Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 70/2025 - 26

- 27

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Krupičkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Ing. Petra Šuránka v právní věci žalobce: F. P., zastoupený Mgr. Kateřinou Sigmundovou, advokátkou se sídlem Jiráskova 614/11, Česká Lípa, proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 30. 4. 2025, č. j. ,

takto:

Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.

Odůvodnění:

[1] Rozhodnutím ze dne 29. 7. 2024, č. j. SPU 264598/2024, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro Liberecký kraj, pobočky Česká Lípa, (dále jen „pozemkový úřad“) ze dne 21. 8. 2023, č. j. SPU 436538/2022/Pod/Dra. Pozemkový úřad tímto rozhodnutím schválil návrh komplexních pozemkových úprav v katastrálním území Dubá ve smyslu , o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „“).

[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále též „krajský soud“) zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Krajský soud nepřisvědčil námitce, v níž žalobce rozporoval správnost procesu přijetí komplexních pozemkových úprav z důvodu nesplnění podmínek v , jelikož podle něj sbor zástupců nebyl seznámen s opravami zapracovanými do plánu společných zařízení na základě kontroly regionální dokumentační komise. Krajský soud k tomu konstatoval, že dokumentační komise plán společných zařízení posoudila na jednání dne 15. 6. 2016, jejímž výstupem byl seznam nedostatků a návrh úprav k nápravě. Výstup byl dle zápisu o kontrolním dni konaném dne 23. 6. 2016 projednán sborem zástupců. Krajský soud tak považoval za nesporné, že sbor zástupců byl s výstupem seznámen. S odkazem na judikaturu krajský soud dále odmítl posuzovat, zda je výsledek pozemkových úprav optimální a dostatečně racionální, jestliže byly dodrženy konkrétní zákonné požadavky. K těm podotkl, že návrh pozemkových úprav odsouhlasili vlastníci s 80,2 % výměry řešených pozemků a že žalovaný podrobně popsal splnění podmínek stanovených v , 3 a 4 . Za nešťastnou označil krajský soud argumentaci žalovaného stran uplatnění fikce souhlasu, neboť pozemkový úřad v odůvodnění svého rozhodnutí s fikcí nepracoval; tato vada však nezpůsobila nezákonnost rozhodnutí žalovaného. Závěrem krajský soud nepřisvědčil názoru žalobce, že pozemkové úpravy neměly být vůbec prováděny z důvodu absence veřejného zájmu. Uvedl, že žalovaný se této otázce věnoval vyčerpávajícím způsobem.

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž rovněž navrhl, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek podle , (dále jen „“). V podání stěžovatel uvádí, že je vlastníkem téměř 20 % rozlohy pozemků dotčených schváleným návrhem komplexních pozemkových úprav. Tyto pozemky vlastní přibližně 30 let a hospodaří na nich se svou rodinou. Navržené změny uspořádání pozemků se významně dotknou jeho vlastnického práva, které požívá ochrany podle d. Z argumentace stěžovatele tak vyplývá, že se domáhá ochrany svého vlastnického práva k dotčeným pozemkům s ohledem na reálně hrozící nevratný zásah do tohoto práva. Krom toho tvrdí, že by mu naplněním správního rozhodnutí v průběhu zemědělského roku vznikla újma, neboť jeho pozemky budou osety/osázeny a následně by byly měněny za jiné. Stěžovatel se domnívá, že jelikož řízení o komplexních pozemkových úpravách trvá již více jak 15 let, nedojde přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti k porušení veřejného zájmu.

[4] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti poukázal na , podle něhož má pozemkový úřad povinnost přerušit řízení o pozemkových úpravách, pokud byla vůči jeho rozhodnutí podána žaloba. K tomu žalovaný dále poukázal na svůj vnitřní předpis, konkrétně na kap. 14.7 Metodického návodu pro provádění pozemkových úprav – MN 01/2022, podle níž je nutné prověřovat i to, zda nebyla podána kasační stížnost, a pokud ano, pak má být rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv vydáno až na základě konečného rozhodnutí soudu. Z uvedených důvodů žalovaný považuje přiznání odkladného účinku za bezpředmětné, když je stanoveno přímo zákonem.

