Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 As 175/2025 - 37

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: J. G., zastoupená Dr. Stephanem Heidenhainem, advokátem se sídlem Laubova 2128/10, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2025, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně podala k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného, která měla spočívat v nevydání usnesení o přerušení řízení vedeného žalovaným pod sp. zn. MVB80430/VS2024. Žalobkyně se domáhala, aby městský soud uložil žalovanému povinnost „vydat usnesení ohledně přerušení řízení“ a aby potvrdil, že „poučení v usnesení Ministra vnitra č. j. MV806322/SO2025 je protiprávní“.

[2] Městský soud žalobu usnesením ze dne 1. 8. 2025, č. j. , odmítl podle (dále jen „ “), jelikož nebyly splněny podmínky řízení.

[3] Městský soud konstatoval, že žalobou na ochranu proti nečinnosti se nelze domáhat vydání rozhodnutí o přerušení řízení, neboť takové rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu I kdyby tedy byla žalobní tvrzení pravdivá, nemohlo by se jednat o nečinnost ve smyslu Městský soud dále vysvětlil, že žaloba splňovala obecné i zvláštní náležitosti a netrpěla vadami, které by bylo možné odstranit postupem podle Neexistuje ani jiný žalobní typ, kterým by se žalobkyně mohla domáhat vydání rozhodnutí o přerušení řízení. Proto dle městského soudu nebylo namístě žalobkyni poučit a vyzvat ji k úpravě žaloby.

[4] Žalobkyně dále namítala, že ji ministr vnitra v usnesení, kterým nevyhověl její žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti (dále jen „usnesení o opatření proti nečinnosti“), nepoučil o možnosti podat správní žalobu. K tomu městský soud uvedl, že tato skutečnost se netýká nečinnosti, proti které se žalobkyně primárně bránila. Proti usnesení o opatření proti nečinnosti se nelze bránit ani žalobou proti rozhodnutí správního orgánu dle a nejedná se ani o nezákonný zásah dle Ani tato část žalobní argumentace tak dle městského soudu nebyla věcně projednatelná.

[5] Proti usnesení městského soudu podává žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody podřazuje pod a d)

[6] Stěžovatelka namítá, že městský soud nesprávně posoudil, zda „procesní úkon, tj. vydání usnesení o přerušení řízení, je činnost nebo nečinnost správního orgánu.“ Pro stěžovatelku „není srozumitelné“, proč vydání usnesení o přerušení řízení představuje „činnost, na kterou by neměla stěžovatelka nárok v řízení o žalobu o nečinnost.“ Bez vydání usnesení o přerušení řízení se stěžovatelka nemůže bránit tomu, že žalovaný v řízení nepokračuje. Postup městského soudu považuje stěžovatelka za formalistický a tvrdí, že jeho hlavním účelem je znemožnit jí bránit se proti nečinnosti žalovaného až do konce války Ruska proti Ukrajině. Usnesení městského soudu je navíc dle stěžovatelky nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Za nesrozumitelný považuje stěžovatelka závěr městského soudu, dle něhož „vydání usnesení o přerušení řízení není činnost, poněvadž v konci je řízení přerušeno, tj. se už nic neděje“.

[7] Co se týče nedostatečného poučení v usnesení o opatření proti nečinnosti, městský soud dle stěžovatelky „neargumentuje v souladu s článkem 36 d.“

[8] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje s napadeným rozsudkem. Uvádí, že řízení o žádosti stěžovatelky o udělení českého státního občanství bylo přerušeno ze zákona v souladu s , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „ “). Dále uvádí, že není povinen účastníka řízení poučit o možnosti podat správní žalobu. Žalovaný tak navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

[9] V replice k vyjádření žalovaného stěžovatelka vysvětluje, proč považuje závěry žalovaného o přerušení řízení ex lege za mylné, a dále rozvíjí své úvahy o účelu a . Doplňuje, že poučení v usnesení o opatření proti nečinnosti je nedostatečné, neboť opomíjí možnost bránit se proti tomuto rozhodnutí žalobou na ochranu proti nečinnosti dle a násl. To je v rozporu s podstatou poučení.

