Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Azs 163/2025 - 25

- 27

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: M. O., zast. Mgr. et Mgr. Terezou Veselou, advokátkou se sídlem Botanická 608/28, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2025, č. j. OAM037107917/DO2025, v řízení o kasačních stížnostech žalobce a žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2025, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnosti žalobce a žalovaného se odmítají pro nepřijatelnost.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o své kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti žalobce.

IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o své kasační stížnosti.

V. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti žalovaného.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Rozhodnutím ze dne 9. 9. 2025, č. j. OAM037107917/DO2025, žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení dočasné ochrany na území České republiky podle , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), ve spojení s , o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jelikož žalobci poskytl dočasnou ochranu jiný členský stát Evropské unie.

[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Praze. Ten ji napadeným usnesením odmítl (výrok I.) a věc postoupil Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „Komise“) k vyřízení žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dočasné ochrany (výrok II.). O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na její náhradu právo (výrok III.). Dle krajského soudu z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2023, č. j. , č. 4515/2023 Sb. NSS, vyplývá, že ve věcech neudělení dočasné ochrany podle je nutné před podáním žaloby nejprve podat žádost o nové posouzení důvodů neudělení dočasné ochrany, kterou posoudí Komise. Teprve proti jejímu rozhodnutí se lze bránit žalobou podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Žalobce přitom tento opravný prostředek před podáním žaloby nevyčerpal, a tudíž je jeho žaloba nepřípustná. Jelikož však byl žalovaným nesprávně poučen o možnosti podat přímo žalobu ke správnímu soudu, postoupil krajský soud věc Komisi k vyřízení žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dočasné ochrany.

II. Obsah kasačních stížností a vyjádření účastníků

[3] Nejprve napadl výše označené usnesení krajského soudu v rozsahu výroků I. a II. žalovaný (dále jen „ministerstvo“) kasační stížností z důvodu podle Navrhl zrušit napadené usnesení a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. Následně napadl usnesení krajského soudu kasační stížností ze stejného důvodu i žalobce a shodně jako ministerstvo navrhl zrušení napadeného usnesení a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení.

II.a Kasační stížnost ministerstva

[4] Ministerstvo nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že proti rozhodnutí o neudělení dočasné ochrany lze podat žádost o nové posouzení důvodů podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Tvrdí, že krajský soud nesprávně vyhodnotil procesní postupy dle . Podle ministerstva se použije jen tehdy, pokud nelze použít ( , , 2 a 3 ). V projednávané věci byla žádost zamítnuta podle zákona o dočasné ochraně ve spojení s , nikoli z důvodů uvedených v zákoně o pobytu cizinců. Právě přitom výslovně stanoví, že ve věci neudělení nebo odnětí dočasné ochrany se použije , který v a vylučuje užití ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, o odvolání. Posledně uvedená ustanovení umožňují podat proti rozhodnutí o neudělení dočasné ochrany přímo správní žalobu.

[5] Ministerstvo proto namítá, že procesní režim zákona o pobytu cizinců (včetně § 180e) se neuplatní. Správně poučilo žalobce o možnosti podat žalobu ke správnímu soudu a nebyl důvod žalobu odmítnout ani věc postoupit Komisi. Na podporu své argumentace ministerstvo poukázalo na praxi Krajského soudu v Brně, který obdobné žaloby proti rozhodnutí o neudělení dočasné ochrany v minulosti věcně projednal.

[6] Žalobce se ke kasační stížnosti ministerstva nevyjádřil.

II.b Kasační stížnost žalobce

[7] Žalobce předně vymezuje přijatelnost kasační stížnosti, a sice tak, že je doposud v judikatuře kasačního soudu řešena rozdílně otázka, zda je proti rozhodnutí o neudělení dočasné ochrany přijatého na základě ustanovení obsažených v zákoně o dočasné ochraně přípustné podat správní žalobu, nebo zda je nutné nejprve podat žádost o nové posouzení důvodů neudělení dočasné ochrany.