[5] Podle kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení až 5 se užije přiměřeně. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje kumulativní splnění zákonných předpokladů ( ), tj. 1) výraznou disproporcionalitu újmy způsobenou stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly, a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel, jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje a uvést její intenzitu. Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.

[6] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci jsou zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti splněny. Přihlédl přitom k tvrzením v návrhu, ustanovením a rovněž k judikatuře zdejšího soudu týkající se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve věci rozhodnutí o schválení návrhů komplexních pozemkových úprav (usnesení ze dne 12. 2. 2007, č. j. , č. 1813/2009 Sb. NSS, ze dne 12. 8. 2015, č. j. , ze dne 16. 2. 2016, č. j. , ze dne 15. 6. 2023, č. j. , či ze dne 13. 6. 2024, č. j. ).

[7] Podle je schválený návrh pozemkových úprav závazným podkladem pro rozhodnutí pozemkového úřadu o výměně nebo přechodu vlastnických práv, určení výše úhrady a lhůty podle , popřípadě o zřízení nebo zrušení věcného břemene k dotčeným pozemkům a pro zpracování obnoveného souboru geodetických informací. Rovněž je závazným podkladem pro rozhodnutí o přechodu vlastnických práv k pozemkům, na nichž se nacházejí společná zařízení. Tímto rozhodnutím zanikají dosavadní nájemní vztahy, zatímní bezúplatné užívání a časově omezený nájem k pozemkům, kterých se rozhodnutí týká. Proti rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv, popřípadě o zřízení nebo zrušení věcného břemene, vydanému na základě schváleného návrhu se nelze odvolat.

[8] Podle vydá pozemkový úřad rozhodnutí podle zákona po prověření, zda nebyla u příslušného soudu uplatněna žaloba proti rozhodnutí vydanému podle odstavce 4 (tj. rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav, pokud s ním souhlasí vlastníci alespoň 60 % výměry pozemků, které jsou řešeny ve smyslu v pozemkových úpravách). Pokud žaloba podána byla, pozemkový úřad přeruší řízení, a to až do konečného rozhodnutí soudu.

[9] Nejvyšší správní soud při výkladu v rozsudku ze dne 29. 8. 2013, č. j. , zdůraznil, že důsledkem podání žaloby je zachování dosavadních vlastnických a uživatelských vztahů, což pochopitelně omezuje především vlastníky dotčených pozemků v tom, že musí vyčkat rozhodnutí soudu, nicméně tento zásah není nepřiměřený účelu tohoto ustanovení. Nelze pominout, že rozhodovací mechanismus upravený v uvedeného zákona vychází ze souhlasu většiny vlastníků dotčených pozemků s návrhem pozemkových úprav. Účelem je tak mj. ochrana menšinových vlastníků a posílení právní jistoty, že rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav obstojí z hlediska zákonnosti i ústavních principů ochrany vlastnictví. Na jeho základě totiž mohou být vydána rozhodnutí, která představují podstatný zásah do vlastnických práv, přičemž při jejich vydávání je pozemkový úřad rozhodnutím podle vázán.

[10] Z tvrzení stěžovatele je zřejmé, že v případě nepřiznání odkladného účinku by realizace rozhodnutí žalovaného zasahovala do jeho vlastnických a užívacích práv. Nejvyšší správní soud proto v nynější věci dospěl k závěru, že by újma hrozící stěžovateli v důsledku nepřiznání odkladného účinku byla nepoměrně větší než možná újma hrozící jiným osobám v důsledku jeho přiznání. Zároveň neshledal žádné konkrétní okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by samotné přiznání odkladného účinku kasační stížnosti mohlo být v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ostatně i z vyjádření žalovaného k návrhu na přiznání odkladného účinku vyplývá, že správní orgány akceptují odsunutí účinků rozhodnutí žalovaného do pravomocného skončení řízení o kasační stížnosti.

[11] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti v souladu s ve spojení s až 4 odkladný účinek. Tímto se pozastavují účinky napadeného rozsudku krajského soudu.

[12] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. června 2025

Mgr. Lenka Krupičková

předsedkyně senátu