Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 272/2024 - 34

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Tomáše Kocourka a Lukáše Pišvejce v právní věci žalobkyně: B. K., zastoupená Mgr. Denisou Šmídovou, advokátkou se sídlem Dominikánské nám. 187/5, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 8. 2024, č. j. OAM-488/ZA-ZA11-ZA01-2024, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2024, č. j. -136,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2024, č. j. -136, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 3. 2023, č. j. OAM-977/ZA-ZA11-ZA14-2022 (dále „první rozhodnutí“), neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle , o azylu (dále jen „“). Příběh žalobkyně dle žalovaného nesvědčil o tom, že by jí v zemi původu hrozilo pronásledování ve smyslu či vážná újma dle . Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí brojila žalobou podanou u Krajského soudu v Brně (dále „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 15. 12. 2023, č. j. -177, zamítl.

[2] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný opakovanou žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany vyhodnotil podle jako nepřípustnou a řízení o ní podle téhož zákona zastavil. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí brojila žalobou, na základě které jej krajský soud rozsudkem označeným v záhlaví zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dospěl totiž k závěru, že zahájení hormonální léčby za účelem tranzice (včetně negativních důsledků jejího přerušení) a nedostupnost pokračování léčby v Gruzii jsou bezpochyby novými skutečnostmi ve smyslu . Žalovaný tak měl opakovanou žádost žalobkyně věcně posoudit a vyhodnotit dopady přerušení léčby na zdraví žalobkyně a otázku, zda jsou transgender osoby diskriminovány v přístupu na trh práce, což může znamenat faktickou nedostupnost léčby. Je třeba zvážit, zda mohlo přerušení léčby znamenat pro žalobkyni zdravotní problém (a jak fatální) a zda případné ohrožení zdraví, resp. života žalobkyně lze přičítat státu. Vedle toho bylo namístě posoudit i připravované legislativní změny ve vztahu k LGBT+ komunitě v Gruzii.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně

[3] Žalovaný (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu (dále „napadený rozsudek“) kasační stížnost. Podle stěžovatele nejsou skutečnosti, pro které měl podle krajského soudu opakovanou žádost věcně projednat, azylově relevantní. Žalobkyně uvádí obdobné motivy odchodu z vlasti a neochoty se tam vrátit jako v průběhu řízení o první žádosti, tj. proces tranzice. Netvrdila, že by byla jako transgender osoba ze strany gruzínských státních orgánů pronásledována ani diskriminována, nebyla z tohoto důvodu nikdy zadržena či trestně stíhána. Žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že by takovému jednání měla být vystavena v případě návratu do země původu. Za důvod své neochoty navrátit se do Gruzie označila obavu z toho, že tam nemůže změnit své pohlaví. Stěžovatel považuje žádost za čistě účelovou, podanou s cílem legalizovat pobyt v ČR.

[4] Podle krajského soudu je kromě ekonomického problému nutno posoudit dopad přerušení léčby na zdraví žalobkyně, případně to, zda bude moci v léčbě pokračovat. To ale podle stěžovatele není otázkou azylového řízení. Pro případy, kdy jde o legalizaci pobytu nebo o ekonomické problémy, slouží instituty právní úpravy pobytu cizinců na území ČR. Zda bude případná léčba probíhat skrze zdravotní pojištění nebo na komerční bázi, také není azylově relevantní.

[5] Stěžovatel poukázal na to, že v předchozím rozsudku, kterým krajský soud přezkoumal rozhodnutí o první žádosti žalobkyně, krajský soud uvedl, že žalobkyně podstupuje hormonální léčbu za účelem změny pohlaví, a v nyní posuzovaném případě tak nejde o novou skutečnost. Trval na tom, že řádně vyhodnotil i otázku případné zásadní změny situace v zemi původu, ke které ovšem nedošlo, a postupoval tak v souladu s právním názorem NSS (rozsudek rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j. -96, č. 2642/2012 Sb. NSS).

[6] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti upozornila na to, že stěžovatel neuvedl žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti. Podle ní stěžovatel opakuje argumentaci ze svého rozhodnutí a vyjádření k žalobě. Stěžovatel také zmatečně formuloval petit a odůvodnění napadeného rozsudku dezinterpretuje.

