Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

57 A 43/2025 - 57

sídlem Jankovcova 1535/2a, 170 00 Praha 7

zastoupený advokátem JUDr. Miroslavem Pindešem, Ph.D.

sídlem Zámecká 550, 685 01 Bučovice

a dalších účastníků:

1) Krajský úřad Plzeňského kraje

sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň

2) Svoboda a přímá demokracie (SPD)

sídlem Rytířská 410/6, 110 00 Praha 1

zastoupený advokátem JUDr. Adamem Batunou

sídlem Václavské náměstí 846/1, 110 00 Praha 1

o návrhu navrhovatele na zrušení registrace kandidátníy účastníka 2) pro volby v Plzeňském kraji do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 3. a 4. října 2025,

takto:

I. Návrh se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Navrhovatel podal soudu návrh, jímž se podle , odst. 4 a , o volbách do Parlamentu České republiky (dále jen „“), domáhal vydání rozhodnutí soudu o zrušení registrace kandidátníy účastníka 2) pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 3. a 4. října 2025 rozhodnutím účastníka 1) ze dne 15. 8. 2025, č. j. PK-VVŽÚ/8198/25 (dále jen „Rozhodnutí o registraci“).

2. stanoví, že proti provedení registrace kandidátníy se může nezávislý kandidát, politická strana, politické hnutí nebo koalice, která podala kandidátníu nebo přihlášku k registraci, do 2 dnů od doručení rozhodnutí domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu.

3. Podle se lze soudní ochrany domáhat ve věcech, v nichž správní orgán podle zvláštního zákona registroval kandidátníu.

4. Podle se může tímto návrhem politická strana, nezávislý kandidát, sdružení nezávislých kandidátů nebo sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů, které podalo kandidátníu, domáhat vydání rozhodnutí o zrušení registrace kandidátníy jiné politické strany, nezávislého kandidáta, sdružení nezávislých kandidátů nebo sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů. Účastníky jsou navrhovatel, správní orgán, který provedl registraci, a ten, o jehož registraci se jedná.

5. Navrhovatel byl aktivně legitimován k podání návrhu, neboť jeho kandidátníu registroval účastník 1) rozhodnutím ze dne 15. 8. 2025, č. j. PK-VVŽÚ/8204/25.

6. Podmínky přípustnosti návrhu stanovené v byly též splněny, neboť návrh byl podán u zdejšího soudu, který je věcně i místně příslušný k rozhodnutí podle

7. Návrh byl i včasný. Napadené Rozhodnutí o registraci bylo navrhovateli doručeno dne 18. 8. 2025, jelikož bylo vyvěšeno na úřední desce účastníka 1) dne 15. 8. 2025 ( ). Dvoudenní lhůta k podání návrhu tedy uplynula dne 20. 8. 2025 v 16.00 hodin ( ve spojení s , 3 ). Navrhovatel podal návrh před uplynutím této lhůty dne 20. 8. 2025 v 14.29 hodin.

II.

Odůvodnění návrhu

8. Návrh byl odůvodněn tím, že Rozhodnutí o registraci je nezákonné pro rozpor s , neboť kandidátní účastníka 2) byla formálně podána a registrována jako kandidátní politického hnutí SPD s osobnostmi z jiných politických stran (Trikolora, Svobodní a PRO), avšak faktická povaha kandidatury odpovídá společné kandidatuře volební koalice ve smyslu složené ze čtyř politických subjektů (SPD, Trikolora, Svobodní a PRO) vystupující v předvolební kampani pod společným názvem a vizuální identitou „Spojeni. Pro vás!“, kdy spojení těchto politických subjektů do voleb je jejich hlavním předvolebním marketingem. Navrhovatel poukázal na to, že pokud by uvedené čtyři subjekty kandidovaly jako volební koalice, musely by pro vstup do Poslanecké sněmovny překročit 11% uzavírací klauzuli dle . Účastník 2) však formálně podal kandidátníu jako jediné politické hnutí SPD, čímž si nárokoval pouze 5% hranici pro vstup do Poslanecké sněmovny a tímto postupem oklamal voliče, neboť ve veřejné komunikaci a kampani se prezentoval jako koalice „Spojeni. Pro vás!“ složené z SPD, Trikolory, Svobodných a PRO. Tato manipulace umožnila čtyřem politickým subjektům získat neoprávněně důvěru voličů, že jim k úspěchu ve volbách postačí překonání 5% hranice, a poškodila tím navrhovatele i ostatní volební subjekty. Volební koalice „Spojeni. Pro vás!“ obešla , jednala v rozporu s LZPS, její veřejná prezentace při současné registraci kandidátníy výlučně pod názvem „Svoboda a přímá demokracie (SPD)“ je způsobilá uvést voliče v omyl a popřít účel volební legislativy, která má zamezit zneužití spojených kandidatur k obcházení přísnějších kvór pro koalice. Registrace kandidátníy účastníka 2) je podle navrhovatele v rozporu s a , f), h) , neboť subjekty SPD, Trikolóra, Svobodní a PRO kandidují fakticky společně, a měly tudíž podat kandidátníu v režimu koalice podle . Navrhovatel dále tvrdil, že koalice „Spojeni. Pro vás!“ opakovaně a vědomě užívala a užívá ve své předvolební kampani název navrhovatele „Česká republika na 1. místě!“, což je způsobilé vyvolat u voličů mylný dojem, že je navrhovatel součástí této koalice. Tento způsob vedení kampaně podle navrhovatele hrubě narušuje rovné podmínky soutěže politických subjektů, přímo poškozuje dobrou pověst navrhovatele a jeho možnost ucházet se o hlasy voličů nezávisle na jiných politických subjektech.

III.

Vyjádření dalších účastníků k návrhu

9. Účastník 1) s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. , a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 11. 2012, č. j. -38, č. 2817/2013 Sb. NSS, uvedl, že při rozhodování o registraci kandidátníy účastníka 2) postupoval v souladu s až . Z dikce zákona vyplývá, že koaliční kandidátní musí být jako taková označena, a k takovému označení jsou příslušné toliko kandidující politické strany a politická hnutí, tedy nikoli registrační úřad. Krajský úřad není oprávněn přezkoumávat, zda se jedná či nejedná o koaliční kandidátníu, pokud jako taková není označena a nesplňuje další předepsané atributy . Kandidátní obsahovala kandidáty, kteří jsou členy účastníka 2) a tři kandidáty bez politické příslušnosti. V Plzeňském kraji tudíž nemůže být pochyb o tom, že kandidátní byla podaná samostatným politickým subjektem. V rozporu s žádným ustanovením by ani nebylo, kdyby na kandidátníě byli i členové jiné politické strany, politického hnutí nebo jejich koalice. Účastník 1) navrhl, aby soud návrh zamítl.

