Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
5 Ads 39/2025 - 34.pdf
PDF · 0 B
No categories available
5 Ads 39/2025 - 34
[20] Městský soud dle stěžovatele dále pochybil tím, že vyhlásil již předem připravený rozsudek a na závěr jednání neudělil stěžovateli závěrečné slovo. I v tomto případě se jedná o námitku vady řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Nejvyšší správní soud konstatuje, že taková skutečnost ze spisu městského soudu nevyplývá. Ze zvukového záznamu o jednání dne 23. 1. 2025 (č. l. 21) vyplynulo, že soud poskytl stěžovateli dostatečný prostor k přednesení žalobních bodů i přednesu konečného návrhu podle § 49 s. ř. s. Účelem institutu konečného návrhu je umožnit účastníku reagovat na výsledky dokazování provedeného při jednání, vyjádřit svůj názor na skutkovou a právní stránku věci a případně v tomto směru upravit svůj návrh na rozhodnutí ve věci samé (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2010, č. j. 3 Ads 94/200985). Nejedná se však o nezastupitelný úkon, a nejde tak o obdobu „posledního slova“ ve smyslu § 217 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), jak se zřejmě domnívá stěžovatel. Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že městský soud stěžovateli slovo ke konečnému návrhu udělil a stěžovatel toto své procesní právo též realizoval.
[21] Namítáli pak stěžovatel, že soud vyhlásil ,,předem připravený rozsudek‘‘, pak takové tvrzení je zcela nepodložené. Podle zvukového záznamu soudkyně v dané věci po skončení jednání vyhlásila rozsudek a stěžovateli stručně vysvětlila důvody svého rozhodnutí, s tím, že písemné vyhotovení rozsudku s podrobným odůvodněním stěžovatel obdržel později. Již při vyhlašování rozsudku stěžovatel vyjadřoval svůj nesouhlas a opakoval již uplatněné námitky. Nejvyšší správní soud přitom ověřil, že stěžovateli byl v řízení o žalobě dán dostatek prostoru k tomu, aby se vyjádřil ke všem zjištěným skutečnostem, a tedy že stěžovatel mohl svá práva efektivně hájit. Nyní stěžovatel neuvádí nic konkrétního, co by mohlo nasvědčovat porušení jeho práva na spravedlivý proces.
[22] Nejvyšší správní soud neshledal, že by městský soud zatížil řízení vadou mající dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Městský soud postupoval v souladu s judikaturou zdejšího soudu. Současně stěžovatel nepředestřel žádnou právní otázku, jež by mohla mít obecný dopad na rozhodovací činnost krajských soudů a k níž by se měl Nejvyšší správní soud vyslovit za účelem sjednocování judikatury. Takovou otázku soud nedovodil ani z obsahu napadeného rozsudku či ze soudního a správního spisu.
[23] Nejvyšší správní soud neshledal žádný důvod přijatelnosti kasační stížnosti, a proto ji podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[24] Při rozhodování o nákladech řízení Nejvyšší správní soud vycházel z usnesení svého rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/202033, č. 4170/2021 Sb. NSS, podle něhož je odmítnutí kasační stížnosti pro její nepřijatelnost, na rozdíl od jiných případů odmítnutí kasační stížnosti, druhem zjednodušeného meritorního přezkumu napadeného rozhodnutí městského soudu. Výrok o náhradě nákladů řízení tedy opírá o § 60 odst. 1 a 2 ve spojení s § 120 s. ř. s. Žalovaný, byť byl ve věci úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. října 2025
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu