v důsledku pozbytí pobytového oprávnění pro její odsouzení. Dále uvedla, že na problémy ve vlasti pro její odsouzení v ČR usuzuje kvůli informacím, které se dozvěděla z doslechu. Sdělila, že si myslí, že by se o jejím odsouzení mohly dozvědět např. ambasády a mohly by se jí ptát, proč se do vlasti vrací po tak dlouhé době. Těžko by ve vlasti kvůli odsouzení nalezla zaměstnání. Nyní v ČR vykonává lehkou práci, např. jako pomocná síla v kuchyni. Nikdy problémy s vietnamskými státními orgány neměla, a to ani pro svou rasu, národnost, náboženství, pohlaví, příslušnost k sociální skupině či politické přesvědčení. Jednou za šest měsíců chodí na lékařské kontroly a užívá léky na ředění krve. Projevila svou obavu z nedostatečné zdravotní péče ve vlasti, v důsledku čehož by mohla mít zdravotní problémy. Současný zdravotní stav jí však žádným způsobem neomezuje, jen se musí šetřit.

9. Součástí správního spisu je: žádost o udělení mezinárodní ochrany ze dne 30. 6. 2024; údaje k podané žádosti a protokol o pohovoru ze dne 4. 7. 2024; informace z cizineckého informačního systému; opis evidence rejstříku trestů fyzických osob ze dne 23. 8. 2024; Informace MZV ČR, č. j. 118728-6-2024-MZV/LPTP ze dne 16. 8. 2024, k č.j. MV-3049-27/OAM-2024, Možnost dvojího trestního stíhání/odsouzení (ve Vietnamu a v ČR), Právní zásada „ne bis in idem“, Tresty za výrobu a distribuci drog (dále jen „Informace MZV ze dne 16. 8. 2024“); Informace OAMP ze dne 4. 6. 2024, Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, stav: červen 2024 (dále jen „Informace OAMP ze dne 4. 6. 2024“); napadené rozhodnutí ze dne 27. 9. 2024.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

10. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán ( , , dále jen „ “).

11. Žaloba není důvodná.

12. Soud ve věci rozhodl při jednání konaném dne 23.4.2025, X. Y.

13. Podle ust. azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

14. Podle jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle , lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit národní humanitární azyl (dále jen „humanitární azyl“) z humanitárního důvodu.“

15. Podle ust. doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

16. Podle ust. za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

17. Ve vztahu k posouzení otázky humanitárního azylu podle soud připomíná, že na něj není právní nárok a je jej možné udělit jen v případech zvláštního zřetele hodných. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11. 3. 2004, č. j. -55 vyslovil, že: „Smysl institutu humanitárního azylu lze spatřovat v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení a , ale v nichž by bylo přesto patrně „nehumánní“ azyl neposkytnout. […] Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na varianty, jež byly předvídatelné v době přijímání jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu – sem lze příkladmo zařadit například udělování humanitárního azylu osobám zvláště těžce postiženým či zvláště těžce nemocným; nebo osobám přicházejícím z oblastí postižených významnou humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory – ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly. Míra volnosti této jeho reakce je pak omezena pouze zákazem libovůle, jenž pro orgány veřejné moci vyplývá obecně z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu.“ (srov. i rozsudek ze dne 21. 3. 2018, č. j. -33, či usnesení ze dne 19. 11. 2020, č. j. -32).

18. Žalobkyně si je vědoma faktu, že humanitární azyl je kombinací neurčitého právního pojmu a správního uvážení správního orgánu, které soud podle hodnotí pouze omezeně (srov. rozsudky NSS ze dne 19. 7. 2004, č. j. -72, a ze dne 9. 9. 2022, č. j. -36). K vyložení omezeného soudního přezkumu soud upozorňuje na rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2004, č. j. -48 a jeho závěr, že: „Soudu nepřísluší přezkoumávat, zda zde byly humanitární důvody či nikoli, to je věcí diskrečního oprávnění správního orgánu. Soud rozhodnutí o humanitárním azylu přezkoumává pouze z hlediska dodržení příslušných procesních předpisů.“ (srov. rozsudek NSS ze dne ze dne 11. 3. 2004, čj. –55, či usnesení NSS ze dne 24. 3. 2014, č. j. -56).

