Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 225/2024-52
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci
žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem tituly před jménem. jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
pro zaplacení 36 387,52 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 34 331 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 658,96 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 331 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 2 056,52 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 823,16 Kč, úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 36 387,52 Kč za dobu od 21. 3. 2023 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 056,52 Kč za dobu od 21. 3. 2023 do zaplacení, s e z a m í t á.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 285,79 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce tituly před jménem jméno FO do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 34 331 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 658,96 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 331 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 2 056,52 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 823,16 Kč, úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 36 387,52 Kč za dobu od 21. 3. 2023 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 056,52 Kč za dobu od 21. 3. 2023 do zaplacení, s e z a m í t á.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 285,79 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 21. 3. 2024 domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 20. 1. 2022 smlouvu o úvěru č. 014155443R, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné podmínky žalobce. Před uzavřením smlouvy zkoumal žalobce úvěruschopnost žalovaného, a to na základě údajů poskytnutých žalovaným a lustrací žalovaného v interních a externích databázích. Žalovaný však svou povinnost nesplnil řádně a včas, proto žalobce v souladu se smlouvou úvěr zesplatnil. Žalobce po žalovaném požadoval 34 887,52 Kč jakožto dlužnou jistinu úvěru, poplatky ve výši 1 500 Kč (3x poplatek ve výši 500 Kč za odeslané upomínky naúčtovaný v souladu s obchodními podmínkami), kapitalizovaný úrok ve výši 6 823,16 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 658,96 Kč, úrok ve výši 16,9 % ročně z částky 36 387,52 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 387,52 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvu právního zástupce žalobce dlužnou částku neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.
3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:
4. Účastníci uzavřeli dne 20. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 014155443R, sjednali si výši úroků, výši měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 20. 1. 2022, záznamem o podpisu klienta, všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem, předsmluvními informacemi ke spotřebitelskému úvěru). Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný v době žádosti o projednávaný úvěr měl 3 další existující úvěry o celkové výši nesplacené částky 575 532,99 Kč s celkovou měsíční splátkou 9 172 Kč (prokázáno výpisy z bankovního a nebankovního registru klientských informací ze dne 20. 1. 2022). V lednu 2022 měl žalovaný příjem ve výši 21 933 Kč (prokázáno výpisem z běžného účtu žalovaného č. č. účtu za leden 2022). Žalovaný na tuto smlouvu čerpal částku 35 000 Kč, doposud uhradil 669 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu č. č. účtu za leden 2022, výpisem z běžného účtu žalovaného č. č. účtu za leden 2022, historií splácení úvěru). Protože žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, zesplatnil žalobce po opakovaném upomínání žalovaného celý úvěr dopisem ze dne 26. 8. 2022 (prokázáno poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 6. 6. 2022 včetně dodejky, oznámením o zesplatnění dluhu ze dne 26. 8. 2022 včetně dodejky). Žalobce uplatňuje jistinu, úroky, poplatky a zákonné úroky z prodlení. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 2. 5. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 2. 5. 2023 vč. podacího archu ze dne 2. 5. 2023).
5. Výše uvedené listiny soud hodnotí jako plně věrohodné. Vzhledem k tomu, že se žalobce k jednání soudu dne 6. 11. 2024 (řádně omluven) nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní o tom, zda a jak zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného.
6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a žalobce uzavřeli dne 20. 1. 2022 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“); poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Z předložených listin vyplývá, že součástí smlouvy o úvěru jsou i všeobecné obchodní podmínky, na něž bylo odkázáno (§ 1751 odst. 1 o. z.), přičemž – protože žalovaný je spotřebitel a uzavřená smlouva je smlouvou adhezní – uvedená doložka je platná, neboť žalovaný byl s jejím významem seznámen (§ 1799 o. z.), jak plyne z textu smlouvy. Vzniklý závazek je také kromě příslušných ustanovení o. z. nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.
7. Poskytovatel úvěrů byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.
8. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že tuto posoudil zejména na základě informací zjištěných od žalovaného, informací zjištěných z běžného účtu žalovaného a z informačních databází. Takto žalobce dospěl k závěru o výši čistého příjmu žalovaného ve výši 18 648,37 Kč měsíčně stanoveného jako medián příjmů za posledních pět měsíců. Výdaje žalobce stanovil na částku 17 972,38 Kč, kam zahrnul mj. výdaje na úvěrové služby a pravidelné výdaje žalovaného. Z bankovního registru klientských informací dále žalobce nezjistil žádné negativní informace o žalovaném.
