Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 122/2024-67
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0
o 244 481,14 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 235 589 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení:
jistiny ve výši 5 163,14 Kč;
poplatků ve výši 117 Kč;
poplatků za pojištění ve výši 2012 Kč;
nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč;
smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč;
kapitalizovaného úroku ve výši 34 729,01 Kč;
kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 572,33 Kč;
úroku ve výši 15 % ročně z částky 240 752,14 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení;
zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 244 481,14 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21 654 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 235 589 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá ve zbývající části požadující po žalovaném zaplacení: jistiny ve výši 5 163,14 Kč; poplatků ve výši 117 Kč; poplatků za pojištění ve výši 2012 Kč; nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč; smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč; kapitalizovaného úroku ve výši 34 729,01 Kč; kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 572,33 Kč; úroku ve výši 15 % ročně z částky 240 752,14 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení; zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 244 481,14 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21 654 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.
1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 240 752,14 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která má představovat nevrácenou část peněz, které měly být žalovanému poskytnuty na základě smlouvy č. hodnota uzavřené s žalobkyní dne 18. 8. 2023. Dále se v souvislosti s předmětnou smlouvou domáhá částky 117 Kč (3 x 39 Kč), která má představovat poplatky za možnost odložení splátek, částky 2012 Kč (4 x 503 Kč), která má představovat poplatky za pojištění, dále částky 600 Kč, která má představovat účtované náklady za vymáhání a částky 1 000 Kč, která má představovat souhrn smluvních pokut (2 x 500 Kč). Uvedla, že před poskytnutím úvěru prověřila úvěruschopnost, zbývající limit měsíční splátky žalobkyně na základě interního vyhodnocení příjmů a výdajů žalovaného stanovila částkou 786 Kč, na základě úvěrové zprávy neměla pochybnosti o platební morálce žalovaného. Současně uvedla, že uzavřením konsolidačního úvěru se žalovanému snížila splátková zátěž.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.
4. Z předžalobní výzvy (čl. 10) bylo zjištěno, že žalovaný byl písemností ze dne 29. 2. 2024 vyzván k zaplacení částky 268 008,70 Kč z důvodu dluhu na úvěrové smlouvě č. hodnota, a to do 7. 3. 2024, výzva byla adresována na adresu adresa. Z podacího archu (čl. 11) bylo zjištěno, že výzva byla odeslána dne 1. 3. 2024.
5. Ze smlouvy o účelovém a revolvingovém úvěru vč. úvěrových podmínek (čl. 12-18) bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný vyjádřili dne 18. 8. 2023 vůli uzavřít smlouvu, která obsahuje mimo jiné povinnost žalobkyně poskytnout žalovanému finance ve výši 241 748 Kč a to za účelem úhrady dluhů žalovaného specifikovaných v příloze 1; dále povinnost žalovaného tyto finance vrátit prostřednictvím 96 měsíčních splátek ve výši 6 159 Kč, celková částka vracená žalovaným je uvedena (bez započten pojištění a doplňkových služeb) ve výši 539 232 Kč; roční úroková sazba je uvedena 23,68 %. Smlouva obsahuje i pojištění za odložené splátky ve výši 39 Kč měsíčně a balíček pojištění Anonymizováno, celková měsíční úhrada za pojištění je 503 Kč. Součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky. Žalovaný uvedl, že zdrojem jeho příjmu je zaměstnanecký poměr u zaměstnavatele právnická osoba., kde je zaměstnán od 11/2019 s čistým příjmem 33 000 Kč; uvedl nájemní bydlení, stav svobodný výdaje uvedl v částce 25 000 Kč (výdaje na bydlení 12 000 Kč, splátky úvěrů 6 000 Kč, ostatní výdaje 7 000 Kč). Žalovaný uvedl adresu bytu adresa, jako kontaktní adresu uvedl adresa, adresa.
6. Z přílohy č. hodnota (čl. 53) bylo zjištěno, že jde o přílohu k úvěrové smlouvě, žalovanému byla částka úvěru poskytnuta na jistiny úvěru ve výši 121 470 Kč poskytnutou žalobkyní na základě smlouvy č. hodnota, dále na jistinu úvěru ve výši 30 630 Kč poskytnutou žalobkyní na základě smlouvy č. hodnota, dále na jistinu úvěru ve výši 49 804 Kč poskytnutou společností Anonymizováno!, IČO: IČO, na základě smlouvy č. hodnota, dále na jistinu úvěru ve výši 38 844 Kč poskytnutou společností Anonymizováno!, IČO: IČO, na základě smlouvy č. hodnota, zbývající část úvěru ve výši 1 000 Kč byla poskytnuta neúčelově.
