Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Azs 155/2025 - 31

[7] Proti rozhodnutí krajského soudu stěžovatel nyní brojí kasační stížností, v níž namítá důvody dle , b) a d) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

[8] Podle stěžovatele soud přezkoumatelně nevysvětlil, jak došel k závěru, že v případě stěžovatele nebylo naplněno žádné z kritérií, které by založilo příslušnost Maďarska k rozhodnutí o žádosti stěžovatele. Dále stěžovatel namítá, že Česká republika byla povinna z moci úřední zjišťovat, zda při vyřízení žádosti není příslušné Maďarsko. Podstatné je, že ani ve vyjádření k žalobě žalovaný příslušnost Maďarska výslovně nerozporuje a ani soud tedy nepostavil najisto, který stát a z jakých důvodů je příslušný k vyřízení žádosti stěžovatele o mezinárodní ochranu.

[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti předně uvedl, že poslední známá adresa stěžovatele byla v Pobytovém středisku v Havířově a jeho současná adresa pobytu je neznámá. Žalovaný proto navrhl, aby řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno. Dojdeli kasační soud k jinému závěru, pak má žalovaný za to, že jeho rozhodnutí, jakož i napadený rozsudek byly vydány v souladu s právními předpisy. Ke kasační výtce stěžovatele žalovaný odkázal na bod 14 odůvodnění rozsudku, kde soud jasně a srozumitelně definoval, z jakého důvodu byla Česká republika příslušná k posouzení žádosti. S ohledem na uvedené žalovaný navrhl, aby byla kasační stížnost odmítnuta pro nepřijatelnost, případně zamítnuta jako nedůvodná.

[10] Nejvyšší správní soud s ohledem na obdrženou informaci od žalovaného stran pobytu stěžovatele požádal dne 7. 10. 2025 Správu uprchlických zařízení Ministerstva vnitra o sdělení informace o místě pobytu stěžovatele. Podle přípisu z téhož dne byl stěžovatel dne 23. 7. 2025 odepsán z evidence z důvodu svévolného opuštění Pobytového střediska Havířov.

[11] V žádosti ze dne 9. 10. 2025 Nejvyšší správní soud vyzval Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké policie a zástupce stěžovatele ke sdělení informace o tom, jaká je adresa stěžovatelova aktuálního pobytu. Policie ČR odpověděla stejně jako Správa uprchlických zařízení, zástupce stěžovatele ve sdělení ze dne 13. 10. 2025 uvedl aktuální adresu pobytu stěžovatele tak, jak je uvedeno v záhlaví tohoto rozsudku.

[12] Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro zastavení řízení. Posoudil tedy formální náležitosti kasační stížnosti a konstatuje, že je podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je řádně zastoupen ( ). Vzhledem k tomu, že se v dané věci jedná o kasační stížnost proti rozhodnutí ve věci, ve které rozhodovala specializovaná samosoudkyně, se Nejvyšší správní soud dále ve smyslu zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle daného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.

[13] Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. , č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. Znaky tohoto pojmu jsou naplněny v případě „rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu“. Podle citovaného rozhodnutí je tedy kasační stížnost ve věcech, v nichž o žalobě rozhodoval specializovaný samosoudce, přijatelná v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[14] Ve světle takto vymezených kritérií Nejvyšší správní soud konstatuje, že podaná kasační stížnost předestírá k rozhodnutí otázky, které podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu nezasluhují pozornosti z důvodů ad (1) až (4) kritérií přijatelnosti. Nejedná se o otázky, které by dosud nebyly v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny, resp. byly řešeny rozdílně či vyžadovaly učinit judikaturní odklon; rovněž tak se nejedná o případ zásadního pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Naopak krajský soud posoudil případ stěžovatele zcela v souladu s konstantní judikaturou, od které Nejvyšší správní soud neshledal důvodu se odchýlit, a proto dospěl k následujícímu závěru.

[15] Kasační stížnost je nepřijatelná.

[16] S ohledem na to, jakým způsobem je v projednávané věci formulována kasační argumentace stěžovatele, považuje Nejvyšší správní soud za vhodné připomenout, že obsah, rozsah a kvalita kasační stížnosti předurčují obsah, rozsah a kvalitu následného soudního rozhodnutí. Jeli kasační stížnost kuse zdůvodněna, je tak předurčen nejen rozsah přezkumné činnosti soudu, ale i obsah rozsudku soudu. Kasační soud není povinen ani oprávněn domýšlet argumenty za stěžovatele. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta (viz např. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. , či rozsudky téhož soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. , ze dne 22. 4. 2014, č. j. , ze dne 27. 10. 2010, č. j. , ze dne 18. 6. 2008, č. j. , ze dne 17. 12. 2008, č. j. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 1. 2020, sp. zn. , ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. ).

[17] Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil jedinou velmi obecnou námitku nepřezkoumatelnosti. Soud podle stěžovatele nevysvětlil, jak dospěl k závěru, že v případě stěžovatele nebylo naplněno žádné z kritérií, které by založilo příslušnost Maďarska k rozhodnutí o žádosti stěžovatele o mezinárodní ochranu.

