Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Af 13/2025 - 48

21. Podle § 17 odst. 1 ZDPH je třístranným obchodem obchod, který uzavřou tři osoby registrované k dani ve třech různých členských státech, a předmětem obchodu je dodání téhož zboží mezi těmito třemi osobami s tím, že zboží je přímo odesláno nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do členského státu kupujícího. Jedná se tedy o dohodu tří stran, které jsou si této skutečnosti vědomy. Žalobkyně v průběhu daňové kontroly tvrdila, že správci daně předložila dvě varianty mezinárodních nákladních listů s různými místy vykládky zboží (jednou tuzemsko, jednou Itálie) proto, aby zamezila odběratelům zjistit, od koho bylo zboží pořízeno. Jestliže tedy žalobkyně dle svých slov odběratelům zatajovala, kdo jsou její dodavatelé, z logiky věci se nemůže jednat o třístranný obchod, neboť strany tohoto obchodu by si ani nebyly známy a nevěděly by, s kým takovouto dohodu uzavírají.

22. Žalovaný se neztotožnil s námitkou žalobkyně, že se v případě neuvedení sdělení „daň odvede zákazník“ jednalo o pouhé pochybení, jelikož se jedná se o zásadní vadu spočívající v nesplnění zákonné podmínky. Tím, že žalobkyně tuto poznámku na daňovém dokladu neuvedla, není zřejmé, že daň má odvést italský odběratel. Žalobkyně ani v dodatečném daňovém přiznání nevykázala na řádcích 30 a 31, že by se jednalo o třístranný obchod. Stejně tak v souhrnném hlášení uvedla kód pro intrakomunitární zboží do JČS „0“ namísto kódu „2“, který se v souhrnném hlášení uvádí v případě třístranného obchodu. Ani žádná z kontrolních zjištění správce daně nenasvědčovala tomu, že by se strany dohodly na třístranném obchodu.

23. Žalovaný konstatoval, že skutečnost, zda ve členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, tj. v Itálii, přiznali daň z pořízení zboží odběratelé, není ve zde řešeném případě předmětem sporu, neboť tato povinnost stíhá žalobkyni. Z tohoto důvodu byl návrh žalobkyně na jejich vyslechnutí odmítnut jako nadbytečný a bez důkazní potence.

24. K námitce žalobkyně, že tímto postupem dochází ke dvojímu zdanění, odkázal žalovaný na již výše citovaný rozsudek NSS sp. zn. . Byla to žalobkyně, kdo nesplnil svou zákonnou povinnost tvrdit a odvést daň v Itálii. Namísto splnění své zákonné povinnosti se však dožaduje aplikace zjednodušeného postupu formou třístranného obchodu, přičemž neprokázala naplnění jeho podmínek. Žalobkyni nic nebránilo v tom tento stav zhojit, daň přiznat a odvést v Itálii a podat správci daně dodatečné daňové přiznání, kterým si sníží základ daně podle § 11 odst. 3 ZDPH o základ daně, z kterého byla zaplacena daň, nebo o hodnotu přiznaného plnění v Itálii.

25. Žalovaný má za to, že žalobou napadené rozhodnutí netrpí nezákonností tvrzenou žalobkyní, neboť v daném případě bylo postupováno zcela v souladu se zákonem, a je plně přezkoumatelné. Žalovaný proto navrhl, aby Městský soud v Praze žalobu zamítl s tím, že žalobkyni se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení a právního zastoupení.

Rozhodné skutkové okolnosti, dosavadní průběh řízení a obsah spisového materiálu

26. Ze spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním orgánem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti:

27. Dne 1. 11. 2022 písemností čj. 8455146/22/2004-60566-107544 zahájil správce daně u žalobkyně daňovou kontrolu na DPH za předmětné zdaňovací období v rozsahu ověření splnění podmínek pro osvobození daně při dodání zboží do JČS. Dne 14. 12. 2022 rozsah daňové kontroly rozšířil o ověření povinnosti přiznat daň na výstupu ve správné výši při pořízení zboží z JČS, přijetí služby od osoby registrované v JČS a splnění podmínek pro uplatnění nároku na odpočet daně.

