Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Azs 231/2025 - 27

[8] Nejvyšší správní soud se návrhy na vydání předběžného opatření se stejným skutkovým základem zabýval, přičemž opakovaně dospěl k závěru, že stěžovatel má postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany pouze do skončení řízení o žalobě před krajským soudem. Jeho kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu o zamítnutí žaloby sice má ze zákona odkladný účinek (§ 32 odst. 5 zákona o azylu), to ovšem neznamená, že by cizinci v této fázi soudního přezkumu náleželo rovněž postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu citovaného § 2 odst. 1 písm. b) zákona o azylu, jak tvrdí žalovaný (usnesení NSS z 12. 3. 2020, čj. , bod 14). Obdobně se Nejvyšší správní soud vyjadřuje v situaci, kdy kasační stížnost nemá odkladný účinek ze zákona, a zvažuje, zda by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vůbec bylo způsobilé odvrátit stěžovatelem tvrzenou újmu a mohlo vést k možnosti jeho (dočasného) setrvání na území ČR (usnesení NSS z 10. 1. 2025, čj. , bod 5).

[9] Stran posouzení návrhu na vydání předběžného opatření Nejvyšší správní soud odkazuje na , který stanoví, že [b]ylli podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným opatřením účastníkům uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud uložit takovou povinnost i třetí osobě, lzeli to po ní spravedlivě žádat.

[10] Pro vydání předběžného opatření musí být podle usnesení Nejvyššího správního soudu z 24. 5. 2006, čj. Na 112/2006–37, kumulativně splněny tyto podmínky: 1) podaná kasační stížnost, řízení, o níž nebylo zastaveno, […]; 2) návrh na vydání předběžného opatření; 3) potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu; 4) podané vyjádření ostatních účastníků k návrhu na vydání předběžného opatření, jeli takového vyjádření potřeba; 5) přípustnost návrhu, tj. neexistence důvodů nepřípustnosti (zejm. ). Tyto podmínky, mimo podmínku č. 5 (která byla novelizujícím odstraněna), jsou aplikovatelné i na nyní posuzovaný případ.

[11] V tomtéž usnesení se soud detailně zabýval i výkladem klíčového pojmu „vážná újma“, který je […] nutno vykládat relativně autonomně a izolovaně od předběžného posuzování (přesněji řečeno odhadování) budoucí úspěšnosti navrhovatele předběžného opatření v řízení ve věci samé. Vážnou újmou je v případě, že předběžným opatřením má být podle návrhu účastníkasoukromé osoby uložena povinnost správnímu orgánu, nutno rozumět zejména takový zásah do právní sféry účastníka (resp. pokyn či donucení s obdobnými důsledky), který – v případě že by byl v řízení ve věci samé shledán sám o sobě nezákonným či shledán součástí nezákonného komplexnějšího postupu správního orgánu – představuje natolik zásadní narušení této jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel. Vážnou újmou tedy budou zejména intenzívní zásahy do intimní sféry navrhovatele, do jeho vlastnických práv či do jiných jeho subjektivních práv, zejména těch, která mají povahu práv ústavně zaručených […]. V praxi půjde zejména o snahy správního orgánu proti vůli účastníkasoukromé osoby získat o účastníkovi informace, jež má k dispozici jen on, odejmout mu věci, které oprávněně drží či má v oprávněné detenci, či zabránit mu ve výkonu jeho práv nebo jej v něm citelně omezit (např. v právu užívat vlastněnou či pronajatou věc, v právu podnikat či provozovat jinou hospodářskou činnost).

[12] V nyní posuzované věci stěžovatel podal kasační stížnost a návrh na vydání předběžného opatření, a splnil tedy první i druhou podmínku pro vydání předběžného opatření. Nejvyšší správní soud však neshledal naplnění třetí podmínky, tedy že by stěžovateli hrozila vážná újma, pro kterou by bylo nutno zatímně upravit jeho poměry.

[13] Nejvyšší správní soud zde odkazuje na svá rozhodnutí, kde ve skutkově podobných řízeních návrh na uložení předběžného opatření zamítl. Šlo o případy, kde se cizinci žádající o mezinárodní ochranu v České republice domáhali, aby soud uložil žalovanému povinnost strpět jejich pobyt v pobytovém středisku až do skončení řízení o kasační stížnosti proti zamítavému rozsudku krajského soudu, případně aby jim žalovaný poskytl základní hmotné zabezpečení (usnesení NSS z 12. 3. 2020, čj. , usnesení NSS z 2. 7. 2020, čj. , usnesení NSS z 21. 5. 2021, čj. , usnesení NSS z 13. 8. 2020, čj. ). Stěžovatel na usnesení čj. sám odkazuje, byť z jeho bodu 20 dovozuje, že by jeho návrhu mělo být vyhověno. Stěžovatel ovšem cituje znění tohoto odstavce selektivně. Nejvyšší správní soud sice obecně připustil, že by cizincům měl být umožněn pobyt v pobytovém zařízení i po dobu řízení o kasační stížnosti, zároveň ale dodal, že by se muselo jednat o zvláště zranitelnou osobu, které by skončením pobytu skutečně vznikla zásadní újma. Takovou osobou stěžovatel v tehdy projednávané věci nebyl.

