Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 168/2024-36

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Andrýskem v právní věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0

sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

zastoupená advokátem jméno

sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0

Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 23 894,10 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem 29,7 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v adresa doplatek soudního poplatku za návrh v částce částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem 29,7 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku za návrh v částce , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně Jméno zainteresované společnosti 0/0 se žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum domáhala, aby byl žalovaný Jméno zainteresované osoby 0/0 zavázán k zaplacení částky částka spolu s úrokem 29,7 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Svůj nárok vůči žalovanému odůvodnila tím, že na základě smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne datum (dále též jen „smlouva“) právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba., IČO IČO (dále též jen „společnost“) poskytl žalovanému po předchozím posouzení jeho úvěruschopnosti úvěr v částce částka převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 48 měsíčních splátkách po částka splatných k 18. dni v měsíci počínaje dnem datum, včetně sjednaného úroku z úvěru. V článku 6. části B) smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaný se dle článku 6. části B) smlouvy zavázal k zaplacení smluvní pokuty v částce částka za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalovaný se rovněž zavázal k placení pojištění schopnosti splácet v částce částka měsíčně. Jelikož žalovaný neplnil svůj smluvní závazek řádně a přes výzvu k úhradě dlužné splátky v poskytnuté lhůtě 30 dnů nehradil splátky úvěru a ocitl se v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů, došlo ke dni datum podle článku 6. části B) smlouvy k zesplatnění celého úvěru. Podle článku 6. části B) smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu v částce celkem částka byl žalovaný povinna uhradit společnosti nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že společnost je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úrok z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Podle článku 6. části B) smlouvy se žalovaný zavázal, že pokud po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tedy ode dne datum až do jejího úplného zaplacení. Společnost právnická osoba. postoupila svou pohledávku za žalovaným ze smlouvy žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ke dni datum, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný proto na základě smlouvy žalobkyni dosud dluží částku odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové částce částka, úhradu poplatku pojištění v částce částka, smluvní pokutu v částce částka. Žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou, avšak žalovaná ničeho nezaplatila. Dále žalobkyně uplatnila nárok na smluvený úrok ve výši 29,7 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 126,09 od datum do zaplacení

2. Žalovaný Jméno zainteresované osoby 0/0 se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu ve věci se nedostavil.

3. Při provedeném dokazování bylo prokázáno návrhem smlouvou o úvěru č. hodnota ze dne datum a oznámením o schválení úvěru ze dne datum včetně smluvních podmínek a dokladu o vyplacení úvěru, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba. smlouvu, na základě které byl žalovanému touto společností poskytnut úvěr částka. Žalovaný se jako dlužník zavázal ke splacení poskytnutého úvěru s úrokem 83,61 % ročně a úhradou za pojištění v částce částka v 48 měsíčních splátkách po částka. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil částku částka. Hodnocením bonit klienta a výpisem z registru SOLUS a doklady o příjmu žalovaného bylo prokázáno, že společnost v tomto rozsahu provedla hodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Platební historií úvěru a oznámením o okamžitém zesplatnění ze dne datum bylo prokázáno, že žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr. Prohlášením ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne datum bylo prokázáno, že společnost postoupila žalobkyni svou pohledávku z titulu smlouvy se žalovaným s příslušenstvím. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum bylo prokázáno, že společnost tuto skutečnost oznámila žalovanému. Výzvou k plnění ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě postoupené pohledávky.

4. Podle , (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně zajištění.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobkyně odeslala žalovanému převodem na účet částku částka, která byla na jeho účet připsána. Soud naopak nemá dosud za prokázanou skutečnost, zda společnost posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného.

