Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

35 Az 18/2024 - 42

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci

žalobce: O. J.

toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty,

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra,

sídlem Nad Štolou 936/3, Praha,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-1595/DS-D03-D04-2024 ze dne 12. 12. 2024,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení před správním orgánem

1. Žalovaný výše uvedeným rozhodnutím rozhodl o předání žalobce do Bulharska podle § 11 odst. 2 zákona o azylu. Dospěl k závěru, že státem příslušným k přijetí žalobce zpět je Bulharsko podle čl. 18 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 (tzv. „nařízení Dublin III“). Žalobce měl totiž poprvé požádat o udělení mezinárodní ochrany právě v Bulharsku, a to je tudíž příslušné k vyřízení věci žalobce týkající se mezinárodní ochrany podle čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III.

II. Řízení před soudem

2. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil žalobou. V ní namítl, že se žalovaný nedostatečně zabýval existencí systémových nedostatků v Bulharsku ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III. Žalobce byl držen ve vězení s osobami, které páchaly trestnou činnost. S žalobcem tam zacházeli zcela nehumánně. Informace o špatných podmínkách v bulharských zařízeních plynou z řady veřejně dostupných zdrojů. Bulharsko je také opakovaně kritizováno užíváním násilí a vytlačováním cizinců do Turecka. Žalobce také uvedl, že v Bulharsku pouze poskytl otisky prstů, o mezinárodní ochranu nežádal. Podepsal sice nějaké dokumenty, nicméně bez přítomnosti tlumočníka. Žalobce tudíž nevěděl, co podepisuje. Žádost musela být evidována bez jeho vědomí. Žalovaný také dostatečně neodůvodnil své úvahy o neuplatnění čl. 17 nařízení Dublin III.

3. Žalovaný odkázal na důvody rozhodnutí. Ve věci nevznikla pochybnost o příslušnosti Bulharska.

Ústní jednání

4. Při ústním jednání strany setrvaly na svých návrzích a v zásadě i na jejich důvodech. Žalobce uvedl, že podmínky v Bulharsku jsou špatné, bylo s ním jednáno nelidsky (zejména při zadržení na hranici). Má za to, že je uplatňován rasistický přístup. Chtěl by získat mezinárodní ochranu v České republice nebo odejít za bratry do Německa, aby mohl pomáhat své rodině, která zůstala v Sýrii. Žalobce uvedl, že nemá jiné důkazy, než je jeho výpověď. O věznění s osobami, které páchaly trestnou činnost se nijak nezmínil.

5. V rámci účastnické výpovědi žalobce potvrdil svůj procesní přednes. Uvedl, že kvalita jídla v azylovém zařízení byla špatná, byl ubytován hromadně (v místnosti pro 30 lidí) a odchod do sprch byl také hromadný. Ze zařízení mohl odejít poté, co podepsal nějaké y a dostal potvrzení. O věznění s osobami, které páchaly trestnou činnost se žalobce nijak nezmínil. Výslovně uvedl, že nemá zdravotní problémy.

III. Posouzení věci

6. Žaloba není důvodná. V souzené věci nevznikla reálná pochybnost o příslušnosti Bulharska k vyřízení věci žalobce podle čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III. Žalovaný vyšel z aktuální zprávy o stavu azylového řízení a přijímacích podmínkách v Bulharsku, nic nevypovídá o tom, že by tamní podmínky byly neakceptovatelné. Žalovaný ani nebyl povinen se zabývat případnou aplikací diskrečního ustanovení čl. 17 nařízení Dublin III, neboť v případě žalobce byla příslušnost Bulharska určena podle čl. 3 odst. 2 téhož nařízení.

K příslušnosti Bulharska na základě žádosti o mezinárodní ochranu

7. Ve věci bylo nesporné, že Bulharsko je prvním (a jediným) členským státem, který rozhodoval o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. Formálně tedy byly splněny podmínky pro určení příslušnosti Bulharska podle čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III. Žalobce však tvrdil, že žádost v Bulharsku nikdy nepodal, resp. že byl donucen k poskytnutí otisků prstů. Pokud podepsal nějakou žádost, neučinil tak vědomě.