[14] Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací praxi některým návrhům na vydání předběžného opatření vyhověl. Důvodem pro tento postup však byla specifická a výjimečná situace, jež spočívala ve vyhlášení karantény pro celé území České republiky a omezení volného pohybu osob kvůli probíhající pandemii koronaviru SARSCoV2. Nejvyšší správní soud v těchto usneseních akcentoval výrazné ztížení možnosti stěžovatelů hledat si v takto složitých podmínkách soukromé ubytování, v některých případech pak tento důvod pro vyhovění návrhu umocnil i závažný nepříznivý zdravotní stav dotčených stěžovatelů (usnesení NSS z 18. 3. 2020, čj. , usnesení NSS z 20. 3. 2020, čj. , usnesení NSS z 1. 4. 2020, čj. ). Žádná z výše nastíněných situací však na nynějšího stěžovatele nedopadá.

[15] Zákon o azylu stanoví, že právo na ubytování v pobytovém středisku a poskytnutí stravy mají pouze žadatelé o udělení mezinárodní ochrany (§ 79 odst. 3 zákona o azylu). Tento status stěžovatel již nemá. Ministerstvo však může povolit poskytnutí stravy a ubytování v azylovém zařízení i cizinci, který je strpěn na území podle tohoto zákona, a to po dobu platnosti potvrzení o strpění na území [§ 79 odst. 5 písm. e) zákona o azylu]. Je tak na uvážení správního orgánu, zda takovému cizinci ubytování a stravu poskytne či nikoliv.

[16] Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra stěžovateli na omezenou dobu již jednou vyhověla, neboť mu prodloužila možnost ubytování v pobytovém středisku, a to pod podmínkou platnosti potvrzení o strpění. Současně mu na dobu tohoto pobytu přiznala finanční příspěvek podle § 78d odst. 6 zákona o azylu. Stěžovatel tak po zamítnutí žaloby krajským soudem měl časový prostor řešit alternativní formu ubytování.

[17] K tvrzení o nedostatku finančních prostředků se Nejvyšší správní soud vyjádřil v usnesení z 2. 7. 2020, čj. . Dovodil, že návrhu na vydání předběžného opatření není možné vyhovět pouze na základě tvrzeného nedostatku finančních prostředků stěžovatele, bez současného přistoupení dalších významných okolností (bod 28 uvedeného ustanovení). V případě stěžovatele však Nejvyšší správní soud existenci takových okolností neshledal. Stěžovatel totiž neosvědčil, že by mu v možnosti zajistit si bydlení a zaměstnání bránily závažné zdravotní či jiné důvody (např. nižší úroveň rozumových a volních vlastností). Stěžovatel navíc pobývá na území České republiky již relativně dlouhou dobu, v pobytových zařízeních žalovaného byl ubytován od prosince 2024. Stěžovatel není zranitelnou osobou ve smyslu § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu, jak ve svém návrhu ostatně sám připustil. Je dospělý, bezdětný a v produktivním věku. Může si tedy bez větších obtíží opatřovat prostředky pro svou obživu prací. Za splnění podmínek § 78d odst. 2 zákona o azylu navíc stěžovatel může žádat o finanční příspěvek. Podle tohoto ustanovení lze cizinci, který je na území strpěn, na základě prokázaných majetkových a finančních poměrů jeho nebo jeho rodiny, poskytnout příspěvek až do zákonem stanovené výše (v jeho případě až do výše 1,6násobku částky životního minima žadatele stanovené zvláštním právním předpisem). Pokud tedy stěžovatel pozbude možnost využívat ubytování v pobytovém středisku, neznamená to nevyhnutelně, že by se musel ocitnout bez jakýchkoliv finančních prostředků, díky kterým by si mohl obstarat ubytování.

[18] Nelze současně shledat, že by byl stěžovatel v důsledku ukončení ubytování v pobytovém středisku nějakým způsobem zkrácen na svých procesních právech. Skutečnost, že stěžovatel již nebude ubytován v pobytovém středisku, automaticky neznamená, že by nemohl participovat na soudním řízení či se účastnit porad se svým zástupcem, který mu byl ustanoven.

[19] Na základě uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro vydání stěžovatelem požadovaného předběžného opatření nejsou splněny. Proto návrh zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 22. října 2025

Jitka Zavřelová

předsedkyně senátu