28. Správce daně mimo jiné dospěl k závěru, že žalobkyně pořídila zboží z JČS od dodavatelů z Polska a Francie, a byla tedy povinna přiznat DPH, což žalobkyně sice učinila, ale v jiné výši, než jaká byla zjištěna dokazováním v průběhu daňové kontroly. Současně bylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že zboží bylo přepravováno od těchto dodavatelů přímo odběrateli do JČS (Itálie).

29. Žalobkyně však neprokázala, že by v Itálii splnila povinnost přiznat daň nebo přiznat plnění. Správce daně tedy v souladu s § 11 odst. 2 ZDPH dospěl k závěru, že místem plnění je tuzemsko a že žalobkyně nemá nárok na odpočet daně uplatněné při pořízení zboží z JČS. Správce daně žalobkyni se svými závěry seznámil prostřednictvím VKZ, na která žalobkyně reagovala sdělením, že se jednalo o třístranný obchod podle § 17 ZDPH. Toto nové tvrzení žalobkyně bylo v rozporu s tvrzeními, která vykázala v dodatečném daňovém přiznání, souhrnných a následných souhrnných hlášeních, a která uváděla v průběhu celé daňové kontroly, přičemž žalobkyně toto nové tvrzení ani neprokázala. Správce daně dospěl k závěru, že nejsou naplněny podmínky zakotvené v § 17 ZDPH, své kontrolní zjištění nezměnil a přistoupil k vydání Zprávy o daňové kontrole (čj. 2031234/24/2004-60566-107544) a dodatečného platebního výměru (čj. 2400128/24/2001-52524-109803).

30. Žalobkyně se proti dodatečnému platebnímu výměru odvolala, načež žalovaný dodatečný platební výměr přezkoumal, žalobou napadeným rozhodnutím jej potvrdil a odvolání zamítl.

Jednání před soudem

31. Při ústním jednání u Městského soudu v Praze dne zástupce žalobkyně uvedl, že odkazuje na podanou žalobu, nicméně i nadále má za to, že by správní soud měl položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU ohledně restriktivní a přísnější právní úpravě třístranného obchodu v českém ZDPH oproti Směrnici, k němuž míří výklad daňových orgánů v této věci požadující předložení třístranného smluvního ujednání mezi původcem zboží v Polsku a Francii, žalobkyní jako středním článkem třístranného obchodu a odběratelem v Itálii. Žalobkyně opakovaně z důvodů popsaných v žalobě navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

32. Žalovaný u jednání soudu uvedl, že trvá na závěru, že žalobkyni nárok na odpočet DPH přiznat nelze, neboť tezi o existenci třístranného obchodu žalobkyně předestřela až v průběhu daňového řízení po seznámení se s výsledky kontrolních zjištění, a toto tvrzení je účelové, neboť mu neodpovídá žádný důkaz ani osvědčení konkrétních okolností. Žalobkyně nesplnila zákonné podmínky přenesení daňové povinnosti a zjednodušeného postupu při dodání zboží uvnitř EU, proto žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Posouzení věci soudem

33. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů ( věta první , , ve znění pozdějších předpisů - dále jen „ “), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ).

34. Žalobu podala včas osoba k tomu oprávněná.

35. Žaloba není důvodná.

36. Předmětem sporu je otázka, zda byly šetřené obchodní transakce uskutečněny zjednodušeným postupem při dodání zboží uvnitř území Evropské unie formou třístranného obchodu v souladu s ustanovením § 17 ZDPH. Žalobkyně ani v daňovém přiznání a kontrolním hlášení netvrdila, že jde o obchody ve zjednodušeném režimu, ačkoli ji tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Žalobkyně podle daňových orgánů neprokázala splnění podmínky dle § 17 odst. 6 písm. e) ZDPH, tedy zdanění zboží kupujícími jako při dodání z jiného členského státu. Žalovaný vysvětlil, že pokud není prokázáno, že lze aplikovat zjednodušený režim třístranného obchodu, užije se režim § 11 odst. 2 ZDPH s tím, že zachování daňové neutrality pro tento případ zajišťuje korektiv zakotvený v § 11 odst. 3 ZDPH.

