Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 140/2025 - 34

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Karla Šimky v právní věci žalobkyně: A. V., zast. Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s., se sídlem Poděbradská 173/5, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2025, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud (NSS) opětovně zabýval sekundárním pohybem osob v případě žádostí o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany [ , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace].

[2] Žalobkyně v důsledku invaze ruských vojsk na Ukrajinu uprchla do Francie, kde získala dočasnou ochranu. Žalovaný její žádost o udělení dočasné ochrany v České republice posoudil jako nepřijatelnou z důvodu, že obdržela dočasnou ochranu v jiném členském státě. V zásahové žalobě žalobkyně uvedla a doložila, že dočasné ochrany ve Francii se zřekla. Městský soud v Praze shledal v návaznosti na ustálenou judikaturu kasačního soudu postup žalovaného nezákonným, zakázal mu pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikázal mu obnovit stav před tím, než vrátil žádost jako nepřijatelnou.

[3] Žalovaný (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž navrhl, aby NSS napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Navzdory existující judikatuře kasačního soudu má za to, že z unijního práva nelze dovodit možnost sekundárního pohybu osob s dočasnou ochranou, a to ani z čl. 11 směrnice 2001/55/ES. Možnost přestěhovat se mezi členskými státy je omezena pouze na občany členských států. Dále poukázal na důsledky plynoucí z (nového) prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 a také na to, že prováděcí rozhodnutí Rady nemůže měnit obsah směrnice 2001/55/ES. Ustanovení podle stěžovatele není v rozporu s unijním právem a dopadá i na situace, kdy cizinec již dočasné ochrany v jiném členském státě nepožívá.

[4] Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila, pouze doložila, že dne 1. 8. 2025 vzala svou žádost o dočasnou ochranu v České republice zpět.

[5] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná, není však důvodná.

[6] NSS se obdobnými případy již opakovaně zabýval. Dospěl přitom k tomu, že z unijního práva plyne právo na sekundární pohyb osob s dočasnou ochranou. Jejich žádosti o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany tak nemohou být nepřijatelné (rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2025, č. j. , č. 4682/2025 Sb. NSS, bod 70; či nověji ze dne 29. 8. 2025, č. j. , bod 23). Na tomto závěru pak nic nezměnilo ani přijetí (nového) prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460, jelikož to nijak normativně nezměnilo obsah dočasné ochrany a o obratu nesvědčí ani znění preambule (rozsudek NSS ze dne 11. 9. 2025, č. j. , body 1115). Se stěžovatelovými argumenty týkajícími se dopadů nového prováděcího rozhodnutí Rady se podrobně vypořádal i aktuální rozsudek NSS ze dne 18. 9. 2025, č. j. (body 1121), který zároveň shrnul i závěry kasačního soudu ke vztahu směrnice 2001/55/ES a rozhodnutí Rady 2025/1460 (body 2224). Konečně důvodná není ani námitka, že „přestěhování se“ v rámci EU nepatří mezi standardní práva přiznaná příslušníkům ze třetích zemí, neboť toto právo náleží pouze občanům EU. Přirozeně platí, že osoby s dočasnou ochranou nelze srovnávat s občany EU, jimž podle čl. 20 Smlouvy o fungování EU náleží řada specifických práv, včetně svobody pohybu a pobytu. Ani to však nijak nevylučuje dosavadní výklad prováděcích rozhodnutí Rady ze strany kasačního soudu a závěry o tzv. sekundárním pohybu držitelů dočasné ochrany.

[7] Výše uvedené závěry – přijímané napříč kasačním soudem – jsou pro žalovaného obecně závazné a jejich nerespektování vede ke svévolnému postupu stěžovatele v rozporu se základními principy veřejné správy a právního státu (rozsudek NSS ze dne 17. 7. 2025, č. j. , body 1221). Nepromítnutí této judikatury do správní praxe je systémovým nedostatkem na straně stěžovatele (rozsudek NSS ze dne 11. 9. 2025, č. j. , body 1617).

[8] Městský soud rozhodl zcela v souladu s uvedeným právním názorem kasačního soudu. Totožné námitky stěžovatele jako v projednávané věci, směřující proti současné rozhodovací praxi správních soudů, posoudil již dříve NSS jako nedůvodné (rozsudek č. j. , body 815, rozsudek č. j. , body 1024). Nyní neshledal důvod se od těchto dřívějších závěrů odchýlit, a proto na ně pouze odkazuje.

[9] Skutečnost, že po vydání napadeného rozsudku žalobkyně v průběhu řízení před NSS vzala svou žádost o dočasnou ochranu zpět, nemůže mít vliv na správnost závěrů městského soudu, který rozhodoval podle skutkového stavu ke dni svého rozhodnutí [ , („“)].

[10] NSS uzavírá, že závěry městského soudu v napadeném rozsudku zcela odpovídají obsáhlé a jednotné judikatuře kasačního soudu. NSS proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( věta poslední ).

[11] Neúspěšný stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ve spojení s ). Žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Náhradu odměny za zastupování podle vyhlášky č. 117/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), lze však v souladu s přiznat pouze při zastupování advokátem nebo jinou osobou vykonávající specializované právní poradenství, kterou zástupkyně žalobkyně není (k tomu např. rozsudek NSS ze dne 15. 9. 2008, č. j. ). Vznik jiných nákladů řízení žalobkyně ani její zástupkyně netvrdí, ani jejich existence nevyplývá ze spisu. NSS proto žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 19. září 2025

Sylva Šiškeová

předsedkyně senátu