Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Azs 173/2024 - 16

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: A. B., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2024, č. j. OAM-41824-25/ZM-2023, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2024, č. j. -48,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2024, č. j. -48, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Předmětem projednávané věci je otázka, zda žalovaný dostatečně posoudil přiměřenost svého rozhodnutí o neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu (zaměstnanecké karty) z hlediska dopadů tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce, tedy zda je jeho rozhodnutí v tomto ohledu přezkoumatelné.

[2] Výše nadepsaným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty a platnost zaměstnanecké karty neprodloužil podle ve spojení s a , v návaznosti na a , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), jelikož je důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl při svém pobytu na území závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Podkladem rozhodnutí byla utajovaná informace Policie České republiky.

[3] Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou, které městský soud vyhověl nyní napadeným rozsudkem, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Utajovaná informace sice dle městského soudu postačuje pro závěr o existenci důvodného nebezpeční, že by žalobce mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu. Žalovaný však nedostatečně posoudil přiměřenost zásahu svého rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. V napadeném rozhodnutí neuvedl ničeho k zaměstnání žalobce, přestože ztráta tohoto zaměstnání může představovat vážný zásah do ekonomické sféry žalobce, jenž by zůstal bez možnosti obživy. Vzhledem k absenci důvodů napadeného rozhodnutí městský soud nemohl k námitce žalobce ohledně ztráty zaměstnání a výdělku přezkoumat správnost a dostatečnost závěrů žalovaného stran přiměřenosti napadeného rozhodnutí.

II. Obsah kasační stížnosti

[4] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl výše označený rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodu podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), na základě kterého požadoval napadený rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení.

[5] Stěžovatel považoval kasační stížnost za přijatelnou dle , jelikož městský soud se značně odchýlil od ustálené judikatury stran posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí o neprodloužení doby platnosti pobytového oprávnění cizince.

[6] Stěžovatel nesouhlasil s názorem městského soudu, že se nedostatečně zabýval negativními dopady napadeného rozhodnutí, konkrétně ztrátou zaměstnání a výdělku žalobce. Měl za to, že přiměřenost dopadů napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce posoudil dostatečně. Ustanovení § 174a zákona o pobytu cizinců obsahuje jen demonstrativní výčet kritérií, což stěžovatel podpořil judikaturou Nejvyššího správního soudu, dle které správní orgán není povinen posoudit vždy všechna kritéria. Stěžovatel upozornil, že žalobce ve správním řízení nevznesl žádnou námitku stran případného dopadu rozhodnutí do svého soukromého a rodinného života, konzistentní argumentaci neobsahuje ani žaloba.

[7] Stěžovatel připomněl omezenou platnost zaměstnanecké karty a nutnost při žádosti o její prodloužení zkoumat podmínky pro toto prodloužení. V případě žalobce podmínky pro prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty splněny nejsou a ztráta zaměstnání a výdělku jsou logickým důsledkem. Stěžovatel v napadeném rozhodnutí poukázal na to, že výdělečné činnosti „dělník v oblasti výstavby budov“ se žalobce může věnovat i mimo ČR. Důvod neprodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty přitom způsobil žalobce sám svým chováním a v jeho případě veřejný zájem, aby se na území ČR nezdržovali cizinci, kteří představují ohrožení veřejného pořádku, odůvodní i případný zásah do soukromého a rodinného života žalobce. Stěžovatel měl tedy za to, že dopady svého rozhodnutí včetně ekonomických poměrů žalobce dostatečně zvážil, a napadené rozhodnutí není nepřiměřené.

[8] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[9] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a za stěžovatele jedná pověřený zaměstnanec, který má vysokoškolské právnické vzdělání ( a násl. ).

[10] Nejvyšší správní soud se dále zabýval přijatelností kasační stížnosti ve smyslu , tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Jedná se totiž o věc, v níž před městským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce ( ).

[11] K obsahu neurčitého pojmu přesah vlastních zájmů stěžovatele kasační soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. -39, č. 933/2006 Sb. NSS, ve kterém se nepřijatelností podrobně zabýval. Ve vztahu k přijatelnosti kasační stížnosti žalovaného (správního orgánu) Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 1. 2007, č. j. -59, č. 1143/2007 Sb. NSS, konstatoval, že kasační stížnost lze považovat za přijatelnou, pokud je shledáno zásadní pochybení krajského (městského) soudu při výkladu hmotného nebo procesního práva, případně pokud by krajský (městský) soud nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu (obdobně srov. usnesení NSS ze dne 14. 10. 2021, č. j. -29, odst. [16]).

[12] Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem, že jeho kasační stížnost je přijatelná. Městský soud se v projednávané věci dopustil zásadního pochybení při výkladu práva a jeho aplikaci na případ žalobce a odchýlil se od ustálené judikatury. Nejvyšší správní soud tedy přistoupil k přezkumu rozsudku městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[13] Kasační stížnost je důvodná.

[14] Podle § 44a odst. 11 zákona o pobytu cizinců [m]inisterstvo platnost zaměstnanecké karty neprodlouží, […] je-li důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty (§ 46e) […].

[15] Podle § 46e odst. 1 zákona o pobytu cizinců [m]inisterstvo zruší platnost zaměstnanecké karty z důvodů uvedených v § 37 […].

[16] Podle § 37 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců [m]inisterstvo dále zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže nastal některý z důvodů uvedených v § 56 odst. 1 písm. a), c), d), g), h) a j) až l) nebo v § 56 odst. 2.