[7] Žalobkyně také zopakovala skutkový stav v její věci. Krajský soud v prvním řízení konstatoval, že ohledně dopadů případného nuceného přerušení léčby nebyl shromážděn dostatek informací, protože žalobkyně se o léčbě ve své žádosti zmínila pouze obecně, neboť v té době nebylo dosud jisté, zda hormonální léčbu bude moci podstoupit. Stěžovatel v prvním řízení při ústním jednání uvedl, že dle jeho názoru došlo ve věci k natolik významné změně (s ohledem na zahájení hormonální léčby), že tento nový stav je změnou azylového příběhu odůvodňující přijatelnost opakované žádosti. Krajský soud v prvním rozsudku uvedl, že skutečnosti a argumenty ohledně dopadů přerušení léčby budou předmětem zkoumání případné nově podané opakované žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobkyně také poukázala na nepříznivý vývoj v Gruzii s ohledem na práva LGBTI+ osob a jejich systémovou diskriminaci a ohradila se proti negativnímu tónu užitému stěžovatelem v jeho podáních.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[8] Kasační stížnost je přípustná a lze ji projednat.

[9] Jelikož jde o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce [ , (dále „“)], zabýval se NSS nejprve otázkou, zda je kasační stížnost přijatelná ve smyslu Jak již vyložil v rozsudku ze dne 31. 1. 2007, č. j. -59, č. 1143/2007 Sb. NSS, kasační stížnost podaná žalovaným správním orgánem je přijatelná, jestliže dojde k zásadnímu pochybení krajského soudu při výkladu hmotného či procesního práva, případně pokud krajský soud nerespektuje ustálenou judikaturu. Přijatelnost bude konstatována bez ohledu na to, že by takovým pochybením krajský soud zásadně nemohl zasáhnout do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[10] Napadený rozsudek je postaven na několika východiscích. Krajský soud vyšel v prvé řadě z toho, že sám stěžovatel v řízení o žalobě proti prvnímu rozhodnutí uvedl, že tvrzení ohledně zahájení hormonální léčby a její dostupnosti odůvodňuje podání nové (opakované) žádosti, kterou věcně posoudí. Podle krajského soudu je nepřípustné, aby stěžovatel za této situace (kdy se žalobkyně i vzdala přezkumu kasačním soudem) opakovanou žádost stěžovatelky vyhodnotil jako nepřípustnou. Krajský soud dále označil tvrzení ohledně zahájení tranziční léčby a nemožnosti pokračovat v léčbě v Gruzii za bezpochyby nové skutečnosti. Podstatné je podle něj to, jaký dopad na zdraví žalobkyně může mít přerušení léčby ale i to, zda s ohledem na reálný přístup na pracovní trh existuje možnost v léčbě v Gruzii pokračovat. Těmito otázkami se měl při posuzování žalobkyniny žádosti stěžovatel věcně zabývat.

[11] Podle § 10a odst. 1 písm. e) je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1. Ten stanoví, že „[p]odal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které

a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a

b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodu uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a“.

[12] K opakovaným žádostem o mezinárodní ochranu se již NSS mnohokrát vyjadřoval. Odůvodnění rozhodnutí o opakované žádosti musí vždy obsahovat zdůvodněný závěr žalovaného, „1) že žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany“ (rozsudek č. j. -96, bod 19, obdobně rozsudek NSS ze dne 3. 10. 2017, č. j. -38, body 23 a 24).

[13] První část odůvodnění napadeného rozsudku je postavena na premise, že žalobou napadené rozhodnutí nemůže obstát proto, že stěžovatel vyslovil na ústním jednání při projednávání první žaloby svůj právní názor, že tvrzení ohledně zahájení hormonální léčby a její dostupnosti představují takové skutečnosti, které odůvodňují podání nové žádosti a věcné posouzení. To se pak promítlo i do odůvodnění rozsudku č. j. -177 (bod 55), kde krajský soud mj. konstatoval, že „svou argumentaci […] žalobkyně může uplatnit v nové žádosti o mezinárodní ochranu, rozhodne-li se tak učinit.“

