Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 A 1/2025 - 58

12

USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Rouskové a soudců JUDr. Tomáše Švece, Ph.D., a Mgr. Bc. Jana Ferfeckého ve věci

navrhovatelky: politická strana Volt Česko, IČO: 17290775

sídlem Na dlouhém lánu 343/34, 160 00 Praha

zastoupené advokátkou Mgr. Eleanor Šmejkalovou

sídlem Kaprova 42/14, 110 00 Praha

a

účastníků řízení: 1) Magistrát hlavního města Prahy

sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha

2) politické hnutí Stačilo!, IČO: 22142631

sídlem Václavov 741/12, 671 72 Miroslav

o návrhu na zrušení rozhodnutí o registraci kandidátníy politického hnutí Stačilo! podané ve volebním kraji Hlavní město Praha pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 3. a 4. října 2025,

takto:

I. Návrh se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Návrhem doručeným soudu dne 19. 8. 2025 se navrhovatelka domáhá zrušení registrace kandidátníy politického hnutí Stačilo! [účastník řízení 2)] pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 3. a 4. října 2025. Tuto registraci provedl Magistrát hlavního města Prahy [účastník řízení 1)] rozhodnutím ze dne 15. 8. 2025, č. j. MHMP 843617/2025 (dále jen „rozhodnutí o registraci Stačilo!“).

II. Podstatný obsah návrhu

2. Navrhovatelka ve svém návrhu nejprve shrnula okolnosti týkající se její aktivní legitimace k podání návrhu a dodržení lhůty pro podání návrhu. Dále shrnula, že účastník řízení 2) podal kandidátníu pro volby do Poslanecké sněmovna Parlamentu České republiky v roce 2025 ve volební kraji Hlavní město Praha, která byla účastníkem řízení 1) registrována. Na kandidátníě však nebyli uvedeni jen kandidáti, kteří jsou členy účastníka řízení 2) či nestraníci za něj kandidující, ale rovněž členové dalších politických stran. Na tomto postupu se dohodl na celostátní úrovni s politickými stranami Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM), Sociální demokracie (SOCDEM), Česká strana národně sociální (ČSNS) a Spojení demokraté – Sdružení nezávislých (SD-NS). Kandidátní však byla registrována jako kandidátní jediného subjektu [účastníka řízení 2)], nikoliv jako koaliční kandidátní ve smyslu , o volbách do Parlamentu České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Navrhovatelka tedy namítla, že takové spojení účastníka řízení 2) s dalšími politickými stranami a jejich společná kandidatura na jedné kandidátníě je koalicí, na kterou se dle ustanovení zákona o volbách do Parlamentu České republiky vztahují vyšší procentuální nároky v potřebném počtu získaných hlasů k postupu do prvního skrutinia.

3. Následně navrhovatelka poznamenala, že velké množství osob na kandidátníě účastníka řízení 2) jsou či krátce před registrací byly členy jiných politických stran nebo hnutí, které ve volbách samostatně nekandidují. Na tuto kandidátníu byly zapsáni i vedoucí představitelé těchto stran či hnutí. Účastník řízení 2) měl přitom ještě v březnu 2025 podle médií pouze deset členů. Tento postup byl zvolen výhradně proto, aby se strany vyhnuly povinnosti kandidovat jako volební koalice. Účastník řízení 2) kandiduje formálně jako jediné politické hnutí a snaží se tak využít 5% hranici, ačkoliv materiálně jde o koalici podle ustanovení zákona o volbách do Parlamentu České republiky.

4. Dále navrhovatelka tvrdila, že účastník řízení 2) vznikl v říjnu 2024 jako platforma spolupráce více subjektů a přímo navazuje na stejnojmennou koalici kandidující ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2024. Ve volbách do krajských zastupitelstev v roce 2024 kandidoval vždy jako koalice více stran pod označením Stačilo!. Současný formát nepřiznané koalice tedy byl zvolen účelově až pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

5. Navrhovatelka zmínila koaliční dohodu z 15. 1. 2025 mezi KSČM, SD-SN a ČSNS, podle které budou strany kandidovat na společných kandidátkách, čímž mají posílit své volební šance. Zároveň se zavázaly nekandidovat samostatně. Tato dohoda byla přitom uzavřena jako dohoda na úrovni zúčastněných stran a dokazuje, že se jedná o materiální koalici. Odkázala také na tiskovou zprávu KSČM, která se odvolává na celé politické strany a nikoliv jednotlivce. Nejednalo se tak o jednotlivce individuálně vstupující na kandidátku, ale o institucionální spolupráci stran. Poukázala na to, že kandidátníy účastníka řízení č. 2 vede 5 prominentních členů z KSČM. Poznamenala, že probíhá koordinace programových stanovisek a příprava společné kampaně. Úzké spojení mezi účastníkem řízení 2) a KSČM pak má i ekonomickou rovinu. Taktéž je hlavní tváří kampaně účastníka řízení 2) předsedkyně KSČM a předsedkyně SD-NS hovořila o sjednocování a společném cizelování programu. S odkazem na článek v Deníku N navrhovatelka dovozovala, že o vstupu do koalice bylo třeba hlasovat a rozhodnout na úrovni samotné politické strany a nikoliv jednotlivých osob.

