Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 A 30/2025 - 44

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci

žalobce: Lokama BT s.r.o., IČO: 07925573

se sídlem Praha 4, Jaurisova 515/4

proti

žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání

se sídlem Praha 2, Škrétova 44/6

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 1. 2025, č. j. RRTV/616/2025-had, sp. zn. RRTV/2024/563/had,

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Věc se postupuje předsedovi Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 3 000 Kč.

Odůvodnění:

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byl žalobce prvním výrokem uznán vinným ze spáchání přestupku dle , o službách platforem pro sdílení videonahrávek a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o službách platforem pro sdílení videonahrávek) [dále jen „“], neboť poskytuje službu platformy pro sdílení videonahrávek https://prehraj.to, aniž do dne zahájení poskytování této služby učinil oznámení podle tohoto zákona. Druhým výrokem byla žalobci podle a a , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „“), uložena pokuta ve výši 20 000 Kč. Třetím výrokem byla žalobci uložena povinnost uhradit paušální částku nákladů řízení ve výši 2 500 Kč.

2. Při předběžném posouzení věci soud dospěl k závěru, že je na místě postupovat podle , (dále jen „“), tzn. podanou žalobu odmítnout a současně ji postoupit správnímu orgánu k rozhodnutí o řádném opravném prostředku (rozkladu). Důvodem uvedeného závěru byla skutečnost, že se uplatní obecná právní úprava , (dále jen „“), neboť možnost podat řádný opravný prostředek nevylučuje. Současně ze zákona č. 242/2020 Sb. ani nevyplývá, že by se úprava opravného prostředku měla řídit , o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen „“).

3. Pro úplnost soud podotýká, že nevešel na odůvodnění žalované, uvedené v podání ze dne 22. 4. 2025, které se k dotazu soudu, na základě jakého ustanovení právního předpisu je součástí napadeného rozhodnutí poučení o možnosti podat žalobu, aniž by účastník řízení před podáním žaloby vyčerpal opravný prostředek v podobě odvolání, respektive rozkladu, omezilo na strohé konstatování, že dotyčným ustanovením je , přičemž proti kolektivnímu orgánu, kterým žalovaná je, nelze podat odvolání, respektive rozklad.

4. Aby soud předešel překvapivosti svého rozhodnutí, vyrozuměl účastníky řízení o svém právním názoru na další postup ve věci.

5. Žalobce soudu sdělil, že se ztotožňuje s názorem soudu. Zároveň zdůraznil, že postupoval v souladu s poučením uvedeným v napadeném rozhodnutí.

6. Naproti tomu žalovaná názor soudu nepovažovala za správný. Uvedla, že soud opomíjí, že imanentní součástí právního řádu ČR je soulad s požadavkem vnitřní koherence. Právní řád obecně musí být vzájemně soudržný a logicky provázaný systém (viz nález Ústavního soudu ze dne 28. 2. 1996, sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu ze dne 2. 7. 1997, sp. zn. ). Rozhodnutí žalované je z povahy věci rozhodnutím jednostupňovým, a to zejména s ohledem na úzkou specializaci v této oblasti a organizační strukturu. Jistou specifičnost výkonu působnosti odráží právě , který je pro žalovanou fundamentálním právním předpisem a který přímo vylučuje dvojinstančnost řízení. V těchto případech je poskytnuta právní ochrana adresátům právě až v rámci správního soudnictví (viz ).

7. Stejným prizmatem jsou posuzovány i jiné zákony, kterými je žalované přidělena pravomoc v oblasti výkonu veřejné moci. Namátkou žalovaná uvedla , o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání a o změně některých zákonů (zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání), či , o regulaci reklamy a o změně a doplnění , o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů. Ve všech těchto případech, kdy je žalované přidělena pravomoc v oblasti výkonu veřejné moci jiným zákonem než , je dvojinstančnost řízení vyloučena z logických důvodů vždy. Na jednoinstančnost rozhodnutí žalovaného mimo jiné odkazuje i řada důvodových zpráv k právním předpisům.