19. Žalovaný postupoval v souladu s požadavky kladenými judikaturou Nejvyššího správního soudu. Žalobkyně zmínila, že je po operaci srdce, bere léky na ředění krve a jednou za půl roku dochází na zdravotní prohlídku. Dále uvedla, že ji její zdravotní stav nijak zvlášť neomezuje a je schopná vykonávat lehkou práci. Žalovaný srozumitelně vysvětlil, že žalobkyní uváděné zdravotní problémy nelze podřadit pod onemocnění, které by žalobkyni bezprostředně ohrožovalo na životě, a tudíž je neposoudil jako důvody zvláštního zřetele hodné. K tomu poznamenal, že žalobkyně své zdravotní potíže ani žádným způsobem nedoložila. Žalovaný se též v tomto ohledu zabýval její příbuzenskou vazbou na zletilou dceru, která v ČR žije s její vlastní rodinou a neshledal tento důvod jako důvod zvláštního zřetele hodný i s poukazem na rozsudek NSS ze dne 15. 10. 2003, č. j. -38, neboť existence rodinných vazeb není důvodem pro udělení humanitárního azylu. Nakonec se žalovaný zabýval pozbytím pobytového oprávnění žalobkyně v důsledku trestné činnosti na území ČR a zhodnotil jej jako zcela irelevantní. K tomu poznamenal, že si žalobkyně tuto situaci zavinila sama svým protiprávním jednáním. Z důvodů výše uvedených žalovaný uzavřel případ žalobkyně v otázce možného udělení humanitárního azylu jako případ běžný, nikoliv zvláštního zřetele hodný.

20. Žalobkyně v žalobě cituje vyčerpávajícím způsobem judikaturu NSS vztahující se k humanitárnímu azylu a poté pouze opakuje, že má v ČR dceru, s níž chce setrvat a že se obává návratu do vlasti kvůli svému odsouzení za drogovou trestnou činnost. Žalovaný se těmito okolnostmi na str. 5-6 napadeného rozhodnutí zabýval (viz. bod 15 tohoto rozsudku). Žalobkyně nenamítá konkrétní chyby v úvahách žalovaného, a stejně tak se nevymezuje vůči skutečnostem, jimiž se žalovaný při posouzení humanitárního azylu zabýval. Soud má za to, že žalovaný dostatečným způsobem popsal situaci žalobkyně a přezkoumatelným způsobem zdůvodnil úvahy nad tím, proč neshledal žalobkyní tvrzené skutečnosti jako důvody zvláštního zřetele hodné. Rozhodnutí žalovaného o neudělení humanitárního azylu nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, je v souladu s pravidly logického uvažování a vychází z dostatečných a řádně získaných podkladů. Námitka není důvodná.

21. Pokud jde o namítaný zásah do soukromého a rodinného života, ten by v řízení o mezinárodní ochraně dle úpravy účinné do 30. 6. 2023 bylo na místě zhodnotit v kontextu , tedy jako možný důvod pro udělení doplňkové ochrany (viz např. rozsudky NSS ze dne 21. 6. 2019, č. j. -74, odst. 21, ze dne 18. 6. 2021, č. j. -47, či ze dne 25. 1. 2013, č. j. -28)]. Dne 1. 7. 2023 však nabyla účinnosti novela a dalších předpisů vyhlášená pod č. , která zrušila písm. d) v . Žalobkyně podala žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 30. 6. 2024, tedy rok po nabytí účinnosti novely. Žalovaný se správně zabýval všemi aktuálně existujícími důvody pro udělení doplňkové ochrany v a 2 písm. a) – c) .

22. K obecně tvrzené námitce žalobkyně o tom, že uvedla celou řadu důvodů pro udělení doplňkové ochrany, soud uvádí, že žalobkyně neuvedla a žalovaný nezjistil skutečnosti, pro něž by žalobkyni mohla hrozit vážná újma. Žalobkyní sdělené důvody spočívaly v pobytu zletilé dcery v ČR, kterou nechce žalobkyně opustit a ve strachu z návratu pro odsouzení v ČR, který nad rámec opětovného odsouzení v zemi původu dále nespecifikovala.