6. Posléze navrhovatelka popsala okolnosti spojení se SOCDEM. SOCDEM se také zavázala, že nebude ve volbách kandidovat samostatně ani v jiné formě koalice, přičemž čelní představitelé SOCDEM obsadili přední místa na kandidátních listinách účastníka řízení 2). Mělo by na nich být zařazeno více než 30 zástupců SOCDEM, což svědčí o intenzivní a asymetrické spolupráci, která přesahuje pouhé nominace jednotlivých osobností. SOCDEM také přijala závazek prosazovat program účastníka řízení 2) a zcela se tedy přizpůsobila jeho požadavkům. I účastníka řízení 2) však přebírá prvky programu SOCDEM. Taková vzájemná koordinace je přitom typickým znakem koaliční spolupráce. Rovněž se SOCDEM zavázala uhradit finanční prostředky za místa na kandidátních listinách účastníka řízení 2) a spolupráce má proto i finanční rovinu.

7. Navrhovatelka popsala i propagaci a společnou kampaň dotčených stran a hnutí. Zmínila, že používají jednotné marketingové materiály, prezentují se společně na volebních mítincích, předvolebních debatách a plakátech a zdůrazňují, že se jedná o společný projekt, který má společný program, cíl i vedení. SOCDEM také výslovně v tiskové zprávě uvedla, že bude kandidovat za účastníka řízení 2), čímž potvrdila, že se jedná o institucionální rozhodnutí celé strany. Spolupráce je tedy představována veřejnosti jako součást širšího volebního bloku. Navrhovatelka zdůraznila, že účastník řízení 2) nefunguje jako svébytné politické hnutí, ale jako účelově vytvořený zastřešující subjekt a supluje funkci volební koalice, neboť má všechny její znaky, konkrétně společný název, program a faktické sdílení kandidátních míst.

8. Zákonodárce podle navrhovatelky v ustanovení a 32 zákona o volbách do Parlamentu České republiky jasně vyjádřil, že podstatným znakem koalice je, že jednotliví kandidáti nejsou na kandidátníy zapisováni jen rozhodnutím jediné strany, ale nominováni jednotlivými subjekty koalice. Tento mechanismus je přitom patrný i v případě účastníka řízení 2). Doplnila také, že ještě nikdy v historii voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky od roku 1996 se nestalo, aby byl volebním lídrem člen jiné politické strany, než kandidátníu oficiálně podala. Formálně se tedy v případě účastníka řízení 2) jedná o jedno hnutí, avšak fakticky jde o koalici. Taková nepřiznaná koalice se snaží získat výhody obou režimů a taktéž se snaží vyhnout nevýhodám.

9. K pojmu koalice odkázala navrhovatelka na nález Ústavního soudu ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. , avšak uzavřela, že není vhodné z něj v této věci vycházet. Podotkla, že v uvedeném nálezu se jednalo o svévolné rozhodnutí Ústřední volební komise a před samotnou registrací došlo ke sloučení dvou politických stran, které zanikly a vznikla strana nová (v posuzované věci se jedná o pět stran a hnutí, které nezanikly). Také zmínila, že od vydání nálezu došlo k zásadním změnám právní úpravy, jakož i k proměně politické reality a rozvoji judikatury. Rovněž navrhovatelka upozornila na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2017, č. j. -24. V něm Nejvyšší správní soud podle ní upozornil, že koaliční kandidátníy jsou společným úkonem dvou či více politických stran. Jednají-li tedy politické strany v souladu s dohodou na úrovni stran či hnutí, a ne pouze politická strana s konkrétními jednotlivci, pak lze takovou kandidaturu považovat za koaliční. Dále ohledně významu uzavíracích klauzulí v rámci voleb odkázala na usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. .

10. Současný stav však nebyl podle navrhovatelky v judikatuře řešen a představuje kvalitativně novou situaci. Jedná se totiž o sdílenou kandidaturu pěti politických stran a hnutí. Účastník řízení 2) funguje jako prostředník koordinované účasti ve volbách. Jejich postup představuje typický případ obcházení pravidel, aby se vyhnuly přísnějším podmínkám, což odporuje integračnímu účelu aditivních klauzulí. Nejde přitom o jednotlivé dohody mezi kandidáty a jednou stranou, ale o systematické jednání na úrovni stran. Dále navrhovatelka připustila, že koalice nese určité nevýhody jako jsou stejné limity na financování kampaně, stejný vysílací čas v ČRo a ČT či shodná plocha pro volební plakáty.