[17] Podle § 56 odst. 1 písm. g) zákona o pobytu cizinců [d]louhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže […] jsou zjištěny skutečnosti uvedené v § 9 odst. 1 písm. a), b), g), h), i) nebo j).

[18] Podle § 9 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců [p]olicie odepře cizinci vstup na území, jestliže […] je důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo ohrozit mezinárodní vztahy České republiky.

[19] Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců [p]ři posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí.

[20] Podle § 174a odst. 3 zákona o pobytu cizinců [p]řiměřenost dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán posuzuje pouze v případech, kdy to tento zákon výslovně stanoví.

[21] Nejvyšší správní soud ustáleně judikuje, že správní orgány standardně posuzují přiměřenost jen těch rozhodnutí, u nichž to výslovně stanoví, jak ostatně vyplývá z zákona o pobytu cizinců (srov. např. rozsudky NSS ze dne 18. 11. 2015, č. j. -27, odst. [11], ze dne 14. 3. 2018, č. j. -37, odst. [21], nebo ze dne 14. 3. 2024, č. j. -25, odst. [19]). V případě rozhodnutí o neprodloužení zaměstnanecké karty podle ve spojení s , , a zákona o pobytu cizinců tento zákon nepředpokládá posuzování přiměřenosti. Judikatura kasačního soudu u těchto typů rozhodnutí dovodila, že správní orgány jsou povinny se takovým posouzením zabývat ke konkrétní námitce účastníka řízení, případně je-li nepřiměřenost zřejmá na první pohled (srov. rozsudky NSS ze dne 31. 3. 2022, č. j. -33, odst. [10], ze dne 10. 8. 2023, č. j. -33, odst. [16] a tam citovanou judikaturu, ze dne 14. 8. 2024, č. j. –49, odst. [22], nebo ze dne 21. 11. 2024, č. j. -30, odst. [47]).

[22] Nejvyšší správní soud ze správního spisu ověřil, že žalobce skutečně žádnou námitku stran přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do svého soukromého a rodinného života nevznesl. V žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty neuvedl žádnou manželku ani děti. Uvedl pouze, že je svobodný, má otce s bydlištěm v Rusku, tedy zemi původu žalobce, a že matka již zemřela. Ve vyjádření k podkladům před vydáním rozhodnutím se žalobce prostřednictvím svého obecného zmocněnce toliko ohradil proti tvrzenému bezpečnostnímu riziku, k případným dopadům rozhodnutí stěžovatele do soukromého a rodinného života žalobce nic nenamítal.

[23] Stěžovatel tedy posouzení přiměřenosti provedl v rozsahu jím shromážděných a zjištěných skutečností. Jak podotkl již městský soud v bodě 44. napadeného rozsudku, stěžovatel zohlednil jednání žalobce, délku jeho pobytu, jeho věk a zdravotní stav a rodinné vztahy. Uvedl, že žalobce pobývá na území 4 roky, avšak sám, nemá manželku ani žádné děti, naopak má otce v Rusku. Dle stěžovatele dále nemohlo dojít ke zpřetrhání vazeb v zemi původu, žalobce netrpí nepříznivým zdravotním stavem, v rámci povahy jeho výdělečné činnosti se této může věnovat i mimo území ČR, na území nedisponuje platným živnostenským oprávněním a nebyly zjištěny významné ekonomické a majetkové vazby na území (viz str. 7 a 8 napadeného rozhodnutí). Vzhledem k neuplatnění výslovné a konkrétní námitky žalobce ve správním řízení považuje Nejvyšší správní soud takové posouzení na rozdíl od městského soudu za zcela dostačující, tedy přezkoumatelné.

[24] Zároveň platí, jak správně namítl stěžovatel, že výčet kritérií v § 174a je demonstrativní a není nutné vždy výslovně hodnotit všechna kritéria a v úvahu připadající aspekty dopadů daného správního rozhodnutí (srov. stěžovatelem citované rozsudky NSS ze dne 26. 2. 2014, č. j. -34, odst. [16], č. j. -27, ze dne 23. 3. 2017, č. j. -47, odst. [16], ze dne 26. 11. 2020, č. j. -42, odst. [17], a ze dne 20. 12. 2022, č. j. -42, odst. [32]; obdobně např. ze dne 30. 4. 2020, č. j. -36, odst. [27], nebo ze dne 24. 10. 2024, č. j. -61, odst. [27]). Není proto vadou, že stěžovatel bez konkrétního tvrzení žalobce podrobně nehodnotil ekonomické poměry žalobce s ohledem na ztrátu zaměstnání a výdělku v důsledku napadeného rozhodnutí, resp. pouze stručně uvedl, že žalobce může výdělečnou činnost vykonávat i mimo území ČR.

[25] Nejvyšší správní soud tedy přisvědčil stěžovateli, že městský soud otázku dostatečnosti posouzení přiměřenosti napadeného rozhodnutí ze strany stěžovatele posoudil nesprávně, v rozporu s ustálenou judikaturou tohoto soudu, a proto napadený rozsudek neobstojí.

IV. Závěr a náklady řízení

[26] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto rozsudek městského soudu zrušil ( ). V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu zde uvedeným ( ).

[27] O náhradě nákladů řízení rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (, věta první, ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. července 2025

JUDr. Radan Malík

předseda senátu