8. Žalovaná právní názor soudu nepovažovala za korespondující s právem a měla za to, že jde proti obecné koncepci správního řízení před žalovanou, která není upravena pouze v zákoně č. , ale také v zásadě v jakémkoliv jiném právním předpisu, který přiznává žalované pravomoc v rámci výkonu veřejné moci. Opačný právní názor by dle žalované vedl k nepřesným a nepředvídatelným závěrům.

9. Dále uvedla, že v případě povolení dvojinstančnosti řízení u úzce specializovaných správních orgánů je vždy zásadní stanovit konkrétní procedurální postup, kterým se budou příslušné správní orgány, jakož i osoby, s jejichž veřejnými právy a povinnostmi je nakládáno, řídit. Názornou ukázkou je dle žalované rozhodnutí České národní banky, proti kterému je přípustný rozklad a konkrétní procedurální postup je stanoven v zákoně č. 6/1993, o České národní bance. Kolegiální správní orgán rozhodující o rozkladu lze nalézt také i v zákoně č. , o elektronických komunikacích. Stejně tak důležité je procedurálně upravit ustanovení tzv. rozkladové komise, které rovněž absentuje.

10. Na základě shora uvedeného měla žalovaná za to, že obsahuje tzv. otevřenou mezeru v zákoně, jak je tato specifikována Melzerem (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. Praha. C. H. Beck, 2009, s. 222–229). Vyplnění určité mezery ve správním právu připouští i Nejvyšší správní soud (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2011, č. j. –105).

11. Žalovaná uzavřela, že v případě neexistuje ospravedlnitelný důvod, proč by zákonodárce záměrně vyloučil jednoinstančnost řízení žalované a účelně odkázal toliko na subsidiární užití . Nadto procedurální otázky správního řízení nejsou v zákoně č. de facto upraveny vůbec.

12. Za uvedeného stavu věci soud vyšel z následující právní úpravy:

- Podle tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení se použijí, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup.

- Podle proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad, ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu v prvním stupni, lze podat rozklad.

- Podle nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, lze se ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon.

- Podle podal-li navrhovatel návrh proto, že se řídil nesprávným poučením správního orgánu o tom, že proti jeho rozhodnutí není přípustný opravný prostředek, soud z tohoto důvodu tento návrh odmítne a věc postoupí k vyřízení opravného prostředku správnímu orgánu k tomu příslušnému. Byl-li návrh podán včas u soudu, platí, že opravný prostředek byl podán včas.

13. Soud i po vyjádření žalované setrval na stanovisku, že je na místě postupovat podle , tzn. podanou žalobu odmítnout a současně ji postoupit správnímu orgánu k rozhodnutí o řádném opravném prostředku, a to z následujících důvodů:

14. V projednávaném případě byl žalobce shledán vinným z přestupku podle sice v vymezuje jednotlivé přestupky, avšak současně tento zákon neobsahuje právní úpravu procesního postupu v řízení o přestupku. Vodítko, podle jakého právního předpisu by mělo být postupováno v případě řízení o přestupku podle a zejména, zda je v tomto případě vyloučeno řízení o opravném prostředku, či nikoliv, z důvodové zprávy k nevyplývá.

15. Za uvedené situace je dle soudu nutno vyjít z zakotvující obecnou a subsidiární povahu . je jako obecný právní předpis nutno použít vždy, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. použití nikterak nevylučuje. Úmysl zákonodárce vyloučit v daném případě nelze dovodit ani z důvodové zprávy k

16. Aplikaci nelze vyloučit žalovanou namítanou úzkou specializací žalované a její organizační strukturou. Byť soud v plném rozsahu specifika postavení žalované, včetně toho, že se jedná o kolektivní orgán, vnímá, nejedná se o skutečnosti, které by samy o sobě odůvodňovaly vyloučení obecné právní úpravy .

17. Podle (viz a ) je správní řízení zásadně řízením dvojinstančním. Jedná se o jednoznačný projev vůle zákonodárce připustit odvolání, respektive rozklad proti rozhodnutím správních orgánů jakožto obecné pravidlo s možnými výjimkami stanovenými nebo jiným zákonem. Účastník řízení tak má v zásadě právo podat proti rozhodnutí správního orgánu opravný prostředek. Případná výjimka musí být výslovně stanovena pouze zákonem. Uvedené ostatně plyne i z judikatury Nejvyššího správního soudu, konkrétně z rozsudku ze dne 20. 8. 2020, č. j. -21, viz bod [13]. odchylku od možnosti podat opravný prostředek nestanoví.