11. Také zmínila, že se jedná o zásah do rovnosti šancí politických stran. Transparentní koalice by vzhledem k průzkumům měla jen minimální šanci na překonání uzavírací klauzule. Podotkla, že uzavírací klauzule byla opakovaně přezkoumávána Ústavním soudem a zůstala zachována primárně za účelem zamezení tříštění politických sil, které by bylo způsobilé značně ztěžovat práci zákonodárce. Absence definice koalice v legislativě podle ní nebyla záměrem, ale toliko opomenutím. Pokud by kandidování ve formě koalice záviselo pouze na vůli kandidujících politických subjektů (bez ohledu na materiální naplnění charakteristik koalice), znamenalo by to zjevnou protiústavní mezeru v zákoně. Není totiž přípustné, aby naplnění hypotézy, která má za následek uplatnění přísnější právní úpravy, bylo v oblasti politické soutěže ponecháno výhradně na vůli samotného politického subjektu účastnícího se této soutěže. Kdyby zákonodárce chtěl ponechat rozhodnutí o vzniku koalice čistě na tom, zda se za ní strany koalice označí, nestanovil by pro ně vyšší uzavírací klauzuli. Systematický výklad zákona o volbách do Parlamentu České republiky také potvrzuje úmysl zákonodárce podřídit koalice přísnějším pravidlům. Počítá pouze s politickými stranami a hnutími, jejich koalicemi a nezávislými kandidáty. Nikoliv jinými sdruženími stran mimo režim koalice. Ohledně mezer v zákoně a dotváření práva pak navrhovatelka odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 11. 9. 2024, sp. zn. . K tomu uvedla, že v daném případě došlo k významné změně společenských podmínek oproti záměru zákonodárce, který nepočítal s obcházením uzavírací klauzule.

12. Následně navrhovatelka zopakovala, že k porušení principu férové politické soutěže dochází tehdy, když se menší strany vyhnou přísnějším pravidlům pro koalice tím, že se skrytě spojí s výrazně silnějším partnerem. Tím vzniká nepřiznaná koalice, která se snaží obejít uzavírací klauzuli. Toto obcházení pak zasahuje i do rovnosti ve financování politických stran. Jednotlivé strany by nejspíše nedosáhly ani na hranici pro alespoň minimální finanční příspěvek na úhradu volebních nákladů. Menší strany tedy mohou na základě dohody s kandidující stranou získávat finanční příspěvek, na který by standardně neměly nárok. To značně poškozuje malé strany, které kandidují samostatně a žádné finanční plnění od větší politické strany nezískají. Navrhovatelka se tedy cítila vytvořením nepřiznané koalice dotčena na svých právech zejména tím, že dochází k porušení rovnosti účastníků politické soutěže.

13. Uzavřela tedy, že dotčené strany a hnutí jednají a vystupují jako koalice, aniž by se za koalici prohlásily, jelikož se chtějí vyhnout vyšší aditivní uzavírací klauzuli, čímž dochází k obcházení zákona o volbách do Parlamentu České republiky. To zasahuje do jejích práv na rovnou politickou soutěž a rovnost účastníků politické soutěže. Navrhla proto soudu, aby zrušil rozhodnutí o registraci Stačilo! a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Vyjádření dalších účastníků řízení

14. Účastník řízení 1) ve svém vyjádření k návrhu podotkl, že podanou kandidátníu účastníka řízení 2) přezkoumal podle ustanovení zákona o volbách do Parlamentu České republiky a rozhodl o její registraci. Z obsahu této kandidátníy se přitom podává, že se jedná o kandidátníu politického hnutí, nikoliv kandidátníu koalice. Dodal, že každá politická strana či hnutí autonomně rozhoduje o tom, zda se chce voleb účastnit jako subjekt samostatný, či jako součást volební koalice. On sám není oprávněn do takového rozhodování jakkoliv zasahovat. Nemůže ani rozhodovat o tom, zda má být podaná kandidátní považována za koaliční, či nikoliv. V souvislosti s tímto názorem citoval nález Ústavního soudu ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. . Tam vyjádřené názory podle něj nejsou překonány, což podpořil odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2017, č. j. -24. Zmínil rovněž nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. , který sice předcházel pozdější změně uzavírací klauzule, avšak Ústavní soud i v tomto nálezu považoval kandidaturu členů jedné politické strany na kandidátníě jiné politické strany za postup právem aprobovaný. Taktéž zmínil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 11. 2012, č. j. -38.

15. Na základě výše uvedeného tedy dospěl účastník řízení 1) k závěru, že argumentace navrhovatelky se neopírá o žádné zákonné ustanovení a nepodporuje ji ani judikatura. Konstatoval, že v návrhu neshledal žádnou námitku v tom směru, že by porušil konkrétní ustanovení volebního zákona nebo jinak nedostál svým povinnostem. Navrhl proto, aby soud podaný návrh zamítl.

16. Účastník řízení 2) ve svém vyjádření k návrhu předně namítal, že tento byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou, když plná moc zástupkyni navrhovatelky nebyla řádně udělena volebním zmocněncem navrhovatelky, nýbrž členy statutárního orgánu navrhovatelky.

