Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 Ad 40/2024 - 29

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci

žalobce: V. Š.

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem 225 08 Praha 5, Křížová 25

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 10. 2024, ve věci starobního důchodu

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 8. 10. 2024, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 5. 2024 č. j. X, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o zvýšení starobního důchodu.

2. Žalobce uvedl, že při výkonu zaměstnání v roce 1988 utrpěl těžký pracovní úraz. V tísni se vzdal invalidního důchodu. Namítal, že mu v napadeném rozhodnutí žalovaná odmítla uznat náhrady/ztráty na výdělku z náhrady škody z pracovního úrazu do výpočtu starobního důchodu od 9. 6. 2017, což považuje za nespravedlivé, jakož i to, že mu nebyl uhrazen důchod od 9. 6. 2017 do 22. 9. 2018. V rozhodnutí žalované nejsou uvedeny ztráty na výdělku za únor, březen, duben 1989 po přiznání invalidního důchodu od 15. 1. 1989 na následky těžkého pracovního úrazu.

3. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že podle , je rozhodným obdobím pro účely stanovení výše invalidního důchodu období 10 po sobě následujících kalendářních roků před rokem, ve kterém vznikl nárok na důchod. Žalobci vznikl nárok na invalidní důchod v roce 1989, tudíž rozhodné období bylo počítáno do roku 1988. Ze spisové dokumentace bylo zjištěno, že od 22. 4. 1989 byl žalobcův plný invalidní důchod (následkem pracovního úrazu) snížen na částečný invalidní důchod (následkem pracovního úrazu). Vzhledem k tomu, že podle ust. , činí částečný invalidní důchod polovinu invalidního důchodu, byl žalobcův důchod snížen na polovinu plného invalidního důchodu. Jestliže se tedy žalobce svou žalobou domáhá zhodnocení náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle , k čemuž doložil potvrzení vyhotovené zaměstnavatelem Teva Czech Industries s.r.o., pak na tomto potvrzení figuruje vyplacení náhrady nejdříve od 22. 4. 1989. To znamená, že žalovaná nemohla uvedené náhrady zahrnout pro účely výpočtu výše invalidního důchodu žalobce, neboť jejich výplata byla započata až v roce přiznání invalidního důchodu. Jak ale vyplývá z , rozhodné období bylo v případě výpočtu invalidního důchodu žalobce ukončeno rokem 1988. Po snížení plného invalidního důchodu na částečný invalidní důchod se žalobce soudní cestou opakovaně a bezúspěšně domáhal opětovného přiznání plného invalidního důchodu. Vyplácený částečný invalidní důchod mu byl od 1. 1. 2010 transformován na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně a tento stav se u něj nadále nezměnil. Vzhledem k tomu, že tedy částečný invalidní důchod (a následně invalidní důchod pro invaliditu I. stupně) činil polovinu plného invalidního důchodu, k přepočtu výše invalidního důchodu u žalobce nikdy nedošlo. Uvedené pak platí i pro starobní důchod žalobce. Žalovaná odkázala na ust. zákona o důchodovém pojištění, podle něhož nárok na invalidní důchod zaniká dnem, kterým jeho poživatel dosáhl věku 65 let. Tímto dnem vzniká tomuto poživateli nárok na starobní důchod. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení pak starobní důchod, na který vznikl nárok podle odstavce 1, náleží ve výši, v jaké náležel dosavadní invalidní důchod. Z uvedeného tedy vyplývá, že tak jako nebyl přepočítán částečný invalidní důchod/invalidní důchod pro invaliditu I. stupně, tak nebyl žalobci vypočten či přepočítáván ani starobní důchod, a tudíž jediný výpočet, který byl v případě žalobce proveden, byl v roce 1989 s použitím jeho výdělků (vyměřovacích základů) do konce kalendářního roku 1988.

4. Krajský soud v souladu s ust. a 2 , (dále jen ), v platném znění, přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v mezích žalobních bodů včetně zákonnosti správního řízení, které předcházelo jeho vydání dle skutkového a právního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud přitom postupoval podle a rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaného se na výzvu soudu dle citovaného zákonného ustanovení nevyjádřila a nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání soudu nesdělila.

