Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 319/2023-73
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
zastoupená advokátkou jméno
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0
Adresa zainteresované osoby 0/0
doručovací adresa adresa
o zaplacení 46 032,29 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatit
a) další částku částka,
b) úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,
c) smluvní pokutu částka,
d) úrok ve výši 9,70 % ročně z částky částka od datum do datum,
e) úrok ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka,
se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatita) další částku , částka, ,b) úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,c) smluvní pokutu , částka, ,d) úrok ve výši 9,70 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ,e) úrok ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, ,se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne datum ve znění částečného zpětvzetí ze dne datum, ve znění doplnění ze dne datum, ve znění opravy částečného zpětvzetí ze dne datum a ve znění doplnění ze dne datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky částka s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o úvěru č. hodnota byla uzavřena dne datum a na jejím základě poskytla žalobkyně žalovanému částku částka převodem na účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s dohodnutým úrokem 57,34 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po částka počínaje říjnem 2022. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet z dostupných databází a na základě dokladů od žalovaného. Lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí před poskytnutím úvěru žalobkyně neprovedla; pokud žalovaný uvedl své výdaje na bydlení a další výdaje, tak uvedené částky žalobkyně nijak dále neprověřovala; žalobkyně se pak blíže nezabývala tím, že žalovaný má příjem částka měsíčně a v případě poskytnutí úvěru činila celková výše splátek jeho úvěrů částka měsíčně. Žalobkyně spoléhala na poctivost žalovaného a zastává názor, že nelze povinnost ke zkoumání bonity klienta neúměrně přenášet na věřitele. Žalovaný po poskytnutí úvěru smluvené podmínky porušil, neboť uhradil toliko částka. Žalobkyně poté úvěr zesplatnila ke dni datum. Žalobkyně nyní požaduje po žalovaném neuhrazenou jistinu 36 537, částka, přirostlý úrok částka (úrok ke dni zesplatnění ve snížené sazbě 9,70 % ročně), smluvní pokutu částka (2 x částka za splátky v prodlení), náhradu nákladů částka, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, smluvní pokutu částka (smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné jistiny částka za každý den prodlení od datum do datum), smluvní úrok ve snížené výši 9,70 % ročně z jistiny částka od datum do datum, smluvní úrok ve výši 15 % ročně z jistiny částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, než celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě na výzvu soudu nijak nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal při jednání dne datum za přítomnosti žalobkyně a v nepřítomnosti žalovaného, který, ač řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
3. Z listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. hodnota ze dne datum, z listiny označené jako Dodatek č. hodnota k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru, z listin označených jako Základní informace o klientovi, Důkaz o odeslání částka, Potvrzení o provedené platbě, Zaslaná SMS a Důkaz o přijaté SMS, bylo zjištěno, že jde o předtištěný formulář (dokument o délce 6 stran hustě popsaných malým písmem), kterým žalovaný navrhuje žalobkyni uzavření smlouvy o úvěru, podle které žalobkyně poskytne žalovanému bezúčelový úvěr částka a žalovaný vrátí částka ve 48 měsíčních splátkách po částka splatných každého 17. dne v měsíci, zápůjční úroková sazba činí 57,33 %, RPSN 75,08 %. Je uvedeno ujednání, podle kterého dojde k automatickému zesplatnění úvěru, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky v délce 65 dní, ke dni zesplatnění se nezaplacená jistina a nezaplacené úroky ke dni zesplatnění stávají novou jistinou úvěru. Dále je uvedeno ujednání o smluvních pokutách v neprospěch žalovaného, a to ve výši částka pro případ prodlení s úhradou splátky v délce 30 dnů, a ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení po zesplatnění úvěru. Dále je uvedeno ujednání o právu na náhradu účelně vynaložených nákladů v neprospěch žalovaného, a to ve výši částka pro případ prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů. Nejsou uvedeny žádné sankce v neprospěch žalobkyně. Listina je podepsána SMS kódem.
4. Z listiny označené jako Prohlášení klienta ze dne datum bylo zjištěno, že jde o dokument v podobě předtištěného formuláře, kterým žalovaný ke smlouvě o úvěru prohlásil, že se seznámil se všemi informacemi, uvedl pravdivé údaje, je si vědom závazků. Z listiny označené jako Předsmluvní formulář ze dne datum bylo zjištěno, že jde o dokument s informacemi o úvěru, informace se shodují s návrhem na uzavření smlouvy.
5. Z listiny označené jako Hodnocení klienta ze dne datum bylo zjištěno, že obsahuje údaje žalovaného, a to příjem částka ze zaměstnání, výdaje celkem částka (částka životní minimum, částka za bydlení, částka splátky žalobkyni), dále že žalovaný je svobodný, má výuční list a bydlí ve vlastním bydlení, nemá další osobu ve společné domácnosti. Z listin obsahujících detail plateb na účet žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný má příjem od zaměstnavatele částka v květnu 2022 a částka v červnu 2022; jiné položky (příjmy, výdaje) ve výpise nejsou uvedeny. Z listiny označené jako Výpis záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že jde o tabulku, ve které jsou vyplněny údaje žalovaného a časový údaj datum, jiné údaje neuvedeny. Z listiny označené jako Výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno, že jde o tabulku, ve které jsou vyplněny údaje žalovaného, CBS skóre 461 (vysvětlivka, že skóre 416 a více je nízké riziko), příznak neuveden, časový údaj datum. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že ho žalobkyně měla k dispozici.