17. Dále účastník řízení 2) ve svém vyjádření uvedl, že není skrytou koalicí, jak tvrdí navrhovatelka. Odkázal přitom na skutečnost, že je registrován Ministerstvem vnitra jako samostatný politický subjekt. Nejedná se ani o prázdnou entitu, když má své ustavené orgány, které se pravidelně scházejí a rozhodují, a má již svoji členskou strukturu, díky čemuž podal kandidátky ve všech 14 volebních krajích. Připomněl přitom, že ve všech volebních krajích byly jeho kandidátníy registrovány. Uvedl dále, že kandidatura členů různých politických stran na kandidátních listinách politických stran je již ustálenou volební praxí aplikovanou přinejmenším od roku 2010. Dále se účastník řízení 2) ohradil proti tvrzení, že by snad měl obcházet zákon jakožto skrytá koalice, s tím, že žádný z pojmových znaků koalice nenaplňuje. Zdůraznil dále, že je řádně fungujícím samostatným politickým subjektem, absenci koaliční dohody, jediný zamýšlený poslanecký klub. Závěrem provedl rozbor dostupné judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu týkající se volebních koalic a jejich posuzování, z něhož vyvodil, že nominace zástupců jiných nekandidujících politických subjektů se stala běžnou aprobovanou praxí u množství různých kandidujících subjektů do Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky v posledních nejméně 20 letech. Závěrem účastník řízení 2) poukázal též na praxi v okolních státech, ve kterých lze rovněž nalézt společnou kandidaturu kandidátů, kteří jsou členové více politických stran.

18. Účastník řízení 2) proto předně s ohledem na procesní námitku navrhl, aby soud podaný návrh odmítl, popř. jako nedůvodný zamítl.

IV. Podstatný obsah správního spisu

19. Ze správního spisu se podává, že účastník řízení 2) podal kandidátníu obsahující náležitosti podle ust. 32 odst. 1 zákona o volbách do Parlamentu České republiky. Ke kandidátníě také přiložil vlastnoručně podepsané prohlášení všech kandidátů, že souhlasí se svou kandidaturou, že mu nejsou známy překážky volitelnosti, popřípadě tyto překážky pominou ke dni voleb do Poslanecké sněmovny a že nedal souhlas k tomu, aby byl uveden na jiné kandidátníě pro volby do Poslanecké sněmovny. Ve správním spise je rovněž obsažen i doklad o složení příspěvku na volební náklady.

20. Správní orgán dne 15. 8. 2025 vydal rozhodnutí o registraci Stačilo!, které bylo vyvěšeno na úřední desce správního orgánu téhož dne a téhož dne bylo rovněž doručeno volebnímu zmocněnci účastníka řízení 2). V odůvodnění rozhodnutí o registraci Stačilo! se správní orgán omezil v podstatě pouze na uvedení skutečností, které byly podkladem pro rozhodnutí.

V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

21. Městský soud v Praze na základě podaného návrhu přezkoumal rozhodnutí o registraci Stačilo!. Rozhodoval přitom bez nařízení jednání, neboť podle není třeba jednání nařizovat. Zdejší soud zároveň za této situace a s ohledem na obsah správního spisu, žaloby a vyjádření účastníků nepovažoval nařízení jednání za nezbytné. Při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel zejména z následujících ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) a zákona o volbách do Parlamentu České republiky.

22. Podle ust. soudní ochrany se lze domáhat ve věcech, v nichž správní orgán podle zvláštních zákonů a) odmítl kandidátníu nebo odmítl přihlášku k registraci, b) škrtl kandidáta na kandidátníě, c) registroval kandidátníu nebo přihlášku k registraci.

23. Podle ust. návrhem podle odstavce 1 písm. c) se může politická strana, nezávislý kandidát, sdružení nezávislých kandidátů nebo sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů, které podalo kandidátníu, nebo u voleb do Senátu nezávislý kandidát nebo politická strana, která podala přihlášku k registraci, anebo při volbě prezidenta republiky nejméně dvacet poslanců nebo nejméně deset senátorů, kteří navrhli kandidáta na funkci prezidenta republiky, nebo občan, který navrhl kandidáta na funkci prezidenta republiky, domáhat vydání rozhodnutí o zrušení registrace kandidátníy jiné politické strany, nezávislého kandidáta, sdružení nezávislých kandidátů nebo sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů, nejméně dvaceti poslanců nebo nejméně deseti senátorů, kteří navrhli kandidáta na funkci prezidenta republiky, nebo občana, který navrhl kandidáta na funkci prezidenta republiky, nebo zrušení registrace přihlášky jiného kandidáta. Účastníky jsou navrhovatel, správní orgán, který provedl registraci, a ten, o jehož registraci se jedná.

24. Podle ust. zákona o volbách do Parlamentu České republiky za kandidátníu podanou koalicí se považuje ta, kterou všechny společně kandidující politické strany a politická hnutí jednoznačně na kandidátníě jako koaliční označí, uvedou, kdo je členem koalice, a stanoví její název.

25. Podle ust. zákona o volbách do Parlamentu České republiky každá politická strana, politické hnutí a koalice může podat pro volby do Poslanecké sněmovny v každém volebním kraji pouze 1 kandidátníu; pokud politická strana a politické hnutí podávají samostatně kandidátníu, nemohou již být součástí koalice. Každá politická strana a politické hnutí může být členem pouze 1 koalice. Koalice musí být složena ze stejných politických stran nebo politických hnutí ve všech volebních krajích. Kandidát může být uveden pouze na 1 kandidátníě pro volby do Poslanecké sněmovny.

