Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Ads 205/2024 - 41

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: JUDr. L. P., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 11. 2023, č. j. MPSV2023/229874421/1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2024, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a předchozí řízení

[1] Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Brně (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodl na základě opakované žádosti rozhodnutím ze dne 11. 10. 2023, č. j. E4 o nepřiznání podpory v nezaměstnanosti žalobci. Žalobcův pracovní poměr totiž skončil okamžitým zrušením pracovního poměru, a proto nebyly naplněny podmínky pro přiznání podpory v nezaměstnanosti podle , o zaměstnanosti (dále jen „“). Na tomto závěru nic nezměnila ani skutečnost, že v době podání žádosti před civilním soudem probíhalo řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl, jelikož se ztotožnil se závěry správního orgánu prvního stupně.

[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Brně (krajský soud), který ji napadeným rozsudkem zamítl.

[3] Mezi stranami podle krajského soudu nebyly sporné skutkové okolnosti. Předmětem řízení byla pouze právní otázka dopadu žaloby na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru na řízení o přiznání podpory v nezaměstnanosti. Touto otázkou se dle krajského soudu již zabýval Nejvyšší správní soud, byť ve skutkově částečně odlišné věci. Konkrétně v rozsudku ze dne 27. 5. 2015, č. j. , ve kterém kasační soud uvedl: „Okamžité zrušení pracovního poměru je účinné doručením druhé straně, odvolat jej lze pouze před jeho doručením. Jeho účinky nastupují okamžitě. (…) Soud nemůže v jiném řízení posuzovat platnost rozvázání pracovního poměru ani jako předběžnou otázku (srov. např. rozsudku ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. ). Tím spíše tak nemůže bez dalšího činit správní orgán při úvaze o splnění podmínek pro přiznání nároku na podporu v nezaměstnanosti. Podáním žaloby totiž dává účastník těchto řízení najevo, že pracovní poměr nemusel skončit. Na tuto situaci mají správní orgány možnost adekvátním způsobem procesně reagovat přerušením řízení a vyčkáním na výsledek soudního řízení, po kterém budou právní poměry účastníka vyjasněny.“

[4] Z právních předpisů podle krajského soudu nevyplývá, že na žadatele o podporu v nezaměstnanosti je třeba po dobu vedení řízení o žalobě na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru hledět jiným způsobem, než že byl pracovní poměr platně rozvázán. Krajský soud neshledal, že by byl ve věci možný výklad, kterého se domáhá žalobce, tj. že by správní orgány neměly přihlédnout k důvodům ukončení pracovního poměru žalobce a teprve následně v případě jeho neúspěchu u civilního soudu vymáhat po žalobci již jednou poskytnutou podporu v nezaměstnanosti zpět.

[5] Z citované judikatury Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího soudu dále podle krajského soudu vyplývá, že je možné dovolat se (relativní) neplatnosti právního jednání, kterým došlo ke skončení pracovněprávního vztahu, nicméně neplatnost právního úkonu o rozvázání pracovního poměru může být určena pouze pravomocným rozhodnutím soudu.

[6] Krajský soud uzavřel, že k ochraně práv žalobce slouží v případě rozhodnutí o žalobě na určení neplatnosti o rozvázání pracovního poměru i jiný institut než přerušení řízení o podpoře v nezaměstnanosti, a to institut nového rozhodnutí ve smyslu , ve spojení s .

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu dle a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

[8] Nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívá dle stěžovatele v nesprávném posouzení vzniku nároku dle , jeli civilní žalobou zpochybněna platnost rozvázání pracovního poměru.

[9] Stěžovatel má za to, že Nejvyšší správní soud se podobnou otázkou doposud nezabýval. Na rozdíl od skutkového stavu řešeného ve výše citovaném rozsudku kasačního soudu, č. j. , podal v nyní řešeném případě stěžovatel žalobu. Právní stav ohledně rozvázání pracovního poměru, jenž by byl podřaditelný pod , je neprokázaný, neboť je předmětem civilní žaloby.

[10] Ze a ze lze dle stěžovatele interpretovat i závěr opačný, než na jaký přistoupil krajský soud, a tedy že na žadatele o podporu v nezaměstnanosti by se mělo po dobu vedení řízení o žalobě na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru hledět tak, že pracovní poměr nebyl rozvázán platně. Taková interpretace je pro stěžovatele výhodnější a nenarušuje právní jistotu rozhodování správního orgánu. Účel i záměr zákonodárce má preferovat ochranu žadatele o podporu v nezaměstnanosti před negativními postupy zaměstnavatelů. Stěžovatel se domnívá, že správní orgán mohl rozhodnout na základě obecných zásad a teleologického výkladu a nemá vyčkávat jiných skutečností jako např. rozhodnutí soudu.