18. Soud podotýká, že na obecnou úpravu o možnosti podat proti rozhodnutí o přestupku opravný prostředek navazuje rovněž i , když v speciálně vůči upravuje rozsah odvolacích práv jednotlivých účastníků řízení o přestupku.

19. Protože správní řízení je dle obecně dvojinstanční a současně protože nevylučuje možnost podat opravný prostředek proti rozhodnutí o přestupku, a nečiní tak ani , nelze než dospět k závěru, že proti rozhodnutí žalované o přestupku spáchaného podle , je přípustný opravný prostředek (rozklad).

20. Soud k poukazu žalobce na akcentuje, že v relevantní právní úpravě není obsažen žádný odkaz na , a to ani v příslušné části důvodové zprávy k tomuto zákonu. Rovněž včetně jeho důvodové zprávy nikterak neupravuje možnost použití tohoto zákona i na řízení o přestupku vedená podle , případně jiného zákona. Pro použití na řízení o přestupku podle tak chybí právní podklad.

21. Poukaz žalované na jiná přestupková řízení, která jsou jí vedena a ve kterých je vyloučeno konání odvolacího řízení, neshledal soud relevantní. Je tomu tak proto, že zákony, na které žalovaná poukazovala, tj. , a , obsahují výslovnou výjimku z použití , a to právě pokud jde o konání odvolacího, respektive rozkladového řízení (viz , , ). Nejedná se tedy o srovnatelné případy s projednávaným případem, neboť jak soud uvedl výše, v projednávaném případě není možnost podání opravného prostředku vyloučena.

22. Nerelevantními soud shledal rovněž odkazy žalované na právní úpravu České národní banky a Rady Českého telekomunikačního úřadu. V těchto případech jsou procesní pravidla jednoznačně upravena v příslušných zákonech. Zákonodárce tak dal jednoznačně najevo svůj úmysl odchýlit se od obecné právní úpravy . To však není případ přestupků podle

23. Soud pak má rovněž za to, že v projednávaném případě nejde ani o tzv. mezeru v zákoně. Při posouzení uvedené otázky soud vyšel z obecných závěrů usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2016, č. j. -108, č. 3428/2016 Sb. NSS, a rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2020, č. j. -21, a ze dne 17. 1. 2024, č. j. -39.

24. Pravá mezera (logická nebo technická) vyžaduje, aby aplikace určité pozitivněprávní normy logicky předpokládala jinou právní normu, která však chybí a bez jejíhož doplnění je dané ustanovení neaplikovatelné. V takovém případě je z hlediska účelnosti práva třeba takovou mezeru odstranit aplikačním dotvořením práva soudem. V projednávaném případě však dotčená ustanovení a lze v jejich vzájemné souvislosti technicky aplikovat a současně řízení o opravném prostředku lze provést. Soudu není znám žádný důvod, pro který by nemohlo být v projednávaném případě vedeno řízení o opravném prostředku (rozkladu), respektive žádný takový důvod z právní úpravy , ze a rovněž ani z jiného zákona nevyplývá. Pokud pak žalovaná poukazuje na absenci rozkladové komise u žalované, respektive absenci procedurálních pravidel pro její ustanovení, soud odkazuje na , upravující způsob ustanovení rozkladové komise. Soud neshledal žádný důvod, pro který by nebylo možno aplikovat toto ustanovení i v projednávaném případě a rozkladovou komisi zřídit. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že právní řád žádnou pravou mezeru neobsahuje, neboť nejde o „slepý“ odkaz na neexistující právní normu.