26. Podle ust. § 49 odst. 1 zákona o volbách do Parlamentu České republiky Český statistický úřad zjistí, a) které politické strany nebo politická hnutí získaly méně než 5 procent z celkového počtu platných hlasů, b) které koalice složené ze 2 politických stran, popřípadě politických hnutí získaly méně než 8 procent z celkového počtu platných hlasů, c) které koalice složené ze 3 a více politických stran, popřípadě politických hnutí získaly méně než 11 procent z celkového počtu platných hlasů.

27. Podle ust. § 49 odst. 2 zákona o volbách do Parlamentu České republiky při dalším zjišťování volebních výsledků a přidělování mandátů se již k politickým stranám, politickým hnutím a koalicím podle odstavce 1 a hlasům pro ně odevzdaným nepřihlíží.

28. Podle ustanovení zákona o volbách do Parlamentu České republiky se proti rozhodnutí o odmítnutí kandidátníy, přihlášky k registraci, škrtnutí kandidáta na kandidátníě a proti provedení registrace kandidátníy nebo přihlášky k registraci může nezávislý kandidát, politická strana, politické hnutí nebo koalice, která podala kandidátníu nebo přihlášku k registraci, a u škrtnutí kandidáta i tento kandidát do 2 dnů od doručení rozhodnutí domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu.

29. Městský soud v Praze předně zkoumal aktivní procesní legitimaci navrhovatelky v řízení o návrhu podle ust. a odst. 4 Z odstavce 4 citovaného ustanovení vyplývá, že návrhem podle odstavce 1 písm. c) se může politická strana, nezávislý kandidát, sdružení nezávislých kandidátů nebo sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů, které podalo kandidátníu, domáhat vydání rozhodnutí o zrušení registrace kandidátníy jiné politické strany, nezávislého kandidáta, sdružení nezávislých kandidátů nebo sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů, nebo zrušení registrace přihlášky jiného kandidáta. Navrhovatelka je politickou stranou, která podala návrh na registraci kandidátníy ve volebním kraji Hlavní město Praha, pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 3. a 4. října 2025, dne 24. 7. 2025. Tomuto návrhu bylo rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 15. 8. 2025, č. j. MHMP 840376/2025, vyhověno a kandidátní navrhovatelky byla podle ust. 33 odst. 3 písm. a) zákona o volbách do Parlamentu České republiky registrována. Navrhovatelka tedy byla procesně legitimována k podání návrhu na zrušení rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o registraci kandidátníy účastníka řízení 2) ve volebním kraji Hlavní město Praha, pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 3. a 4. října 2025, neboť je politickou stranou, která podala kandidátníu a domáhá se zrušení registrace kandidátníy jiné politické strany, resp. politického hnutí.

30. Návrh byl podán zmocněnou zástupkyní navrhovatelky na základě plné moci ze dne 15. 8. 2025, ze které je zřejmé, že tato byla podepsána Adamem Hankou, spolupředsedou Volt Česko a Adamem Hruškou, místopředsedou Volt Česko. Za navrhovatele je podle Rejstříku politických stran a politických hnutí oprávněno ode dne 25. 6. 2025 jednat Předsednictvo, za které jednají oba spolupředsedové nebo jeden ze spolupředsedů a místopředseda strany společně, případně jiný jimi pověřený člen předsednictva. Adam Hanka je spolupředsedou navrhovatelky od 14. 7. 2022 a Adam Hruška je místopředsedou od 1. 9. 2024. Za navrhovatelku tedy jednal statutární orgán v řádném složení. Již z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 9. 2010, č. j. -41 vyplývá, že: „Návrh na přezkum rozhodnutí o registraci volební strany ( ) může tedy jménem politického subjektu učinit statutární orgán takového subjektu (popř. nezávislý kandidát), osoba zmocněná statutárním orgánem politického subjektu či volební zmocněnec, nikoli však osoba pověřená k tomu volebním zmocněncem.“ Že lze tento závěr krajského soudu považovat za správný v části týkající se politických stran a politických hnutí vyplývá a contrario z nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2019 : „…u těch volebních stran, které nejsou právnickými osobami (těmi jsou politické strany či politická hnutí) či nezávislým kandidátem, bude nezbytné, aby v řízení jednaly skrze zmocněnce …“, v případě politických stran a hnutí tedy lze mít za to, že tyto mohou jednat prostřednictvím svého statutárního orgánu. Nadto navrhovatelka sama doplnila do spisu ještě i plnou moc udělenou její zástupkyni volebním zmocněncem. Není tak pravdou, že by návrh byl podán osobou k tomu neoprávněnou, jak namítal ve svém vyjádření účastník řízení 2).

31. Návrh byl u zdejšího soud podán dne 19. 8. 2025, tedy v řádné lhůtě dle ust. § 86 zákona o volbách do Parlamentu České republiky, neboť správní orgán vydal rozhodnutí o registraci Stačilo! dne 15. 8. 2025 a dle ust. § 33 odst. 4 zákona o volbách do Parlamentu České republiky se za doručené rozhodnutí považuje třetím dnem ode dne vyvěšení, tedy dnem 18. 8. 2025.

