Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Ads 11/2025 - 46

- 47

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Karla Šimky a soudců Evy Šonkové a Tomáše Kocourka v právní věci žalobkyně: A. T., zast. Mgr. Janou Hrdličkovou, advokátkou se sídlem Myslíkova 2020/4, Praha 2, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 8. 2023, č. j. X, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2024, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost žalobkyně se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), jímž byla zamítnuta její žaloba proti tamtéž specifikovanému rozhodnutí žalované ze dne 16. 8. 2023. Tímto rozhodnutím byl žalobkyni dle spolu s , o důchodovém pojištění, ode dne 12. 5. 2023 odňat invalidní důchod. Dle prvostupňového posudku Lékařské posudkové služby Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 3. 2023, č. j. LPS/2023/279P10_CSSZ, byla míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně stanovena na 20 % (neodpovídající uznání invalidity). Žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí žalované podala námitky. Druhostupňový posudek Lékařské posudkové služby České správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 7. 2023, č. j. LPS/2023/944NRPLZ_CSSZ, potvrdil závěry posudku ze dne 7. 3. 2023, a námitkám žalobkyně tak nebylo vyhověno.

[2] Sporné bylo posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Ke zjištění skutkového stavu městský soud obstaral posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále „posudek PK MPSV“) ze dne 13. 5. 2024, e. č. SZ/2023/3650PH15. Posudková komise určila jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně Crohnovu chorobu. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti komise hodnotila dle kapitoly XI, oddílu C, položky 4, písmena a) přílohy k a tato činila 20 % pro chronifikaci potíží, přičemž ostatní diagnostikované nemoci nebyly při hodnocení invalidity posudkově rozhodné (výčet posuzovaných lékařských zpráv uvedl městský soud v bodě 15. svého rozsudku). Datum zániku invalidity bylo stanoveno ke dni 7. 3. 2023.

[3] Městský soud shledal, že posudek PK MPSV je úplný, přesvědčivý a celistvý, s absencí zásadních rozporů a logických vad. Uvedl, že ve všech třech posudcích (ze dne 7. 3. 2023, ze dne 17. 7. 2023 a ze dne 13. 5. 2024) byla příčina zdravotního postižení žalobkyně určena shodně, stejně jako míra poklesu pracovní schopnosti na hranici 20 %. Ke změně náhledu na míru zdravotního postižení došlo kvůli stabilizaci onemocnění v důsledku biologické léčby. Míra postižení 20 % není zanedbatelná a nepochybně žalobkyni zasahuje do schopnosti řádného výkonu pracovní činnosti, ale objektivně se nejedná o tak výrazný zásah, aby dosahoval úrovně invalidity (dosahující míry snížení pracovní schopnosti alespoň o 35 %).

[4] Kasační stížnost podala žalobkyně (dále „stěžovatelka“) z důvodů uvedených v , b) a d) Konkrétně namítala, že městský soud nesprávně zjistil skutkový stav. Uvedla, že rozsudek městského soudu porušuje zásadu předvídatelnosti, právní jistoty a ochrany legitimního očekávání. Míra postižení nemohla poklesnout o 15 % (z 35 % na 20 %), neboť nedošlo k takovému odpovídajícímu zlepšení jejího zdravotního stavu, který by jí umožnoval zapojit se do pracovního života bez dalších problémů. Podle stěžovatelky posudkoví lékaři náležitě nezjistili její zdravotní stav, nepostupovali v souladu s metodikou a nevyžádali si aktuální vyšetření. Uvádí, že do roku 2007 (v uvedeném roce propuklo onemocnění) byla schopna pracovat na vysokých pracovních pozicích, nemoc jí však setrvat na uvedených pozicích znemožňovala. V roce 2018 prodělala těžkou recidivu Crohnovy choroby, v jejímž důsledku byla v pracovní neschopnosti v délce jednoho roku. Dále stěžovatelka popsala, co vše obnáší její onemocnění a jak ji omezuje v průběhu běžného pracovního dne (časté návštěvy toalety, nadměrná míra hygieny atd.). Stěžovatelka následně prodělala další onemocnění, která s sebou přinesla jiné negativní důsledky a ovlivnila její fyzický i psychický stav (nadměrná činnost štítné žlázy, předčasné klimakterium, nemoc COVID19 atd.). Dále upozorňuje, že si zdravotní stav nezpůsobila sama nezdravým životním stylem. Nesouhlasí, že by její zdravotní stav měl být klasifikován jako stabilizovaný, protože nikdy neví, kdy nemoc opět udeří. Žije v neustálém strachu, kdy přijde o práci. Odnětí invalidity znamená i znatelný zásah do její ekonomické sféry. Navíc pohovor s posudkovou komisí MPSV probíhal v nepříjemném prostředí, komise její stav bagatelizovala a od začátku bylo jasné, že stěžovatelce nedůvěřuje. I z toho stěžovatelka usuzuje, že posudkoví lékaři její stav neposoudili objektivně. Posudková komise se podle ní dostatečně nevypořádala s uplatněnými námitkami.