25. V projednávaném případě nejde ani o tzv. mezeru nepravou (teleologickou či axiologickou). Nepravé mezery jsou vždy spjaty s tzv. teleologickým pozadím právního řádu, tedy s hodnotami a principy, na nichž je jako celek založen. V daném případě však z hodnot a principů právního řádu ČR nevyplývá naléhavá potřeba vyloučení řízení o opravném prostředku, která by ospravedlnila dotvoření práva nad rámec doslovného výkladu textu zákona. Jak konstatoval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 29. 8. 2017, č. j. - 62, č. 3632/2017 Sb. NSS: „Možnost výkladu contra legem, tj. v rozporu s výslovným zněním právního předpisu (aniž by takový závěr byl textem vykládaných ustanovení, byť i chápaným do jisté míry volněji, umožněn), připadá v úvahu pouze výjimečně, např. v případě nutnosti zaplnění mezery v právu nebo naopak teleologické redukce…, a to výlučně v případech, kdy si takový aplikační postup vyžaduje důležitý důvod vyplývající z ústavního pořádku“. Soud žádný důležitý důvod, který by dosahoval ústavněprávní relevance, v projednávaném případě neshledal. Takovým důvodem ze své podstaty nemůže být úzká specializace žalované a rovněž ani její organizační struktura. Přestupková řízení jsou totiž obecně dvojstupňová. Výjimku z práva na podání opravného prostředku tak nelze dotvořit analogickým použitím V tomto případě pak má soud i pochyby o tom, zda by analogické použití nebylo v neprospěch účastníka přestupkového řízení, což by jeho použití zcela vylučovalo.

26. Na základě shora nastíněných úvah soud dospěl k závěru, že se v projednávaném případě nejedná o tzv. mezeru v zákoně.

27. Pokud pak žalovaná poukazuje na skutečnost, že v zákoně č. nejsou upraveny žádné procedurální otázky, soud sděluje, že to je právě důvod, pro který v projednávaném případě aplikoval . totiž upravuje obecně vedení správního řízení, přičemž specifika pro přestupkové řízení, která reflektují zvláštnost tohoto typu řízení, jsou upravena v přestupkovém zákoně. Oba zákony, tj. a , je nutno v řízení o přestupku podle vzájemně aplikovat.

28. Závěrem soud uvádí, že má za to, že výše nastíněné úvahy jsou plně v souladu s požadavkem na vnitřní koherenci právního řádu ČR, který vyplývá z žalovanou obecně nastíněných nálezů Ústavního soudu.

29. S ohledem na shora uvedené soud podle ve spojení s žalobu odmítl a zároveň tuto žalobu postoupil předsedovi žalované. Soud dospěl k závěru, že nadřízený orgán žalované nelze určit podle (žádný zákon nestanoví, kdo je nadřízený správní orgán žalované, stejně tak není žádným právním předpisem určen správní orgán, který by rozhodoval o odvolání, popřípadě by vykonával dozor). Na místě je tak nutno použít . Aplikací dospěl soud k závěru, že nadřízeným orgánem žalované, která je ústředním správním orgánem (viz ), je vedoucí tohoto úřadu, tj. předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Předseda dle totiž řídí činnost žalované a jedná její jménem. Skutečnost, že je předseda žalované oprávněn a současně povinen řídit činnost žalované, nutně vede k závěru, že je současně vedoucím ústředního správního úřadu.

30. Závěrem soud sděluje žalobci, že za situace, kdy neproběhlo řízení o opravném prostředku, se nemůže věcně zabývat podanou žalobou, neboť soudnímu přezkumu musí vždy předcházet přezkum nadřízeného správního orgánu. Bude tedy na předsedovi žalované, aby rozhodl o rozkladu žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 1. 2025, č. j. RRTV/616/2025-had, sp. zn. RRTV/2024/563/had. Teprve následně může být podána správní žaloba. V této souvislosti soud připomíná, že včasnost podaného rozkladu se posuzuje podle

31. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn věta prvá , podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

32. Žalobce zaplatil soudní poplatek za řízení o žalobě ve výši 3 000 Kč. Podle věta třetí , o soudních poplatcích (dále jen „“), byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Soud tedy rozhodl, že žalobci bude vrácen zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, a to z účtu městského soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s zákona o soudních poplatcích.

Poučení:

Proti výrokům I., II. a III. tohoto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na hlavní straně jeho internetových stránek v rámečku Rychlé odkazy – Úhrada soudních poplatků.

Pokud jde o výrok IV. tohoto rozhodnutí, platí, že proti usnesením ve věcech poplatků vydaným soudy ve správním soudnictví není odvolání přípustné (§ 13 odst. 1 a § 14 zákona o soudních poplatcích).

Praha 19. června 2025

Milan Tauber v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.