32. Návrh byl podán včas a oprávněnou osobou, proto soud přistoupil k věcnému posouzení důvodnosti návrhu na zrušení registrace kandidátníy účastníka řízení 2) ve volebním kraji Hlavní město Praha, pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 3. a 4. října 2025.

33. Soud úvodem svého věcného posouzení připomíná, že Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 9. 12. 2004 č. j. -31 konstatoval, že „ve věcech registrace je soudní ochrana primárně zaměřena na případy rozhodnutí o odmítnutí přihlášky k registraci, které by mohlo být nezákonnou překážkou svobodné soutěže politických stran, resp. politické plurality. Je-li kandidát registrován, pak je již na svobodné úvaze voličů, zda jej zvolí či nikoliv. Tato koncepce plně odpovídá teoretické konstrukci pasivního volebního práva, které je založeno na individuálním přístupu a jehož cílem je umožnit svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti ve smyslu článku 22d.“

34. Městský soud rovněž upozorňuje na setrvalou judikaturu soudů rozhodujících ve správním soudnictví, která se vytvořila ve vztahu k registraci kandidátních listin pro obecní volby. Krajský soud v Brně v usnesení ze dne 14. 9. 2006, č. j. -43, vyslovil, že „[r]egistrační úřad v procesu projednání a registrace kandidátních listin podle , o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, rozhoduje bez možnosti diskrece a musí registrovat kandidátníu, jsou-li splněny zákonné podmínky ( nebo cit. zákona). Soud v řízení podle a odst. 4 vychází pouze ze skutkových zjištěních vztahujících se k náležitostem kandidátníy.“ V usnesení ze dne 10. 9. 2010, č. j. -18, publ. pod č. 2171/2011 Sb. NSS, Krajský soud v Brně doplnil, že „[r]egistrační úřad je oprávněn odmítnout kandidátníu sdružení nezávislých kandidátů toliko v případě nesplnění zákonných náležitostí kandidátníy, resp. v případě, že kandidátní nebyla podána v souladu se zákonem stanovenou procedurou ( až , o volbách do zastupitelstev obcí). V opačném případě je povinen registraci kandidátníy provést.“ Podobně též Krajský soud v Ústí nad Labem v usnesení ze dne 10. 9. 2014, č. j. -30 shledal, že „[r]ole registračního úřadu v procesu registrace kandidátních listin volebních stran sdružení nezávislých kandidátů ve volbách do obecních zastupitelstev je významně limitována kogentní právní úpravou, která restriktivně omezuje možnosti postupu registračního úřadu. Podle citovaného ustanovení zákona o volbách do zastupitelstev obcí (nenastane-li situace předpokládaná v téhož zákona) registrační úřad může po přezkoumání kandidátních listin toliko provést registraci kandidátníy splňující zákonné náležitosti, nebo odmítnout kandidátníu (pouze však v případě, že ta není podána v souladu se zákonem nebo neobsahuje zákonné náležitosti, popř. v případě, že politická strana nebo politické hnutí je součástí více volebních stran pro volby do téhož zastupitelstva obce). Zákon o volbách explicitně nestanoví, že by mezi označené důvody pro odmítnutí kandidátníy volební strany sdružení nezávislých kandidátů patřila i podobnost názvu s jinou volební stranou. Jinými slovy, registrační úřad může odmítnout registraci kandidátníy sdružení nezávislých kandidátů pouze za zákonem stanovených důvodů, mezi které patří nesplnění zákonných náležitostí kandidátníy, resp. její nepodání v souladu se zákonem stanovenou procedurou. Ze shora citovaného ustanovení zákona o volbách tedy vyplývá, že registrační úřad musí bez možnosti jakékoli diskrece registrovat kandidátníy, jsou-li jinak splněny zákonné podmínky.“ K totožnému závěru pak dospěl Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém usnesení ze dne 31. 8. 2020 č. j. , kde v právní větě uvedl: „V řízení podle a odst. 4 je soud oprávněn posuzovat pouze to, zda byla kandidátní podána v souladu se zákonem a zda obsahuje všechny zákonem vyžadované náležitosti. Jiné skutečnosti ani volební orgán, ani soud zkoumat nemohou.“ Zdejší soud má za to, že závěry vyslovené krajskými soudy v řízení ve věcech registrace kandidátních listin pro obecní volby jsou plně aplikovatelné na řízení ve věcech registrace kandidátních listin ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

35. Zdejší soud tedy shrnuje, že ustálená judikatura je jednotná v právním názoru, podle něhož je registrační úřad oprávněn odmítnout registraci kandidátníy pouze tehdy, pokud daná kandidátní nesplňuje zákonné náležitosti, případně pokud nebyla podána v souladu se zákonem. Pokud registrační úřad takovéto pochybení neshledá, tak již nemá prostor ke správnímu uvážení a je povinen kandidátníu zaregistrovat. Totožné limity přezkumu se vztahují nejen na registrační úřad při rozhodování o registraci, ale také na soud v řízení o ochraně ve věcech registrace podle Soud zjevně nemůže při rozhodování o návrhu na zrušení registrace kandidátníy posuzovat jiná kritéria, než která zkoumá registrační úřad. Je tak na místě uzavřít, že v řízení podle a odst. 4 je tedy soud oprávněn posuzovat výhradně to, zda byla kandidátní podána v souladu se zákonem (zejména s zákona o volbách do Parlamentu České republiky) a zda obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti (tj. požadavky dle zákona o volbách do Parlamentu České republiky). Jiné skutečnosti nemohou být předmětem přezkumu ani ze strany volebního orgánu, ani ze strany soudu.

