Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Af 15/2025 - 76

22. Veřejný zájem na brzké výstavbě nových jaderných bloků a zajištění (alespoň částečné) energetické soběstačnosti a z ní vyplývající snížení rizika geopolitických tlaků je podle soudu nepopiratelný a nelze ho zlehčovat. Nicméně ani natolik vážný zájem nemůže bez dalšího zcela převážit nad zajištěním práva na efektivní soudní ochranu a obranu práv žalobce. Nelze totiž opomenout, že zakázka se má realizovat dalších více než 10 let a následky případného zdržení v délce několika měsíců nelze exaktně předvídat a kvantifikovat. Neuzavření smlouvy přitom není spojeno s bezprostředním ohrožením životů, zdraví či majetku a výroba elektrické energie může být zajištěna jinými zdroji. Spravedlivý a efektivní soudní přezkum rozhodnutí žalovaného o zakázce, která není definitivně uzavřena smlouvou, navíc může přispět i k posílení právní jistoty již dříve vybraného dodavatele, pokud by žaloba nakonec nebyla úspěšná.

23. Za daných okolností soud, byť si je vědom toho, že nemůže znát detailní argumentaci zadavatele a žalovaného, učinil dílčí závěr, že kolidující zájmy svědčící ve prospěch a proti nařízení předběžného opatření jsou robustní a srovnatelné. Na jedné straně misky vah leží zajištění hodnot právního státu a efektivní soudní ochrany práv žalobce a na druhé straně jsou rizika spojená se zajištěním energetické bezpečnosti státu, která ale nejsou bezprostřední. Výsledné srovnání zmíněných zájmů tak podle soudu nevyznívá ve prospěch ani jedné z chráněných hodnot, a žádný zájem tedy nepřevažuje.

24. Soud proto přistoupil k posouzení posledního a rozhodujícího zákonem stanoveného kritéria, kterým je předběžné posouzení závažnosti a důvodnosti žalobních bodů. Žalobce v podané (neúplné) žalobě poukazuje primárně na nezákonnost výroku II prvostupňového rozhodnutí, kterým bylo z části zastaveno řízení o žalobcově návrhu na přezkum postupu zadavatele při výběru dodavatele.

25. Soud v prvé řadě zdůrazňuje, že závažnost a důvodnost žalobních bodů hodnotí pouze předběžně a nijak tím nepředjímá rozhodnutí ve věci samé. Při předběžném posouzení věci soud vycházel primárně z obsahu žaloby, prvostupňového rozhodnutí a napadeného rozhodnutí předsedy žalovaného. Uplatněná žalobní argumentace je podle soudu závažná, neboť míří do klíčových rozhodovacích důvodů napadeného rozhodnutí a může potencionálně vést k jeho zrušení. Nejde o situaci, kdy by se žalobce vymezil pouze proti marginální části napadeného rozhodnutí a teoretická nezákonnost by mohla ovlivnit pouze nepodstatnou část (např. vedlejší výrok) napadeného či prvostupňového rozhodnutí.

26. Žalovaný založil důvod částečného zastavení řízení na úvaze, že zákon (z.z.v.z.) nepřipouští podání námitek proti postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky, na kterou se vztahuje některá z výjimek podle § 29 odst. 1 z.z.v.z. A jelikož řádně a včas uplatněné námitky jsou podmínkou k podání návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele podle § 250 z.z.v.z., pak podle žalovaného ze zákona implicitně vyplývá, že žalovaný nemá pravomoc o takovém návrhu meritorně rozhodnout.

27. Soud předesílá, že podle ustálené judikatury správních soudů platí, že i v případech, kdy zadavatel při výběru dodavatele na konkrétní veřejné zakázku postupuje mimo zadávací řízení, má povinnost řídit se základními zásadami zadávání veřejných zakázek podle § 6 z.z.v.z. (zejm. zásada transparentnosti, zásada přiměřenosti, zásada rovného zacházení a zákazu diskriminace). To ostatně připouští i žalovaný (viz bod 57 napadeného rozhodnutí). A komentářová literatura shodně uvádí, že „[k]omentované ustanovení [§ 29 odst. 1 z.z.v.z.] obsahuje negativní vymezení věcné působnosti zákona v rozsahu, v jakém upravuje zadávací řízení. Obecně lze totiž uvést, že oblast výjimek není jako taková z působnosti zákona vyjmuta (zákon je tedy upravuje), pouze je v § 29 stanoveno, že zadavatel není povinen postupovat při výběru dodavatele v případě veřejných zakázek spadajících do některých z těchto výjimek v zadávacím řízení (ačkoliv se jedná o veřejné zakázky)“ (viz Podešva, V., Sommer L., Votrubec J., Flaškár M., Harnach, J., Měkota, J., Janošek, M.: Zákon o zadávání veřejných zakázek: Komentář. Praha: Wolters Kluwer). A právě porušení základních zásad zadávání veřejných zakázek žalobce v řízení před žalovaným namítal.