Právní rámec

37. Podle ustanovení § 11 odst. 1 ZDPH (ve znění účinném od 1. 10. 2021 do 31. 12. 2021) „Za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy pořizovateli.“

38. Podle ustanovení § 11 odst. 2 ZDPH „Za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje členský stát, který vydal daňové identifikační číslo, pod nímž pořizovatel zboží pořídil, pokud ukončení odeslání nebo přepravy zboží je v členském státě odlišném od členského státu, který vydal toto daňové identifikační číslo, a jestliže pořizovatel neprokáže, že u tohoto pořízení, které bylo předmětem daně v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, splnil v tomto členském státě povinnost přiznat daň nebo přiznat plnění; obdobně se postupuje v případě, že nevznikla povinnost přiznat plnění. Je-li místo plnění stanoveno podle věty první v tuzemsku, pořizovatel nemá nárok na odpočet daně uplatněné při tomto pořízení zboží z jiného členského státu. Tímto ustanovením není dotčeno ustanovení odstavce 1.“

39. Podle ustanovení § 11 odst. 3 ZDPH „Pokud je však pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně podle odstavce 1 v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží následně potom, co byla z tohoto pořízení v tuzemsku přiznána daň nebo přiznáno plnění podle odstavce 2, je pořizovatel oprávněn snížit základ daně v tuzemsku o základ daně, z kterého byla zaplacena daň, nebo o hodnotu přiznaného plnění v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží; obdobně se postupuje v případě, že nevznikla povinnost přiznat plnění. Pro snížení základu daně platí obdobně § 42.“

40. Podle ustanovení § 11 odst. 4 ZDPH „Pokud však je použit zjednodušený postup při dodání zboží do jiného členského státu formou třístranného obchodu, za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se považuje místo stanovené podle odstavce 1, pokud pořizovatel uskutečnil pořízení zboží z jiného členského státu za účelem následného dodání zboží v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží podle odstavce 1 a osoba, které bylo zboží dodáno v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, je osobou, která je povinna přiznat daň jako při pořízení zboží z jiného členského státu a pořizovatel podal souhrnné hlášení.“

41. Podle ustanovení § 17 odst. 1 ZDPH „Třístranným obchodem je obchod, který uzavřou tři osoby registrované k dani ve třech různých členských státech a předmětem obchodu je dodání téhož zboží mezi těmito třemi osobami s tím, že zboží je přímo odesláno nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do členského státu kupujícího.“

42. Podle ustanovení § 17 odst. 2 ZDPH „Prodávajícím se pro účely třístranného obchodu rozumí osoba registrovaná k dani v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží, která není osvobozenou osobou.“

43. Podle ustanovení § 17 odst. 3 ZDPH „Kupujícím se pro účely třístranného obchodu rozumí osoba registrovaná k dani v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, která kupuje zboží od prostřední osoby.“

44. Podle ustanovení § 17 odst. 4 ZDPH „Prostřední osobou se pro účely třístranného obchodu rozumí osoba registrovaná k dani v členském státě odlišném od členského státu prodávajícího a členského státu kupujícího, která

a) nemá sídlo nebo provozovnu v členském státě kupujícího a

b) pořizuje zboží od prodávajícího v členském státě kupujícího s cílem následného dodání zboží kupujícímu v tomto členském státě.“

45. Podle ustanovení § 17 odst. 5 ZDPH „Při užití zjednodušeného postupu při třístranném obchodu se nesmí prostřední osoba registrovat k dani v členském státě kupujícího a uplatnit osvobození od daně při pořízení zboží v tomto členském státě, za podmínek stanovených tímto členským státem.“

46. Podle ustanovení § 17 odst. 6 ZDPH „Pořízení zboží z jiného členského státu, které je uskutečněno prostřední osobou v tuzemsku, při užití zjednodušeného postupu v třístranném obchodu je osvobozeno od daně za těchto podmínek

a) pořízení zboží z jiného členského státu je uskutečněno prostřední osobou, která není plátcem ani identifikovanou osobou, ale je osobou registrovanou k dani v jiném členském státě,

b) pořízení zboží z jiného členského státu je uskutečněno prostřední osobou za účelem následného dodání zboží v tuzemsku,

c) zboží pořízené prostřední osobou je přímo odesláno nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do tuzemska a je určeno pro kupujícího, pro kterého prostřední osoba uskutečňuje následné dodání zboží,

d) kupující je plátce nebo identifikovaná osoba,

e) kupující je povinen přiznat daň u dodání zboží uskutečněného prostřední osobou jako při pořízení zboží z jiného členského státu.“

