Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

35 A 13/2024 - 29

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci

žalobce:

J. V., narozený X

bytem X

zastoupený advokátem Mgr. Jiřím Čechem

sídlem Otakarova 1427/41, České Budějovice,

proti

žalovanému:

Krajský úřad Plzeňského kraje,

sídlem Škroupova 18, Plzeň,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. PK-DSH/6674/24 ze dne 9. 5. 2024,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení před správními orgány

1. Městský úřad Rokycany usnesením ze dne 28. 3. 2024, sp. zn. MeRo/1800/OD/24 zastavil podle , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „“), pod bodem a) řízení o přestupku, kterého se měl dopustit M. S., narozený X, a pod bodem b) řízení o přestupku, kterého se měl dopustit žalobce J. V.. Přestupkové řízení u obou jmenovaných bylo vedeno pro přestupek podle , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), a to z toho důvodu, že dne 24. 12. 2023 kolem 17.00 měl žalobce u svého vozidla na parkovacím místě v Rokycanech otevřené dveře a M. S. jedoucí okolo ve vozidle zachytil bokem vozidla otevřené dveře, v důsledku čehož došlo k poškození obou vozidel. Ke zranění osob nedošlo. Důvodem pro zastavení řízení bylo, že u ani u žalobce ani u M. S. nebylo prokázáno spáchání skutku. Žalobce si následně proti výroku pod bodem a) uvedeného rozhodnutí podal odvolání, které žalovaný podle zamítl jako nepřípustné, a to s ohledem na skutečnost, že proti usnesení o zastavení řízení se může odvolat pouze obviněný, proti kterému bylo řízení vedeno.

II. Řízení před soudem

2. Proti rozhodnutí žalovaného žalobce brojil žalobou, neboť dle jeho tvrzení je nezákonné a byl tímto rozhodnutím zkrácen na svých právech. Dle názoru žalobce se proti rozhodnutí v rozsahu, ve kterém se odvolal, odvolat mohl, a to s odkazem na , dle kterého se nelze odvolat proti usnesení, které se pouze poznamenává do spisu, a proti usnesení, o němž to stanoví zákon. Jelikož zákon nestanoví, že by se obviněný nemohl odvolat proti rozhodnutí, kterým bylo řízení o přestupku zastaveno stran jiného obviněného, mohl se žalobce proti rozhodnutí odvolat. Závěrem uvedl, že napadené rozhodnutí je nezákonné a navrhl jej zrušit. Dále navrhl, aby soud rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení.

3. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou s tím, že odvolání může podat pouze účastník řízení. Je-li usnesením rozhodováno o právech a povinnostech více obviněných, může si každý z nich podat odvolání do těch výroků, kterými se rozhoduje o jeho právech a povinnostech. Je-li vedeno společné řízení více pachatelů, je každý účastníkem řízení pouze v rozsahu, v jakém je vůči němu vzneseno obvinění, eventuálně v rozsahu vůči němu uplatněné náhrady škody, nikoliv však v rozsahu obvinění vůči ostatním pachatelům. Žalobce nebyl v řízení o přestupku pana S. účastníkem řízení obviněný, poškozený ani jako vlastník věci, která má být zabrána, a tedy mu nesvědčilo právo podat odvolání proti výroku a) usnesení. Závěrem navrhl, aby soud žalobu zamítl.

III. Posouzení věci

4. Žaloba není důvodná.

5. Dle rozhodovací praxe správních soudů v případě žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání jako opožděného nebo nepřípustného je správní soud oprávněn zkoumat v mezích žalobních bodů pouze to, zda se skutečně jednalo o opožděné nebo nepřípustné odvolání a zda tedy byl žalobce zkrácen na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu. Pokud krajský soud dospěje k závěru, že odvolání bylo po právu zamítnuto jako nepřípustné nebo opožděné, žalobu zamítne, v opačném případě toto odvolací rozhodnutí zruší a věc vrátí žalovanému k dalšímu řízení (srov. např. rozsudek NSS č. j. -81 ze dne 13. 5. 2011 a tam citovanou judikaturu).