28. Soud dále předběžně souhlasí i s dílčím závěrem žalovaného o tom, že za situace, kdy žalobce nezpochybnil, že na zadání veřejné zakázky dopadá výjimka podle § 29 odst. 1 z.z.v.z., pak nebyl oprávněn podat proti postupu zadavatele námitky ve smyslu § 241 odst. 2 z.z.v.z. Toto ustanovení totiž obsahuje taxativní výčet možných důvodů podání námitek, mezi které ale nepatří nezákonný postup při zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení. Žalobci tedy vskutku nenáleželo právo podat námitky směřované k zadavateli.

29. To však neznamená, že se žalobce nemohl domáhat přezkumu postupu zadavatele podáním návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele, pokud zákon námitky nepřipouští. Podle § 250 odst. 1 z.z.v.z. lze návrh podat proti všem úkonům i opomenutím zadavatele, které nejsou v souladu s tímto zákonem a v jejichž důsledku vznikla nebo hrozí újma na právech navrhovatele. Toto ustanovení následně obsahuje toliko demonstrativní (příkladmý) výčet případů, kdy lze návrh podat. Z toho tedy plyne, že návrh dopadá i na další výslovně neuvedené úkony a opomenutí zadavatele, tak jako v projednávané věci. Současně § 248 odst. 1 z.z.v.z. stanoví, že žalovaný vykonává dozor nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté. Ani toto ustanovení tedy nevylučuje působnost a pravomoc žalovaného při rozhodování o návrzích vztahujících se k postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky mimo zadávací řízení. Způsob, jakým může žalovaný o takovém návrhu meritorně rozhodnout, pak stanoví zejména § 263 odst. 2 a § 265 z.z.v.z.

30. Na tomto místě lze odkázat na žalobcem zmiňovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2011, čj. -275, č. 2495/2012 Sb. NSS. a rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2017, čj. -68, č. 3543/2017 Sb. NSS. Závěry obou těchto rozsudků lze analogicky vztáhnout i na nyní posuzovanou věc, byť se vztahují k odlišné kategorii zakázek, a to k zakázkám malého rozsahu podle nyní již neúčinného , o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. Podstatné ale je, že v obou případech Nejvyšší správní soud potvrdil, že na takový typ zakázek, který je obecně vyloučený z režimu zákona o veřejných zakázkách, dopadá ustanovení upravující základní zásady zadávacího řízení. Stejně tak Nejvyšší správní soud potvrdil, že žalovaný má i v takových případech pravomoc dohledu nad jejich dodržováním.

31. Pokud jde o úvahu o tom, že nemožnost podání námitek směřovaných k zadavateli brání meritornímu posouzení návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele, pak žalobce podle soudu přiléhavě odkázal na rozsudek čj. -275, podle něhož smyslem podání námitek je „vytvoření jistého filtru, který by umožňoval nejdříve konsensuální řešení výhrad proti postupu zadavatele přímo zadavatelem; pokud by těmto námitkám bylo vyhověno, nemusel by do celé věci orgán dohledu vůbec vstupovat a odpadlo by tím vedení správního řízení, se všemi důsledky s tím spojenými. […] za situace, kdy lze v zadávacím řízení námitky podat […] nelze iniciovat zahájení řízení před orgánem dohledu bez toho, že by tyto námitky byly uplatněny. S krajským soudem se nicméně zdejší soud shoduje v tom, že za situace, kdy námitky podat nelze (neboť zadávání neprobíhá v režimu zákona o veřejných zakázkách) a je přitom současně dána pravomoc orgánu dohledu rozhodnout, zda i v těchto případech byl dodržen zákon (byť v omezeném rozsahu), jde o podmínku nemožnou, jejíž nesplnění nemůže vést k vyloučení přezkumu.“

32. Tato úvaha se pravděpodobně uplatní i v dané věci. Pokud má žalovaný pravomoc přezkoumat zákonnost postupu zadavatele i při zadávání zakázek mimo zadávací řízení, pak nelze odmítnout meritorní posouzení návrhu pouze z toho důvodu, že zákon neumožňuje navrhovateli podat v dřívější fázi námitky směřující přímo k zadavateli. Nelze totiž požadovat splnění nesplnitelné podmínky.