36. Navrhovatelka v návrhu poukazovala na skutečnost, že na kandidátníě účastníka řízení 2) ve volebním kraji Hlavní město Praha, pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, nejsou uvedeni jen kandidáti, kteří jsou jeho členy či nestraníci kandidující za něj. Měla za to, že spojení politických stran s účastníkem řízení 2) a jejich společná kandidatura na jedné kandidátníě je koalicí, na kterou se dle ust. zákona o volbách do Parlamentu České republiky vztahují vyšší procentuální nároky v potřebném počtu získaných hlasů k postupu do prvního skrutinia. Kandidátní je však registrována jako kandidátní samotného účastníka řízení 2), a nikoliv koalice. Z dané skutečnosti navrhovatelka napříč návrhem dovozovala, že se jedná o „skrytou koalici“, kterou účastník řízení 2) společně s dalšími politickými stranami obchází zákon.

37. Soud se seznámil s kandidátníu účastníka řízení 2), která je součástí spisového materiálu. Zjistil z ní, že na dané kandidátníě je vedeno 34 kandidátů, přičemž pouze 4 z těchto kandidátů jsou členy účastníka řízení 2), 3 kandidáti jsou bez politické příslušnosti a zbývajících 27 kandidátů je členy jiných politických stran.

38. Ustanovení zákona o volbách do Parlamentu České republiky definici koalice, resp. koaliční kandidátníy, nejprve neobsahovalo. K tomu Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. , konstatoval: „Je zřejmé, že zákonodárce neměl v úmyslu do vytváření koalic (veřejnoprávně) zasahovat. Pokud by takové otázky ovlivňovat chtěl, musel by volební koalici přesně definovat a také reglementovat mechanismus přezkoumávání (zřejmě soudního), zda politický subjekt je stranou či koalicí. […] Při nedostatku právní regulace vytváření koalicí tedy může být relevantní jedině to, jakým způsobem subjekt své kandidátníy zaregistroval.“

39. Uvedené ustanovení pak bylo novelizováno , kterým se mění , o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění a nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 243/1999 Sb., , , ve znění pozdějších předpisů, a , o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákonodárce prostřednictvím definice koaliční kandidátníy výslovně stanovil, že za koalici se považuje uskupení politických stran či hnutí společně kandidující ve volbách, které jednoznačně označí kandidátníu jako koaliční, uvede členy koalice a stanoví její název. Z důvodové zprávy k danému předpisu vyplynulo, že zákonodárce shledal potřebu jednoznačně přímo v zákoně vymezit, co se rozumí pojmem „koalice“. Danou novelou tak byly stanoveny pouze formální podmínky pro posuzování toho, co je nutné považovat za koalici politických stran a hnutí, resp. kandidátníu podanou koalicí, přičemž materiální podmínka pro identifikaci koalice v zákonné úpravě absentuje. Právní úprava definice kandidátníy podané koalicí přitom nedoznala od této novelizace žádných změn. Je proto možné se domnívat, že zákonodárce považoval toto formální vymezení za dostatečné.

40. K výkladu ust. § 31 zákona o volbách do Parlamentu České republiky (již v novelizovaném znění) se v minulosti vyjádřil i Nejvyšší správní soud, který ve svém usnesení ze dne 14. 11. 2017, č. j. -24, konstatoval: „Zákonná úprava v zákona o volbách do Parlamentu, která vymezuje to, co se považuje za kandidátníu podanou koalicí, takovému požadavku vyhovuje. Rozhodné je, zda společně kandidující politické strany či hnutí jednoznačně označí kandidátníu jako koaliční, uvedou, kdo je členem koalice, a stanoví její název. Nejvyšší správní soud zastává stanovisko, že v případě pojmu „kandidátní podaná koalicí“ není důvodu se odchylovat od doslovného jazykového výkladu, který by měl být pravidlem při interpretaci právní normy.“

41. Nejvyšší správní soud pak ve svém výše uvedeném usnesení zcela jasně uzavřel, že uvedení členů jiných politických stran či hnutí na kandidátníě jiné politické strany či hnutí nečiní z takové kandidátníy koaliční kandidátníu, pokud nejsou splněny požadavky uvedené v ustanovení zákona o volbách do Parlamentu České republiky. Z toho vyplývá, že kandidátníu samostatně kandidující strany, na níž jsou uvedeni i členové jiných politických stran či hnutí, nelze bez dalšího považovat za koaliční kandidátníu ve smyslu ust. zákona o volbách do Parlamentu České republiky (viz body 25 a 26 výše zmíněného usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2017, č. j. -24, srov. také např. body 8 a 9 usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2017, č. j. -24).