12. Z rozsudku Soudního dvora ze dne datum, CA Consumer Finance SA v. jméno FO a další, C-449/13, vyplývá, že důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel zpravidla nejen nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel, ale zpravidla nemá ani odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. S důkazním břemenem je přitom spjato i břemeno tvrzení, kdy nejdříve musí být účastníkem určitá rozhodná skutečnost tvrzena, aby následně mohla být prokázána. Žalobkyni tedy v tomto řízení tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

13. Podle ust. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle , 3 jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

14. V daném případě žalobkyně v řízení tvrdila, že společnost posoudila schopnost žalovaného (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. K prokázání této skutečnosti však soud předložila pouze důkaz smlouvou a doklady o hodnocení bonity žalovaného na základě jeho příjmu a údajů registru SOLUS, jež obsahují jen údaje poskytnuté žalovaným bez dalšího ověření jejich správnosti. Na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla při uzavření smlouvy ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a tedy poskytl úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaný schopen úvěr splatit).

15. Soud se otázkou posouzení úvěruschopnosti žalovaného a s tím souvisejících procesních břemen zabýval z úřední povinnosti, neboť neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, než pozitivním zásahem ze strany soudu. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18 články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

16. Pro závěr, zda byl spotřebitelský úvěr poskytnut žalovanému v rozporu s větou druhou jsou zcela zásadní skutková zjištění stran prověřování existence případných exekucí vedených proti žalované či ověřování okolností týkajících se jejího pracovního poměru. Z provedeného dokazování vyšlo najevo, že společnost před poskytnutím úvěru žalovanému zcela rezignovala na ověření exekuční minulosti či současnosti žalovaného, přičemž takové zjištění je absolutním základem (výchozím bodem a prvotním předpokladem) pro další zkoumání majetkových poměrů žadatele o úvěr, neboť právě existence vedené exekuce proti žadateli je jedním z nejmarkantnějších ukazatelů o jeho aktuálních a budoucích majetkových poměrech. Případné vedení exekuce se promítá do majetkové sféry povinného (žadatele o úvěr) hned v několika rovinách. Příkladem lze zmínit vliv na výši pravidelného příjmu žadatele, je-li exekuce prováděna srážkami ze mzdy a jiných příjmů (v takovém případě povinnému zůstává pouze tzv. nezabavitelná částka) nebo vliv na samotný poskytnutý úvěr, který může být postižen v rámci exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního u anebo v rámci mobiliární exekuce, v závislosti na tom, zda je úvěr poskytnut žadateli hotově nebo převodem na účet. Vzhledem k závažnosti dopadů případné exekuce do majetkové sféry žadatele o úvěr soud v posuzované věci uzavřel, že nezkoumala-li společnost před poskytnutím úvěru existenci případných exekucí vedených proti žalovanému, poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou ZoSÚ, jelikož na základě neúplných informací o poměrech žalovaného nemohlo z logiky věci vyplynout, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Pro úplnost soud dodává, že pro posouzení „kvality“ procesu zkoumání úvěruschopnosti je primárně rozhodující, zda se společnost touto otázkou vůbec zabývala. Teprve v návaznosti na zjištění učiněná z Centrální evidence exekucí (veřejný seznam, který je veden, provozován a spravován Exekutorskou komorou České republiky) lze usuzovat, zda je možné žadateli poskytnout úvěr navzdory proti němu vedené exekuci. Tato povinnost je vyjádřena v větě prvé ZoSÚ, konkrétně slovy „a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“

17. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného závazku, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Společnost poskytla žalované částku částka a žalovaný jí ničeho neuhradil, proto je povinen vrátit žalobkyni částku částka. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení a 2 , z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. spisová značka i Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci č. j. spisová značka vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou třídenní lhůtu splatnosti analogicky podle Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v části vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka, ale výrokem II. tohoto rozsudku zamítl zbývající část nároku žalobkyně.

18. O nákladech řízení soud rozhodl podle za situace, kdy procesně převážně úspěšnému žalovanému dosud v řízení náklady nevznikly.

19. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz uložil soud žalobkyni rozhodnutím v bodě IV. výroku rozsudku povinnost doplatit podle položky 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. b) sazebníku poplatků, která je přílohou , o soudních poplatcích, soudní poplatek za návrh v částce částka.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může ji oprávněný vymáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.