[14] V rozsudku č. j. -177 však krajský soud vyšel z toho, že „ústředním pojmem institutu doplňkové ochrany je výše definovaná vážná újma. V případu žalobkyně přichází v úvahu typová vážná újma vymezená v , tedy případ, kdy by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky, a to ve vztahu žalobkyní tvrzené nedostupnosti hormonální léčby v zemi původu. […] Soud si zároveň uvědomuje, že situace žalobkyně je specifická v tom, že v České republice podstupuje hormonální léčbu za účelem změny pohlaví. Cílem této léčby tedy primárně není zlepšení nepřiznivého zdravotního stavu […], ale obecné zlepšení kvality života žalobkyně tak, aby jej mohla žít v souladu se svou genderovou identitou. Podle soudu by tak případná nemožnost pokračovat v této léčbě mohla vyvolávat spíše aktivaci mezinárodních závazků na poli Úmluvy, neboť právě ten zahrnuje právo jednotlivce na sebeurčení, z něhož možnost definovat svou genderovou identitu je jednou z nejzákladnějších náležitostí.“ Za tohoto právního stavu bylo plausibilní dovozovat, že zahájení procesu tranzice, případně faktická nedostupnost léčby v zemi původu, mohou představovat nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany. Krajský soud se však v napadeném rozsudku nijak nevypořádal s tím, že s účinností od 1. 7. 2023 (tj. před podáním žádosti v nyní posuzované věci) zákonodárce přistoupil k odstranění písm. d) z taxativního výčtu kategorií vážné újmy v . Za rozhodné právní úpravy by tak tvrzení, že cizinec by v zemi původu neměl přístup k léčbě, v kontextu mezinárodních závazků ČR (viz výše) skutečností relevantní ve smyslu být nemohlo.

[15] Krajský soud si ve zbylé části odůvodnění napadeného rozsudku vystačil s konstatováním, že tvrzení o zahájení tranziční léčby a nemožnost v ní pokračovat v Gruzii jsou bezpochyby novými skutečnostmi. To však postačí pouze k naplnění části hypotézy (či skutkové podstaty), která odpovídá . Aby ministerstvo mohlo opakovanou žádost vyhodnotit jako přípustnou podle , musí být naplněna také kumulativní podmínka zakotvená v téhož zákona. Uvedené nové skutečnosti či zjištění musí být relevantní z hlediska doplňkové ochrany. Z těch důvodů, které napadený rozsudek uvádí (odpovídajících derogovanému ustanovení), však krajským soudem vyzdvihovaná tvrzení tomuto kritériu nemohou dostát.

[16] Tím, že krajský soud vystavěl podstatné důvody svého rozhodnutí na zmíněných argumentech, dopustil se zásadního pochybení při výkladu hmotného práva, které zakládá přijatelnost kasační stížnosti ve smyslu výše citované judikatury NSS.

[17] Těžiště argumentace krajského soudu se týká tvrzení ohledně probíhající tranzice a nedostupnosti léčby v zemi původu. Krajský soud ovšem nijak nerozvedl, proč by měly tyto nové skutečnosti tvrzené žalobkyní svědčit o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v . S výjimkou argumentace materiálně odpovídající téhož zákona (který však v době, kdy rozhodoval, součástí právní úpravy již nebyl) neobjasnil ani to, proč by žalobkyni měla hrozit vážná újma podle účinného znění . Krajský soud nevysvětlil, proč by snad přerušení, resp. nedostupnost léčby měly představovat mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání ve smyslu (k tomu ale srov. rozsudek NSS ze dne 21. 1. 2022, č. j. -103, č. 4326/2022 Sb. NSS, body 48 a 49).

[18] Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že byl naplněn kasační důvod podle

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

[19] Vhledem k tomu, že NSS dospěl k závěru o důvodnosti kasační stížnosti žalovaného podle , věty první , napadený rozsudek zrušil. Krajský soud tak o žalobě žalobkyně rozhodne znovu v intencích závazného právního názoru NSS vysloveného v tomto rozsudku ( ), zejména posoudí zákonnost napadeného rozhodnutí z pohledu žalobních námitek v intencích .

[20] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. června 2025

Eva Šonková

předsedkyně senátu