7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (čl. 19) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla dne 29. 8. 2023 žalovanému částku 241 748 Kč s popisem „spojení půjček“. Žalovaný uhradil pouze první splátku dne 9. 10. 2023. Žalobkyně eviduje dluh na zesplatněné jistině ve výši 240 192,34 Kč a na jistině ve výši 559,80 Kč, žalovaný v souvislosti se smlouvou uhradil částku 6 159 Kč.
8. Z úvěrové zprávy (čl. 20-23) bylo zjištěno, že je z července 2023, žalovaný měl 3 existující splátkové úvěry, celkové splátkové zatížení ve výši 6 500 Kč, zbývající částka k úhradě 464 078 Kč; dále měl 1 existující nesplátkový úvěr (kontokorent ve výši 5 000 Kč) a 4 kreditní karty (celkový úvěrový rámec 240 000 Kč, žalovaný měl téměř celou částku načerpanou); dále bylo zjištěno, že 1 splátkový úvěr byl odmítnut (v březnu 2023 s úvěrovým rámcem 432 219 Kč a 96 měsíčními splátkami) a 3 ukončeny.
9. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc květen 2023 bylo zjištěno, že obdržel platbu od společnosti Anonymizováno adresa. Anonymizováno.Anonymizováno. ve výši 36 275 Kč, dále obdržel platbu od žalobkyně ve výši 3 x 15 000 Kč; celkové připsané položky jsou 85 738 Kč, odepsané položky jsou 79 310,77 Kč (saldo je kladné 6 427,23 Kč; pokud není zohledněna platba od žalobkyně, tak je záporné mínus 38 572,77 Kč) Z výpisu z účtu žalovaného za měsíc červenec 2023 bylo zjištěno, že na účet obdržel platbu od společnosti Anonymizováno adresa. Anonymizováno. ve výši 30 818 Kč; celkové připsané položky jsou 41 269 Kč, odepsané položky 54 440,61 Kč (saldo záporné mínus 13 171,61 Kč).
10. Z výzvy ke splacení celého úvěru vč. podacího archu (čl. 24-25) bylo zjištěno, že žalovaný byl písemností ze dne 12. 2. 2024 vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 265 057,65 Kč v souvislosti se smlouvou č. hodnota do 14 dnů od sepsání výzvy; výzva byla odeslána dne 13. 2. 2024 na adresu právnická osoba Anonymizováno, adresa.
11. Z potvrzení o prověření bonity (čl. 26) bylo zjištěno, že obsahuje údaje z registrů (NRKI, CEE, ISIR, MVCR), dále byly zjištěny údaje o výdajích a příjmech uvedené žalovaným, jak jsou uvedeny v úvěrové smlouvě.
12. Z posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, jakou má žalobkyně metodiku k vyhodnocení úvěruschopnosti.
13. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný vyjádřili dne 18. 8. 2023 vůli uzavřít spolu smlouvu na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 240 748 Kč na konsolidaci jeho dřívějších úvěrů a částku 1 000 Kč bez konkrétního účelu. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s úroky a dalšími případnými poplatky vrátit za blíže specifikovaných podmínek. Žalobkyně si za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného opatřila aktuální úvěrovou zprávu, výpis z účtu za květen a červenec 2023, ověřila registry, ohledně výdajů vycházela primárně ze sdělení žalovaného. Žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradil celkem částku 6 159 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o zesplatnění celého úvěru a před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě dluhu vyzván.
14. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.
15. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).
16. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.
17. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
18. Jedním z projevů ochrany spotřebitele je princip odpovědného úvěrování, ze kterého vyplývá povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím (popř. před významným navýšením) podle § 86 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí prověřit, zda je v reálných možnostech konkrétního spotřebitele předmětný úvěr řádně splácet (tzv. úvěruschopnost). Nesplní-li tuto povinnost, je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C-679/18, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Dále z § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele úvěru uchovávat dokumenty, na jejichž základě bude možné proces prověření úvěruschopnosti přezkoumat.
