Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 182/2024 - 36

-37

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Jana Kratochvíla a Petra Mikeše ve věci žalobkyně: O. P., zastoupená Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2023, čj. OAM-59761-6/ZM-2023, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2024, čj. -38,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 114 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Petra Václavka, advokáta.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobkyně je držitelkou zaměstnanecké karty. Žalovanému podala oznámení držitele zaměstnanecké karty o změně zaměstnavatele, k němuž přiložila pracovní smlouvu s novým zaměstnavatelem, prohlášení zaměstnavatele o odborné způsobilosti cizince k výkonu požadovaného zaměstnání, detail volného pracovního místa z databáze MPSV a průvodní dopis. V průvodním dopisu žalovaného z procesní opatrnosti požádala, aby ji vyzval a poučil o případných vadách oznámení a stanovil jí lhůtu k jejich odstranění.

[2] Žalovaný žalobkyni žádné poučení neposkytl. Dne 8. 9. 2023 sdělením dle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců žalobkyni rovnou sdělil, že nejsou splněny podmínky podle § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců pro zaměstnání na pracovním místě. Důvodem nesplnění podmínek bylo to, že žalobkyně k oznámení nepředložila doklad prokazující, že její dosavadní pracovněprávní vztah trvá, nebo ke kterému dni tento vztah skončil. Na oznámení se proto v souladu s § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců hledělo, jako by nebylo učiněno.

[3] Městský soud v Praze žalobě vyhověl a toto sdělení žalovaného zrušil pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem. Žalovaný nepoučil žalobkyni o vadě podání podle .

[4] Městský soud vyšel z judikatury Nejvyššího správního soudu, podle které, pokud žalovaný rozhoduje o splnění či nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele podle zákona o pobytu cizinců, je povinen postupovat v souladu se zásadou součinnosti, která se konkrétně projevuje v . Jestliže oznámení o změně zaměstnavatele neobsahuje veškeré náležitosti předpokládané zákonem nebo trpí-li jinými odstranitelnými vadami, je žalovaný povinen oznamovateli pomoci nedostatky odstranit, případně ho vyzvat k jejich odstranění a stanovit mu k tomu přiměřenou lhůtu. V opačném případě by došlo k porušení základních zásad činnosti správních orgánů, a tím k popření procesních práv oznamovatele.

[5] Pro úplnost městský soud dodal, že stejný závěr týkající se povinnosti správního orgánu vyzvat oznamovatele k odstranění nedostatků podání vyplývá rovněž z čl. 5 odst. 4 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU, o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě. Opět odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které oznámení o změně představuje změnu jednotného povolení ve smyslu směrnice 2011/98/EU.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně

[6] Žalovaný (stěžovatel) se proti rozsudku bránil kasační stížností. Nesouhlasil s tím, že by v tomto případě bylo možno aplikovat poučovací povinnost podle . Podle něj zákona o pobytu cizinců obsahuje speciální úpravu, která jednoznačně stanoví, že na oznámení, které nesplňuje podmínky uvedené v odstavcích 7 a 8 se hledí, jako by nebylo učiněno.

[7] Stěžovatel dále popsal povahu oznámení změny zaměstnavatele a sdělení žalovaného o splnění nebo nesplnění podmínek dle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců, které je pouze deklaratorní.

[8] Stěžovatel nakonec nesouhlasil s tím, že by na věc dopadala směrnice 2011/98/EU. Ta nijak neobsahuje pravidla pro změnu zaměstnavatele.

[9] Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Poukázala na to, že rozsudek městského soudu je plně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[10] Nejvyšší správní soud se předně zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle totiž platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS z 26. 4. 2006, čj. -39, č. 933/2006 Sb. NSS).

[11] Nejvyšší správní soud ověřil, že otázky vznesené v kasační stížnosti jsou skutečně řešeny ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu. Z této judikatury městský soud přitom vyšel a jeho rozsudek je s ní v souladu.

[12] Poučovací povinnost ministerstva v případě neúplného oznámení o změně zaměstnavatele Nejvyšší správní soud shledal v rozsudcích ze dne 27. 9. 2023, čj. -34, č. 4529/2023 Sb. NSS; ze dne 26. 7. 2024, čj. -34; ze dne 27. 6. 2024, čj. -42. Na tyto rozsudky Nejvyšší správní soud odkazuje i v následných usneseních o nepřijatelnosti (např. usnesení ze dne 19. 6. 2024, čj. -19). Ostatně v této poslední věci byla kasační argumentace stěžovatele z velké části shodná.

[13] Nejvyšší správní soud neshledal žádný důvod, proč by se nyní měl od této judikatury odchýlit a věc předložit rozšířenému senátu. Poučení dle je projevem zásady součinnosti podle . Tuto základní zásadu je třeba uplatnit i v řízení podle zákona o pobytu cizinců. Zákon o pobytu cizinců úpravu odpovídající této zásadě v tomto případě neobsahuje.

[14] V citovaném rozsudku čj. Nejvyšší správní soud odpověděl taktéž na argumentaci stěžovatele zpochybňující aplikovatelnost směrnice č. 2011/98/EU. Odmítl tvrzení stěžovatele, že změna zaměstnavatele nepředstavuje změnu zaměstnanecké karty ve smyslu směrnice 2011/98/EU (bod 28).

[15] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost ve smyslu jako nepřijatelnou odmítl.

[16] Odmítnutí pro nepřijatelnost představuje zjednodušený meritorní přezkum (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, čj. , bod 53, č. 4170/2021 Sb. NSS). Výrok o náhradě nákladů řízení se proto opírá o ve spojení s . Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně měla ve věci úspěch, Nejvyšší správní soud jí proto náhradu nákladů řízení přiznal. Žalobkyně byla zastoupena advokátem v řízení o kasační stížnosti. Odměna advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření ke kasační stížnosti) podle , advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 činí 3 100 Kč [, a advokátního tarifu]. Ke každému úkonu právní služby je také třeba připočíst 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů ( advokátního tarifu). Zástupce žalobkyně je plátcem DPH, proto se odměna a náhrada hotových výdajů zvyšují o částku odpovídající této dani. Celkem tedy činí náklady žalobkyně na právní zastoupení částku 4 114 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 30. dubna 2025

Jitka Zavřelová

předsedkyně senátu