6. Žalobce v žalobě uplatňoval skutková tvrzení směřující k posouzení samotného přestupku. Těmi se soud v rámci přezkumu rozhodnutí žalovaného zabývat nemůže, protože se jimi naříkané rozhodnutí nezabývalo – je toliko procesní povahy. Vedle toho žalobce uplatnil pouze jeden žalobní bod: a sice že byl aktivně legitimován ve věci podat odvolání proti výroku, jímž bylo zastaveno řízení ve věci obviněného S..

7. Pro zjištění procesních práv žalobce, včetně práv odvolacích, v rámci správního řízení je klíčové posouzení jeho procesního postavení ve smyslu § 68 a § 96 zákona o odpovědnosti za přestupky. Správní orgán prvého stupně ve věci vedl podle zákona o odpovědnosti za přestupky společné řízení, neboť přestupky obou podezřelých spolu souvisejí. Dle obecné úpravy společného řízení obsažené v ve věci vedl jeden spis a vydal společné rozhodnutí. K otázce účastenství je pak rozhodný , dle kterého se otázka účastenství posuzuje tak, jako kdyby řízení probíhala samostatně. Toto ustanovení lze podle bez dalšího uplatnit i na řízení o přestupcích, neboť otázku účastníků ve společným řízení samostatně neupravuje (srov. Jemelka, Luboš, Vetešník, Pavel. a řízení o nich. Zákon o některých přestupcích. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 811, marg. č. 1). Z uvedených východisek plyne, že žalobce byl účastníkem řízení pouze v rozsahu obvinění jeho osoby ze spáchání přestupku.

8. Podle § 68 zákona o odpovědnosti za přestupky je účastníkem řízení obviněný, poškozený v části řízení, která se týká jím uplatněného nároku na náhradu škody nebo nároku na vydání bezdůvodného obohacení, a vlastník věci, která může být nebo byla zabrána, v části řízení, která se týká zabrání věci nebo náhradní hodnoty. V řízení vedeném proti obviněnému S. žalobce neměl postavení obviněného, kterým se podle § 69 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky podezřelý z přestupku stává, jakmile vůči němu správní orgán učiní první úkon v řízení. Žalobce neměl ani postavení poškozeného, neboť neuplatnil nárok na náhradu škody. Takový nárok ostatně ani uplatnit nemohl, neboť z protokolu o nehodě v silničním provozu plyne, že vlastníkem jím řízeného vozidla je společnost REMVIKO k. s., která byla o právech uplatnit nárok na náhradu škodu poučena. Při nehodě nedošlo ani ke zranění žalobce.

9. Žalobce tak své právo podat odvolání dovozoval pouze z okolnosti, že ve věci bylo vedené společné řízení, což nemůže obstát. Ad absurdum by takové pojetí znamenalo, že žalobcovo právo odvolání by bylo kráceno rovněž za situace, kdyby správní orgán před usnesením o zastavení rozhodl podle o vyloučení věci ze společného řízení.

10. Podle § 96 zákona o odpovědnosti za přestupky se může proti rozhodnutí o přestupku, kterým byla vyslovena vina, odvolat obviněný v plném rozsahu, poškozený pouze proti výroku o nároku na náhradu škody nebo nároku na vydání bezdůvodného obohacení a výroku o nákladech spojených s uplatněním nároku na náhradu škody nebo nároku na vydání bezdůvodného obohacení nebo zákonný zástupce a opatrovník mladistvého obviněného a orgán sociálně-právní ochrany dětí ve prospěch mladistvého obviněného pouze proti výroku o vině, o správním trestu, o ochranném opatření, o nároku na náhradu škody nebo nároku na vydání bezdůvodného obohacení a o náhradě nákladů řízení. Vlastník věci se může odvolat pouze proti výroku o zabrání věci nebo náhradní hodnoty.

