Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 278/2024 - 29

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše Foltase a Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: Super poster, s.r.o., se sídlem Hartigova 1107/54, Praha 3, zastoupena Mgr. Tomášem Lázničkou, advokátem se sídlem Bozděchova 1840/7, Praha 5, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Hlavní město Praha, se sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2024, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

[1] Usnesením ze dne 14. 10. 2024, č. j. , Krajský soud v Brně odmítl podle žalobu, kterou žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2024, č. j. ÚOHS05017/2024/872. Tímto rozhodnutím žalovaný přijal podle , o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), závazky navržené Hlavním městem Prahou (dále jen „OZNŘ“) podle ve prospěch zachování účinné hospodářské soutěže. Žalovaný uložil OZNŘ splnění přijatých závazků a podle (věty druhé) stanovil k zajištění jejich splnění podmínky a povinnosti. Žalovaný také podle (věty první) zastavil správní řízení vedené s OZNŘ pod sp. zn. ÚOHSS0146/2022/VS. Krajský soud dospěl k závěru, že musí žalobu odmítnout, protože žalobkyně nevznesla žádné myslitelné tvrzení o nezákonném zásahu do svých práv a tento nedostatek podmínek řízení je v daném případě neodstranitelný.

II.

[2] Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost, a to z důvodů uvedených v , d) a e)

[3] Podle stěžovatelky měl krajský žalobu věcně projednat a meritorně rozhodnout. Krajský soud v napadeném usnesení nesprávně interpretoval , nesprávně vyhodnotil procesní režim postupu vedeného žalovaným, právní povahu žalobou napadeného rozhodnutí, jakož i jeho důsledky vůči právní sféře stěžovatelky. Podle stěžovatelky je napadené usnesení též nedostatečně a nepřezkoumatelným způsobem odůvodněno. Ve zbytku kasační stížnosti se stěžovatelka vyjadřovala k zákonnosti a dostatečnosti závazků, které OZNŘ navrhla ve prospěch zachování účinné hospodářské soutěže, a které žalovaný ve výroku žalobou napadeného rozhodnutí přijal.

[4] Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

III.

[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že krajský soud posuzoval naplnění formálních podmínek řízení o žalobě přezkoumatelně a odkazoval na dosavadní judikaturu správních soudů, kterou z hlediska ochrany ústavních práv shledal ústavně konformní také Ústavní soud. Práva stěžovatelky tedy byla posouzena v rozsahu, který správnímu soudu předepisuje . Protože stěžovatelka nebyla účastníkem zastaveného správního řízení, krajskému soudu nezbylo než žalobu odmítnout podle z důvodu chybějící aktivní legitimace stěžovatelky k podání předmětné žaloby. Žalovaný dále uvedl, že námitky týkající se otázky, zda je přijetí závazků z jeho strany zákonné a dostatečné, nejsou relevantní, protože překračují rámec posouzení formální přípustnosti správní žaloby soudem a nejsou rozhodné pro posouzení zákonnosti napadeného usnesení. Žalovaný proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítnul jako nedůvodnou.

IV.

[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (, 4 ).

[7] Kasační stížnost není důvodná.

[8] Vzhledem k tomu, že krajský soud odmítl žalobu stěžovatelky pro nesplnění podmínek řízení a věcí samou se nezabýval, lze podanou kasační stížnost opřít pouze o důvody nezákonnosti tohoto rozhodnutí podle (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. , č. 625/2005 Sb. NSS). Pod tento důvod spadá i případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005, č. j. ). V případech, kdy kasační stížnost nesměřuje proti meritornímu rozhodnutí krajského soudu, Nejvyšší správní soud není oprávněn zabývat se věcí samou, tj. zabývat se otázkou zákonnosti žalobou napadených rozhodnutí správních orgánů. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu v daném řízení je toliko otázka, zda krajský soud postupoval správně, když žalobu stěžovatelky podle pro nesplnění podmínek řízení odmítl. Kasačními námitkami, které se netýkaly zákonnosti rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby, se proto Nejvyšší správní soud nezabýval.

[9] Úvodem Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že usnesení krajského soudu není nepřezkoumatelné. Krajský soud se zabýval především otázkou, zda jsou v daném případě splněny podmínky řízení, tedy zda je dána aktivní legitimace stěžovatelky k podání žaloby. Krajský soud přitom srozumitelně a relativně podrobně vysvětlil, k jakému závěru dospěl a z jakých důvodů. Z odůvodnění je rovněž zřejmé, které skutečnosti považoval krajský soud za rozhodné. Povinnost soudu odůvodnit přezkoumatelným způsobem závěry, ke kterým dospěje, nelze vykládat jako povinnost reagovat na každou dílčí výtku a argument ať již žalobce, anebo žalovaného. V nynější věci o tom, že stěžovatelka navzdory namítané nepřezkoumatelnosti odůvodnění napadeného usnesení porozuměla, věcně s ním však nesouhlasí, svědčí již to, že s ním v rozsáhlé kasační stížnosti polemizuje.

[10] Podle nestanovíli tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsouli splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.