47. Podle ustanovení § 17 odst. 7 ZDPH „Prostřední osoba, která je osobou registrovanou k dani v jiném členském státě a pořizuje zboží z jiného členského státu a dodává zboží kupujícímu, který je plátcem nebo identifikovanou osobou, je při užití zjednodušeného postupu v třístranném obchodu povinna

a) splnit podmínky podle odstavce 6 pro uplatnění osvobození od daně při pořízení zboží z jiného členského státu uskutečněné v tuzemsku,

b) oznámit stejné daňové identifikační číslo prodávajícímu a uvést je na daňovém dokladu pro kupujícího,

c) vystavit kupujícímu daňový doklad se sdělením, že se jedná o třístranný obchod.“

48. Podle ustanovení § 17 odst. 8 ZDPH „Kupující je povinen oznámit prostřední osobě daňové identifikační číslo, které kupujícímu bylo přiděleno v tuzemsku, a přiznat daň na základě daňového dokladu vystaveného prostřední osobou, stejně jako při pořízení zboží z jiného členského státu.“

Posouzení jednotlivých žalobních bodů

49. Žalobkyně namítala, že se v případě předmětných dodávek zboží jednalo o tzv. třístranný obchod ve smyslu ustanovení § 11 odst. 4 a § 17 ZDPH, a tedy že v důsledku toho nejde o pořízení zboží nebo dodaní zboží s místem plnění v České republice.

50. Je třeba uvést, že každý daňový subjekt má povinnost sám daň přiznat, tedy má břemeno tvrzení, ale také povinnost toto své tvrzení doložit, tj. má i břemeno důkazní. Podle ustanovení , daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních. Pokud to vyžaduje průběh řízení, může správce daně vyzvat daňový subjekt k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně, a to za předpokladu, že potřebné informace nemůže získat z vlastní úřední evidence ( daňového řádu). Podle daňového řádu dále platí, že správce daně prokazuje skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí, účetních záznamů, jakož i jiných záznamů, listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem (rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2008, čj. -119, dostupný, stejně jako všechna zde citovaná rozhodnutí tohoto soudu též online na www.nssoud.cz, a publikovaný pod č. 1572/2008 ve Sbírce NSS).

51. Městský soud zároveň konstatuje, že povinností správce daně nebylo prokázat, že se obchodní transakce neuskutečnily tak, jak to tvrdila žalobkyně, či prokázat namísto žalobkyně, jak se uskutečnily. Aby správce daně unesl své důkazní břemeno podle § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu, byl povinen toliko prokázat, že o souladu se skutečností existují natolik vážné a důvodné pochyby, že činí účetnictví žalobkyně, respektive jí předložené doklady, nevěrohodnými, neúplnými, neprůkaznými nebo nesprávnými (viz např. rozsudky NSS ze dne 22. 10. 2008, čj. -86, ze dne 30. 7. 2010, čj. -195, a ze dne 30. 9. 2015, čj. -70).

52. V posuzované věci dospěly daňové orgány k závěru, že žalobkyně neprokázala naplnění definice třístranného obchodu, neboť nesplnila podmínku uvedenou v § 17 odst. 7 písm. c) ZDPH. Podle tohoto ustanovení je prostřední osoba, která je osobou registrovanou k dani v JČS a pořizuje zboží z JČS a dodává zboží kupujícímu, který je plátcem nebo identifikovanou osobou, při užití zjednodušeného postupu v třístranném obchodu povinna vystavit kupujícímu daňový doklad se sdělením, že se jedná o třístranný obchod. Žalobkyně uvádí, že není povinna splnit požadavky uvedené v ustanoveni § 17 odst. 6, 7 a 8 ZDPH, avšak už neuvádí důvody, o které by své závěry opřela.