9. Jak již bylo uvedeno shora, žalobce se tím, že se nedostavil k jednání soudu, zbavil dobrodiní poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (tvrzení a prokázání, případně jakým dalším způsobem úvěruschopnost žalovaného zkoumal). Uvedené zkoumání úvěruschopnosti je totiž nedostatečné ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobce tvrdil, že zkoumal příjmy žalovaného, k uvedenému však nepředložil žádné důkazy. Ohledně výdajů žalobce zkoumal dostatečně existenci dalších závazků žalovaného, na základě učiněných zjištění však dospěl k nesprávnému závěru o dostatečnosti takového přezkumu. Žalovaný měl v době žádosti o předmětný úvěr již sjednané úvěrové produkty o celkové výši přesahující částku 550 000 Kč s celkovou měsíční splátkou 9 172 Kč, přesto mu uvedené prostředky nestačily a své úvěrové zatížení hodlal dále navýšit. Za uvedené situace, kdy jen splátkové výdaje žalovaného dosahovaly jedné poloviny žalobcem tvrzené výše příjmů na straně žalovaného (18 648,37 Kč měsíčně), bylo nepochybně záhodno podrobit příjmovou i výdajovou stránku žalovaného podrobnějšímu individuálnímu přezkumu tak, aby bylo možno jednoznačně vyloučit riziko, že žalovaný nebude úvěr schopen splácet. Žalobce však dostatečně netvrdil ani to, že by se zabýval běžnými výdaji žalovaného, když i z hlediska svých tvrzení se spokojil s neurčitými pojmy, aniž by uvedl konkrétní částky, z nichž při výpočtu vycházel; natož aby tyto své závěry podložil dostatečnými důkazy. Nedostatečnosti přezkumu úvěruschopnosti žalovaného ostatně nepochybně svědčí i skutečnost, že žalovaný splatil pouze 1 splátku úvěru (splatnou v únoru 2022) a k dalšímu splácení se již neměl, což vyústilo v zesplatnění úvěru pouhých 7 měsíců po jeho poskytnutí.
10. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku či smluvních poplatcích. Žalovaný žalobci uhradil částku 669 Kč, z jistiny 35 000 Kč tak zbývá uhradit částku 34 331 Kč. Lhůta k plnění byla určena standardní podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
11. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal v souladu se závěry judikatury (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2024, č. j. 23 Co 10/1024-88) od data uplynutí lhůty k plnění vymezené v první prokazatelně zaslané výzvě k plnění. Touto první výzvou k zaplacení dlužné jistiny je oznámení o zesplatnění ze dne 26. 8. 2022, která byla žalovanému doručena dne 16. 9. 2022. Žalobce ve výzvě nestanovil čas plnění, žalovaný byl proto ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. povinen plnit okamžitě, tedy dnem doručení výzvy. Žalovaný se proto do prodlení dostal dnem následujícím, tedy dnem 17. 9. 2022.
12. Na základě všeho doposud uvedeného soud žalobu částečně zamítl, když poskytnuté plnění již bylo žalovaným zčásti uhrazeno a žalobci přiznal doposud neuhrazenou část jistiny. Kapitalizovaný zákonný úrok z částky 34 331 Kč za dobu od 17. 9. 2022 do 20. 3. 2024 činí částku 7 773,85 Kč, žalobce však požadoval pouze částku 4 658,96 Kč, proto soud, jsa vázán návrhem, přiznal žalobci kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení pouze v této výši.
13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, č. j. 30 Co 363/2013-97, a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství mimo příslušenství běžícího. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. Žalobce měl úspěch ohledně částky jistiny 34 331 Kč a části kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 17. 9. 2022 do 20. 3. 2024 ve výši 4 658,96 Kč. Neúspěch měl naopak ohledně částky 8 879,68 Kč (neúspěšně žalovaná jistina ve výši 2 056,52 Kč + kapitalizovaný úrok 6 823,16 Kč). Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 47 869,64 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce činí 62,9 % (100 % * (38 989,96 Kč – 8 879,68 Kč)/47 869,64 Kč).
Soud přiznal náklady dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, neboť žalobce podává návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, pod bodem 28 vymezil tzv. formulářovou žalobou jako „zpravidla návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základní právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožná či jen s drobnými odchylkami. Soudy jej odhalí i díky jednotě v osobě žalobce, jeho právního předchůdce anebo jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby.“ Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce podal u zdejšího soudu „shodné“ žaloby např. pod sp. zn. spisová značka, spisová značka či spisová značka. Soud má za to, že tak byly splněny podmínky pro přiznání nákladů dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu.
Žalobci náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu ve výši 62,9 % z částky:
- 1 456 Kč (zaplacený soudní poplatek),
o Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).
o Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 500 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c/ adv. tarifu).
o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/ adv. tarifu).
- 378 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).
Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 62,9 % z částky 3 634 Kč, tj. má nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 285,79 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nesplní-li povinný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se oprávněný domáhat nuceného výkonu rozhodnutí nebo exekuce.