[11] Dle stěžovatele je právní úprava nejednoznačná a obsahuje krajským soudem nepřeklenutou mezeru. Napadené rozhodnutí stojí mj. na předpokladu, že uzavření otázky o (ne)platnosti rozvázání pracovního poměru lze očekávat v rozumném čase a teprve poté bude správnímu orgánu umožněno rozhodnout a přiznat podporu v nezaměstnanosti. V nynější situaci, ve které hrozí, že civilní soud o (ne)platnosti rozvázání pracovního poměru nerozhodne v rozumné době, považuje stěžovatel takový výklad krajského soudu za odepření spravedlnosti.

[12] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že dokument předložený žalobcem v předchozím správním řízení dle žalovaného jednoznačně prokazuje, že pracovní poměr stěžovatele byl dne 16. 8. 2023 ukončen okamžitým zrušením ze strany zaměstnavatele z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k stěžovatelem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Vzhledem k tomu, že soud o žalobě na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru dosud nerozhodl, musel žalovaný na tento dokument nahlížet jako na platný.

[13] Žalovaný se neztotožňuje s námitkou stěžovatele, že Nejvyšší správní soud se doposud podobnou otázkou nezabýval. Rozsudek kasačního soudu č. j. podporuje závěry jak správního orgánu prvního stupně, tak žalovaného. S ohledem na tento rozsudek mohl stěžovatel soudní rozhodnutí předvídat.

[14] Žalovaný odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. , ze kterého mj. plyne, že okamžité zrušení pracovního poměru, které bylo doručeno druhému účastníku, pozbývá své účinky jen na základě pravomocného rozhodnutí soudu, kterým byla určena jeho neplatnost.

[15] Pokud by se na stěžovatele splňujícího podmínku , který podal žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem, o níž soud dosud nerozhodl, mělo hledět tak, že pracovní poměr nebyl rozvázán platně jen proto, že je to pro něj výhodnější, byl by dotčen princip právní jistoty. V jiných obdobných případech totiž podle platí, že žadatel nárok na podporu v nezaměstnanosti nemá.

[16] Teleologický výklad nemůže dle žalovaného vést k přímému rozporu s výkladem jazykovým, k čemuž v případě výkladu zastávaného stěžovatelem dochází. Dále je při použití teleologického výkladu třeba zvažovat dotčení principu právní jistoty.

[17] Právní úprava není nejednoznačná a neobsahuje mezeru. V daném případě se nejedná o situaci, kdy v platném právu pro daný případ neexistuje norma a soud si musí poradit a zaplnit tzv. mezeru v právu výkladem. Správní orgány při svém postupu a rozhodování vycházely z účinné právní úpravy a aplikovaly , který na daný případ dopadá.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[18] Kasační stížnost je včasná, podaná osobou oprávněnou a přípustná. Jelikož se týká věci, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, Nejvyšší správní soud v souladu s nejdříve posuzoval, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a je proto přijatelná.

[19] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. , č. 933/2006 Sb., v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. O přijatelnou kasační stížnost se dle citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[20] V nyní projednávané věci Nejvyšší správní soud řeší otázku, zda má uchazeč o zaměstnání, s nímž byl ukončen pracovní poměr okamžitým zrušením ze strany zaměstnavatele z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, nárok na podporu v nezaměstnanosti, podalli žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Nejvyšší správní soud se touto problematikou doposud plně nezabýval. Ve výše citovaném rozsudku č. j. totiž řešil kasační soud otázku, zda má na podporu v nezaměstnanosti nárok uchazeč o zaměstnání, s nímž byl okamžitě zrušen pracovní poměr a který následně se zaměstnavatelem uzavřel dohodu o skončení pracovního poměru a dohodu o narovnání (a žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru nepodal). Případný důsledek podání žaloby řešil pouze nad rámec posuzované věci. Na tento rozsudek proto kasační soud nemůže plně odkázat.

[21] Kasační stížnost je přijatelná.

[22] Nejvyšší správní soud dále posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[23] Kasační stížnost není důvodná.

[24] Dle „nemá na podporu v nezaměstnanosti nárok uchazeč, se kterým byl v době posledních 6 měsíců před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání zaměstnavatelem skončen pracovněprávní vztah z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.“

[25] Podle „[p]rovést nové řízení a vydat nové rozhodnutí ve věci lze tehdy, jestliže […] tak stanoví zvláštní zákon.“ Zvláštní právní úpravou je zde výše uvedený . V souladu s se podpora v nezaměstnanosti přizná dodatečně, byloli příslušným orgánem rozhodnuto, že skončení pracovněprávního vztahu je neplatné.