53. Žalobkyně v přiznání k DPH za kontrolované období tvrdila, že uskutečňovala pořízení zboží (pěnového polystyrenu) z Polska, Francie a Rumunska na své DIČ od dodavatelů registrovaných k DPH v Polsku, Francii a Rumunsku, a současně tvrdila, že jí vznikl nárok na odpočet daně z plnění pořízených od těchto dodavatelů z JČS. Důvodnost uplatněného nároku na odpočet daně žalobkyně prokazovala CMR, souhrnnými tabulkami nakládek zboží, skeny částí tabulek objednávek zboží, skeny části některých daňových dokladů, tabulkami s popisem přepravy zboží a s uvedením místa jeho dodání, výpisy z bankovních účtů a přijatými daňovými doklady za přepravu zboží, přičemž žalobkyně třístranný obchod v přiznání k DPH ani v souhrnném hlášení neuváděla.

54. Správce daně vyzval žalobkyni výzvou čj. 891024/22/2004-60566-107544 (dále jen „Výzva 1“) a čj. 909416/22/2004-60566-107544 (dále jen „Výzva 2“) k prokázání splnění podmínek pro osvobození dodání zboží do JČS od daně. V reakci na Výzvu 1 a Výzvu 2 žalobkyně předložila vystavené daňové doklady a proforma faktury pro italské odběratele a již v předchozím bodu zmíněné důkazní prostředky.

55. Správce daně v rámci daňové kontroly zjistil, že na DIČ žalobkyně vykázali osvobozené dodání zboží do JČS dodavatelé z Polska, Francie a z Rumunska, k němuž žalobkyně sice předložila přijaté daňové doklady a CMR, avšak toto pořízení zboží z JČS od tohoto dodavatele nevykázala v oddílu A2 následného kontrolního hlášení („NKH“).

56. Zjištění správce daně uvedl ve výzvě čj. 9383076/22/2004-60566-107544 (dále jen „Výzva 3“), jíž byla žalobkyně vyzvána k prokázání přiznání daně při pořízení zboží a přijetí služeb z JČS ve správné výši, dále k prokázání splnění podmínek pro oprávněné uplatnění nároku na odpočet daně podle § 72 odst. 1, 2 písm. a) a b) ZDPH, k předložení veškerých souvisejících daňových dokladů a dalších důkazních prostředků k tvrzením žalobkyně a k vyjádření se, jaké zboží a služby žalobkyně od dodavatelů z JČS přijala.

57. V reakci na Výzvu 3 žalobkyně předložila dokument se skeny částí některých daňových dokladů se svým komentářem k postupu, jak přiřadit který CMR ke kterému daňovému dokladu, a tabulky s popisem přepravy zboží a místem jeho dodání, resp. tabulky, které obsahovaly název dodavatele z JČS, počet nákladních aut, název zboží a jeho popis, datum a kód nakládky, a místo dodávky (vždy Itálie). Žalobkyně ani v reakci na Výzvu 3 nezmínila, že by šetřené transakce uskutečnila formou třístranného obchodu.

58. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila veškeré přijaté daňové doklady k pořízenému zboží od dodavatelů z JČS, které vykázala v NKH, a z jejího sdělení v reakcích na Výzvu 1 a Výzvu 2 a ze zaslané jedné varianty CMR vyplynulo, že zboží, které pořizovala od dodavatelů z JČS, nevstoupilo na území České republiky, zaslal správce daně mezinárodní dožádání do Francie, Polska a Rumunska.

59. Z odpovědí správců daně z Francie a Polska je zřejmé, že všichni dotazovaní dodavatelé potvrdili obchodní spolupráci s žalobkyní. Co se týče odpovědi rumunského správce daně, vyplývá z ní, že rumunský dodavatel s žalobkyní sice spolupracoval, avšak v jiných zdaňovacích obdobích – červenec až říjen 2021, tj. ve zdaňovacích obdobích odlišných, než které bylo předmětem daňové kontroly na DPH, tj. listopad 2021. Úhrada dodaného zboží z JČS probíhala bezhotovostně. Součástí odpovědí na mezinárodní dožádání byly francouzskými a polskými dodavateli vystavené daňové doklady, CMR a potvrzení o úhradě zboží. Dále bylo zjištěno, že dopravu zajistila žalobkyně prostřednictvím polských, případně rakouských přepravců, místem nakládky byla Francie, resp. Polsko, a místem vykládky byla dle CMR jak Itálie, tak Česká republika. Z odpovědí na mezinárodní dožádání nevyplynulo, že by obchodní případy probíhaly formou třístranného obchodu.