10. Účastník 2) se k návrhu vyjádřil následovně. Návrh je nedůvodný, protože součástí kandidátníy nejsou členové jiné politické strany či politického hnutí než účastníka 2). Koalice jakožto procesní uskupení více registrovaných stran/hnutí vzniká a definuje se na kandidátníě pro účely společné kandidatury pouze z rozhodnutí kandidujících subjektů dle . Kandidátní účastníka 2) neměla žádné závady, a proto byla správně účastníkem 1) registrována. Tzv. nepřiznaná koalice (v důsledku dohody uzavřené na úrovni nejvyšších orgánů zúčastněných politických stran a hnutí na kandidátníě jednoho subjektu figurují i členové jiných politických stran) není automaticky koalicí ve smyslu volebního práva. Koaliční povaha se odvíjí výlučně od výslovného označení podle . Jakékoli politické či programové spolupráce, dohody či podpora mezi subjekty, pokud nepřekročí rámec zákonných ustanovení, nemohou být důvodem k odmítnutí registrace kandidátníy. K neoprávněnému užití názvu navrhovatele účastník 2) uvedl, že zatímco navrhovatel byl registrován dne 1. 11. 2023, účastník 2) pravidelně veřejně užívá slogan „Česká republika na 1. místě!“ od roku 2019, jak je zřejmé například z četných příspěvků jeho předsedy na sociální síti Facebook. Jedná se přitom o slogan natolik zaužívaný a popisný, že je vyloučené, aby si voliči automaticky spojili užívání tohoto sloganu v politické kampani účastníkem 2) s navrhovatelem a aby názvu navrhovatele byla přiznána soudní ochrana. Účastník 2) neporušil ani neexistující , správně snad tohoto zákona, jelikož názvy účastníka 2) a navrhovatele jsou jednoznačně odlišné a nezaměnitelné. a násl. o regulaci nekalé soutěže nejsou na nyní projednávaný případ aplikovatelná. Účastník 2) odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 28. 5. 1996 sp. zn. , a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2017, č. j. -24, podle nichž nelze právně překvalifikovat kandidátníu na koaliční jen proto, že ji jiná strana podporuje nebo na ní figurují členové jiných stran, kdy zákon neupravuje veřejnoprávní vznik koalice mimo výslovné označení na kandidátníě a žádný orgán není oprávněn prohlásit kandidaturu za koaliční proti tomuto vymezení. Účastník 2) navrhl, aby soud návrh zamítl.

IV.

Posouzení věci soudem

11. Návrh je nedůvodný.

Relevantní právní úprava

12. S ohledem na tvrzení navrhovatele soud považuje za potřebné úvodem svého posouzení zmínit relevantní právní úpravu, ze které bylo třeba vyjít.

13. Podle kandidátníy pro volby do Poslanecké sněmovny mohou podávat registrované politické strany a politická hnutí, jejichž činnost nebyla pozastavena, a jejich koalice; za kandidátníu podanou koalicí se považuje ta, kterou všechny společně kandidující politické strany a politická hnutí jednoznačně na kandidátníě jako koaliční označí, uvedou, kdo je členem koalice, a stanoví její název.

14. Podle každá politická strana, politické hnutí a koalice může podat pro volby do Poslanecké sněmovny v každém volebním kraji pouze 1 kandidátníu; pokud politická strana a politické hnutí podávají samostatně kandidátníu, nemohou již být součástí koalice. Každá politická strana a politické hnutí může být členem pouze 1 koalice. Koalice musí být složena ze stejných politických stran nebo politických hnutí ve všech volebních krajích. Kandidát může být uveden pouze na 1 kandidátníě pro volby do Poslanecké sněmovny.

15. Politická strana, politické hnutí a koalice musí při podání kandidátníy splnit nejen podmínky stanovené v a 2 , ale i další formální náležitosti a podmínky, jejichž výčet je obsažen v . Jedná se o následující údaje a) název volebního kraje, b) název politické strany, politického hnutí nebo koalice a její složení, c) jména a příjmení kandidátů, pohlaví, věk ke druhému dni voleb, jejich povolání, obec, kde jsou přihlášeni k trvalému pobytu, název politické strany nebo politického hnutí, jehož jsou členy, nebo údaj, že kandidát není členem žádné politické strany nebo politického hnutí, d) pořadí kandidáta na kandidátníě, vyjádřené pomocí arabského čísla, e) jméno a příjmení zmocněnce politické strany, politického hnutí nebo koalice s uvedením místa, kde je přihlášen k trvalému pobytu; politická strana, politické hnutí a koalice má právo navrhnout náhradníka zmocněnce a uvede jeho jméno a příjmení a místo, kde je přihlášen k trvalému pobytu, f) jde-li o koalici, název polické strany nebo politického hnutí, které kandidáta navrhlo, g) podpis zmocněnce politické strany, politického hnutí nebo koalice, h) jméno a příjmení, označení funkce a podpis osoby oprávněné jednat jménem politické strany nebo politického hnutí; v případě koalice jména a příjmení, označení funkcí a podpisy všech osob oprávněných jednat jménem všech politických stran a politických hnutí, které ji tvoří. Ke kandidátníě musí být přiloženo vlastnoručně podepsané prohlášení kandidáta a potvrzení o složení příspěvku na volební náklady ( a ). Počet kandidátů na kandidátníě nesmí překročit maximální hranici ( ).

16. Dále je třeba zmínit upravující postup politických stran, politických hnutí a koalic do prvního skrutinia. Podle odst. 1 Český statistický úřad zjistí, a) které politické strany nebo politická hnutí získaly méně než 5 procent z celkového počtu platných hlasů, b) které koalice složené ze 2 politických stran, popřípadě politických hnutí získaly méně než 8 procent z celkového počtu platných hlasů, c) které koalice složené ze 3 a více politických stran, popřípadě politických hnutí získaly méně než 11 procent z celkového počtu platných hlasů. Podle odst. 2 při dalším zjišťování volebních výsledků a přidělování mandátů se již k politickým stranám, politickým hnutím a koalicím podle odstavce 1 a hlasům pro ně odevzdaným nepřihlíží. Odstavce 3 až 5 citovaného ustanovení upravují případné snižování stanovené procentní hranice pro případ, že by do skrutinia postupem podle odstavce 1 a 2 nepostoupily alespoň dva volební subjekty.

