Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
4 Azs 289/2024 - 33.pdf
PDF · 0 B
No categories available
4 Azs 289/2024 - 33
[24] Jak výše uvedeno, závěry této judikatury krajský soud v napadeném rozsudku zcela respektoval a dospěl v souladu s ní k závěru, že udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu nelze odůvodnit zdravotními důvody, které představovaly jádro stěžovatelovy žalobní argumentace. Zbývá dodat, že stěžovatel se v kasační stížnosti omezil pouze na obecné tvrzení o tom, že mu měla být doplňková ochrana podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu udělena, aniž by se proti zcela konkrétním závěrům krajského soudu obsaženým k této otázce v odst. 25. až 30. napadeného rozsudku jakkoliv konkrétně vymezil. Nejvyšší správní soud ve stejné míře obecnosti dodává, že závěry krajského soudu týkající se nesplnění předpokladů pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu považuje za dostatečné a souladné s judikaturou.
[25] Také k problematice humanitárního azylu ve smyslu § 14 zákona o azylu existuje ustálená a konstantní judikatura Nejvyššího správního soudu. K otázce humanitárního azylu setrvale judikuje, že „[s]oudu nepřísluší přezkoumávat, zda zde byly humanitární důvody či nikoli, to je věcí diskrečního oprávnění správního orgánu. Soud rozhodnutí o humanitárním azylu přezkoumává pouze z hlediska dodržení příslušných procesních předpisů.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003-48) a obdobně se vyjádřil například v rozsudku ze dne 20. 7. 2022, č. j. 10 Azs 42/2022-32, ale i řadě dalších.
[26] I této judikatury se krajský soud v napadeném rozsudku přidržel a nikterak se od ní neodchýlil. Přezkum napadeného rozhodnutí v otázce neudělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu provedl přesně v těch limitech, které ustálená a jednotná judikatury Nejvyššího správního soudu předvídá. V podrobnostech lze odkázat zejména na odst. 31., 34. a 35. napadeného rozsudku, které nyní netřeba opakovat. Úkolem krajského soudu nebylo namísto žalovaného znovu hodnotit zdravotní stav stěžovatele a zabývat se tím, zda jsou u něj dány důvody hodné zvláštního zřetele, nýbrž pouze posoudit, zda žalovaný při hodnocení možnosti udělení humanitárního azylu stěžovateli s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti jeho případu (konkrétně jeho zdravotního stavu) nepřekročil meze správního uvážení či jej nezneužil. A tomu krajský soud dostál.
[27] Namítá-li konečně stěžovatel, že krajský soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru o tom, že zhoršení stěžovatelova zdravotního stavu v době po vydání napadeného rozhodnutí nemůže být důvodem pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu, Nejvyšší správní soud dodává, že takový závěr z napadeného rozsudku neplyne. Krajský soud toliko v odst. 32. a 33. napadeného rozsudku vyslovil, že s ohledem na § 75 odst. 1 s. ř. s. provedl soudní přezkum v souladu se skutkovým a právním stavem ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Neshledal totiž předpoklady pro úplný ex tunc přezkum ve smyslu čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, neboť humanitární azyl je institutem národního práva, nikoliv unijního, tudíž přímý účinek uvedené směrnice se na tuto otázku nevztahuje. I zde se přitom přidržel ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu. Ostatně ani zde stěžovatel neuvádí, v čem konkrétně jsou tyto závěry krajského soudu nesprávné a omezuje se jen na obecný nesouhlas s nimi. To však přijatelnost jeho kasační stížnosti založit nemůže.
[28] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že krajský soud se v napadeném rozsudku vyjádřil ke všem uplatněným žalobním bodům, žádný z nich neopomněl a věcně, srozumitelně a přesvědčivě vypořádal veškeré žalobní námitky. Zohlednil výsledky správního řízení a v něm shromážděné informace a podklady a tyto podřadil pod jednotlivé, na posuzovaný případ dopadající hmotněprávní normy, aniž se přitom dopustil odklonu od ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu. Dosavadní vnitřně jednotná a ustálená judikatura tak dává odpověď na všechny stěžovatelovy námitky.
VI.
[29] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. jako nepřijatelnou odmítl.
[30] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33). Stěžovatel v tomto řízení úspěch neměl, a proto nemá právo na náhradu jeho nákladů. Procesně úspěšnému žalovanému v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Nejvyšší správní soud tudíž rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[31] Stěžovateli byl již v řízení o žalobě k jeho zastupování ustanoven advokát JUDr. Dmitrij Rožděstvenský. Ten stěžovatele podle § 35 odst. 10 s. ř. s. zastupuje i v řízení o kasační stížnosti a jeho náklady nese stát. Ustanovenému zástupci náleží za zastupování stěžovatele odměna za jeden úkon právní služby spočívající v sepisu kasační stížnosti ve výši 3.100 Kč [§ 11 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) a § 7 bodem 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024; shodně dále] a současně náhrada hotových výdajů (režijní paušál) s tímto úkonem související, která podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu činí 300 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování stěžovatele v řízení o kasační stížnosti tedy celkem činí 3.400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu v přiměřené lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. srpna 2025
Mgr. Petra Weissová
předsedkyně senátu