[5] Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaná upozornila na to, že stěžovatelka neuvedla důvod přijatelnosti kasační stížnosti. Kasační námitky směřují do skutkových zjištění, s nimiž nejsou spojeny právní otázky, které by odůvodnily přijatelnost kasační stížnosti. Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudky ze dne 25. 9. 2003, č. j. , či ze dne 30. 11. 2009, č. j. ) je posouzení vzniku, stupně či zániku invalidity otázkou odbornou. Rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Městský soud si správně vyžádal nový posudek PK MPSV, který potvrdil závěry plynoucí z prvního a druhého lékařského posudku. Posudek PK MPSV byl dle žalované náležitě přesvědčivě odůvodněn a městský soud o něm neměl pochyby. Žalovaná považuje rozsudek městského soudu za správný.

[6] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k vypořádání uplatněných stížnostních bodů, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti.

[7] Podle , jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

[8] Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti byla poprvé definována v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. . Kasační stížnost je přijatelná a) pokud Nejvyšší správní soud považuje za nutné posoudit zásadní právní otázku, b) jeli dosavadní judikatura krajských soudů k rozhodné otázce rozdílná, c) jeli zapotřebí provést tzv. „judikatorní odklon“, d) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[9] Stěžovatelka neuvedla, v čem spatřuje přijatelnost kasační stížnosti. Důvody přijatelnosti nenalezl ani Nejvyšší správní soud z úřední povinnosti. Nejvíce se důvodu přijatelnosti uvedenému pod písm. a) a d) blíží tvrzení stěžovatelky o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku.

[10] Stěžovatelka spatřuje uvedenou vadu rozsudku v tom, že městský soud nesprávně zjistil skutkový stav, což vedlo k nesprávnému právnímu posouzení a chybnému závěru městského soudu. Zbytek kasačních námitek směřuje do posouzení pracovní schopnosti stěžovatelky. Stěžovatelka rekapituluje lékařské zprávy a posudky a nesouhlasí s poklesem pracovní schopnosti o 15 %, tedy s mírou poklesu pracovní schopnosti 20 %, tzn. nezakládající invaliditu.

[11] Městský soud si za účelem zjištění skutkového stavu vyžádal posudek PK MPSV ze dne 13. 5. 2024, jehož závěr byl v procentní míře poklesu pracovní schopnosti shodný s lékařskými posudky ze dne 17. 7. 2023 a dne 7. 3. 2023. Městský soud uvedl, že PK MPSV vycházela z dostupných lékařských nálezů, které vyhodnotila komplexním způsobem. Zároveň uvedl, že odborností potřebnou k posouzení zdravotního stavu stěžovatelky nedisponuje, proto věcnou správnost posudku neposuzuje, i z tohoto důvodu si vyžádal posudek PK MPSV.

[12] Nejvyšší správní soud v této věci poukazuje na ustálenou judikaturu (např. rozsudky ze dne 25. 9. 2003, č. j. , č. NSS; ze dne 3. 4. 2013, č. j. ; ze dne 10. 5. 2013, č. j. ; ze dne 10. 5. 2013, č. j. ; nebo ze dne 19. 5. 2016, č. j. , bod 11), podle níž posouzení míry poklesu pracovní schopnosti, včetně data vzniku invalidity, je otázkou odbornou, medicínskou, a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Ve správním řízení o dávce podmíněné zdravotním stavem posuzovala zdravotní stav žalovaná [ , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení; nově je pro tuto agendu určen Institut posuzování zdravotního stavu, viz téhož zákona] a v soudním řízení správním Ministerstvo práce a sociálních věcí ( téhož zákona). Posudky hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v S ohledem na jeho mimořádný význam v řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím, to však jen v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsouli tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Posudek tak musí splňovat požadavky úplnosti a přesvědčivosti.

[13] Městský soud postupoval v souladu s procesními pravidly a ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu. Zdejší soud neshledal žádné, natož závažné vady rozsudku městského soudu, které by zakládaly nepřezkoumatelnost. Samotný nesouhlas stěžovatelky se závěry městského soudu nepřezkoumatelnost jeho rozsudku nezakládá.

[14] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že nezjistil žádný z výše definovaných důvodů přijatelnosti kasační stížnosti, proto ji podle výše citovaného odmítl.

[15] Kasační stížnost byla odmítnuta pro nepřijatelnost, procesně neúspěšná stěžovatelka tedy nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( ve spojení s § 120 s. ř. s; usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. , č. 4219/2021 Sb. NSS). Žalovaná v daném typu řízení o kasační stížnosti (ve věci důchodového pojištění) právo na náhradu svých nákladů řízení nemá ( ). Žádný z účastníků tedy nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. května 2025

Karel Šimka

předseda senátu