17. V je upraven postup rozdělení mandátů v prvém skrutiniu (v rámci volebních krajů) a upravuje postup v rámci druhého skrutinia, kde se rozdělují „zbylé“ mandáty nerozdělené v prvém skrutiniu.

Skutkový stav

18. Ze správního spisu, jímž se dokazování neprovádí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. -117, č. 2383/2011 Sb. NSS), soud zjistil, že dne 22. 7. 2025 byla účastníkovi 1) pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 3. a 4. října 2025 podána kandidátní účastníka 2) s 20 kandidáty. Z těchto 20 kandidátů je 17 členem účastníka 2) a 3 jsou bez politické příslušnosti.

Právní posouzení

19. Soud musel mít v prvé řadě na paměti charakter soudního řízení, v němž o předmětném návrhu rozhodoval. Navrhovatel se svým návrhem podle a odst. 4 ve spojení s domáhal zrušení rozhodnutí krajského úřadu o registraci kandidátníy jiného politického hnutí. V tomto typu řízení je úkolem soudu přezkoumat rozhodnutí krajského úřadu o registraci kandidátníy.

20. Podle stávající právní úpravy krajský úřad pro volby do Poslanecké sněmovny projednává a registruje kandidátníy, příp. vyzývá k odstranění závad kandidátníy, a následně vydá rozhodnutí o registraci kandidátníy, o odmítnutí kandidátníy nebo o škrtnutí kandidáta na kandidátníě [, odst. 2 písm. b) a d), až 3 ]. Úkolem krajského úřadu je přezkoumat soulad kandidátníy s , její náležitosti podle a správnost údajů v ní obsažených ( ). Činí tak v krátkém časovém úseku. Krajský úřad má, je-li mu kandidátní podána poslední den zákonné lhůty, na přezkoumání podané kandidátníy včetně případné písemné výzvy k odstranění jejích závad a vydání rozhodnutí o registraci kandidátníy, o odmítnutí kandidátníy nebo o škrtnutí kandidáta na kandidátníě celkem 18 dnů ( věta první a až 3 ).

21. Podle (zvýraznění podtržením provedl krajský soud) krajský úřad […] rozhodne a) o registraci bezvadné kandidátníy, b) o odmítnutí kandidátníy, jestliže není podána v souladu s nebo kandidátní neobsahuje náležitosti podle a nápravy nelze dosáhnout postupem podle odstavců 1 a 2 [tj. nejsou-li ve stanovené lhůtě zjištěné závady odstraněny ani na základě písemné výzvy – pozn. soudu].

22. Na činnost krajského úřadu, coby registračního orgánu, se v souladu s nevztahuje . Nicméně základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v až 8 se i na toto registrační řízení užijí ( ).

23. Z popsané právní úpravy vyplývá, že registrační orgán v rámci řízení o registraci kandidátních listin může zkoumat jen omezený okruh skutečností v rozsahu vymezeném v 33 odst. 1 , přičemž tak činí ve velmi omezeném časovém rámci a je limitován i v procesních postupech a nástrojích, které má dle zákona k dispozici. Registrační orgán nevede dokazování, neboť takový postup nepředpokládá a se, s výjimkou základních zásad, neuplatní. explicitně předpokládá využití údajů ze základního registru obyvatel a systému obyvatel (srov. až 9 ). Registrační orgán je tak prakticky omezen na zmíněné registry a evidence a dále na skutečnosti jemu známé z úřední činnosti.

24. Nutno doplnit, že registrační řízení není specifikem toliko voleb do Parlamentu, ale je součástí i dalších volebních předpisů upravujících evropské, prezidentské, krajské i obecní volby. Z tohoto důvodu lze obecné judikaturní závěry vztahující se k povaze registračního řízení pro jeden druh voleb aplikovat i na registrační řízení v jiných volbách.

25. V nyní projednávané věci účastník 1) rozhodl o registraci kandidátníy účastníka 2), jako kandidátníy podané politickým hnutím. Jak vyplývá z odůvodnění Rozhodnutí o registraci, účastník 1) předmětnou kandidátníu přezkoumal a shledal ji bez vad, proto provedl její registraci.

26. Navrhovatel namítal, že registrace kandidátníy účastníka 2) je v rozporu s a , f), h) a že dochází k obcházení uzavírací klauzule , neboť formálně byla kandidátní podána jako kandidátní jednoho politického hnutí, ovšem fakticky se jedná o kandidaturu volební koalice čtyř politických subjektů.

27. Zjednodušeně řešeno, navrhovatel namítal, že pochybení registračního orgánu spočívá v tom, že kandidátníu účastníka 2) zaregistroval jako kandidátníu podanou politickým hnutím, ačkoli se ve skutečnosti jedná o kandidátníu podanou volební koalicí čtyř politických stran, resp. politických hnutí. Jinými slovy, navrhovatel zpochybnil pravdivost jednoho z povinných údajů na kandidátníě, tedy že kandidátníu podalo jedno politické hnutí, neboť ve skutečnosti kandidátníu fakticky podala tzv. nepřiznaná volební koalice čtyř politických subjektů.

28. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda „nepřiznaná“ volební koalice vůbec může být závadou kandidátníy, kterou by byl krajský úřad povinen se zabývat a vyzvat k jejímu odstranění ( ), příp. zda by při neodstranění takové závady byl povinen kandidátníu odmítnout zaregistrovat.

29. Kromě již zmíněné úpravy obsažené v část věty za středníkem , tento ani jiný zákon definici koalice neobsahuje. Zmíněné zákonné ustanovení totiž obsahuje právní fikci „kandidátníy podané koalicí“, nikoli definici či definiční znaky koalice jako takové. Byť se v důvodové zprávě k novele provedené (sněmovní tisk č. 585/0, volební období 1998-2002) uvádí, že cílem změny v , věta za středníkem, bylo jednoznačně přímo v zákoně vymezit, co se rozumí pojmem „koalice“, tak tento záměr nebyl naplněn. Z hlediska definičních znaků koalice lze z citovaného ustanovení dovodit pouze to, že koalici mohou tvořit výhradně politické strany a politická hnutí.

