Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 As 194/2025 - 14

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra, soudce Milana Podhrázkého a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobkyně: Mgr. E. N., proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Bc. T. R., v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2025, č. j. ,

takto:

Kasační stížnost se zamítá.

Odůvodnění:

I.

[1] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného Magistrátu hlavního města Prahy, odboru živnostenského a občanskosprávního, ze dne 2. 4. 2025, č. j. MHMP 278455/2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 7, odboru správních agend (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 7. 1. 2025, č.j. MČ P7418324/2024/OSA/ODEO/Kož (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl na žádost osoby zúčastněné na řízení, která osvědčila nabytí vlastnického práva k bytové jednotce na adrese B. 577/19, P., na základě příklepu ve veřejné dražbě, zrušen podle a odst. 2 , o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), údaj o místu trvalého pobytu žalobkyně na adrese B. 577/19, P..

[2] Žalobkyně současně s podáním žaloby žalobkyně podala návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, o němž soud rozhodl usnesením ze dne 12. 6. 2025 č.j. , kterému městský soud nevyhověl. Následně podáním ze dne 2. 7. 2025 požádala soud o poskytnutí zástupce, a to vzhledem k jejím finančním poměrům a vzhledem k tomu, že žalovaný právního zástupce mít bude.

[3] Podle věta první navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a jeli to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát

[4] Za účelem ověření splnění první podmínky žalobkyně k výzvě soudu předložila Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Po posouzení situace žalobkyně uvedl, že z údajů, které uvedla v prohlášení, lze učinit závěr o její nepříznivé finanční, majetkové a sociální situaci. Přesto v projednávaném případě podmínky pro úplné ani částečné osvobození od soudních poplatků neshledal. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků (jakožto součásti splnění první podmínky) v dané věci soud přihlédl především ke skutečnosti, že žalobkyně již ve věci zaplatila soudní poplatek v celkové výši 4.000 Kč, a to za žalobu a za návrh na přiznání odkladného účinku, aniž by v řízení namítala, že jí finanční situace brání soudní poplatek zaplatit, a aniž by žádala o osvobození od soudního poplatku. Považoval za zjevné, že zjištěná finanční situace na straně žalobkyně prokazatelně není takového charakteru, aby jí bránila v přístupu k soudu. Vedle toho soud přihlédl ke skutečnosti, že v projednávané věci s ohledem na charakter soudního řízení správního není na místě očekávat další náklady řízení, které by musela vynaložit, a to dokonce ani v hypotetickém případě neúspěchu podané žaloby. První podmínka zakotvená v věta první tak podle městského soudu v případě žalobkyně nebyla naplněna.

[5] Dále konstatoval, že není splněna ani druhá podmínka pro ustanovení zástupce vyplývající z , neboť v projednávané věci ustanovení zástupce není nezbytně zapotřebí k ochraně práv žalobkyně. Městský soud zohlednil charakter řízení o žalobě vymezený předmětem soudního přezkumu, a ve vztahu k žalobkyni zejména její schopnost samostatně hájit své zájmy v řízení před soudem, a to s přihlédnutím ke složitosti projednávané věci, obsahu a rozsahu návrhu na zahájení řízení. Dospěl k závěru, že z obsahu žaloby je zjevné, že žalobkyně dokáže sama, i bez právní pomoci, náležitě zformulovat správní žalobu splňující všechny nezbytné náležitosti po formální i obsahové stránce a z obsahu žaloby je rovněž zřejmé, v jakých okolnostech žalobkyně spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Vzhledem k uvedenému neshledal naplnění všech zákonem stanovených podmínek pro ustanovení zástupce žalobkyni, a proto její návrh na ustanovení zástupce usnesením označeným v záhlaví zamítl.

II.