[10] Nejvyšší správní soud nejdříve hodnotil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas ( ), osobou oprávněnou ( , věta první ), proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu přípustná, a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem ( ). Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané kasační stížnosti ( , věta před středníkem ) a z důvodů v ní uvedených ( , věta před středníkem ). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z , věty první

[11] Kasační stížnost není důvodná.

[12] Úvodem je třeba konstatovat, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu platí, že v případě, kdy je kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí návrhu, lze kasační stížnost podat pouze z důvodu dle Kasační důvod podle je totiž ve vztahu k ostatním důvodům podle důvodem speciálním (srov. např. rozsudek ze dne 21. 4. 2005, č. j. – 98, č. 625/2005 Sb. NSS, či rozsudky ze dne 14. 8. 2012, č. j. – 13; všechna zde citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Stěžovatelka uvádí, že kasační stížnost podává z důvodů podle a d) Nesprávné označení kasačního důvodu v kasační stížnosti ovšem nebrání jejímu meritornímu projednání, neboť právní subsumpce kasační argumentace pod konkrétní literu je věcí právního hodnocení Nejvyššího správního soudu.

[13] Podle stěžovatelky je nesrozumitelný závěr městského soudu, dle něhož „vydání usnesení o přerušení řízení není činnost, poněvadž v konci je řízení přerušeno, tj. se už nic neděje“. Uvedený výrok, který stěžovatelka připisuje městskému soudu, není v napadeném usnesení uveden. Městský soud tedy neuvedl, že vydání usnesení o přerušení řízení „není činnost“, případně že je „z jedné strany činnost správního orgánu, ale z druhé strany nečinnost“, jak tvrdí stěžovatelka v kasační stížnosti. Městský soud pouze konstatoval, že žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu se nelze domáhat vydání usnesení o přerušení řízení, a tento svůj závěr přezkoumatelně odůvodnil.

[14] Dále stěžovatelka namítá, že jí nemůže být upřena ochrana proti nečinnosti správního orgánu spočívající v nevydání usnesení o přerušení řízení, neboť „jenom s tímto usnesením může stěžovatelka pokračovat dále.“ Nicméně, jak správně uvedl městský soud, žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu se lze domáhat pouze vydání rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení, a nikoliv vydání rozhodnutí procesního, kterým je i rozhodnutí o přerušení řízení (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2004, č. j. , č. NSS, či ze dne 17. 6. 2022, č. j. , č. 4392/2022 Sb. NSS).

[15] Co se týče kasační argumentace ohledně nesprávného poučení v usnesení o opatření proti nečinnosti, stěžovatelka uvádí, že „nepoučit o opravných prostředcích je v přímém rozporu s podstatou poučení, poněvadž takové poučení uvádí účastníka v omyl, že již neexistují žádné další opravné prostředky, avšak přitom je způsob ochrany před nečinností správních orgánů zamlčován“. Poučovací povinnost současně dle stěžovatelky vyplývá z d. Jak bylo uvedeno výše, v případě odmítnutí žaloby přichází v úvahu pouze tvrzení o nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí žaloby ve smyslu Stěžovatelka však proti stěžejnímu závěru městského soudu, že částí žalobní argumentace stran nesprávného poučení se nelze věcně zabývat na základě žádné z žalob upravených , konkrétní námitky neuvádí. Citovaná argumentace tak není námitkou ve smyslu , a je tudíž nepřípustná ( ).

[16] Nepřípustná je v souladu s rovněž zbývající kasační argumentace, v níž stěžovatelka polemizuje nad skutečnými úmysly městského soudu, žalovaného a zákonodárce a možnými důsledky přerušení řízení o udělení českého státního občanství. Ani tyto námitky nesměřují proti závěru městského soudu, dle něhož bylo namístě žalobu odmítnout, neboť nebyly dány podmínky řízení.

[17] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost (v části, ve které mohla být věcně projednána) nedůvodnou, zamítl ji za podmínek vyplývajících z in fine

[18] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě , ve spojení s Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů nenáleží. Toto právo by měl procesně úspěšný žalovaný, kterému však v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že se žádnému z účastníků nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 21. listopadu 2025

JUDr. Tomáš Rychlý

předseda senátu