[18] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že nepřezkoumatelnost může být způsobena buďto nedostatkem důvodů, o které je rozhodnutí opřeno, anebo nesrozumitelností. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů především, pokud je zcela opomenuta některá z námitek účastníka řízení (srov. např. rozsudky NSS ze dne 18. 10. 2005, č. j. , č. 787/2006 Sb. NSS, či ze dne 8. 4. 2004, č. j. , č. NSS). Soud ovšem nemusí reagovat na každou dílčí námitku, vypořádáli se s podstatou a smyslem uplatněné žalobní argumentace; tento postup tak může konzumovat i vypořádání dílčích a souvisejících námitek, vytvoříli ve svém souhrnu ucelenou argumentaci, z níž alespoň implicitně vyplývá, jak bylo o těchto námitkách uváženo (viz rozsudek NSS soudu ze dne 24. 4. 2014, č. j. ). Za nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost lze považovat zejména ta rozhodnutí, z nichž nelze seznat, o jaké věci či jak bylo rozhodováno, jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné (viz rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. , č. NSS).

[19] Nejvyšší správní soud konstatuje, že pro posouzení toho, zda je napadený rozsudek přezkoumatelný, je směrodatné pouze to, zda krajský soud svůj závěr dostatečně odůvodnil, zda jsou jeho závěry konzistentní a logické vzhledem k použité argumentaci a zda výrok není v rozporu s odůvodněním. Těmto požadavkům napadený rozsudek vyhovuje; subjektivní nesouhlas stěžovatele se závěry krajského soudu a s jeho argumentací nepřezkoumatelnost rozsudku nezakládá.

[20] Krajský soud dostatečně a srozumitelně vysvětlil, že prvním a jediným členským státem, ve kterém byla žádost o udělení mezinárodní ochrany stěžovatelem podána, je Česká republika. Tuto skutečnost ostatně ani sám stěžovatel nerozporuje.

[21] Státem příslušným k vyřízení žádosti podle nařízení Dublin III je první členský stát Evropské unie, ve kterém žadatel podal žádost o mezinárodní ochranu (čl. 3 odst. 2). Pokud by bylo možné určit příslušný stát na základě jiných kritérií (např. rodinní příslušníci, dřívější víza), mohl by být určen jiný stát. Jak však krajský soud odůvodnil, v případě stěžovatele nebylo naplněno žádné z kritérií obsažených v kapitole III. nařízení. K možné příslušnosti Maďarska jakožto státu, který stěžovateli vydal povolení k pobytu (čl. 12 nařízení) pak soud doplnil, že Maďarsko podle SIS odepřelo vstup a pobyt stěžovateli na území členských států ode dne 20. 2. 2025 (expirace v SIS dne 20. 2. 2030), a současně v evidenci SIS vyhlásilo pátrání po vydaných dokladech. Soud tak uzavřel, že skutečnost, že žalovaný v napadeném rozhodnutí neodůvodnil příslušnost České republiky k posouzení žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany, není vadou, která by měla za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé a pro kterou by bylo nutno žalobou napadené rozhodnutí zrušit.

[22] Nejvyšší správní soud poznamenává, že úplně nerozumí snaze stěžovatele o možné založení příslušnosti Maďarska k rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu. Obecně lze Maďarsko zařadit mezi „problémové“ země a soudy několika členských států ve vztahu k němu v minulosti (zejména v období let 2015 až 2016) konstatovaly existenci systémových nedostatků ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III, které bránily tomu, aby Maďarsko bylo příslušné k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu (viz odkaz na tyto rozsudky v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2016, č. j. ). Tomu, že Maďarsko se již dlouhodobě potýká se závažnými nedostatky azylového systému nasvědčují i rozsudek Soudního dvora ze dne 17. 12. 2020 ve věci C808/18, Komise proti Maďarsku, a dále rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 8. 7. 2021 ve věci Shahzad proti Maďarsku, č. 12625/17, ze dne 22. 9. 2022 ve věci H. K. proti Maďarsku, č. 18531/17, a ze dne 4. 5. 2023 ve věci R. N. proti Maďarsku, č. 71/18. Nutno však na závěr nad rámec uvedeného především uvést, že pokud se Česká republika rozhodne, že žádost projedná, je zcela bez významu, zda by mohl být příslušný i jiný stát (viz klausule suverenity  čl. 17 odst. 1 nařízení Dublin III).

[23] Nejvyšší správní soud uzavírá, že v případě napadeného rozsudku nebylo shledáno zásadní pochybení krajského soudu, který se svým postupem neodchyluje od shora uvedené judikatury, která je jednotná a ustálená a poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uplatněné v kasační stížnosti. Za těchto okolností NSS neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji shledal ve smyslu nepřijatelnou a odmítl ji.

[24] Odmítnutí pro nepřijatelnost představuje zjednodušený meritorní přezkum (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. , č. 4170/2021 Sb. NSS), výrok o náhradě nákladů řízení se proto opírá o ve spojení s Žalovaný měl ve věci úspěch, Nejvyšší správní soud mu však náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu podle obsahu spisu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevnikly.

Poučení:

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné ( , ).

V Brně dne 6. listopadu 2025

JUDr. Lenka Matyášová

předsedkyně senátu