Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 67/2025 - 25

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Štěpána Výborného v právní věci žalobce: A. P., zastoupeného Mgr. Ing. Martinou Zoubkovou, advokátkou, sídlem Pod Všemi svatými 421/10, Plzeň, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 2. 2025, č. j. MV1832494/SO2024, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 5. 2025, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I.

[1] Žalobce podal žádost o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jako „“), které Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 5. 11. 2024 nevyhovělo. Následně žalobce požádal o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza. Žalovaná žádosti nevyhověla, neboť shledala důvod pro neudělení dlouhodobého víza podle zákona o pobytu cizinců.

[2] Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Plzni odmítl pro opožděnost. Krajský soud vyšel z informace o doručení rozhodnutí žalované žalobci dne 17. 2. 2025 a z data podání žaloby dne 11. 4. 2024 a dospěl k závěru, že lhůta pro její podání podle zákona o pobytu cizinců uplynula dne 19. 3. 2025.

[3] Žalobce (stěžovatel) v kasační stížnosti vychází dokonce z dřívějšího data doručení rozhodnutí žalované než krajský soud, především se však neztotožňuje s aplikací zákona o pobytu cizinců, neboť rozhodnutí žalované trpí závažnými formálními vadami. V rozhodnutí žalované nebyl poučen o možnosti podat správní žalobu a o lhůtě, do které tak může učinit. Řídil se proto obecnou právní úpravou. Vzhledem k absenci poučení byla správní žaloba podána včas, rozhodnutí krajského soudu je proto překvapivé.

[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti pouze plně odkázal na napadené usnesení.

II.

[5] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.

[6] Poté přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[7] Podle § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí: Žaloba proti správnímu rozhodnutí musí být podána do 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni nebo ode dne sdělení jiného rozhodnutí správního orgánu, pokud není dále stanoveno jinak. Zmeškání lhůty nelze prominout.

[8] Nejvyšší správní soud se v minulosti již několikrát vyjádřil k otázce aplikace lhůty pro podání žaloby podle zákona o pobytu cizinců, která je speciální vůči obecné lhůtě stanovené , (dále též „“). Obecná úprava se použije tam, kde neexistuje úprava zvláštní. Takovou zvláštní úpravou s přednostní aplikací je právě zákona o pobytu cizinců (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2004, č. j. , ze dne 8. 8. 2022, č. j. , bod 26, či ze dne 2. 11. 2022, č. j. ).

[9] Stěžovatel dále vyvozuje neaplikovatelnost lhůty podle zákona o pobytu cizinců z absence poučení o možnosti podat proti rozhodnutí žalované správní žalobu a o lhůtě, do kdy je tak možné učinit. V rozhodnutí žalované uvedené poučení sice skutečně chybí, nejde však o vadu tohoto rozhodnutí, natož takovou, která by způsobovala neaplikovatelnost zvláštní žalobní lhůty.

[10] Správní orgány nemají obecnou povinnost poučovat adresáty svých rozhodnutí o možnosti podat správní žalobu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2024, č. j. ). Povinnost poučit o možnosti podat žalobu podle a o (speciální) lhůtě k jejímu podání neplyne žalované ani ze , ani ze zákona o pobytu cizinců.

[11] Pro úplnost Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelem citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2024, č. j. , ve kterém se Nejvyšší správní soud zabýval vlivem opožděnosti oznámení změny pracovní pozice, na nyní projednávanou věc nelze aplikovat, neboť se týká zcela odlišné otázky.

[12] Krajský soud proto nepochybil, vycházelli ze speciální lhůty podle zákona o pobytu cizinců a žalobu odmítl pro její opožděnost. Jeho rozhodnutí vycházelo z kogentní právní úpravy, jejíž výklad nebyl sporný, a jako takové nemohlo být nepřípustně překvapivé. Podání žaloby ve lhůtě stanovené zákonem je jednou z podmínek řízení a soud není oprávněn od této podmínky upustit. Za situace, kdy rozhodnutí žalované bylo stěžovateli doručeno nejpozději 17. 2. 2025 (stěžovatel uvádí datum 12. 2. 2025), byla žaloba podaná dne 11. 4. 2025 při třicetidenní lhůtě opožděná.

[13] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že podle § 171 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců jsou rozhodnutí o neudělení dlouhodobého víza a rozhodnutí o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza vyloučena ze soudního přezkumu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2023, č. j. , bod 18, obdobně již rozsudek ze dne 25. 9. 2020, č. j. , bod 24). Vzhledem k rozhodovacímu důvodu krajského soudu a tomu, že jakékoliv posouzení sporné otázky by nevedlo k jinému výsledku než odmítnutí žaloby, nebylo účelné se touto otázkou v nyní projednávané věci zabývat.

III.

[14] Na základě výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle poslední věty zamítl.

[15] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s a 7 za použití Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se jí náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. června 2025

JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D.

předseda senátu