Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 150/2025 - 19

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: R. L., zastoupená JUDr. Michalem Skoumalem, advokátem se sídlem Drobného 306/34, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2025, č. j. JMK 97592/2025, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2025, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Ve věci jde o žalobu proti rozhodnutí stavebního úřadu, které bylo žalobkyni (dále jen „stěžovatelka“) oznámeno v době, kdy byl již účinný , stavební zákon (dále jen „“), a uplatnila se tak lhůta 1 měsíce pro podání žaloby stanovená v tohoto zákona.

[2] Obecní úřad Střelice (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 11. 9. 2024, č. j. STRE4670/2024SU, podle a 3 , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), zamítl žádost stěžovatelky o dodatečné povolení stavby. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl její odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu a toto rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutí žalovaného bylo stěžovatelce doručeno prostřednictvím jejího zástupce dne 10. 7. 2025.

[3] Stěžovatelka napadla rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou podala u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) dne 13. 8. 2025. Krajský soud napadeným usnesením odmítl žalobu stěžovatelky podle (dále jen „“) jako opožděnou. Posledním dnem lhůty 1 měsíce podle stavebního zákona z roku 2021 bylo totiž pondělí 11. 8. 2025.

II. Kasační stížnost žalobkyně a vyjádření žalovaného

[4] Stěžovatelka podala proti usnesení krajského soudu kasační stížnost z důvodu podle , navrhla je zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Rozhodnutí žalovaného vytýká chybějící poučení o možnosti podat žalobu. Poučovací povinnost sice není uvedena v zákoně, vyplývá však z a d (dále jen „“). Stěžovatelka zmiňuje i doporučení veřejné ochránkyně práv ke změně .

[5] Kromě toho stěžovatelka vytýká žalovanému použití nepravé retroaktivity, kterým bylo zasaženo do jejího legitimního očekávání a důvěry v právo. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že v řízení bude postupováno podle stavebního zákona z roku 2006. Podle stěžovatelky tak měla být lhůta pro podání žaloby počítána podle , a nikoli podle stavebního zákona z roku 2021. Měla se použít lhůta 2 měsíců.

[6] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti konstatoval, že neměl povinnost poučit stěžovatelku o možnosti podat správní žalobu. To v minulosti potvrdil i Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) v rozsudku ze dne 26. 6. 2008, č. j. . Přechodné ustanovení § 330 odst. 1 stavebního zákona z roku 2021 se nevztahuje na lhůty upravené jinými právními předpisy. Nic takového žalovaný neuvedl ani ve svém rozhodnutí, v němž pouze upozornil na to, že rozhodnutí stavebního úřadu přezkoumával podle stavebního zákona z roku 2006.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[7] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou, včas a z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatelka je zastoupena advokátem. Bylo tak možné přezkoumat usnesení krajského soudu v mezích rozsahu kasační stížnosti a v ní uplatněných důvodů, jakož i případných vad řízení, ke kterým je třeba přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[8] Kasační stížnost není důvodná.

[9] Podle „[ž]alobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanovíli zvláštní zákon lhůtu jinou“. Takovým zvláštním zákonem je i , který v stanoví, že „[ž]alobu proti rozhodnutí stavebního úřadu, s výjimkou rozhodnutí o přestupku, lze podat do 1 měsíce poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno“.

[10] Ustanovení § 306 odst. 1 stavebního zákona se podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu jednoznačně uplatní v situacích, kdy bylo rozhodnutí správního orgánu vydáno a doručeno po nabytí jeho účinnosti, tedy počínaje dnem 1. 7. 2024 (srov. např. rozsudky NSS ze dne 22. 1. 2025, č. j. , ze dne 9. 4. 2025, č. j. , nebo ze dne 17. 7. 2025, č. j. ). Tento výklad shledal ústavně konformním i Ústavní soud (nález ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. ). Přechodné ustanovení § 330 odst. 1 stavebního zákona z roku 2021, na které poukázala stěžovatelka, se použije ve vztahu k správním řízením zahájeným před účinností tohoto zákona. K soudnímu řízení se vztahuje přechodné ustanovení § 331 stavebního zákona z roku 2021, které se ale týká jen těch soudních řízení, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Tato soudní řízení se mají dokončit podle dosavadních právních předpisů. U soudních řízení zahájených za účinnosti stavebního zákona z roku 2021 se použije nová právní úprava.

[11] byl vyhlášen ve Sbírce zákonů již dne 29. 7. 2021 a jeho součástí bylo po celou dobu zvláštní pravidlo o lhůtě 1 měsíce k podání žaloby proti rozhodnutí stavebního úřadu. Případná nevědomost ohledně aktuální účinné úpravy jde k tíži stěžovatelky (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 5. 2025, č. j. , bod 22). Nic na tom nemění ani úvodní část odůvodnění rozhodnutí žalovaného, v níž je pouze uvedeno, že žalovaný přezkoumal rozhodnutí stavebního úřadu podle stavebního zákona z roku 2006. Z tohoto sdělení neplyne nic ve vztahu k běhu lhůt ve správním soudnictví.

[12] Nelze přisvědčit ani námitce stěžovatelky týkající se jejího nepoučení o žalobní lhůtě. Správní orgán nemá zákonnou povinnost poučit účastníka o možnosti podání žaloby ve správním soudnictví. Nic na tom nemění poukaz stěžovatelky na a y, který v tomto směru nijak rozvádí. Podle správní orgán v poučení rozhodnutí „uvede, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je možno tak učinit, od kterého dne se tato lhůta počítá, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává“. Projevuje se zde samostatnost správního a soudního řízení. Poučovací povinnost správního orgánu se vztahuje pouze k řádným opravným prostředkům ve správním řízení. I tento závěr vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 22. 4. 2025, č. j. , bod 26, a judikatura v něm citovaná).

[13] Vzhledem k tomu, že rozhodnutí žalované bylo stěžovatelce doručeno dne 10. 7. 2025, posledním dnem lhůty 1 měsíce pro podání žaloby podle § 306 odst. 1 stavebního zákona z roku 2021 bylo pondělí 11. 8. 2025. Je zřejmé, že stěžovatelka dne 13. 8. 2025 podala žalobu opožděně. Krajský soud posoudil včasnost žaloby v souladu se zákonem.

IV. Závěr a náklady řízení

[14] Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle věty poslední zamítl, neboť ji neshledal důvodnou a nezjistil ani žádnou z vad, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti. O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl podle ve spojení s Stěžovatelka neměla úspěch ve věci, pročež nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému zase žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti nevznikly. Z tohoto důvodu se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. října 2025

JUDr. Barbara Pořízková

předsedkyně senátu