[8] Dle žalobce krajský soud nesprávně vyložil rozsudek NSS č. j. . Závěry v něm uvedené na projednávanou věc vůbec nedopadají. V tamní věci byla žádost o dočasnou ochranu zamítnuta s odkazem na ve spojení s zákona o pobytu cizinců (tamní žadatel byl držitelem víza opravňujícího jej dlouhodobě pobývat a pracovat na území Kanady, navíc se nejednalo o osobu vysídlenou z Ukrajiny). Výsledkem tamního řízení byla informace o neudělení dočasné ochrany včetně poučení o možnosti podat žádost o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza podle zákona o pobytu cizinců. V projednávané věci byla žádost žalobce zamítnuta podle ve spojení s zákona o dočasné ochraně. Ministerstvo navíc oproti odkazované věci sp. zn. žalobce nepoučilo o možnosti podat žádost podle zákona o pobytu cizinců.

[9] Žalobce má za to, že je v jeho věci třeba vyložit ve spojení s odst. 3 téhož zákona tak, že se použijí ta ustanovení zákona o pobytu cizinců vztahující se k dlouhodobým vízům za účelem strpění, která se nedotýkají právních otázek již upravených zákonem o dočasné ochraně. Otázka opravných prostředků v případě neudělení dočasné ochrany podle zákona o dočasné ochraně je upravena právě tímto zákonem, a tedy není namístě aplikovat úpravu v zákona o pobytu cizinců. Ostatně krajské soudy žaloby v obdobné procesní situaci věcně projednaly (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2025, č. j. ).

[10] Postup krajského soudu v nynější věci posouvá okamžik udělení dočasné ochrany, jejíž podmínky žalobce splňuje. Mezi žalobcem a ministerstvem není sporné, že žalobce je osobou vysídlenou z Ukrajiny a že již není držitelem pobytového oprávnění za účelem dočasné ochrany vydaného na Slovensku, kterého se vzdal. Důvod neudělení dočasné ochrany spočívající v odepření druhotného pohybu vysídlených osob v minulosti opakovaně judikatura odmítla.

[11] Ministerstvo se ke kasační stížnosti žalobce nevyjádřilo.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[12] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasačních stížností a shledal, že byly podány včas, osobami k tomu oprávněnými, žalobce je zastoupen advokátkou a za ministerstvo jedná jeho pověřený zaměstnanec, který má vysokoškolské právnické vzdělání ( a násl. )

[13] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval přípustností kasační stížnosti ministerstva, jelikož bylo formálně vzato před krajským soudem procesně úspěšné. Přípustností kasačních stížností ministerstva v obdobných věcech, kdy byla žaloba odmítnuta a věc postoupena k rozhodnutí Komisi, se již kasační soud zabýval a dovodil, že v takové situaci je přípustná (viz odst. [12] rozsudku NSS ze dne 20. 11. 2025, č. j. , a tam uvedenou judikaturu, nebo usnesení NSS ze dne 26. 11. 2025, č. j. , odst. [5]). Ministerstvo totiž nebrojí pouze proti důvodům rozhodnutí ( ), nýbrž zpochybňuje i správnost výroků napadeného usnesení o odmítnutí žaloby pro nepřípustnost (výrok I.) a o postoupení věci Komisi (výrok II.). Domáhá se tedy v zásadě věcného projednání žaloby.

[14] Nejvyšší správní soud se následně zabýval otázkou přijatelnosti kasačních stížností ve smyslu , tedy otázkou, zda kasační stížnosti svým významem podstatně přesahují vlastní zájmy stěžovatelů. Jedná se totiž o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce ( ). K obsahu neurčitého pojmu přesah vlastních zájmů stěžovatele kasační soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. , č. 933/2006 Sb. NSS, ve kterém se nepřijatelností podrobně zabýval. Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti podávané žalovaným správním orgánem kasační soud vymezil v rozsudku ze dne 31. 1. 2007, č. j. , č. 1143/2007 Sb. NSS.

