Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 289/2024 - 33

[24] Jak výše uvedeno, závěry této judikatury krajský soud v napadeném rozsudku zcela respektoval a dospěl v souladu s ní k závěru, že udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu nelze odůvodnit zdravotními důvody, které představovaly jádro stěžovatelovy žalobní argumentace. Zbývá dodat, že stěžovatel se v kasační stížnosti omezil pouze na obecné tvrzení o tom, že mu měla být doplňková ochrana podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu udělena, aniž by se proti zcela konkrétním závěrům krajského soudu obsaženým k této otázce v odst. 25. až 30. napadeného rozsudku jakkoliv konkrétně vymezil. Nejvyšší správní soud ve stejné míře obecnosti dodává, že závěry krajského soudu týkající se nesplnění předpokladů pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu považuje za dostatečné a souladné s judikaturou.

[25] Také k problematice humanitárního azylu ve smyslu § 14 zákona o azylu existuje ustálená a konstantní judikatura Nejvyššího správního soudu. K otázce humanitárního azylu setrvale judikuje, že „[s]oudu nepřísluší přezkoumávat, zda zde byly humanitární důvody či nikoli, to je věcí diskrečního oprávnění správního orgánu. Soud rozhodnutí o humanitárním azylu přezkoumává pouze z hlediska dodržení příslušných procesních předpisů.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. -48) a obdobně se vyjádřil například v rozsudku ze dne 20. 7. 2022, č. j. -32, ale i řadě dalších.

[26] I této judikatury se krajský soud v napadeném rozsudku přidržel a nikterak se od ní neodchýlil. Přezkum napadeného rozhodnutí v otázce neudělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu provedl přesně v těch limitech, které ustálená a jednotná judikatury Nejvyššího správního soudu předvídá. V podrobnostech lze odkázat zejména na odst. 31., 34. a 35. napadeného rozsudku, které nyní netřeba opakovat. Úkolem krajského soudu nebylo namísto žalovaného znovu hodnotit zdravotní stav stěžovatele a zabývat se tím, zda jsou u něj dány důvody hodné zvláštního zřetele, nýbrž pouze posoudit, zda žalovaný při hodnocení možnosti udělení humanitárního azylu stěžovateli s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti jeho případu (konkrétně jeho zdravotního stavu) nepřekročil meze správního uvážení či jej nezneužil. A tomu krajský soud dostál.

[27] Namítá-li konečně stěžovatel, že krajský soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru o tom, že zhoršení stěžovatelova zdravotního stavu v době po vydání napadeného rozhodnutí nemůže být důvodem pro udělení humanitárního azylu podle zákona o azylu, Nejvyšší správní soud dodává, že takový závěr z napadeného rozsudku neplyne. Krajský soud toliko v odst. 32. a 33. napadeného rozsudku vyslovil, že s ohledem na provedl soudní přezkum v souladu se skutkovým a právním stavem ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Neshledal totiž předpoklady pro úplný ex tunc přezkum ve smyslu procedurální směrnice, neboť humanitární azyl je institutem národního práva, nikoliv unijního, tudíž přímý účinek uvedené směrnice se na tuto otázku nevztahuje. I zde se přitom přidržel ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu. Ostatně ani zde stěžovatel neuvádí, v čem konkrétně jsou tyto závěry krajského soudu nesprávné a omezuje se jen na obecný nesouhlas s nimi. To však přijatelnost jeho kasační stížnosti založit nemůže.

[28] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že krajský soud se v napadeném rozsudku vyjádřil ke všem uplatněným žalobním bodům, žádný z nich neopomněl a věcně, srozumitelně a přesvědčivě vypořádal veškeré žalobní námitky. Zohlednil výsledky správního řízení a v něm shromážděné informace a podklady a tyto podřadil pod jednotlivé, na posuzovaný případ dopadající hmotněprávní normy, aniž se přitom dopustil odklonu od ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu. Dosavadní vnitřně jednotná a ustálená judikatura tak dává odpověď na všechny stěžovatelovy námitky.

VI.

[29] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost v souladu s jako nepřijatelnou odmítl.

[30] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle úspěchu ve věci v souladu s větou první ve spojení s (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. -33). Stěžovatel v tomto řízení úspěch neměl, a proto nemá právo na náhradu jeho nákladů. Procesně úspěšnému žalovanému v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Nejvyšší správní soud tudíž rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

[31] Stěžovateli byl již v řízení o žalobě k jeho zastupování ustanoven advokát JUDr. Dmitrij Rožděstvenský. Ten stěžovatele podle zastupuje i v řízení o kasační stížnosti a jeho náklady nese stát. Ustanovenému zástupci náleží za zastupování stěžovatele odměna za jeden úkon právní služby spočívající v sepisu kasační stížnosti ve výši 3.100 Kč [ ve spojení s a bodem 5. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024; shodně dále] a současně náhrada hotových výdajů (režijní paušál) s tímto úkonem související, která podle advokátního tarifu činí 300 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování stěžovatele v řízení o kasační stížnosti tedy celkem činí 3.400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu v přiměřené lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. srpna 2025

Mgr. Petra Weissová

předsedkyně senátu