[6] Proti usnesení městského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost, v níž se domáhala jeho zrušení. Namítala nezákonnost závěru, že není splněna ani jedna z podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů. V kasační stížnosti současně požádala o osvobození od soudního poplatku a podala návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Městský soud sice konstatoval její nepříznivou situaci, která se ještě zhoršila, avšak kladl jí k tíži snahu zaplatit soudní poplatek. Uhrazení soudního poplatku měl naopak brát jako snahu nezneužívat institutu osvobození od soudních poplatku. Dále uvedla, že žalobu sepsala s pomocí vzoru na internetu a umělé inteligence, což neznamená, že je schopna kvalifikovaného ústního jednání u soudu. Přestože má vysokoškolské vzdělání, není schopna před soudem vystoupit, neboť nezná potřebné právní předpisy. Zdůraznila, že smyslem d a je, aby účastníci nebyli jen pro své majetkové nebo jiné významné osobní poměry vyloučeni ze svého práva na přístup k soudu.

III.

[7] Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatelku v tomto řízení o kasační stížnosti netíží povinnost být zastoupena advokátem ani poplatková povinnost. Kasační stížnost je totiž podána proti procesnímu usnesení, kterým se nekončí řízení o žalobě (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. , č. 3271/2015 Sb. NSS).

[8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[9] Podle věty první , navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a jeli to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát.

[10] Jak správně upozornil již městský soud v napadeném usnesení, podmínky pro ustanovení zástupce musí být splněny kumulativně. Městský soud posuzoval zvlášť splnění podmínek pro osvobození od soudního poplatku pro účely ustanovení zástupce a zvlášť splnění podmínky nezbytnosti zastoupení pro ochranu práv stěžovatelky v řízení o její žalobě.

[11] Při posuzování toho, zda je zastoupení třeba k ochraně stěžovatelčiných práv, městský soud vycházel z charakteru řízení o žalobě vymezeného předmětem soudního přezkumu, tj. napadeným rozhodnutím, a ve vztahu ke stěžovatelce zejména její schopnost samostatně hájit své zájmy v řízení před soudem, a to s přihlédnutím ke složitosti projednávané věci, obsahu rozsahu žaloby. Městský soud přitom konstatoval, že má žaloba všechny požadované základní náležitosti a je z ní zřejmé, čeho se žalobkyně (stěžovatelka) domáhá. Nejvyšší správní soud se již dříve zabýval kritérii posuzování nutnosti zastoupení ve svém rozsudku ze dne 27. 5. 2004, č. j. , následovně: „Advokát bude ustanoven zástupcem účastníka k ochraně jeho zájmů tehdy, jdeli o věc po stránce skutkové nebo právní složitou a jestliže potřeba ochrany práv účastníka v soudním řízení vyjde najevo, např. z nekvalifikovaných podání účastníka, jímž se na soud obrací apod. Vzhledem k tomu, že největší nároky po odborné stránce klade na účastníka řízení formulování samotného návrhu (žaloby), navíc v poměrně krátkém časovém úseku, je právě obsahová a formální úroveň sepsané žaloby kritériem pro závěr soudu o potřebě ochrany práv účastníka.“ Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu tedy vyplývá, že správní soud při posuzování naplnění druhé podmínky přihlíží zejména k charakteru projednávané věci, k osobnostním poměrům žalující osoby, k úrovni žaloby, případně dalších podání, z nichž lze dovodit úroveň povědomí žalobkyně o jejích právech v soudním procesu a vůbec právních poměrech v České republice (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, č. j. , ze dne 26. 2. 2004, č. j. , ze dne 8. 1. 2013, č. j. , ze dne 31. 5. 2011, č. j. , či ze dne 21. 5. 2015, č. j. ). Za hlavní kritérium pro závěr soudu o potřebě ochrany práv účastníka řízení lze přitom považovat obsahovou a formální úroveň návrhu (žaloby), neboť právě formulace návrhu klade na účastníka řízení po odborné stránce největší nároky (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2004, č. j. , a ze dne 27. 9. 2017, č. j. ). Ustanovení zástupce tedy zpravidla není namístě v situaci, kdy podaná žaloba obsahuje všechny formální náležitosti, řádně formulované žalobní body a bezvadný petit a je z ní patrné, čeho a na základě jakých důvodů se stěžovatelka domáhá, pokud se současně nejedná o věc po právní stránce mimořádně složitou (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2011, čj. ).