[26] Se stěžovatelem byl dne 16. 8. 2023 okamžitě zrušen pracovní poměr. Tuto skutečnost stěžovatel prokazatelně sdělil úřadu práce. Účinky okamžitého zrušení pracovního poměru nastupují bezprostředně doručením druhé straně. Stěžovatelův pracovní poměr tak skončil dne 16. 8. 2023.

[27] Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9. 6. 2017, sp. zn. , shledal, že dle ustálené soudní judikatury je rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením neplatné jen tehdy, jestliže byla jeho neplatnost určena pravomocným soudním rozhodnutím vydaným v řízení podle ustanovení , (dále jen „“). Nebylali neplatnost právního úkonu o rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu, musí soud vždy, i v případném jiném řízení mezi účastníky, vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně (k tomu srov. ve vztahu k dřívější obsahově shodné právní úpravě v zákoně č. , , ve znění účinném do 31. 12. 2006 např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. ).

[28] Právní názor, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele pozbývá své účinky spočívající ve skončení pracovního poměru jen na základě pravomocného rozhodnutí soudu, kterým byla určena jeho neplatnost, nebo na základě dohody o sporných nárocích (dohody o narovnání) uzavřené v průběhu řízení u soudu, v níž se účastníci dohodli, že jejich pracovní poměr po doručení okamžitého zrušení pracovního poměru trval a že bude trvat i nadále, vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. . Přestože jej vyslovil za účinnosti předešlé právní úpravy, Nejvyšší soud (jak vyplývá také z jeho současné rozhodovací praxe reprezentované např. rozsudkem ze dne 11. 3. 2016, sp. zn. ) jej považuje i za nové právní úpravy obsažené v zákoně č. , , ve znění účinném od 1. 1. 2007, za nadále použitelný, neboť obě právní úpravy týkající se této problematiky lze v zásadě pokládat za obsahově shodné. Z tohoto právního názoru vychází rovněž např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2007, č. j. .

[29] Skutečnost, že stěžovatel podal žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, nemá s ohledem na výše uvedené až do pravomocného rozhodnutí soudu o jeho neplatnosti na rozhodnutí o nepřiznání podpory v nezaměstnanosti vliv. Správním orgánům nepřísluší posuzovat platnost rozvázání pracovního poměru a do doby pravomocného rozhodnutí soudu na něj musí nahlížet jako na platné. To nemůže zvrátit ani dlouhá doba, po níž případně trvá řízení u civilního soudu, na kterou stěžovatel v kasační stížnosti upozorňuje. Samotné zpochybnění platnosti rozvázání pracovního poměru podáním žaloby proto nevylučuje aplikaci , jak uvádí stěžovatel. Toho je způsobilé až pravomocné rozhodnutí o žalobě, kterým je určena neplatnost rozvázání pracovního poměru. To ovšem neznamená, že by měl být v případě úspěchu u civilního soudu jeho nárok ohrožen prekluzí svého nároku (k této otázce se NSS vyjadřuje blíže v bodě [35] tohoto rozsudku).

[30] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že ze ani ze nevyplývá, že po dobu vedení řízení o žalobě na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru je na žadatele o podporu v nezaměstnanosti třeba hledět jiným způsobem, než že byl pracovní poměr platně rozvázaný. Jak , tak výše citovaná judikatura nepřipouští závěr opačný. v výslovně upravuje situaci, ve které soud rozhodne o neplatnosti rozvázání pracovního poměru a uchazeči o zaměstnání je dodatečně přiznána podpora v nezaměstnanosti. Postup, kterého se stěžovatel domáhá, tedy přiznání podpory v nezaměstnanosti a její následné navrácení v případě neúspěchu stěžovatele u civilního soudu, je dle Nejvyššího správního soudu v rozporu se zněním a účelem .

[31] Dle stěžovatele má účel i záměr zákonodárce preferovat ochranu žadatele o podporu v nezaměstnanosti před nepříznivými postupy zaměstnavatelů. Při úpravě negativních podmínek podpory v nezaměstnanosti v vyšel zákonodárce z y, dle kterého mají být hmotně zajištěny osoby, které bez svého zavinění nemohou prostředky na svou obživu zajišťovat prací. Nepřiznání podpory v nezaměstnanosti v případě okamžitého zrušení pracovního poměru pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k uchazečem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem je tedy zcela v souladu s účelem a záměrem zákonodárce.