23. Žalovaný z opatřených podkladů neshledal a žalobkyně neuvedla skutečnosti, pro něž by jí hrozila vážná újma formou trestu smrti či popravy nebo mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení či trestání ( a b) ). Z Informace MZV ze dne 26. 8. 2024 vyplývá, že zastupitelský úřad v Hanoji ani jiné členské státy Evropské unie nezaregistrovaly případ, kdy by tamní soudy vynesly nový rozsudek v totožné trestní věci, za který již byl pachatel odsouzen v jiné zemi. České soudy se na zastupitelský úřad v Hanoji opakovaně obrací s dotazy ke konkrétním pachatelům drogové trestné činnosti vietnamské státní příslušnosti. U žádného z těchto pachatelů nebylo zjištěno, že by proti němu bylo vedeno trestní řízení ve Vietnamu. Zásada ne bis in idem je zakotvena přímo ve vietnamské ě a státní orgány k ní během trestního řízení přihlíží, přičemž zastupitelský úřad v Hanoji ani jiné členské státy Evropské unie nezaznamenaly případ porušení této zásady. Navrátivší osoby po výkonu trestu odnětí svobody ze zahraničí nečelí perzekucím. Vykonaný trest v zahraničí se do vietnamské obdoby rejstříku trestů nezapisuje a v praxi odsouzení a výkon trestu odnětí svobody v zahraničí vietnamské státní orgány nezajímá. Žalovaný podrobil posouzení Informaci OAMP ze dne 4. 6. 2024 a konstatoval, že žalobkyně nebyla ani aktivní v kritice současného vietnamského režimu, neměla nikdy problém s vietnamskými státními orgány, soudy ani policií. Tvrzená újma opětovného potrestání za drogovou činnost v ČR je tak dle soudu vyloučena.

24. Žalobkyně zmínila, že se obává problémů pro její odsouzení v ČR. Žalovanému, a nakonec ani soudu nespecifikovala, v čem konkrétně tyto problémy mají spočívat. Žalovanému sdělila pouze to, že o problémech ví z doslechu a obává se, že nenalezne zaměstnání, protože byla odsouzena za trestný čin. Na tomto místě soud upozorňuje žalobkyni na povinnost tvrzení a jí odpovídající břemeno tvrzení, které tíží právě ji jako žadatelku o mezinárodní ochranu (srov. rozsudek NSS ze dne 7. 12. 2005, č. j. -86). Správní orgán při posuzování žádosti vychází právě z žadatelem předneseného azylového příběhu, který tvoří pomyslný rámec pro zjišťování skutkového stavu (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2003, č. j. -41). Žalovaný posoudil vznesené obavy v dostatečném rozsahu, opatřil si za tím účelem postačující množství podkladů a neshledal, že by žalobkyni v případě návratu do vlasti hrozilo nebezpečí vážné újmy ve smyslu , s čímž se soud ztotožňuje. Nad rámec uvedeného soud dodává, že žalobkyně bude mít po návratu čistý trestní rejstřík, tudíž se nemusí obávat nesnází s nalezením zaměstnání kvůli zápisu v trestním rejstříku. Nehledě k tomu, že omezení výdělečných možností v zemi původu není azylově relevantním důvodem, neboť se nejedná o újmu ve smyslu . Důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle a jsou úzce definované a řešení vztahu žalobkyně s její zletilou dcerou a manželem prostřednictvím mezinárodní ochrany není na místě, neboť se nejedná o rodinné příslušníky, kterým byla udělena mezinárodní ochrana (srovnej , 14b ). Soud se shoduje se žalovaným, že žalobkyně neprokázala tvrzené zdravotní obtíže, natož aby tvrzené onemocnění dosahovalo zákonem požadované intenzity ohrožení života žalobkyně.

25. K námitce nedostatečného posouzení jednotlivých důvodů pro udělení mezinárodní ochrany žalovaným, protože nedostatečně zjistil skutkový stav, když ho nesprávně vyložil, soud uvádí, že jde o zcela obecnou námitku. Její vypořádání tedy odpovídá míře její obecnosti (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. -78). Žalovaný při posouzení splnění podmínek pro udělení jakékoliv z forem mezinárodní ochrany vycházel z azylového příběhu předestřeného žalobkyní. Vzal v potaz veškeré její obavy a opatřil si relevantní podklady, na základě kterých dostal ucelený obraz o bezpečnostní a politické situaci, a dále o přístupu vietnamských státních orgánů k navrátivším osobám po výkonu trestu v zahraničí za trestný čin spáchaný v zahraničí (konkrétně v ČR). Soud s odkazem na výše uvedené konstatuje, že se žalovaný v dostatečné míře zabýval důvody pro udělení humanitárního azylu podle i doplňkové ochrany podle . Soud neshledal pochybení ani při posouzení důvodů k udělení azylu podle . Žalovaný posoudil dostatečně všechny formy pro udělení mezinárodní ochrany a vycházel při tom z řádně zjištěného skutkového stavu.

26. Městský soud posoudil žalobní námitky jako nedůvodné. Proto žalobu zamítl.

27. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn , žalobkyně ve věci úspěch neměla a žalovanému náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud svým významem kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost ( ).

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze 23. 4. 2025

Mgr. Kamil Tojner, v. r.

soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje R. T.