33. Uvedl-li předseda žalovaného v napadeném rozhodnutí, že citované rozsudky na danou věc nedopadají, nelze s ním plně souhlasit. Je pravdou, že jde o věci posuzované podle odlišného, nyní již neúčinného znění zákona, a stejně tak platí, že dopadají na tzv. zakázky malého rozsahu podle tehdejší právní úpravy, na niž reagoval zákonodárce v aktuálně účinné právní úpravě tak, že výkon dozoru žalovaného nad postupem zadavatele při zadávání veřejné zakázky malého rozsahu vyloučil. Nicméně v případě veřejných zakázek, na něž dopadají výjimky podle § 29 z. z. v. z., zákonodárce ani nyní takovou výluku z pravomoci žalovaného neupravil. Lze tudíž očekávat, že úvahy Nejvyššího správního soudu se v daném případě analogicky uplatní.

34. Zcela nepřípadná je pak podle soudu úvaha žalovaného vyjádřená v prvostupňovém rozhodnutí, že žalobce se může plné a efektivní ochrany domoci v řízení před soudem. Jinými slovy, žalovaný uznal, že i u zakázek zadávaných mimo zadávací řízení je podle judikatury Soudního dvora EU nutné zajistit efektivní přezkum toho, zda zadavatel dodržel jeho základní zásady. Ale tento přezkum nemá podle něj zajišťovat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, ale přímo soud. Jenže soudní řízení správní v České republice je založeno na kasačním principu, což znamená, že soud může pouze přezkoumávat rozhodnutí žalovaného. A pokud žalovaný řízení z části zastavil, aniž by se dotčenými námitkami vůbec zabýval, nemůže soud logicky z takto stanovených mezí přezkumu vybočit. Jinými slovy, soud nemůže přezkoumat meritorně rozhodnutí, v němž se žalovaný námitkami meritorně vůbec nezabýval a žalovaného tak v jeho roli zcela nahradit. A možnost, že by se žalobce až následně domáhal u soudu případné náhrady škody je, jak již bylo uvedeno, do značné míry hypotetická a nezajišťuje plně efektivní soudní ochranu.

35. Soud při omezené znalosti věci (soudu není znám obsah správního spisu) a aniž by tím předjímal výsledné rozhodnutí ve věci samé, dospěl k předběžnému posouzení, že se mu uvedený žalobní bod, a tedy i celá žaloba, jeví jako důvodná. Bylo by proto nadbytečné zabývat se blíže detailním (předběžným) rozborem důvodnosti všech ostatních žalobních bodů, které ostatně žalobce v podané (nedoplněné) žalobě pouze nastínil, a k jejichž posouzení tedy soud nemá v této fázi řízení dostatek podkladů.

36. Lze proto shrnout, že kritérium předběžného hodnocení závažnosti a důvodnosti žalobních bodů, vyznívá ve prospěch nařízení předběžného opatření. Při absenci jiných jednoznačně převažujících zájmů (viz body 12 až 23 tohoto usnesení) v tomto případě převáží potřeba zatímní úpravy poměrů mezi účastníky.

37. Soud proto dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení předběžného opatření byly splněny, a proto nařídil předběžné opatření podle Po zadavateli lze spravedlivě žádat, aby po dobu řízení před soudem strpěl omezení vyplývající z odložení plnění veřejné zakázky, neboť je to nezbytné k zajištění efektivního soudního přezkumu zadávacího řízení a současně zájem na okamžitém plnění veřejné zakázky nepřevažuje nad zájmem na ochraně žalobce. Zadavatel si musel být v době zveřejnění veřejné zakázky vědom toho, že jeho postup může být napaden žalobou u správního soudu, včetně nařízení předběžného opatření, a měl být i na takovou možnost připraven. Ostatně žalobce takový postup v médiích dopředu avizoval.

