Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
21 Ads 98/2025 - 30.pdf
PDF · 0 B
No categories available
21 Ads 98/2025 - 30
[20] Městský soud dle stěžovatele dále pochybil tím, že stěžovateli nesdělil, „jak bude postupovat při rozhodování v této věci.“ I v tomto případě se jedná o námitku vady řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Stěžovatel uvedeným zřejmě namítá, že jej měl městský soud poučit v souladu s § 118a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). S ohledem na obecnost této kasační námitky Nejvyšší správní soud také pouze obecně konstatuje, že dle ustálené judikatury zdejšího soudu správní soudy nemají povinnost poučit účastníky řízení dle § 118a o. s. ř. (srov. rozsudky ze dne 28. 11. 2012, č. j. 1 Afs 23/2012 102, či ze dne 6. 4. 2017, č. j. 7 As 215/2016 43). Tento postup není ani v rozporu s principem předvídatelnosti rozhodnutí, mělli účastník možnost hájit před soudem reálně a efektivně svá práva (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2024, č. j. 3 As 55/2023 44). Nejvyšší správní soud ověřil, že stěžovateli byl v řízení o žalobě dán dostatek prostoru k tomu, aby se vyjádřil ke všem zjištěným skutečnostem, a tedy že stěžovatel mohl svá práva efektivně hájit.
[21] Jádro kasační argumentace spočívá v tvrzení, že v nynější věci je správním orgánem příslušným k rozhodnutí o dávkách důchodového pojištění „odbor sociálního zabezpečení“, a nikoliv „orgán sociálního zabezpečení“. Stěžovatel nicméně nijak konkrétně nereaguje na odůvodnění napadeného rozsudku. Kasační stížnost je přitom opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského (resp. městského) soudu (§ 102 s. ř. s.) a důvody, které v ní lze s úspěchem uplatnit, se tak musí upínat právě k tomuto rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, č. j. 8 Afs 53/2005 59). Jinými slovy, „[u]vedení konkrétních stížních námitek [...] nelze nahradit zopakováním námitek uplatněných v odvolání nebo v žalobě, neboť odvolací a žalobní námitky směřovaly proti jiným rozhodnutím, než je rozhodnutí přezkoumávané Nejvyšším správním soudem“ (viz rozsudek tohoto soudu ze dne 26. 10. 2007, č. j. 8 Afs 106/2006 58). Tato stěžovatelem uplatněná tvrzení nesměřují proti přezkoumávanému rozsudku, ve kterém stěžovatel obdržel odpověď na jím uplatněnou žalobní argumentaci. Městský soud se vypořádal s podstatou žalobní argumentace a zejména vysvětlil, proč označení žalovaného jako „orgánu sociálního zabezpečení“, jakož i další stěžovatelem tvrzené vady, nezpůsobují nicotnost rozhodnutí o námitkách (viz odstavce 30 až 35 napadeného rozsudku). Nejedná se tedy o námitky ve smyslu § 103 odst. 1 s. ř. s. a Nejvyšší správní soud se jimi proto nezabýval (srov. usnesení tohoto soudu ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019 63).
[22] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že opakovaně v jiných věcech téhož stěžovatele konstatoval, že ve věcech sociálního zabezpečení, včetně důchodového pojištění, rozhoduje jako příslušný orgán sociálního zabezpečení v souladu s § 3 odst. 3 písm. e) a § 9 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení Ministerstvo vnitra (srov. rozsudek ze dne 14. 9. 2022, č. j. 10 Ads 149/2022 43). V rozsudku ze dne 12. 5. 2005, č. j. 6 Ads 36/2003 61, na nějž stěžovatel v kasační stížnosti odkazuje, pak kasační soud posuzoval, který konkrétní orgán sociálního zabezpečení se musí dozvědět o neprávem vyplacených částkách důchodu, aby počala běžet prekluzivní lhůta dle § 118a odst. 3 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 2002. Závěry tohoto rozsudku tak nejsou pro nynější věc relevantní.
[23] Nejvyšší správní soud neshledal, že by městský soud zatížil řízení vadou mající dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Městský soud postupoval v souladu s judikaturou zdejšího soudu. Současně stěžovatel nepředestřel žádnou právní otázku, jež by mohla mít obecný dopad na rozhodovací činnost krajských soudů a k níž by se měl Nejvyšší správní soud vyslovit za účelem sjednocování judikatury. Takovou otázku soud nedovodil ani z obsahu napadeného rozsudku či ze soudního a správního spisu.
[24] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že neshledal žádný důvod přijatelnosti kasační stížnosti, a proto ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[25] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1, větou první s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. (viz usnesení ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 – 33, část III. 4.; č. 4170/2021 Sb. NSS).
[26] Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému není možné náhradu nákladů řízení přiznat s ohledem na § 60 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žádnému z účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. září 2025
JUDr. Tomáš Rychlý
předseda senátu