8. K tomu soud konstatuje, že je mu znám právní názor Nejvyššího správního soudu, který v odst. 26 rozsudku č. j. -21 ze dne 25. 4. 2024 dospěl k závěru, že již pouhé tvrzení žalobce o tom, že žádost nepodal, resp. že podepsal žádost, jíž nerozuměl, činí z této žádosti právní jednání bez právních následků. To stačí ke zpochybnění záznamu v příslušné databázi o tom, že žádost byla v té zemi podána, a přenesení důkazního břemene na žalovaného (zopakováno rozsudkem NSS č. j. -16 ze dne 24. 1. 2025, odst. 21). Tento názor byl sice vysloven pro účely žádosti o dočasnou ochranu, není ovšem zřejmé, proč by nemohl být užit na případ žádosti o mezinárodní ochranu. Krajské soudy totiž mimo jiné musí otázky dočasné ochrany hodnotit ve světle čl. 78 Smlouvy o fungování Evropské unie, z jehož pohledu jde o jednotlivé části společného systému, mezi kterými se nemají činit nedůvodné procesní rozdíly (srov. rozsudek NSS č. j. -30 ze dne 2. 2. 2023, č. 4451/2023 Sb. NSS).

9. Proti tomuto názoru však lze zároveň uvést, že rozsudky č. j. -21 a č. j. -16 nepopisují žádné konkrétní důvody ve formě právně-interpretačních úvah, proč by prosté neprokazované tvrzení žalobce mělo stačit ke zpochybnění záznamu v příslušné databázi. Stejně tak není zřejmé, proč by (cizozemská) žádost měla být poměřována (vnitrostátními) hmotněprávními kritérii platnými pro právní jednání, když o právní jednání nejde. Obecně se totiž žádostí rozumí procesní úkon s vlastními, procesními kritérii účinnosti (z mnohých srov. rozsudek NSS č. j. -41 ze dne 8. 9. 2023, odst. 13).

10. Soud tedy dospěl k dílčímu závěru, že bylo na žalobci, aby prokázal, že žádost o mezinárodní ochranu v Bulharsku nepodal [ )]. To se prokázat ani nepokusil. Zároveň z databáze Eurodac plyne, že žadatel je veden jako žadatel o mezinárodní ochranu v Bulharsku, což je přímý důkaz předvídaný unijním právem [srov. čl. 22 odst. 3 písm. a) nařízení Dublin III ve spoj. s částí A. 2. 2 přílohy II nařízení č. 1560/2003]. Vedle toho Bulharsko uznalo svou příslušnost. Žalovaný tedy postupoval na základě dostatku skutkových zjištění, které nevyvolávaly rozumnou pochybnost o tom, že žalobce je žadatelem o mezinárodní ochranu v Bulharsku. Závěrem soud konstatuje, že i kdyby žalobce prokázal své tvrzení o donucení či omylu při podání žádosti v Bulharsku, procesní účinky takové žádosti by bylo třeba posuzovat podle unijního práva nebo bulharského práva. Vcelku nepochybně by nebylo možné hodnotit účinky této žádosti v jiném členském státu na základě hmotněprávních civilních předpisů platných v České republice.

Podmínky v Bulharsku

11. Ve věci nevznikly závažné důvody se domnívat, že v Bulharsku dochází k systémovým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení a o podmínky přijetí žadatelů, které s sebou nesou riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu článku 4 y základních práv Evropské unie ( nařízení Dublin III). Nic takového nevyplynulo z informace o bulharském azylovém systému ze 31. 5. 2024 (č. l. 35–37 správního spisu). Protože jde o zprávu z května 2024, nepovažoval ji soud ke dni rozhodnutí žalovaného v prosinci 2024 za zastaralou či rozsahem nedostatečnou (obecnou). Ke dni svého rozhodnutí soud žádnou změnu ani nezjistil.

12. Žalobce v rámci svého účastnické výpovědi uvedl relativně konkrétní tvrzení o ubytování v azylovém zařízení v Bulharsku (přeplněnost, omezená možnost hygieny). Na rámec toho však nepopsal žádné další konkrétní skutečnosti. Z této výpovědi lze učinit pravděpodobnostní skutkový závěr, že podmínky v bulharském zařízení nebyly dobré; to však ve věci (a ani obecně) nebylo sporné. Nad rámec toho nezazněla žádná důvěryhodná tvrzení, která by zpochybňovala skutková zjištění žalovaného a vyvracela důvěru ke schopnosti Bulharska plnil jeho povinnosti, byť na minimální nezbytné úrovni.