60. Lze tak shrnout, že žalobkyně uskutečnila pořízení zboží z JČS (Polska a Francie) ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 ZDPH. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila v průběhu daňové kontroly veškeré přijaté daňové doklady, vyčíslil správce daně hodnotu základu daně a daně z pořízení zboží z JČS na základě informací získaných z odpovědí správců daně na mezinárodní dožádání.

61. Postup uvedený v ustanovení § 11 odst. 2 ZDPH se nepoužije v případě třístranných obchodů, u kterých se aplikuje zjednodušený postup. Podstatou zjednodušeného postupu je osvobození prostřední osoby od povinnosti přiznat a zaplatit daň z titulu pořízení zboží z jiného členského státu ve státě ukončení přepravy či odeslání a přenesení daňové povinnosti až na konečného odběratele. Jestliže jsou splněny podmínky uvedené v § 11 odst. 4 ZDPH, a zároveň daná transakce naplňuje definici třístranného obchodu, je místem plnění vždy členský stát, kde došlo k ukončení přepravy či odeslání zboží. Jestliže ale není splněná některá z podmínek pro aplikaci daného režimu, musí daň přiznat pořizovatel, a to v členském státě či státech určených postupem podle § 11 odst. 1 a 2 ZDPH.

62. Žalobkyně v průběhu daňové kontroly tvrdila, že zboží nevstoupilo na území České republiky, neboť toto putovalo od dodavatelů z Polska a Francie přímo do Itálie. Žalobkyně v rámci daňové kontroly nejen ve svých vyjádřeních na Výzvu 1 a Výzvu 2, ale také v reakci na VKZ, uváděla, že: „..doprava zboží byla provedena mezi dvěma členskými státy odlišnými od členského státu, v němž je daňový subjekt registrován, tedy v ČR. Správci daně bylo prokázáno, resp. správce daně ověřil na základě provedených dožádání do jiných členských států, že zboží bylo dopraveno od dodavatele registrovaného v jednom členském státě odběrateli registrovaného v jiném členském státě bez toho, aby bylo zboží dopraveno do České republiky… Daňový subjekt již správci daně se částečně vyjádřil, že zboží pořízené v jiném členském státě tedy v Polsku a Francii nevstoupilo na území České republiky a bylo přepraveno přímo do Itálie, tj. přeprava deklarovaného zboží byla ukončena v jiném členském státě - Itálii.“ Z tvrzení žalobkyně tak vyplývá, že zboží bylo dodáváno z Polska či Francie přímo odběratelům do Itálie, aniž by bylo dopraveno do tuzemska. Totéž vyplynulo i z odpovědí na mezinárodní dožádání a CMR. Odůvodnění žalobkyně ohledně třístranného obchodu se poprvé objevilo až v reakci na sdělené výsledky kontrolních zjištění.

63. Zjednodušený postup v tzv. třístranném obchodu je specifickým vícestranným obchodem, který uzavřou tři osoby registrované k dani ve třech různých členských státech, předmětem obchodu je dodání téhož zboží mezi těmito třemi osobami s tím, že zboží je přímo odesláno nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do členského státu kupujícího. Aby bylo možné touto formou obchodu postupovat, je třeba, aby byly splněny veškeré podmínky dané ustanovením § 17 ZDPH.

64. Podle § 17 odst. 7 ZDPH je prostřední osoba (žalobkyně) při užití zjednodušeného postupu v třístranném obchodu povinna

a) splnit podmínky § 17 odst. 6 ZDPH pro uplatnění osvobození od daně při pořízení zboží z JČS uskutečněné v tuzemsku,

b) oznámit stejné DIČ prodávajícímu (dodavatelé z Polska a Francie) a uvést je na daňovém dokladu pro kupujícího (italské odběratele),

c) vystavit kupujícímu (italským odběratelům) daňový doklad se sdělením, že se jedná o třístranný obchod.