30. V odborné literatuře je pojem předvolební koalice politologicky definován tak, že „pro její identifikaci je potřeba jednak uplatnit individualistický přístup (tj. zaměřit se na jednotlivé kandidáty a jejich stranickou příslušnost) a jednak kumulativně splnit dvě podmínky, a to podmínku materiální (tj. na koaliční kandidátníě se objevují kandidáti z více než jedné politické strany) a podmínku formální (tj. kandidátní se za koaliční explicitně a transparentně prohlásí)“ [In: Vartazaryan, G., Horák, F. „Stačilo!“ obcházení právní úpravy předvolebních koalic. Analýza současné definice koaličních kandidátních listin pro volby do Poslanecké sněmovny a návrhy de lege ferenda. Ústav státu a práva AV ČR. Právník 6/2025, s. 507-523; dostupné v systému ASPI]. Zmínění autoři rovněž upozorňují, že český zákonodárce „důsledně nepřijal individualistickou perspektivu, a navíc zcela rezignoval na materiální podmínku pro identifikaci předvolební koalice“. Současně ale tito autoři kriticky popisují negativní důsledky takto pojímaného formálního pojetí pojmu předvolební koalice: „Volním aktem politických stran samozřejmě má být to, zdali se rozhodnou kandidovat samostatně, nebo v koalici. Je nicméně pošetilou mezerou v zákoně, že hranice onoho volního aktu sahají tak daleko, že bez ohledu na to, zdali strany de facto kandidují samostatně, nebo v koalici, mohou se ,svobodně‘ rozhodnout, zdali de iure chtějí, aby na ně byla uplatněna aditivní uzavírací klauzule. Pokud vyjdeme z předpokladu racionálního zákonodárce, bylo by podivné připustit, že zákonodárce spojuje zakládání a působení předvolebních koalic s určitými podmínkami a omezeními sledujícími výše rozebrané legitimní cíle, a zároveň umožňuje všechny tyto podmínky a omezení obcházet tím, že se de facto koalice odmítnou za koalice prohlásit, čímž se z nich de iure stávají jednostranické kandidátky“ [In: tamtéž].

31. Soud si je vědom skutečnosti, že zmíněné formální pojetí předvolební koalice je i některými soudy označováno za jediný možný výklad stávající právní úpravy, ba dokonce že se jedná o stav zákonodárcem chtěný, a to bez ohledu na možnost výše nastíněného obcházení jiných pravidel stanovených pro koalice. Tyto názory akcentují jednoznačné jazykové vyjádření pojmu „kandidátní podaná koalicí“ v , a dovozují, že se o předvolební koalici jedná pouze tehdy, pokud se politický subjekt při podání kandidátníy za koalici výslovně označí, neboli je zcela ponecháno na vůli daného subjektu, zda přizná či nepřizná, že de facto do voleb kandiduje jako účelové volební uskupení více politických stran či politických hnutí.

32. Často v této souvislosti bývá odkazován nález Ústavního soudu ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. , ve kterém se Ústavní soud vyjádřil k pojmu koalice, a to v reakci na názorové rozdíly v Ústřední volební komisi, které vedly k podání ústavní stížnosti politickou stranou Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální (dále jen „SD-LSNS“) proti rozhodnutí zmíněné komise o tom, že SD-LSNS bude ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1996 posuzována jako koalice. Konkrétně Ústavní soud uvedl zejména následující:

„ v žádném svém ustanovení neupravuje veřejnoprávní podmínky pro vznik a činnost koalice, nezakotvuje pravomoc žádného orgánu rozhodovat o tom, že určitý politický subjekt (politická strana nebo deklarované či nedeklarované seskupení politických stran nebo hnutí) účastnící se voleb (např. jako strana) nutno chápat jako koalici, není tedy dáno žádné oprávnění státního či výkonem veřejné moci pověřeného orgánu zasahovat svým rozhodováním do (před-) volebních aktivit politických subjektů. […] Při nedostatku právní regulace vytváření koalic tedy může být relevantní jedině to, jakým způsobem subjekt své kandidátníy zaregistroval. Jistou podporu takovému závěru poskytuje sám v ustanovení , když ve výčtu subjektů oprávněných podávat kandidátníy pro volby se vedle politických stran uvádí i (bez dalšího) koalice. Utváření (volebních) koalic tak podléhá dohodě stran, která není nijak veřejnoprávně regulována, resp. zakázána. s takovým jednáním nespojuje žádné právní důsledky pro kandidující stranu. Není ani předepsáno, že na kandidátníy se zapisují pouze členové kandidující strany, je možné zapsat každou fyzickou osobu, která má pasivní volební právo (srov. zejména ). Vytvoření koalice je – za současné právní úpravy – volní akt, tj. projev vůle dvou či více politických stran či hnutí vytvořit (volební) koalici, jenž nepodléhá žádnému dalšímu schvalovacímu aktu či přezkumu státních orgánů.“

33. Soud považuje za důležité výše uvedené závěry vykládat v kontextu řízení, ve kterém byl uvedený nález vydán (řízení o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Ústřední volební komise), a skutkových okolností daného případu (Ústřední volební komise vydala před volbami do Poslanecké sněmovny usnesení, že na politickou stranu SD-LSNS bude ve volbách nahlížet jako na koalici, přestože v době takového rozhodnutí již došlo ke sloučení dvou politických stran do jedné a kandidátní SD-LSNS byla již do voleb zaregistrována jako jedna volební strana). Ostatně i publikovaná právní věta svědčí o tom, že podstatou posouzení ze strany Ústavního soudu nebylo posouzení nepřiznané koalice (z hlediska možného obcházení ), ale meritem věci bylo posoudit, zda má Ústřední volební komise oprávnění zasahovat svým rozhodnutím do předvolebních aktivit politických subjektů [právní věta zní: „, o volbách do Parlamentu České republiky, neupravuje veřejnoprávní podmínky pro vznik a činnost koalice a nestanoví pravomoc žádného orgánu rozhodovat o tom, že určitá politická strana nebo seskupení politických stran či hnutí má být považována za koalici účastnící se voleb. Není tedy dáno žádné oprávnění státního či výkonem veřejné moci pověřeného orgánu zasahovat svým rozhodnutím do předvolebních aktivit politických subjektů a zákonodárce neměl zřejmě v úmyslu do vytváření (volebních) koalic veřejnoprávně zasahovat.“].

34. Navíc i v citovaném nálezu je vytvoření koalice vnímáno jako „projev vůle dvou či více politických stran či hnutí vytvořit (volební) koalici, jenž nepodléhá žádnému dalšímu schvalovacímu aktu či přezkumu státních orgánů“, což podle názoru soudu nijak neřeší problematiku nepřiznaných koalic, neboť jejich podstatou je, že projev vůle vůči registračnímu orgánu směřuje k zaregistrování kandidátníy jedné politické strany či politického hnutí, ačkoli fakticky bylo vytvořeno účelové volební uskupení s cílem společně bojovat o hlasy voličů a dosáhnout tím lepšího volebního výsledku, než kdyby kandidovaly samostatně, tj. byla vytvořena předvolební koalice. U nepřiznaných koalic není podstatou problému to, že by vytvoření koalice mělo podléhat schválení či přezkumu státních orgánů, ale to, že je dán rozpor mezi faktickým stavem a právním jednání projeveným vůči registračnímu orgánu, přičemž tento problém nabývá na intenzitě v okamžiku, kdy k takovému rozporu mezi skutečným stavem a projevenou vůlí dochází ze strany daného volebního uskupení cíleně ve snaze obejít zákonem stanovená pravidla pro koalice, jak namítá navrhovatel (k otázce možného obcházení zákona viz níže).