[11] Podle kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanovíli tento nebo zvláštní zákon jinak.

[12] V posuzované věci je nesporné, že žalovaný zahájil dne 29. 3. 2022 z moci úřední podle , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s , , ve znění pozdějších předpisů, a podle s OZNŘ řízení ve věci možného porušení . Není tak pochyb, že se jednalo o řízení o přestupku orgánu veřejné správy ( ).

[13] Krajský soud zcela správně vyšel z toho, že předmětné řízení je řízením, jež je vedeno výlučně z moci úřední ( ). Účastníkem takového řízení je výlučně ten, o jehož právech a povinnostech stanovených má být v řízení jednáno a rozhodnuto ( ). Dlouhodobě a ustáleně je dovozováno, že účelem je ochrana existence funkční soutěže jako ekonomického jevu (jako fenoménu), nikoli jednotlivých subjektů, které se hospodářské soutěže účastní. Jednotliví soutěžitelé a spotřebitelé nejsou chráněni přímo, mohou však výsledků jednotlivých řízení vedených podle využít nepřímo – zpravidla následně, zejména uplatněním soukromoprávních nároků u soudu. Nejsouli tedy takové osoby chráněny veřejnoprávním soutěžním zákonodárstvím přímo, pak se jejich práv a povinností rozhodnutí žalovaného bezprostředně nedotýká. Řízení o narušení hospodářské soutěže je přitom řízením, v němž (dojdeli žalovaný k závěru, že hospodářská soutěž byla orgánem veřejné správy v rozporu s narušena) žalovaný tuto skutečnost v rozhodnutí uvede ( ); eventuálně žalovaný může v takovém případě rozhodnout o zastavení řízení (za podmínek ). Narušení hospodářské soutěže je přestupkem ( ), za jehož spáchání žalovaný ukládá pokuty ( ). Účastníkem řízení je tedy ten orgán veřejné správy, jehož jednání je posuzováno z toho pohledu, zda jde o narušení hospodářské soutěže či nikoliv.

[14] Judikatura v minulosti obecně dovodila, že posouzení viny a případné uložení sankce v rámci správního trestání má čistě veřejnoprávní povahu a odehrává se výlučně ve vztahu státu a obviněného; třetí osoba (ať už jiný obviněný z přestupku, poškozený či kdokoli jiný) nemá subjektivní právo domáhat se zahájení řízení o správním deliktu (nyní přestupku) s jiným subjektem nebo požadovat uznání jeho viny (srov. například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2008, č. j. , a ze dne 31. 10. 2007, č. j. , č. 2276/2011 Sb. NSS). K těmto závěrům se přitom rozhodovací praxe přihlásila i ve věcech správního trestání za porušení (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2015, č. j. ; především bod 208).

[15] Ve věci narušení hospodářské soutěže (ať už by žalovaný v jím vedeném správním řízení rozhodl tak, že hospodářská soutěž byla narušena a uložil pokutu, anebo by řízení zastavil) se stěžovatelka (coby osoba, k jejíž újmě byla údajně hospodářská soutěž narušena) proti rozhodnutí žalovaného bránit žalobou ve smyslu nemůže. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 26. 3. 2021, č. j. , č. 4178/2021 Sb. NSS, výslovně potvrdil, že poškozený či jiné osoby odlišné od obviněného nemohou napadat výrok správního rozhodnutí týkající se viny či sankce, včetně výroku o zastavení řízení o přestupku (srov. především bod 84 uvedeného rozsudku, v němž jsou i nadále připomínány právě závěry shora uvedených rozsudků č. j. , č. j. a č. j. ). Ve shodě s krajským soudem lze odkázat i na další judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které žalobce (třetí osoba) nemá aktivní legitimaci k podání žaloby v případě, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže odmítá zahájit přestupkové řízení (viz rozsudky ze dne 20. 7. 2023, č. j. , nebo ze dne 7. 9. 2023, č. j. ). Z logiky věci přitom vyplývá, že pokud žalobce nemá právo domáhat se zahájení příslušného řízení, nemůže se domáhat ani soudního přezkumu jeho výsledku. Lze rovněž souhlasit s krajským soudem, že na sankční povahu žalobou napadeného rozhodnutí, jímž bylo řízení o přestupku zastaveno podle , nemají vliv jeho další výroky, jimiž žalovaný přijal závazky navržené OZNŘ a k zajištění jejich splnění stanovil OZNŘ podmínky a povinnosti. Uvedené výroky se žádným (přímým) způsobem nedotýkají práv stěžovatelky, podmínky a povinnosti zavazují toliko OZNŘ.

[16] Krajský soud proto nepochybil, pokud žalobu odmítl podle , neboť správně dospěl k závěru o nedostatku podmínky řízení spočívajícím v absenci tvrzení o dotčení veřejných subjektivních práv.

[17] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou ( ).

[18] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s a 2 ve spojení s Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

[19] Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí soudem nebyla uložena žádná povinnost, v souvislosti s níž by jí náklady vznikly, a ani právo na náhradu řízení neuplatnila ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. července 2025

David Hipšr

předseda senátu