11. S ohledem na platnou právní úpravu popsanou výše v odst. 7 a 8 odůvodnění, žalobce účastníkem řízení v řízení o přestupku obviněného Stumpfa vůbec nebyl, a nesvědčilo mu proto právo podat odvolání. Nesvědčilo mu ani podle , jehož se žalobce dovolával.

12. Správní soudy se již zabývaly otázkou možnosti podání odvolání proti usnesení o zastavení řízení o přestupku. Krajský soud v Praze vyložil, že právo se odvolat nemá vždy ani poškozený: je vyloučeno právo poškozeného podat odvolání proti rozhodnutí, kterým nebylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody, protože řízení o přestupku bylo zastaveno z důvodu, že se obviněný přestupku nedopustil [§ 96 odst. 1 písm. b) zákona odpovědnosti za přestupky; rozsudek č. j. -23 ze dne 20. 12. 2021]. Speciální úprava odvolání upravená v § 96 zákona o odpovědnosti za přestupky se totiž uplatní i v případě odvolání proti zastavení řízení. Dle názoru Krajského soudu v Praze za použití výkladového pravidla argumentem a fortiori v podobě a maiori ad minus je nutné dospět k závěru, že vylučuje-li právní úprava možnost poškozeného odvolat se, s výjimkou výroku o náhradě škody, dokonce i v případě vyslovení viny přestupce, tím méně je myslitelné, aby právo odvolat se svědčilo poškozenému v případě, kdy vina poškozeného vyslovena nebyla, resp. je tak fakticky pravomocně vyslovena nevina a rozhodovat o náhradě škody je z logiky věci vyloučeno.

13. Krajský soud v Praze dále uzavřel, že uvedené závěry podporuje i to, že usnesení o zastavení řízení nemá vždy jen povahu procesního rozhodnutí, ale v některých procesních situacích nabývá povahy rozhodnutí meritorního. Tak je tomu typicky právě v situacích, kdy je řízení zastavováno proto, že skutek, o němž se vedlo řízení, se nestal, není přestupkem, nespáchal jej obviněný, jeho spáchání nebylo obviněnému prokázáno a podobně. Materiálně tedy prvostupňové rozhodnutí je meritorním skončením věci, jehož právní moc lze prolomit jen na základě mimořádných opravných prostředků v procesních předpisech k tomu stanovených lhůtách. V tomto smyslu je tak nutno interpretovat § 96 odst. 1 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky ve vztahu k právu poškozeného podat odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí.

14. Se závěry Krajského soudu v Praze se zdejší soud ztotožňuje. S ohledem na výše uvedené žalovaný správně aplikoval § 96 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně se mohl odvolat pouze obviněný S., který byl jediným účastníkem v řízení přestupku, z něhož byl obviněn. Odvolání jiných osob bylo věcně a osobně úplně vyloučeno, neboť jednak ve věci nebylo žádného jiného formalizovaného účastníka a jednak nebylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody nebo vydání bezdůvodného obohacení, nebylo rozhodnuto o zabrání věci nebo náhradní hodnoty ani ve věci nebyl mladistvý obviněný.

15. Ke stejnému závěru by soud ostatně dospěl i na základě obecné úpravy . Společným vedením řízení o přestupcích různých osob se nemění podstata věci: jednotlivá dílčí řízení společného řízení totiž neztrácejí samostatnou existenci a řízení je typicky ukončeno sice jedním formálním rozhodnutím, které ale obsahuje zcela samostatné výroky (samostatná rozhodnutí v materiálním smyslu). žalobce byl tedy účastníkem řízení toliko ve vztahu k jeho obvinění z přestupku a jen v tomto rozsahu by mu podle případně mohlo náležet odvolání. Ve vztahu k druhému obviněnému účastníkem řízení nebyl a tedy ani by mu žádné právo nezakládal.

IV. Závěr

16. Z výše uvedených důvodů posoudil žalovaný rozhodnou právní otázku správně a jeho rozhodnutí ani netrpí vadami řízení. Soud proto žalobu zamítl podle Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení ( věta první ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 30. září 2025

Mgr. Jan Šmakal v.r.

soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.