35. Na obranu nepřiznaných koalic je rovněž často argumentováno usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2017, č. j. -24, kterým byl zamítnut návrh registrovaného voliče na neplatnost volby kandidátů zvolených za stranu TOP 09 ve volbách do Poslanecké sněmovny konaných v roce 2017. Podstatou věci bylo posouzení, zda v případě kandidátníy podané stranou TOP 09 šlo o kandidátníu podanou koalicí, a to na základě tvrzení, „že straně TOP 09 se dostalo podpory od minimálně dvou stran (Liberálně ekologické strany a Koruny České), že nelze připustit, aby podporující Liberálně ekonomická strana vydávala a publikovala vlastní volební materiály, že TOP 09 je skrytou koalicí s politickou stranou Starostové a nezávislí od svého vzniku a že do svého volebního programu strana TOP 09 zapracovala požadavky podporujících stran“ (body 14 a 16 cit. usnesení). Nejvyšší správní soud konstatoval, že v případě zákonné úpravy v a v něm obsaženého pojmu „kandidátní podaná koalicí“ není třeba se odchylovat od doslovného jazykového výkladu a dále že „úvahy stěžovatele o ,skryté koalici‘ působí matoucím dojmem a jejich připuštění by do volebního procesu vneslo nejistotu a řadu sporů včetně sporů soudních.“ Přitom akcentoval, že „[v]yjádření podpory kandidujícím politickým stranám, hnutím či jejich koalicím od politických stran či hnutí, které se volebního klání neúčastní, představuje zcela legitimní součást volné soutěže politických stran“ (body 21 až 23 cit. usnesení). Poté v reakci na úvahy navrhovatele o „skryté“ koalici strany TOP 09 a Starostové a nezávislí, kterým – dle svých slov – nerozuměl, konstatoval, že „[p]odání koaliční kandidátníy je společným úkonem dvou či více politických stran či hnutí. Vytvoření takové koalice vychází z dohody na úrovni stran či hnutí, která se odrazí v podání kandidátníy označené jako koaliční ze strany společně kandidujících stran či hnutí. Od toho je třeba lišit situace, kdy samostatně kandidující strana na své kandidátníě uvede člena jiné politické strany, jelikož jde o situaci, pro kterou plně postačí domluva této strany a člena jiné politické strany“ (bod 26 cit. usnesení).

36. Soud zastává názor, že Nejvyšší správní soud v usnesení č. j. -24 neaproboval záměrně nepřiznané koalice, u nichž existuje rozpor mezi faktickým stavem a právním jednáním projeveným vůči registračnímu orgánu s cílem obejít ustanovení dopadající na koalice. Nejvyšší správní soud výslovně odlišil jím posuzovanou situaci, kdy samostatně kandidující strana na své kandidátníě uvede člena jiné politické strany (tehdy postačí domluva této strany a člena jiné politické strany), od situace, kdy více politických stran či hnutí uzavřou dohodu, která se poté odrazí v podání kandidátníy označené jako koaliční. Problematiku nepřiznaných koalic ve všech jejích důsledcích však neřešil. Nelze přehlížet ani to, že v dané věci posouzení Nejvyššího správního soudu odpovídá některým nejasnostem v tamních návrhových tvrzeních. V tomto duchu je nutné číst závěry vyslovené v usnesení č. j. -24.

37. Naproti tomu soud považuje za určující pro problematiku nepřiznaných koalic posouzení Ústavního soudu v později vydaném nálezu ze dne 31. 12. 2018, sp. zn. , ve kterém byla posuzována ústavní stížnost směřující proti usnesení Městského soudu v Praze, jímž tento správní soud zamítl návrh volební strany (koalice více politických stran a hnutí) na zrušení registrace kandidátníy jiné volební strany, která se pro volby do zastupitelstva hl. m. Prahy označila názvem, jenž prvá volební strana vnímala jako zaměnitelný s názvem jednoho z členů této koalice. Jednalo se tedy o nález vydaný ve věci soudního přezkumu návrhu podaného ve věci registrace dle (tedy ve stejném typu soudního řízení, ve kterém i nyní soud rozhoduje). Ačkoliv se tento nález týkal voleb do zastupitelstev obcí, není důvodu jeho závěry nepřenést i do nynější věci voleb do Poslanecké sněmovny, neboť již výše soud zmínil obdobnost úpravy registračního řízení v zákonech upravující jednotlivé druhy voleb (navíc soudní ochrana v řízení ve věcech registrace dle je společná pro všechna volební registrační řízení).

38. Ústavní soud ve zmíněném nálezu sp. zn. nejprve v rámci vymezení obecných východisek svého posouzení konstatoval zejména následující: „ze základního práva na svobodné volby nevyplývá pro veřejnou moc primárně povinnost zdržet se určitého jednání a nezasahovat, ale naopak pozitivní závazek přijmout taková opatření, která umožní konání svobodných voleb […]. Zákonodárce tak má povinnost přijmout takovou právní úpravu, která umožní konání svobodných voleb. […] Při výkladu zákonné úpravy je třeba vycházet z toho, že zákonodárce nemínil své ústavní povinnosti porušit, a proto je nutné volit takový výklad, který zajistí co největší respektováníy (ústavně konformní výklad).“; „Aby bylo možné volby pokládat za svobodné, je v prvé řadě třeba, aby tyto volby zajistily svobodné vyjádření názorů voličů či lidu […]“; „Jedním z předpokladů, aby mohl lid projevit své názory ve volbách, je to, aby jednotliví voliči byli schopni v hlasovacích lístcích identifikovat, komu dávají svůj hlas. Právní úprava tudíž musí zajistit to, že volič bude schopen rozlišit jednotlivé kandidující subjekty navzájem a že bude schopen každý z kandidujících subjektů propojit s konkrétní politickou silou“ (body 21 až 23 cit. nálezu).

