Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
10 Azs 96/2025 - 36.pdf
PDF · 0 B
No categories available
10 Azs 96/2025 - 36
[16] Co do námitky, že městský soud pochybil, když nepřihlédl k lékařské zprávě ze dne 18. 3. 2025, NSS připomíná, že soud je povinen „prolomit pravidlo stanovené v § 75 odst. 1 s. ř. s. a přihlédnout k novým skutkovým okolnostem […] pouze ve výjimečných případech. A to tehdy, pokud cizinec v řízení před soudem uvede skutečnosti, které nastaly až po právní moci rozhodnutí správního orgánu nebo nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání správního orgánu“ (rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2013, čj. 8 Azs 27/201265, nebo usnesení ze dne 16. 9. 2022, čj. 3 Azs 314/202177). V nyní posuzované věci ale stěžovatelka svůj nepříznivý psychický stav tvrdila již v řízení před správními orgány, které se jím náležitě zabývaly a dospěly k závěru, že nebrání ve vycestování z území. Podmínka pro prolomení pravidla uvedeného v § 75 odst. 1 s. ř. s. tak splněna nebyla.
[17] NSS dále konstatuje, že městský soud se řádně vypořádal i se závazkem nonrefoulement. V souladu s ustálenou judikaturou uvedl, že standardy vyplývající ze zásady nenavrácení musí být zkoumány a dodržovány rovněž v řízení o povinnosti opustit území podle § 50a zákona o pobytu cizinců. V této souvislosti proto zkoumal, zda žalovaná posoudila všechny rozhodné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že stěžovatelce v zemi původu hrozí vážné nebezpečí újmy, popř. zda uložením povinnosti opustit území nedojde k porušení čl. 26 Úmluvy. Stěžovatelka však v řízení před žalovanou neuvedla žádné konkrétní nebezpečí, které by nasvědčovalo tomu, že jí v zemi původu hrozí nebezpečí na životě, nebo že by mohla být vystavena mučení nebo nelidskému či jinému ponižujícímu zacházení. Jelikož ani městský soud neshledal skutečné nebezpečí, které by stěžovatelce bránilo ve vycestování, uzavřel, že rozhodnutí žalované obstojí rovněž v kontextu mezinárodního závazku nonrefoulement.
[18] Na závěr stěžovatelka namítá, že je zapotřebí usměrnit rozhodovací činnost krajských soudů ve vztahu k zásadě nenavrácení a zásadě zakotvené v § 75 odst. 1 s. ř. s. Tuto námitku však stěžovatelka blíže nekonkretizuje, tj. není z ní zřejmé, v čem shledává pochybení městského soudu. Zdejší soud proto pouze konstatuje, že z napadeného rozsudku není rozporuplná rozhodovací činnost krajských soudů zjevná a ani sám neshledal, že by se městský soud jakkoli odchýlil od ustálené judikatury.
[19] NSS proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že kasační stížnost je nepřijatelná. V této věci totiž nevyvstala žádná otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková, kterou by bylo třeba řešit odlišně, a městský soud se současně nedopustil ani hrubého pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, NSS ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[20] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla v posuzované věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů nenáleží. Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. července 2025
Vojtěch Šimíček
předseda senátu