65. Na daňových dokladech absentuje podstatné sdělení podle § 17 odst. 7 písm. c) ZDPH, že se jedná o třístranný obchod, přičemž rovněž absentuje sdělení „daň odvede zákazník“. Na daňových dokladech je pouze uvedena nulová sazba DPH. Žádným způsobem tak není vyjádřeno, že v důsledku volby zjednodušeného režimu pro třístranné obchody má daň odvést zákazník (italský odběratel), což je předpokladem platného určení konečného pořizovatele za osobu povinnou odvést DPH. Žalobkyně navíc v přiznání k DPH za kontrolované období na řádku 20 tvrdila osvobozené dodání zboží do JČS podle § 64 ZDPH, a v souhrnném hlášení uváděla u dodání zboží do JČS kód „0“. Pokud by se postupováno zjednodušenou formou třístranného obchodu, žalobkyně by musela v přiznání k DPH za kontrolované období vykázal hodnoty třístranného obchodu na řádcích 30 a 31 a v souhrnném hlášení kód „2“, který slouží prostřední osobě k přiznání dodání zboží kupujícímu při zjednodušeném postupu formou třístranného obchodu.

66. Podle názoru žalobkyně je zřejmé, že neměla vykazovat v daňovém přiznání ani jedno z těchto plnění. Tím, že tak učinila, nelze bez dalšího učinit závěr, že nemohla postupovat v režimu tzv. třístranného obchodu. Soud shrnuje, že vzhledem ke všem výše popsaným skutkovým zjištěním (zboží od dodavatelů z JČS nevstoupilo na území tuzemska, žalobkyně uvedla kód „0“ a nikoli „2“ v souhrnném hlášení při dodání zboží do JČS, nevykázala hodnoty třístranného obchodu v přiznání k DPH za kontrolované období na ř. 30 a 31, na daňových dokladech jsou uvedeny pouze nulové sazby daně a žalobkyně třístranný obchod zmínila až v reakci na VKZ), nelze učinit jiný závěr než, že žalobkyně neprokázala naplnění definice třístranného obchodu a tedy, že pořízení zboží z jiného členského státu bylo předmětem daně v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží. Správní orgány tak dospěly zcela správně k závěru, že tato skutečnost postačuje pro doměření daně. Žalobkyni se podařilo pouze prokázat, že došlo k dvoustrannému obchodu, proto je nutno aplikovat § 11 odst. 2 ZDPH.

67. Žalobkyně má za to, že tuzemský zákon o dani z přidané hodnoty účinný ke dni uskutečnění předmětných plnění se odchyluje od Směrnice o DPH, kdy stanoví přísnější podmínky, než ustanoveni článků 40 až 42 Směrnice o DPH. Tato námitka je nedůvodná, jelikož i při přímé aplikaci této směrnice by žalobkyni nevznikl nárok na odpočet. Soud k uvedenému dodává, že nepovažoval za nutné v nyní posuzované věci položit předběžnou otázku SDEU. Výklad termínu trojstranný obchod podle platné právní úpravy totiž pokládá za jasný a jednoznačný, žalobkyní tvrzený rozpor české a evropské právní úpravy neshledává a navíc zdejší soud ani nemá povinnost položit předběžnou otázku ve smyslu čl. 267 třetího pododstavce Smlouvy o fungování Evropské unie.

68. Žalobkyně dále uvedla, že bylo prokázáno, že daň byla odvedena ve státě ukončení přepravy žalobkyní nebo jejími odběrateli. Žalobkyně poukázala na vyrozuměni čj. 8976/25/5300-22441-709739, kde podle ní žalovaný potvrzuje, že italští odběratelé v Itálii přiznali a zaplatili daň z přidané hodnoty a je si teto skutečnosti plně vědom. Z toho důvodu žalovaný odmítá provést výslech těchto odběratelů jako nadbytečný. Žalovaný s tímto tvrzením žalobkyně nesouhlasil. Uvedl, že skutečnost, zda ve členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, tj. v Itálii, přiznali daň z pořízení zboží odběratelé, není předmětem sporu, neboť touto povinností je stíhána žalobkyně. Z tohoto důvodu byl návrh žalobkyně na jejich vyslechnutí odmítnut jako nadbytečný a bez důkazní potence. Městský soud k tomu uzavírá, že jednak se nepotvrdilo tvrzení, že daň byla odvedena ve státě ukončení přepravy žalobkyní nebo jejími odběrateli, druhak to byla právě žalobkyně, která měla v předmětném daňovém řízení prokázat, že ona sama přiznala daň ve státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, tj. v Itálii, a nikoliv, že tuto uhradili její odběratelé.