5. Ze správního spisu vyplývá, že rozhodnutím ze dne 22. 5. 2024 č. j. X Česká správa sociálního zabezpečení zamítla žádost žalobce o zvýšení starobního důchodu. Rozhodnutí odůvodnila závěrem, že zápočet částek vyplacených jako náhrada za ztrátu na výdělku v období od 22. 4. 1989 do 29. 5. 2017, nemůže být proveden, neboť nespadají do rozhodného období, ze kterého byla stanovena výše důchodu. V rozhodnutí se konstatuje, že od 30. 5. 2017 žalobci náleží podle § 61a zákona o důchodovém pojištění namísto invalidního důchodu I. stupně starobní důchod, neboť dosáhl 65 let věku. Starobní důchod náleží ve výši invalidního důchodu. Žalobci byl od 22. 4. 1989 přiznán částečný invalidní důchod. Jeho výše byla stanovena z rozhodného období deseti po sobě následujících kalendářních roků před rokem, ve kterém vznikl nárok na důchod, tj. v období let 1979 – 1988. Uvedeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o žádosti žalobce ze dne 11. 3. 2024, v níž žalobce uvedl, že při rozhodování o výši starobního důchodu nebylo přihlédnuto k náhradě za ztrátu na výdělku od 15. 1. 1989 do 29. 5. 2017, k čemuž doložil potvrzení o vyplacených náhradách za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle , které vystavila společnost Teva Czech Industries s.r.o. se sídlem v Opavě. Proti rozhodnutí žalobce podal námitky, o nichž žalovaná rozhodla žalobou napadeným rozhodnutím. Ze správního spisu se dále podává, že žalobci byl 15. 1. 1989 přiznán plný invalidní důchod následkem pracovního úrazu ze dne 11. 2. 1988, invalidní důchod byl přiznán podle a odst. 2 , o sociálním zabezpečení, v rozhodném znění. Od 22. 4. 1989 do 31. 12. 1995 byl částečně invalidní dle zákona o sociálním zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 1995, od 1. 1. 1996 do 31. 12. 2009 byl částečně invalidní podle zákona o důchodovém pojištění, ve znění do 31. 12. 2009 a od 1. 1. 2010 byl invalidní pro invaliditu I. stupně podle zákona o důchodovém pojištění. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím č. j. X ze dne 9. 6. 2017 rozhodla podle , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, že od 30. 5. 2017 žalobci náleží namísto invalidního důchodu pro invaliditu I. stupně, starobní důchod ve výši 8 117 Kč měsíčně, neboť žalobce dosáhl věku 65 let dne 30. 5. 2017 a tímto dnem zanikl nárok na invalidní důchod a vznikl mu nárok na starobní důchod ve výši dosud vypláceného invalidního důchodu.

6. Podle ust. , o sociálním zabezpečení, rozhodným obdobím je období deseti po sobě následujících kalendářních roků před rokem, ve kterém vznikl nárok na důchod.

7. Podle ust. , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zjistí-li se, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, důchod se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží. Důchod nebo jeho zvýšení se však doplatí ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží, v případě, že důchod nebyl přiznán nebo byl vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, v důsledku nesprávného postupu orgánu sociálního zabezpečení.

8. Krajský soud se ztotožňuje se závěry žalované, že náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle v období od 22. 4. 1989 do 29. 5. 2017 nemohly být zahrnuty pro účely výpočtu výše invalidního důchodu, který byl žalobci přiznán následkem pracovního úrazu od 15. 1. 1989. V posuzované věci je podstatné, že žalobci vznikl nárok na tehdy plný invalidní důchod od 15. 1. 1989, přičemž rozhodné období, ze kterého byla stanovena výše důchodu, bylo podle , o sociálním zabezpečení, v tehdy platném znění, období deseti let po sobě následujících kalendářních roků před rokem, ve kterém vznikl nárok na důchod, čili v dané věci to bylo období roků 1979 až 1988. Nebylo lze tedy přihlédnout k částkám náhrad za ztrátu na výdělku, které byly podle potvrzení společnosti Teva Czech Industries s.r.o. vypláceny až od data 22. 4. 1989, tedy mimo rozhodné období, ze kterého byla stanovena výše důchodu. Soud poznamenává, že dosažením věku 65 let v roce 2017 došlo k transformaci invalidního důchodu pro invaliditu I. stupně na starobní důchod dle , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Soud souhlasí s žalovanou, že podmínky ust. , o důchodovém pojištění, z výše uvedených důvodů splněny nebyly. Krajský soud se zcela ztotožňuje se závěry žalované, jak jsou vyjádřeny v napadeném rozhodnutí, a proto dále v podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozhodnutí žalované.

9. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a ve smyslu ji zamítl.

10. O nákladech řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobci ve věci úspěch neměl a žalované dle náhrada nákladů řízení nenáleží.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ostrava 30. 6. 2025

Mgr. Jarmila Úředníčková

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje I. M.