[15] Ministerstvo v kasační stížnosti nikterak nevymezuje důvody její přijatelnosti a ani Nejvyšší správní soud je neshledal. Naproti tomu žalobce vymezuje přijatelnost kasační stížnosti tak, že je doposud v judikatuře kasačního soudu řešena rozdílně otázka, zda je proti rozhodnutí o neudělení dočasné ochrany přijatého na základě ustanovení obsažených v zákoně o dočasné ochraně přípustné podat správní žalobu, nebo zda je nutné nejprve podat žádost o nové posouzení důvodů podle § 180e zákona o pobytu cizinců.

[16] Dle Nejvyššího správního soudu však není žádný z výše vymezených důvodů přijatelnosti kasačních stížností dán. Kasační stížnosti žalobce i žalovaného jsou proto nepřijatelné.

[17] Skutkově i právně obdobným případem se totiž kasační soud v nedávné době zabýval. Přitom dospěl k závěru, že žádost o nové posouzení důvodů podle zákona o pobytu cizinců představuje řádný opravný prostředek ve smyslu a proti každému rozhodnutí o neudělení pobytového oprávnění na území České republiky za účelem poskytnutí dočasné ochrany podle . Pro účely procesního postupu tedy není rozhodné, zda je žádost zamítnuta z důvodů stanovených v zákoně o dočasné ochraně, nebo zákoně o pobytu cizinců (viz rozsudek č. j. , odst. [17] a násl.). Nejvyšší správní soud se v citovaném rozsudku též zabýval vzájemným vztahem jednotlivých ustanovení , zákona o dočasné ochraně a zákona o pobytu cizinců (srov. zejména odst. [30], [31] a [32] již citovaného rozsudku). Proto je v souladu s rozsudkem NSS č. j. před podáním žaloby ve správním soudnictví nutné opravný prostředek, žádost o nové posouzení důvodů podle zákona o pobytu cizinců, vyčerpat. To žalobce v projednávané věci neučinil, krajský soud proto žalobu správně odmítl a věc postoupil Komisi.

[18] Nejvyššímu správnímu soudu nepřísluší v nyní projednávané věci přezkoumávat ministerstvem a žalobcem odkazovaná řízení vedená u Krajského soudu v Brně. Ostatně rozhodovací činnost krajských soudů není pro Nejvyšší správní soud závazná (viz odst. [36] rozsudku č. j. ).

[19] Závěrem kasační soud uvádí, že chápe a rozumí poukazu žalobce na skutečnost, že postupem krajského soudu a nyní i NSS dochází k oddálení okamžiku udělení pobytového oprávnění, na které má dle svého tvrzení nárok. Tato skutečnost však není a nemůže být pro posouzení věci rozhodná.

IV. Závěr a náklady řízení

[20] Nejvyšší správní soud dospěl na základě výše uvedených důvodů k závěru, že kasační stížnosti svým významem podstatně nepřesahují vlastní zájmy stěžovatelů, a proto je podle odmítl pro nepřijatelnost.

[21] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s , větou první, ve spojení s (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. , č. 4170/2021 Sb. NSS).

[22] Žalobce se svou kasační stížností úspěšný nebyl, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o své kasační stížnosti. Ministerstvo bylo úspěšné vůči kasační stížnosti žalobce. Žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti mu však nevznikly, Nejvyšší správní soud proto ministerstvu náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žalobce nepřiznal.

[23] Ministerstvo nebylo se svou kasační stížností úspěšné, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o vlastní kasační stížnosti. Naopak žalobce byl ve vztahu ke kasační stížnosti ministerstva úspěšný, proto by mu měla náležet náhradu nákladů řízení o této kasační stížnosti. Žalobce však žádný úkon v řízení o kasační stížnosti ministerstva neučinil. Nejvyšší správní soud proto žalobci právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ministerstva nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2025

JUDr. Radan Malík

předseda senátu