69. Interpretace tuzemského zákona o dani z přidané hodnoty tak, jak to činí žalovaný, když po žalobkyni požaduje, aby prokázala, že ona sama přiznala a zaplatila daň v Itálii, přestože žalovaný ví, že daň přiznali a zaplatili odběratele žalobkyně, by podle žalobkyně znamenala možnost dvojího zdaněni. Soud s takovým argumentem nemůže souhlasit. Dvojímu zdanění je zamezeno právě prostřednictvím korekčního mechanismu v § 11 odst. 3 ZDPH, který umožňuje daňovému subjektu snížit základ daně o jím odvedenou daň v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží. Pokud by žalobkyně splnila podmínky uvedené v § 11 odst. 2 ZDPH a přiznala daň nebo plnění jak v tuzemsku, tak v Itálii, je oprávněna ve smyslu § 11 odst. 3 ZDPH snížit základ daně původně uvedený v českém přiznání k DPH o základ daně, ze které přiznala daň při pořízení zboží v Itálii. Tato situace však nenastala, proto ani nelze hovořit o dvojím zdanění.

70. Soud se zcela ztotožnil s názorem žalovaného, že žalobkyně s tvrzením o třístranném obchodu přišla účelově až v reakci na VKZ, kdy zjistila, že správce daně na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyni nenáleží nárok na odpočet. Toto tvrzení však nikterak neprokázala, a naopak bylo v rozporu s ostatními kontrolními zjištěními správce daně. Žalobkyně nabyla zboží od dodavatelů v Polsku a Francii a prodala jej odběratelům v Itálii, přičemž neprokázala, že v Itálii splnila povinnost přiznat daň nebo přiznat plnění. Proto je naplněna fikce uvedená v § 11 odst. 2 ZDPH a místem plnění je stát, který vydal žalobkyni daňové identifikační číslo, tedy Česká republika, a žalobkyni tak nenáleží nárok na odpočet daně. Nejedná se tedy o postup formou třístranného obchodu, neboť nebyly naplněny podmínky § 17 ZDPH, přičemž žalovaný svůj závěr podrobně odůvodnil v žalobou napadeném rozhodnutí.

71. SDEU v rozsudku Luxury Trust Automobil vyložil, že čl. 42 písm. a) ve spojení s čl. 197 odst. 1 písm. c) směrnice o DPH musí být vykládán v tom smyslu, že v rámci třístranného obchodu není konečný pořizovatel platně určen za osobu povinnou odvést DPH, pokud faktura vystavená zprostředkujícím pořizovatelem neobsahuje poznámku „daň platí zákazník“ podle čl. 226 bodu 11a směrnice o DPH. Neníli tato poznámka na faktuře uvedena, nedošlo k platnému určení konečného pořizovatele za osobu povinnou odvést DPH, a zprostředkující pořizovatel musí být tudíž považován za osobu povinnou odvést tuto daň v členském státě, který mu přidělil identifikační číslo, které použil pro účely dotčeného pořízení zboží uvnitř Společenství, v souladu s čl. 41 prvním pododstavcem směrnice o DPH.

72. Soud se s uvedenými závěry žalovaného plně ztotožnil, přičemž neshledal nezákonnost napadeného rozhodnutí ani ve způsobu výkladu a aplikace evropského práva v návaznosti na tuzemskou právní úpravu vztahující se k právní věci žalobkyně, ani se neztotožnil s námitkou žalobkyně, že napadené rozhodnutí nemá oporu ve spisovém materiálu.

Závěr a náklady řízení

73. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle zamítl.

74. O nákladech řízení soud rozhodl podle , podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, avšak žalovanému v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 30. října 2025

Mgr. Marek Bedřich předseda senátu

13