39. Ústavní soud poté nesouhlasil s názorem Městského soudu v Praze, že si volební strana může zvolit jakýkoliv název, i totožný či zaměnitelný s názvem politické strany či hnutí, což Městský soud v Praze odůvodnil tím, že příslušný neklade žádné požadavky na název volebních stran a současně daný zákon ani neumožňuje registračnímu úřadu tento název přezkoumávat. Ústavní soud zdůraznil, že výklad názvu volební strany, coby jedné z náležitostí kandidátníy, nelze činit izolovaně, ale musí se do něj promítnout i požadavek na nezaměnitelnost názvu a zkratky politické strany a hnutí obsažený v jiném zákonném předpisu (konkrétně v zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích). Podle Ústavního soudu „[p]růměrný volič, který si není vědom rozdílu mezi politickou a volební stranou, nemá důvod počítat s tím, že zákaz zaměnitelnosti názvů bude u voleb a názvů volebních stran prolomen. Jinak řečeno, průměrný volič nemá důvod přistupovat k názvu volební strany obezřetně, má naopak legitimní důvody se na název spoléhat a vycházet z toho, že název volební strany odpovídá názvu politické strany či politického hnutí. Hlasovací lístky sice obsahují i další údaje odlišující jednotlivé volební strany a umožňující případně identifikovat politické strany a politická hnutí stojící za těmito volebními stranami – jako je vylosované číslo volební strany a informace o jednotlivých kandidátech –, avšak nelze očekávat, že jim průměrný volič bude věnovat takovou pozornost jako názvu.“ (body 33 až 35 cit. nálezu).

40. Ve vztahu k registračnímu řízení pak Ústavní soud v posledně zmíněném nálezu dospěl k závěru, že registrační úřad je povinen zabývat se tím, zda kandidátní není vadná, což může spočívat i v zaměnitelnosti názvu volební strany s názvem politické strany či hnutí, které nejsou součástí dané volební strany. Podle Ústavního soudu registrační úřad je tedy povinen tuto skutečnost zjistit z rejstříku politických stran a v případě shledané zaměnitelnosti vyzvat k odstranění této závady (body 38 a 41 cit. nálezu).

41. V návaznosti na právě uvedené závěry Ústavního soudu zdejší soud nesdílí názor, že by se činnost registračního orgánu měla omezit toliko na ryze formální kontrolu údajů, které jsou uvedeny na kandidátníě, resp. na listinách s ní společně doložených. V poměrech nyní projednávané věci to znamená, že i údaj o tom, zda je kandidujícím subjektem (volební stranou) buď samostatná politická strana, resp. politické hnutí anebo koalice, coby volební uskupení několika politických stran, resp. politických hnutí, je jednou z povinných náležitostí kandidátníy dle , které je registrační orgán povinen přezkoumat. Pokud by tedy k registračnímu orgánu byla podána kandidátní nepřiznanou koalicí, tedy jako kandidátní jedné politické strany či politického hnutí, ačkoli ve skutečnosti by se jednalo o koalici více politických stran, resp. hnutí, pak a priori nelze vyloučit, že se jedná o závadu kandidátníy, ohledně které by měl registrační orgán vyzvat kandidující subjekt k odstranění.

42. Soud se totiž neztotožňuje s výkladem založeným na ryze formálním pojetí pojmu koalice, který vychází pouze z jazykového výkladu část věty za středníkem . Ač lze souhlasit s tím, že zmíněné zákonné ustanovení je jasně formulované, neznamená to, že má být vykládáno izolovaně od ostatních ustanovení upravujících předvolební koalice. Stěžejním je v tomto ohledu již zmíněné ustanovení obsahující uzavírací klauzule, prostřednictvím kterých zákonodárce stanovil pravidla pro postup do prvního skrutinia pro rozdělování mandátů, a to tak, že uzavírací klauzule je pro koalice vyšší (8 %, případně 11 % získaných hlasů) než pro samostatně kandidující politické strany, resp. politická hnutí (5 % získaných hlasů).

43. V souvislosti s uzavírací klauzulí (u koalic hovoříme o tzv. aditivní či adiční uzavírací klauzuli) je třeba zmínit nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2021, sp. zn. , v němž Ústavní soud přezkoumával otázku (proti)ústavnosti některých ustanovení . Zdůraznil, že při posuzování ústavnosti napadených ustanovení nelze vycházet jen z jejich izolovaného čtení, nýbrž je třeba je zasadit do celkového mechanismu vytvořeného . Ústavní soud se rovněž zabýval otázkou ústavnosti tzv. „sčítacích“ uzavíracích klauzulí pro koalice (v tehdejší výši 10 %, 15 % a 20 %), které shledal protiústavními. Naproti tomu adiční uzavírací klauzule jako takové, které jsou v českém (resp. československém) právním řádu přítomny již od roku 1992, neodmítl, neboť se jejich předchozí podobou zabýval nemohl. V rámci shrnutí svých závěrů Ústavní soud ovšem konstatoval, že „[n]ení tak neústavní postup, který upozorňuje voliče na to (psychologický aspekt uzavírací klauzule), že má ve volbách do Poslanecké sněmovny nejen vyjádřit svou preferenci, nýbrž také přispět k ustavení komory Parlamentu, která v rámci konstrukce parlamentní demokracie vykonává kontrolu výkonné moci“ (srov. body 180 a 203 cit. nálezu). Lze rovněž poukázat na další části odůvodnění předmětného nálezu, v němž Ústavní soud akcentuje, že účelem voleb „není pouze závazné státem organizované zjištění názorů voličů ochotných vyjádřit své preference vůči politickým stranám a kandidátům na jejich kandidátních listinách […], nýbrž ustavení komory Parlamentu, která bude způsobilá plnit všechny funkce zákonodárného sboru v podmínkách parlamentní demokracie, tedy nejen funkci zákonodárnou, nýbrž i funkci orgánu, před kterým nese vláda odpovědnost za fungování výkonné moci.“ (bod 151 cit. nálezu).

44. Soud je toho názoru, že nemá-li být stávající zákonná úprava aditivní uzavírací klauzule zcela bezúčelná, nelze ponechat pouze na vůli koalice, zda se k tomu, že je koalicí, na kandidátníě „dobrovolně přizná“ anebo zda se v rozporu se skutečným stavem označí za jednu politickou stranu či politické hnutí, neboť si vyhodnotí, že takový postup je pro ni v daný okamžik výhodnější. Takový účelový postup nepřiznaných koalic s cílem obejít aditivní uzavírací klauzuli by byl obcházením zákona, kterému nelze přiznat právní ochrany. Lze připomenout, že podle ustálené judikatury se obcházením zákona rozumí „jednání, které spočívá ve vyloučení závazného pravidla záměrným použitím prostředku, který sám o sobě není zákonem zakázaný, v důsledku čehož se uvedený stav stane z hlediska pozitivního práva nenapadnutelným. Jednání in fraudem legis představuje postup, kdy se někdo chová podle práva, ale tak, aby záměrně dosáhl výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího“ (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. ). Ač je zákonná úprava pravidel voleb v mnohém specifická, soud nevidí důvod, proč by se tyto obecné právní principy neměly v oblasti volebních zákonných předpisů rovněž aplikovat.