42. Je sice pravdou, jak tvrdí navrhovatelka, že Nejvyšší správní soud dovodil, že vytvoření koalice vychází z dohody na úrovni stran či hnutí (nikoliv pouze z dohody s jejich členem). Nicméně k tomu Nejvyšší správní soud dodává, že taková dohoda se musí odrazit v podání kandidátníy označené jako koaliční ze strany společně kandidujících stran či hnutí. Nelze se tak ztotožnit s tím, že pro posouzení kandidátníy jako koaliční postačí toliko dohoda na úrovni politických stran či hnutí bez ohledu na označení kandidátníy. Uvedené ustanovení zákona o volbách do Parlamentu České republiky totiž zjevně stanovuje pro registraci koaliční kandidátníy pouze formální podmínky, a to ty, že bude kandidátní označena jako koaliční, bude uvedeno, kdo je členem koalice, a bude stanoven její název. Zákonodárce naopak nepřistoupil k definici koalice materiálními znaky, jak již bylo rozebráno výše.

43. Lze proto shrnout, že neomezuje politické strany a hnutí v tom, koho uvedou na kandidátníě – mohou na ni zařadit jak své členy, tak osoby bez stranické příslušnosti, případně i členy jiných politických stran [srov. také ustanovení zákona o volbách do Parlamentu České republiky]. Za koaliční kandidátníu ve smyslu zákona o volbách do Parlamentu České republiky pak lze považovat pouze tu, která splní požadavky daného ustanovení, kterými jsou jednoznačné označení kandidátníy za koaliční ze strany společně kandidujících stran či hnutí, uvedení členů koalice a názvu koalice. Tento závěr konvenuje se závěry, ke kterým dospěly Nejvyšší správní soud ve svém usnesení ze dne 14. 11. 2017, č. j. -24, i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. .

44. Soud tak na tomto místě připomíná, že na registrované kandidátníě účastníka řízení 2) jsou uvedeni pouze 4 jeho členové, 3 kandidáti bez politické příslušnosti, a 27 kandidátů s odlišnou politickou příslušností. Přesto optikou výše citované judikatury nelze takovou kandidátníu považovat za koaliční ve smyslu ust. zákona o volbách do Parlamentu České republiky, jakkoli věcně může vykazovat některé její znaky. Současné znění zákona o volbách do Parlamentu České republiky totiž neposkytuje dostatečný podklad pro to, aby byly kandidátníy politických stran a hnutí, na kterých jsou zapsáni i členové jiných politických stran a hnutí, považovány za koaliční kandidátníy, pokud tak nejsou v souladu s ustanovením zákona o volbách do Parlamentu České republiky označeny. Není přitom důvod nevztáhnout tyto závěry i na případy, že členů jiných politických stran a hnutí je na kandidátníě uvedena značná většina a k dohodě došlo na úrovni samotných politických stran a hnutí. Je eventuálně na zákonodárci, aby pravidla pro registraci kandidátních listin změnil, pokud by chtěl uvádění členů jiných politických stran a hnutí na kandidátních listinách nepodaných koalicemi omezit či jinak regulovat.

45. Podle zdejšího soudu tak v posuzovaném případě byl účastník řízení 1) jako registrující orgán oprávněn zkoumat, zda se jedná o kandidátníu podanou politickou stranou nebo hnutím či koalicí. Jediným kritériem přitom bylo, zda byla kandidátní jako koaliční označena. Z předloženého správního spisu vyplynulo, že tomu tak v dané věci nebylo, proto je nutné na kandidátníu účastníka řízení 2) hledět jako na podanou politickým hnutím a nikoliv koalicí, jak tvrdila navrhovatelka. Účastník řízení 1) pak shora naznačený postup zcela respektoval a kandidátníu účastníka řízení 2) ve volebním kraji Hlavní město Praha, pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 3. a 4. října 2025, registroval jako kandidátníu politického hnutí, nikoliv jako kandidátníu podanou koalicí.

46. Pro úplnost zdejší soud dodává, že nepovažoval za nutné provádět dokazování navrhovatelkou předloženými dokumenty, neboť by to bylo nadbytečné. Dokazování by totiž směřovalo k prokázání, zda je účastník řízení 2) nepřiznanou koalicí, což nebylo v posuzované věci nikterak podstatné, jak se podává z výše uvedeného. Relevantní bylo toliko posouzení formálních podmínek ustanovení zákona o volbách do Parlamentu České republiky, nikoliv případná faktická povaha kandidátníy účastníka řízení 2).

VI. Závěr a náklady řízení

47. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že argumentaci navrhovatelky neposoudil jako důvodnou a neshledal ani žádné jiné pochybení účastníka řízení 1) v registračním procesu, ke kterému by měl přihlížet z úřední povinnosti. Účastník řízení 1) tedy postupoval správně, když rozhodl o registraci kandidátníy účastníka řízení 2). Návrh navrhovatelky na zrušení této kandidátníy tak soud jako nedůvodný zamítl.

48. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 93 odst. 4 s. ř. s, podle kterého v řízení ve věcech volebních nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná ( ).

Usnesení nabývá právní moci dnem jeho vyvěšení na úřední desce soudu ( ).

Praha 29. srpna 2025

JUDr. Marcela Rousková

předsedkyně senátu