38. Dále se soud zabýval návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě. Žalobce sám uvedl, že tento návrh podává pouze z procesní opatrnosti, a proto se soud k tomuto návrhu vyjádří pouze ve stručnosti. Z listin předložených žalobcem plyne, že žalovaný v průběhu správního řízení rozhodnutím ze dne 29. 10. 2024, č. j. ÚOHS-40719/2024/500, nařídil předběžné opatření, kterým zakázal zadavateli uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku na výstavbu nového jaderného zdroje, resp. zdrojů zadávanou mimo zadávací řízení, a to až do pravomocného skončení správního řízení vedeného žalovaným.

39. Žalobce se zřejmě domnívá, že by přiznání odkladného účinku mohlo bránit uzavření smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, a tím i vzniku případné újmy na straně žalobce. Tak tomu ale není. Přiznání odkladného účinku žaloby totiž není způsobilé vyvolat zpětně (obnovit) účinky spojené s nařízením předběžného opatření ve správním řízení ani zamezit vzniku tvrzené újmy.

40. V této souvislosti lze odkázat na usnesení soudu ze dne 9. 3. 2023, čj. -203, v němž se uvádí: „[S]taví-li žalobce tvrzenou újmu, jíž má přiznání odkladného účinku předejít, do souvislosti s možností zadavatele pokračovat v zadávacím řízení a dokončit je uzavřením smlouvy na plnění veřejné zakázky, pak samotné přiznání odkladného účinku žalobě by takovým důsledkům nezabránilo (nemohlo zabránit). Zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení, vyplývající z předběžného opatření žalovaného […] pozbyl účinků (nejpozději) právní mocí rozhodnutí ve věci samé […], aniž by tyto účinky mohly být zpětně obnoveny přiznáním odkladného účinku žalobě směřující proti rozhodnutí ve věci samé. Navrhuje-li žalobce přiznat odkladný účinek žalobě, pak by jeho přiznáním mohla být nejvýše odložena vykonatelnost nyní napadeného rozhodnutí (tj. mohly by být odloženy ty jeho účinky, jež odložit z povahy věci lze, vyvolávalo-li by napadené rozhodnutí takové účinky, tj. kupř. uloženou povinnost by nebylo možno vykonat, resp. vynutit, přiznané oprávnění by nebylo možno uplatnit, odejmutá oprávnění by zůstala zachována atd.), aniž by to cokoli měnilo na možnosti zadavatele pokračovat v zadávacím řízení, jehož se týkalo správní řízení, ukončené vydáním nyní napadeného rozhodnutí (a jeho právní mocí). Účinky předběžného opatření, jimiž bylo zadavateli zakázáno po dobu vedení správního řízení před žalovaným uzavřít smlouvu, by tedy přiznáním odkladného účinku žalobě obnoveny nebyly, z přiznání odkladného účinku žalobě by zadavateli ani neplynul (nový) zákaz uzavřít smlouvu na plnění veřejné zakázky“ (zvýraznění doplnil soud).

41. Od uvedeného závěru nemá soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci. Již z toho důvodu nelze návrhu na přiznání odkladného účinku vyhovět.

42. Návrh na přiznání odkladného účinku i návrh na nařízení předběžného opatření ve správním soudnictví jsou dle položek 5 a 20 Sazebníku soudních poplatků zpoplatněny částkou 1 000 Kč. Poplatková povinnost nicméně vzniká teprve dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto [srov. analogicky , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů; viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, čj. -32]. Žalobce uhradil soudu ještě před rozhodnutím o obou návrzích částku 2 000 Kč. Soud proto pouze uložil poplatkovou povinnost za oba návrhy, na níž bude zaplacená částka započtena. Žalobce však není povinen soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření platit znovu.

43. Podle může soud rozhodnutí o předběžném opatření zrušit nebo změnit, změní-li se poměry, a to i bez návrhu. Usnesení o nařízení předběžného opatření nezakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté. Vyjdou-li tedy najevo nové okolnosti a skutečnosti svědčící o tom, že důvody nařízení předběžného opatření pominuly nebo od počátku nebyly naplněny, soud může nařízené předběžné opatření zrušit, a to i bez návrhu.

44. Konečně soud sděluje, že touto cestou plní svoji povinnost oznámit žalovanému zahájení soudního řízení v této věci (§ 272c z.z.v.z.).

Poučení:

Proti výroku I tohoto rozhodnutí lze podle § 272b odst. 4 z.z.v.z. podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, máli stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.

Proti výrokům II a III nejsou přípustné opravné prostředky [ a c) ].

Brno 6. května 2025

Mgr. Milan Procházka v.r.

předseda senátu