6. Z listiny označené jako Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ve výši částka; přiložena dodejka.
7. Z listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru a ze sdělení RaiffeisenBank ze dne datum bylo zjištěno, že na účet žalovaného bylo dne datum odesláno a přijato částka pod variabilním symbolem var. symbol.
8. Z listiny označené jako Karta Klienta ke smlouvě č. hodnota bylo zjištěno, že žalovaný obdržel částka a uhradil částka (uhradil šest splátek).
9. Z listin označených jako Výzva k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum a 19 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně adresovala žalovanému upomínky k zaplacení dlužných splátek a upozornila ho na sankce podle smlouvy; doklady o odeslání nepřiloženy. Z listiny označené jako Oznámení ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně adresovala žalovanému oznámení o zesplatnění celého úvěru a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě; doklad o odeslání nepřiložen. Z listiny označené jako Předžalobní výzva ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek; odesláno.
10. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od žalobkyně na základě písemné dohody označené jako smlouva o úvěru obdržel peněžní prostředky ve výši částka a zavázal se vrátit částka (úroková sazba 57,33 %, RPSN 75,08 %, ujednány smluvní pokuty a další platby v neprospěch žalovaného). Při uzavírání smlouvy žalobkyně zjišťovala majetkové poměry žalovaného. Žalovaný již uhradil žalobkyni částka. Žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě před podáním žaloby.
11. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C-679/18).
12. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně rozsáhle, ale obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána z údajů poskytnutých žalovaným i z dostupných evidencí. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila listiny označené jako Hodnocení klienta, Výpis záznamů z registru SOLUS, Výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI) a vybrané pohyby na účtu žalovaného. Z předložených listin je patrné, že žalobkyně se dostatečně nezabývala schopností žalovaného úvěr splácet, resp. za zjištěných okolností mu úvěr poskytnout neměla. Žalobkyně správně zjistila příjmy žalovaného ze zaměstnání asi částka měsíčně, které byly prokázány výpisem z účtu. Žalobkyně však naprosto rezignovala na skutečné zjišťování výdajů žalovaného, neboť ty určila výhradně na základě tvrzení žalovaného a spokojila se s částkou životního minima částka a nijak neověřenými výdaji na bydlení částka. Soudu je z úřední činnosti známo, že tuto částku žalobkyně pravidelně uvádí i u dalších klientů, nezdá se tak věrohodné její tvrzení, že tuto částku uvedl sám žalovaný. Nadto je zde rozpor v tvrzení žalobkyně, neboť z dokumentu Hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný má vlastní bydlení, ale žalobkyně přesto uvádí, že částka částka slouží k úhradě nájemného a inkasa žalovaného. Z těchto údajů však je zřejmé, že nebyly vůbec zohledněny skutečné výdaje na dopravu, jídlo, ošacení, účty za telefon a internet, které jsou u všech naprosto obvyklé, natož pak částka na spoření na nenadálé výdaje. Sama žalobkyně pak uvedla, že neprovedla lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí, což lze považovat za základní krok ke zjištění toho, zda žalovaný hradí své závazky a lze mu úvěr poskytnout. Žalobkyně pak u žalovaného uvedla, že má další splátky ve výši částka měsíčně vůči žalobkyni. Za takové situace je naprosto vyloučeno, aby žalobkyně posoudila žalovaného jako úvěruschopného a poskytla mu další úvěr. Nelze rozhodně přisvědčit tomu, že by bylo možno jako úvěruschopného posoudit klienta s příjmem částka, pokud by měl z tohoto příjmu měsíčně hradit částka na splátky úvěrů. Nadto pak žalobkyně poskytnutím úvěru žalovanému, který už u ní úvěr měl, přispívá k propadu žalovaného do dluhové spirály, což je nepřípustné. Pokud pak žalobkyně předložila výpis ze registru SOLUS, tak z něj není nic patrné. Z výpisu z registru NRKI sice vyplývá dobré skóre žalovaného, ale jeho vypovídací hodnota je s ohledem na shora uvedené zjevně diskutabilní. Bez nutnosti dalšího dokazování tak soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezjistila ani neposoudila řádně schopnost žalovaného splácet úvěr před poskytnutím úvěru a smlouva o úvěru je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní.
13. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě byla sjednána „cena peněz“ v podobě úroku ve výši 57,33 % ročně s RPSN ve výši 75,08 % a žalovaný měl při úvěru částka zaplatit celkem částka. Takovou výši úroku, která výrazně převyšuje úrokové sazby běžné pro spotřebitelské úvěry, soud považuje za naprosto nepřiměřenou, neboť vede k nepřiměřenému obohacení žalobkyně a nepřiměřenému postihu žalovaného. Takovou výši úroku proto soud považuje za rozpornou s dobrými mravy v souladu konstantní judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu. Bohatá judikatura vyšších soudů se vztahuje ke smlouvám uzavíraným žalobkyní s úroky okolo 100 % (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ze dne datum, sp. zn. spisová značka nebo ze dne datum, sp. zn. spisová značka a mnohé další, a dále nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4084/12 nebo ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 199/11), na což žalobkyně zjevně reagovala snížením úrokových sazeb na „pouhých“ 57,33 % ročně, což však stále je nutno považovat za nepřiměřeně vysoké s ohledem na běžnou výši úrokových sazeb pohybující se do nejvýše mezi 10 % a 20 % ročně. Na tom nic nemění ani to, že žalobkyně, zcela zjevně si vědoma naprosté nepřiměřenosti ujednaných úroků, požaduje úrok „toliko“ ve výši 9,70 % ročně, neboť pro posouzení platnosti smlouvy je podstatná ujednaná úroková sazba, nikoli skutečně vymáhaná. Smlouva o úvěru jako celek by tedy byla (i pokud by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného) z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků, jejichž výše se příčí dobrým mravům, absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. Soud má přitom za to, že v uvedeném případě by nebyl prostor pro moderaci podle § 577 o. z., neboť soudu je z vlastní činnosti (i z citované judikatury vyšších soudů) známo, že sjednávání takto nemravných úroků je u žalobkyně standardem a žalobkyně by zřejmě smlouvu s úroky v běžné výši neuzavřela, o čemž svědčí také sjednání dalších smluvních pokut výlučně v neprospěch žalovaného. Ve smlouvě o úvěru jsou totiž ujednání o smluvních pokutách a jiných platbách (náklady vzniklé s prodlením) sjednány výlučně v neprospěch žalovaného a smlouva neobsahuje odpovídající ustanovení, která by adekvátně sankcionovala také případné neplnění smluvních povinností ze strany žalobkyně, proto by, pokud by smlouva o úvěru jako celek nebyla neplatná z důvodů shora uvedených, bylo nutno nyní uplatňovanou smluvní pokutu i ostatní smluvní pokuty a další platby v neprospěch žalovaného ve smyslu § 1813 o. z. považovat za zakázaná ujednání, přičemž k zakázaným ujednáním se ve smyslu § 1814 o. z nepřihlíží. Nadto je smlouva jako celek je nepřehledná, tvoří ji šest stran hustě popsaných malým písmem a další nepřehledné dokumenty, což může na spotřebitele jako slabší stranu působit negativně a odrazovat ho od čtení celého textu. Smlouva jako celek pak působí hrubě v neprospěch spotřebitele, neboť v důsledku nepřehlednosti, vysokého úroku a množství smluvních pokut nelze mít za to, že by žalobkyně skutečně očekávala řádné splacení úvěru spotřebitelem, ale spíše se zaměřuje na vymáhání smluvních sankcí.
14. Soud tedy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému jako spotřebiteli částku částka a bylo prokázáno, že žalovaný žalobkyni již uhradil částka. Proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě, pokud jde o uhrazení nevrácené jistiny částka z neplatné smlouvy o úvěru.
15. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, jaká doba pro vrácení peněžních prostředků je přiměřená jeho možnostem podle § 87 odst. 1 spotř. z. Soud proto splatnost závazku k vrácení jistiny určil sám, přičemž se podržel obecné lhůty k plnění stanovené § 160 odst. 1 o. s. ř. Při určení lhůty k plnění soud nemohl vycházet z původně ujednané splatnosti, neboť ta vychází z absolutně neplatné smlouvy. Soud pak nemohl vycházet ani ze žalobkyní zaslané výzvy k plnění (předžalobní výzvy), neboť v té žalobkyně po žalovaném požadovala plnění závazku z neplatné smlouvy, jejíž neplatnost musela být žalobkyni zřejmá. Soud však žalovaného zavázal k plnění, jehož právním důvodem je bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 spotř. z., přičemž k takovému plnění nebyl žalovaný vyzván, tedy splatnost nemohla dosud nastat. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka nebo rozsudek Krajského soudu v adresa, pobočka v Olomouci ze dne datum, č. j. spisová značka). S ohledem na to soud žalobkyni nemohl přiznat právo na požadovaný úrok z prodlení, neboť splatnost závazku dosud nenastala.
16. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu v rozsahu ostatních nároků, které nejsou nevrácenou jistinou, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (a konečně i z důvodu smluvních podmínek v rozporu s dobrými mravy) nemá žalobkyně právo na jiné nároky než na nevrácenou část toho, co žalovanému skutečně poskytla.
17. Výrokem III. tohoto rozsudku soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť přestože měl ve věci větší úspěch žalovaný, ze spisu není zřejmé, že by mu vznikly nějaké náklady.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.