Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
Vol 34/2025 - 5.pdf
PDF · 0 B
No categories available
Vol 34/2025 - 5
[9] V souvislosti s argumentací navrhovatelky je také nutno připomenout, že k federalizaci Československé socialistické republiky došlo ústavním zákonem č. 143/1968 Sb. , o československé federaci. Podle čl. 1 odst. 3 a 4 tohoto ústavního zákona „Československou socialistickou republiku tvoří Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika. Obě republiky mají v Československé socialistické republice rovnoprávné postavení. Obě republiky respektují navzájem svou suverenitu i suverenitu Československé socialistické republiky; stejně Československá socialistická republika respektuje suverenitu národních států.“ Jinými slovy řečeno, Česká republika nevznikla teprve 1. ledna 1993 v důsledku zániku ČSFR, nýbrž existovala (s označením Česká socialistická republika) jako součást federativního státu již od roku 1969.
[10] Navrhovatelka se mýlí, pokud z různých názvů státu dovozuje, že Česká a Slovenská Federativní Republika představovala „fiktivní entitu“, protože ústavní zákon č. 542/1992 Sb. „neobsahuje jedinou zmínku o zrušení Československé socialistické republiky jako státu. Československá socialistická republika tedy jako stát de iure nadále existuje, neboť zánik státu musí být právně řádně ukončen a potvrzen, což se nestalo.“ Jak totiž vyplývá ze shora uvedeného, tímto ústavním zákonem nemohla zaniknout Československá socialistická republika proto, že stát takového názvu již neexistoval. Ústavním zákonem č. 81/1990 Sb. , o změně názvu Československé socialistické republiky, byl totiž název „Československá socialistická republika“ změněn na „Československá federativní republika“ (čl. I) a poté byl ústavním zákonem č. 101/1990 Sb. , o změně názvu Československé federativní republiky, název „Československá federativní republika“ změněn na „Česká a Slovenská Federativní Republika“ v jazyce českém a „Česká a Slovenská Federatívna Republika“ v jazyce slovenském; obě znění byla rovnocenná. Stále se jednalo o stejný stát, pouze se lišil jeho název.
[11] Lze tak uzavřít, že navzdory přesvědčení navrhovatelky Česká republika jako samostatný, demokratický a právní stát existuje, je uznána mezinárodním společenstvím a tvoří ji státní občané, kteří ve volbách do Poslanecké sněmovny využili svého aktivního a pasivního volebního práva.
[12] Soud pro úplnost dodává, že totožnost a státní občanství České republiky lze prokázat předložením platného občanského průkazu, který je veřejnou listino u ze zákona [§ 2 odst. 1 ve spojení s § 5 odst. 1 písm. a) bodem 3 zákona č. 269/2021 Sb. , o občanských průkazech]; nestává se veřejnou listino u na základě právního jednání úřední osoby, jak tvrdí navrhovatelka. Od 1. 1. 2025 navíc platí, že totožnost a státní občanství lze mimo jiné i před okrskovou volební komisí prokázat rovněž digitálním stejnopisem občanského průkazu, tzv. eDokladem (§ 9a odst. 1 zákona č. 12/2020 Sb. , o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, ve spojení s § 19 odst. 3 volebního zákona).
[13] Nejvyšší správní soud proto zčásti odmítl podaný návrh jako nepřípustný podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. s. ř. s. a zčásti jej zamítl jako nedůvodný, neboť nezjistil nezákonnost napadené volby kandidátů spočívající v neexistenci státního občanství České republiky.
[14] Výrok o nákladech řízení se opírá o § 93 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. , podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce Nejvyššího správního soudu (§ 93 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2025
Vojtěch Šimíček
předseda senátu