13. Kritériem přezkumu je riziko nelidského či ponižujícího zacházení. V bulharských zařízeních jsou dlouhodobé problémy s dostatečným udržováním hygieny, výskytem štěnic nebo problém s tlumočením některých jazyků. Tyto problémy správní soudy ani v aktuální rozhodovací činnosti vztahující se k poměrům v Bulharsku v roce 2024 nepovažují nelidské či ponižující (srov. rozsudek KS v Plzni č. j. -20 ze dne 26. 11. 2024 či velmi podrobně odůvodněný rozsudek KS v Praze č. j. -26 ze dne 12. 12. 2024, jehož obecné úvahy obstojí i přes kasaci rozsudkem NSS č. j. -45 ze dne 4. 3. 2025). Důležité je zohlednit individuální rizika – např. nepříznivý zdravotní stav, zranitelnost apod. Zásadně nepříznivý zdravotní stav ani zranitelnost žalobce netvrdil, k dotazu soudu zdravotní problémy popřel.

14. To je náhled, který je podle vědomosti zdejšího soudu aktuálně sdílený i v rozhodovací činnosti správních soudů jiných zemí. Za běžných okolností jsou dublinské transfery do Bulharska považovány za přípustné a bez významného rizika nelidského či ponižujícího zacházení (srov. rozhodnutí švýcarského Spolkového správního soudu sp. zn. D-6675/2024 ze dne 30. 10. 2024; Vrchního správního soudu Severního Porýní-Vestfálska sp. zn. ze dne 10. 9. 2024; Správního soudu v Darmstadtu sp .zn. 7 L 97/24.DA.A ze dne 25. 1. 2024; Státní rady Nizozemska sp. zn. 202406476/1/V3 en 202406476/2/V3 ze dne 29. 10. 2024). Ke dni rozhodnutí soudu dostupná na: https://bvger.weblaw.ch/pdf/D-6675-2024_2024-10-30_3ca37eab-17e2-4a0e-9d88-a1fc8088c5c5.pdf (BVGer); https://www.asyl.net/fileadmin/user_upload/32728.pdf (OVG NRW); https://www.lareda.hessenrecht.hessen.de/bshe/document/LARE240000113 (VG Darmstadt); https://uitspraken.rechtspraak.nl/details?id=ECLI:NL:RVS:2024:4345 (Raad van State).

Mimořádné, zejména zdravotní důvody žalobce netvrdil (srov. rozsudek Vrchního správního soudu Meklenburska-Předního Pomořanska sp zn. OVG ze dne 2. 2. 2024 Ke dni rozhodnutí soudu dostupný na: https://www.landesrecht-mv.de/bsmv/document/NJRE001564555.

).

15. Tvrzení žalobce o tom, že je na bulharských hranicích vůči cizincům používáno násilí a jejich vytlačování do Turecka, souvisí s faktickou nedostupností k azylovému řízení. To však není případ žalobce. Ten měl k azylovému řízení přístup; žalobce je veden jako žadatel o mezinárodní ochranu. Jeho případ tedy nelze posuzovat stejnou optikou jako případy cizinců, kterým je údajně bráněno ve vstupu na bulharské území

16. V řízení tedy nevyšly najevo žádné důvody, pro které by bylo třeba považovat azylové řízení či podmínky přijetí žadatelů v Bulharsko za systémově nedostatečné natolik, že by to představovalo riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu článku 4 y základních práv EU.

Diskreční oprávnění podle čl. 17 nařízení

17. Žalovaný v napadeném rozhodnutí přiléhavě odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -34 ze dne 18. 5. 2016, č. 3447/2016 Sb. NSS, dle něhož diskreční oprávnění zakotvené v čl. 17 odst. 1 nařízení Dublin III, jež státům dává možnost atrakce příslušnosti k rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu, lze využít jen v případech, kdy je příslušnost určena dle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení, tedy dle kritérií kapitoly III, nikoliv dle čl. 3 odst. 2 tohoto nařízení („zbytkové“ kritérium).

18. V nyní souzené věci žalovaný určil příslušnost Bulharska dle čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III. Nebylo tedy jeho povinností, aby se zabýval případnou aplikací diskrečního ustanovení čl. 17 nařízení Dublin III. Nad rámec svých povinností nicméně žalovaný v napadeném rozhodnutí vysvětlil, proč k aplikaci diskrečního ustanovení nepřistoupil. Uvedl, že žalobce nemá k České republice žádné socioekonomické vazby a zároveň žalovaný nezjistil žádné okolnosti hodné zvláštního zřetele. S tímto odůvodněním se soud ztotožnil.

IV. Závěr

19. Z uvedených důvodů posoudil žalovaný rozhodné otázky správně a jeho rozhodnutí netrpí ani vadami řízení. Soud proto žalobu zamítl podle Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 13. května 2025

Mgr. Jan Šmakal v.r.

soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.