45. Ostatně, možné obcházení zákona v souvislosti s nepřiznanými předvolebními koalicemi a jeho projevy a nežádoucí důsledky byly rovněž popsány v již zmíněné odborné literatuře. Zejména jsou zmiňovány (i) „očividný“ problém obejití aditivní uzavírací klauzule, (ii) obcházení zákazu kandidatury v různých formách (koalice a zároveň samostatně) či složeních (koalice s různými členy) v jedněch volbách (je totiž možné, aby politická strana kandidovala v některých krajích samostatně, zatímco v jiných, kde se těší menší podpoře, přibrala na svou kandidátníu členy různých menších regionálně populárních politických stran a tvořila tak simultánně několik různých de facto předvolebních koalic); (iii) sekundární problémy týkající se státních příspěvků (politické strany, které vyslaly své členy kandidovat na kandidátníu jiné politické strany, jsou vydány napospas dobré vůli té politické strany, která kandidátníu podala) [In: výše zmíněný článek autorů G. Vartazaryana a F. Horáka].

46. Soud ovšem musel ve svém posouzení důvodnosti návrhu na zrušení Rozhodnutí o registraci zohlednit již výše zmíněná omezení registračního orgánu v rámci registračního řízení (časové i co do možností a nástrojů ověřovat správnost údajů na kandidátníě). Soud má za to, že registrační orgán bude mít povinnost zasáhnout pouze v těch případech, kdy by se jednalo o zcela zjevnou (prima facie) nesprávnost údaje týkajícího se jedné z povinných náležitostí kandidátníy, tj. v posuzovaném případě údaje o charakteru kandidujícího subjektu (tedy zda jde o samostatnou politickou stranu či hnutí anebo o koalici). Neboli o takovou nesprávnost údaje, která by nevyžadovala zjišťování skutkového stavu nad rámec registračnímu orgánu dostupných evidencí a skutečností jemu známých z úřední činnosti.

47. Ač to nelze v obecné rovině zcela vyloučit, tak učinit závěr o tom, že kandidující subjekt je nepřiznanou koalicí, která cílí výlučně na obcházení aditivní uzavírací klauzule, si lze bez bližšího zjišťování skutkového stavu, resp. dokazování jen obtížně představit. Existenci koalice nelze v posuzované věci bez bližšího zjišťování skutkového stavu s jistotou konstatovat. Potřebné zjišťování skutkového stavu věci by ale přesáhlo smysl a účel registračního řízení, jak je v současnosti koncipováno ve volebním zákoně a jak jej vyložil Ústavní soud v nálezu sp. zn. .

48. Lze tudíž uzavřít, že účastník 1) v nyní posuzovaném případě nepochybil, pokud kandidátníu účastníka 2) zaregistroval, neboť se nejednalo o případ zcela zjevné nesprávnosti povinného údaje v kandidátníě. Samotná kandidátní, na níž nebyl žádný kandidát, který by byl členem jiné politické strany nebo politického hnutí než je účastník 2), nemohla u účastníka 1) ani vzbudit pochybnosti, že kandidátní účastníka 2) není kandidátníu tohoto politického hnutí.

49. Návrhové námitky týkající se údajného užívání názvu navrhovatele tvrzenou skrytou koalicí v předvolební kampani vyhodnotil soud jako mimoběžné. Soud přezkoumával Rozhodnutí o registraci, nikoliv volební kampaň účastníka 2). Název účastníka 2) zjevně není zaměnitelný s názvem navrhovatele.

50. I přes výše uvedené soud považuje tvrzené obcházení zákona v podobě nepřiznané koalice za velmi závažný problém, který má potenciál v konečném důsledku narušit konání svobodných voleb, neboť by mohlo být ohroženo svobodné vyjádření názorů voličů tím, že by někteří voliči mohli být nepřiznanou koalicí oklamáni. V případech nepřiznaných koalic totiž na hlasovacím lístku není uveden pravdivý údaj o koalici a volič svým hlasem pro „přiznanou“ politickou stranu či hnutí volí (a v některých případech aniž by to věděl) i představitele dalších politických stran či hnutí účastnících se nepřiznané koalice. Negativním důsledkem je rovněž efekt „výtahu“ do Poslanecké sněmovny pro ty malé politické strany, resp. jejich představitele, kteří by se, pokud by kandidovali sami nebo v rámci „přiznané“ koalice, do Poslanecké sněmovny nedostali. Tím je ale popřen smysl aditivní uzavírací klauzule, která má bránit fragmentaci Poslanecké sněmovny, a tím i oslabení usnášeníschopnosti tohoto zákonodárného sboru, resp. schopnosti vytvořit funkční vládu.

51. Soud se proto zabýval otázkou, zda i přes to, že registrační orgán ve svém postupu v nyní projednávané věci nepochybil, není úkolem soudu otázku tvrzeného obcházení zákona v podobě nepřiznané koalice v soudním řízení posoudit, aby dostál požadavku na soudní ochranu ve věcech volební registrace, resp. aby nedošlo k odepření spravedlnosti. Bylo totiž třeba zohlednit, že dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu platí, že „v rámci řízení ve věcech neplatnosti voleb a hlasování podle nelze s úspěchem brojit proti vadám v registraci přihlášky kandidáta. K tomu slouží samotné řízení týkající se ochrany ve věcech registrace, upravené v a v , o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů“ (viz usnesení NSS č. j. -31, č. 471/2005 Sb. NSS).

52. Soud dospěl k závěru, že za stávající právní úpravy nemůže v soudním řízení vedeném ve smyslu zasáhnout a zrušit registraci kandidátníy účastníka 2) z tvrzeného důvodu, že se jedná o nepřiznanou koalici obcházející zákon (pokud by se takové tvrzení navrhovatele prokázalo).

53. Soudní ochrana podle je jedním ze způsobů preventivní ochrany ve volebních věcech, tedy ještě před hlasováním voličů. Je zde chráněno pasivní volební právo, tedy právo být volen, a rovněž i spravedlivá politická soutěž v tom směru, aby se političtí soupeři mohli bránit situaci, že by správní orgán umožnil kandidovat i tomu, kdo nesplňuje zákonné podmínky (srov. komentář k In: Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. . Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer. ASPI_ID KO150_2002CZ).