[12] K tomu je nutné doplnit, že institut ustanovení zástupce na základě návrhu účastníka je institutem výjimečným, který lze využít jen v případech vskutku závažných jak z hlediska jejich dopadu na účastníka, tak i z hlediska právní náročnosti věci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2013, č. j. ). Úmyslem zákonodárce nebylo přiznat právo na ustanovení zástupce každému, kdo o to požádá; v opačném případě by zákonodárce spojoval možnost ustanovení zástupce pouze se splněním podmínek pro osvobození od soudních poplatků, a nikoliv též s nezbytností ochrany práv účastníka (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 1. 2022, č. j. ). Pojem nezbytnosti je přitom třeba vykládat tak, že jde o situace, v nichž je konkrétními okolnostmi odůvodněn závěr, že bez zastoupení by účastníkovi řízení mohla vzniknout nezanedbatelná újma. Na předestřená tvrzení stěžovatelky je rovněž nutné nahlížet optikou d, podle něhož má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Zajištěním právní pomoci se realizuje materiální rovnost účastníků. Rovnost účastníků však neznamená, že by žalobkyni musel být zástupce ustanoven v každém případě, v němž na straně žalovaného vystupuje správní orgán s odborným zastoupením (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2024, č. j. , usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. ).

[13] V nynější věci stěžovatelka argumentuje tím, že jí při neustanovení zástupce hrozí zásadní újma, neboť není schopna kvalifikovaného ústního jednání u soudu a nezná potřebné zákony. Ze spisu je patrné, že v projednávané věci městský soud vycházel zejména z obsahu žaloby a povahy řízení, o něž jde, resp. na skutkových okolnostech a řešených právních otázkách v rámci nynějšího konkrétního případu. Vyhodnotil, že jde o nepříliš složitou problematiku a že stěžovatelčina formulace žalobních bodů byla dostatečná pro možnost projednání žaloby. S těmito závěry Nejvyšší správní soud souhlasí. Stěžovatelka sice v kasační stížnosti namítá, že při sepisu žaloby vycházela z internetového vzoru s dopomocí umělé inteligence, její způsob komunikace však nasvědčuje tomu, že minimálně základní povědomí o průběhu soudního řízení správního má. Ačkoliv Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že stěžovatelka je laik, který nemá znalosti platného práva jako zástupce z řad advokátů, obsah samotné žaloby je dostatečně konkrétní na to, aby z něj městský soud dovodil, čeho přesně se stěžovatelka domáhá. Z textu žaloby samotné vyplývá, byť stručně, že stěžovatelka považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a z jakého důvodu. Pokud stěžovatelka v žalobě sama nic bližšího ke své schopnosti samostatně formulovat žalobní body a samostatně před soudem jednat neuvedla, městský soud neměl důvod předpokládat, že by jí bránila v řádném vystupování před soudem jakákoli okolnost. Nejvyšší správní soud tedy ve shodě s městským soudem nepovažuje v dané věci ustanovení zástupce za nezbytně nutné, neboť z dosavadních podání stěžovatelky je zjevné, čeho chce dosáhnout, jakož i to, co je podstatou její argumentace. Městský soud se v napadeném usnesení dostatečně zabýval tím, zda byla i druhá podmínka podle , jež spočívá v předpokladu, že ustanovení zástupce je nezbytně třeba k ochraně práv účastníka soudního řízení.

[14] Na základě výše uvedených důvodů a v souladu s judikaturou Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že městský soud nepochybil a že tato kasační stížnost není důvodná. Proto ji v souladu s poslední věta zamítl.

[15] O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti rozhodne městský soud v rozhodnutí o žalobě. Kasační stížnost zde totiž mířila do usnesení, které je vnořeno do řízení o žalobě (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2023, č. j. , č. 4554/2024 Sb. NSS, bod 50).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. listopadu 2025

David Hipšr

předseda senátu