[32] v jasně stanoví podmínky, za kterých je uchazeči o zaměstnání odepřen nárok na podporu v nezaměstnanosti. Podmínka uvedená v písm. a) upravuje situaci v nyní posuzované věci, v níž byl se stěžovatelem pracovní poměr ukončen jeho okamžitým zrušením. Právní úprava podpory v nezaměstnanosti je tak jednoznačná a neobsahuje stěžovatelem namítanou mezeru.

[33] V rozsudku ze dne 8. 10. 2010, č. j. , se Nejvyšší správní soud, stejně jako v nyní posuzované věci, zabýval existencí nároku na podporu v nezaměstnanosti. V tomto případě se rozdílně jednalo o uchazeče o zaměstnání, kterému byla adresována výpověď z pracovního poměru. Po zahájení soudního řízení o její neplatnosti byla výpověď s jeho souhlasem podle zaměstnavatelem odvolána a pracovní poměr byl ukončen dohodou. V návaznosti na to byla žaloba vzata zpět a soudní řízení zastaveno. V tomto rozhodnutí kasační soud mj. uvedl, že: „Vycházíli Nejvyšší správní soud ze skutkového stavu, který platil v době rozhodování správního orgánu I. stupně, je nepochybné, že správní orgán I. stupně rozhodl správně a na základě odpovídajícího skutkového stavu (v úvahu ovšem přicházela i možnost přerušení řízení z důvodu řízení o předběžné otázce). V projednávaném případě byl totiž pracovní poměr ukončen výpovědí žalobce podle (…), a do dne vydání prvostupňového rozhodnutí tato výpověď právních účinků nepozbyla. Jestliže stanoví, že nárok na podporu v nezaměstnanosti nemá uchazeč o zaměstnání, se kterým byl v době posledních 6 měsíců před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání zaměstnavatelem skončen pracovněprávní vztah z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, úřad práce nemohl rozhodnout – při splnění podmínky stanovené v – o tom, že se žalobci přiznává podpora v nezaměstnanosti, bylli s ním skončen pracovní poměr výpovědí z důvodu uvedeného v .“ Nejvyšší správní soud má za to, že tento závěr je aplikovatelný i v nyní posuzované věci, v níž byl se stěžovatelem pracovní poměr rozvázán jeho okamžitým zrušením, neboť se nadále jedná o podmínku , při jejímž splnění se uchazeči o zaměstnání nárok na podporu v nezaměstnanosti nepřizná. Výše citované rozhodnutí tak podporuje závěr krajského soudu, jenž shledal, že stěžovatel nesplňuje podmínky pro přiznání podpory v nezaměstnanosti.

[34] Nejvyšší správní soud rovněž sdílí názor krajského soudu, že postup, který kasační soud předestřel ve svých rozhodnutích (rozsudek č. j. ze dne 27. 5. 2015 a rozsudek č. j. ze dne 11. 12. 2014), dle něhož mají správní orgány možnost reagovat na podání žaloby na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru přerušením řízení, není jediný možný (srov. např. rozsudek ze dne 9. 11. 2016, č. j. ). Ostatně až na výjimky je obecně přerušení řízení i při existenci důvodů pro takový postup fakultativní (rozsudek NSS ze dne 22. 6. 2011, č. j. či ze dne 31. 10. 2024, č. j. ). V případě úspěchu stěžovatele u civilního soudu je pak k ochraně jeho práv způsobilý institut nového rozhodnutí ve smyslu ve spojení s .

[35] Nejvyšší správní soud rozumí obavě stěžovatele, že by jeho další postup ve věci mohla ohrozit případná nepřiměřená délka civilního řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení jeho pracovního poměru. V tomto ohledu by ustanovení mělo být vykládáno tak, aby nepřiměřená délka řízení žadateli neznemožnila domoci se jeho nároku. Jinými slovy v případě, že žadatel uspěje u civilního soudu se svou žalobou na určení neplatnosti, mělo by k prekluzi nároku na výplatu podpory v nezaměstnanosti dojít až uplynutím pěti let od vydání pravomocného rozsudku civilního soudu.

[36] Stěžovatel v případě úspěchu v civilním řízení může o podporu v nezaměstnanosti požádat znovu v souladu s uvedeným ustanovením . Přerušení řízení je tedy jen jednou z alternativ možného postupu ve věci, které se stěžovatel navíc během řízení nijak nedomáhal. Není proto chybou správních orgánů, ani krajského soudu, že k takovému postupu nepřistoupily.

IV. Závěr a náklady řízení

[37] Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle zamítl.

[38] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s větou první ve spojení s Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, avšak nevznikly mu žádné náklady nad rámec úřední činnosti, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. června 2025

Lenka Kaniová

předsedkyně senátu