54. Ovšem Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 4. 7. 2006, č. j. – 22, dospěl k závěru, že „zákonodárce je oprávněn vymezit rozsah soudního přezkumu voleb a takovéto vymezení je pro soud závazné, neboť i pro soud platí základní pravidlo právního státu, podle něhož státní orgán může činit pouze to, co mu zákon výslovně dovoluje“.

55. v případě návrhu na zrušení rozhodnutí o registraci kandidátníy soudu dává kompetenci rozhodnutí o registraci pouze zrušit. totiž reguluje postup krajského úřadu pouze v případě, že jeho rozhodnutí bylo napadeno u správního soudu, ovšem pouze ve svém , dle kterého platí, že „na základě rozhodnutí soudu podle zvláštního právního předpisu, provede krajský úřad zaregistrování kandidátníy i po lhůtě stanovené v odstavci 3, nejpozději však 20 dnů přede dnem voleb. Proti tomuto zaregistrování nelze podat opravný prostředek.“ Soud má za to, že toto ustanovení směřuje pouze na případy návrhu směřujícího proti rozhodnutí o odmítnutí kandidátníy podle a odst. 2 , nikoli na návrhy usilující o zrušení rozhodnutí o registraci kandidátníy dle a odst. 4

56. Vzhledem k tomu, že zákon neupravuje žádný další navazující postup registračního orgánu na takové zrušující rozhodnutí, soud má za to, že registrační orgán již po takovém zrušujícím rozhodnutí soudu nemůže daný volební subjekt registrovat jako již „přiznanou“ koalici. To by ovšem znamenalo, že rozhodnutím soudu o zrušení Rozhodnutí o registraci by účastník 2) ztratil možnost kandidovat v letošních volbách do Poslanecké sněmovny. Takový výsledek byl podle názoru soud byl neproporcionálním zásahem do průběhu voleb a byl by i v rozporu s ustálenou judikaturou vyžadující po soudu zdrženlivost ve volebním soudnictví.

57. Soud zvažoval i variantu, zda by nemohl nejen zrušit, ale rovněž i uložit povinnost registračnímu orgánu zaregistrovat danou kandidátníu jako koaliční, a to za analogického použití ve spojení s . Dospěl však k závěru, že takové řešení by mohlo vést k nepřijatelným důsledkům plynoucím z toho, že by byla registrována kandidátní podaná koalicí bez vyjádření vůle všech koaličních stran či hnutí být společně jako koalice do voleb registrován. Nelze pak vyloučit ani následný rozpor mezi jednotlivými koaličními stranami v tom, zda se i za nově nastalé situace účastnit voleb jako „přiznaná“ koalice.

58. Navíc zvažovaný procesní postup soudu vylučuje i zákonné omezení plynoucí z , podle kterého podá-li politická strana a politické hnutí samostatně kandidátníu, nemohou již být součástí koalice, resp. že ve všech volebních krajích musí být koalice složena ze stejných politických stran nebo politických hnutí. Je třeba vzít v úvahu, že kandidátníy v různých volebních krajích přezkoumávají různé krajské soudy, tudíž je reálné (ostatně aktuální praxe to potvrzuje), že některé soudy mohou mít názor odlišný a návrh zamítnout. Anebo by navrhovatel v některých volebních krajích svůj návrh nepodal, tudíž by platily původní kandidátníy registrující nepřiznanou koalici jako jednu politickou stranu, resp. hnutí.

59. Závěr o procesní nemožnosti soudu rozhodnout o uložení povinnosti registračnímu orgánu zaregistrovat kandidátníu jako podanou koalicí podporuje i komentářová literatura, podle které soud v případě důvodnosti návrhu podle (zvýraznění podtržením provedl soud) „rozhodne o zrušení registrace kandidátníy (nebo o zrušení registrace přihlášky kandidáta v případě voleb do Senátu). Jde tak o obdobu výroku rozhodnutí jako v případě žaloby proti rozhodnutí podle , nicméně s tím rozdílem, že soud věc registračnímu orgánu nevrací k dalšímu řízení, neboť rozhodl s konečnou platností“ (srov. již výše odkazovaný komentář autorů Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. k , dostupný v systému ASPI).

60. Ačkoli soud zastává názor, že kandidování nepřiznaných koalic je krajně nežádoucím nešvarem, který v současnosti nabývá na intenzitě, a může představovat obcházení aditivní uzavírací klauzule ve smyslu (případně vést i k jiným výše popsaným nežádoucím důsledkům majícím negativní dopad na férovost politické soutěže), dospěl k závěru, že ani registrační řízení vedené před krajským úřadem, ani následné soudní řízení o návrhu na zrušení rozhodnutí o registraci kandidátníy není za stávající právní úpravy místem, kde lze zjednat nápravu. Je třeba apelovat na zákonodárce, pokud chce i nadále setrvat na aditivní uzavírací klauzuli pro koalice, aby stávající nedostatky právní úpravy odstranil zejména tím, že odpovídajícím způsobem reguluje registraci kandidátních listin, přezkumnou činnost registračních orgánů (včetně jejího rozsahu a jejích výstupů) a navazující přezkum v rámci správního soudnictví (též pokud jde o jeho rozsah a výstupy), příp. se zohledněním navazujících úkonů registračního orgánu. Z dosavadní legislativní činnosti zákonodárce nelze podle soudu dovodit, že chce umožňovat registraci nepřiznaných (resp. skrytých) koalic a s tím spojené obcházení (zejména aditivních uzavíracích klauzulí). Soud dodává, že budoucí právní úprava ( , o správě voleb) svěřuje přezkum rozhodnutí registračního orgánu ve volbách do Parlamentu České republiky Nejvyššímu správnímu soudu.

61. Soud uzavírá, že na základě všech shora popsaných důvodů dospěl k závěru, že návrh na zrušení rozhodnutí účastníka 1) o registraci kandidátníy účastníka 2) do Poslanecké sněmovny konané ve dne 3. a 4. 10. 2025 není důvodný, a proto jej výrokem I tohoto usnesení zamítl.

V.

Závěr

62. V souladu s soud ve věci nenařizoval jednání, neboť neprováděl dokazování a všechny potřebné skutečnosti bylo možné zjistit z předloženého správního spisu.

63. Soud v souladu s rozhodl o návrhu usnesením do patnácti dnů poté, kdy návrh došel soudu.

64. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 93 odst. 4 s. ř. s, podle kterého nemá žádný z účastníků řízení na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná (srov. ).

Usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení ( ).

Plzeň 2. září 2025

JUDr. Veronika Burianová v.r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.