19. Zákon nepředepisuje přesný postup, když vyžaduje, aby prověření úvěruschopnosti proběhlo na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Jak plyne i z bohaté judikatury k této otázce, prověření úvěruschopnosti je proces, který nelze paušalizovat a vždy je třeba ho přizpůsobit konkrétní situaci. Je přitom primárně na poskytovateli úvěru, aby v řízení tvrdil, na základě jakých informací úvěruschopnost spotřebitele ověřil, přičemž soud vychází z toho, že má-li být povinnost prověřovat úvěruschopnost s odbornou péčí skutečně efektivní, je nezbytné, aby tento proces byl plně přezkoumatelný (transparentní). Zdejší soud z pohledu standardu odborné péče vyžaduje, aby dospěl k přesvědčení, že si poskytovatel úvěru opatřil s ohledem na konkrétní situaci dostatek podkladů, ze kterých vyvodil ohledně příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele správné závěry, aniž by současně existovaly důvodné pochybnosti o reálné schopnosti spotřebitele úvěr řádně splatit.
20. Pro úplnost soud dodává, že navzdory rozhodování bez nařízení jednání dostala žalobkyně v řízení na základě konkretizované výzvy soudu dostatečný prostor celý proces posouzení úvěruschopnosti uceleně a komplexně popsat a doložit (ač korespondenčním způsobem).
21. Žalobkyně dle názoru soudu neověřila řádně příjem žalovaného, když si opatřila pouze dva nenavazující měsíční výpisy z účtů, současně žalobkyně nedisponovala potvrzením o zaměstnání, ze kterého by vyplynulo, zda se žalovaný nenachází ve výpovědní době. Současně žalobkyně neověřila faktické výdaje žalovaného, když je určila (fiktivní) částkou uvedenou žalovaným bez toho, aby byly zkoumány reálné výdaje konkrétního spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24). Přitom z výpisů z účtu jednoznačně vyplývá, že faktická výdajová stránka rozpočtu spotřebitele byla řádově mnohem vyšší. Žalobkyně měla úvěruschopnost posoudit s ohledem na úvěrové zatížení žalovaného velmi pečlivě (např. 4 existující kreditní karty s celkovým úvěrovým limitem 240 tis. Kč, který byl téměř celý vyčerpaný).
22. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně při prověření úvěruschopnosti nepostupovala s náležitou odbornou péčí, což vedlo k nesprávnému závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Závěr soudu o faktické absenci úvěruschopnosti žalovaného dále posiluje skutečnost, že žalovaný uhradil pouze jedinou splátku.
23. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že celá úvěrová smlouva je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž žalovaný je v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Soud proto pro nedůvodnost zamítl požadavky na zaplacení úroku, poplatků (vč. poplatků za pojištění, jelikož ujednání o pojištění stíhá stejný osud jako smlouvu hlavní), paušálních nákladů na vymáhání (které soud obsahově hodnotí jako smluvní pokuty ve smyslu § 2048 občanského zákoníku) a smluvních pokut, jelikož na tyto položky žalobkyni nevznikl nárok (nebyly platně sjednány).
24. Žalovaný již v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradil částku, která byla částečně započtena i na výše uvedené položky, na které však žalobkyni nevznikl nárok. Žalovaný proto uvedenou úhradou fakticky vrátil část jistiny. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru právo na zaplacení dosud nevrácené jistiny (241 748 – 6 159 = 235 589), ve zbývající části požadavek na zaplacení jistiny zamítl, pro nedůvodnost.
25. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaný je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu v době přiměřené svým možnostem, která se odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Jelikož žalovaný své možnosti nijak nespecifikoval (zůstal v řízení pasivní), určil soud lhůtu k vrácení jistiny v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k výše uvedenému se žalovaný nemohl dostat do prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021), soud proto jako nedůvodný zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.), přičemž při stanovení poměru úspěchu přihlížel ke kapitalizovanému příslušenství (v případě běžícího příslušenství přihlížel ke kapitalizaci ke dni vydání rozhodnutí). Úspěch žalobkyně je v rozsahu 235 589 Kč a úspěch žalovaného je v rozsahu 87 674,77 Kč (z toho částka 18 253,75 Kč představuje běžící úrok a částka 18 227,54 Kč představuje běžící úrok z prodlení). Po odečtení poměru úspěchu žalovaného (cca 27 %) od poměru úspěchu žalobkyně (cca 73 %) vychází náhrada nákladů řízení ve výši 46 % ve prospěch žalobkyně.
27. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 12 225 Kč a nákladů advokátního zastoupení, které byly určeny s přihlédnutím k vyhlášce č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v rozhodném znění, jako odměna za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 9 300 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 300 Kč plus DPH (21 %) ve výši 6 048 Kč. Celkem náklady žalobkyně představuje částka 47 073 Kč, soud přiznal poměrnou část.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu v Olomouci do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.
Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím soudu splněny dobrovolně, může se oprávněná strana domáhat výkonu rozhodnutí prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora.