Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 18/2024-33
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci
žalobce: anonymizováno
proti
žalovanému: anonymizováno
o zaplacení 27 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 600 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 852 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Zamítá se žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 600 Kč od , datum, do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 852 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlém zdejšímu soudu dne datum se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Původním věřitelem pohledávky žalobce za žalovaným byla právnická osoba, která pohledávku postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené den datum. Původní věřitel elektronicky uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce č. hodnota přes webové stránky Anonymizováno, na jejímž základě poskytnul dne datum žalovanému bezúročnou zápůjčku ve výši 20 000 Kč, která měla být jednorázově splacena dne datum společně s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 7 600 Kč. Žalovaný ve smlouvě výslovně potvrdil schopnost zápůjčku řádně a včas platit. Žalobce zápůjčku poskytl na účet žalovaného č. č. účtu, ten zápůjčku ve smluvené výši čerpal, avšak po datu splatnosti ničeho nevrátil, pročež mu žalobce zaslal dne datum předžalobní výzvu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu:
4. Ze smlouvy o zápůjčce č. hodnota ze dne datum, uzavřené mezi společností právnická osoba a žalovaným, soud zjistil, že právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku v celkové výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit poplatek ve výši 7 600 Kč, s tím, že zápůjčka má být vrácena do datum. Celková výše RPSN byla sjednána ve výši 4933,41 %.
5. Z rámcové smlouvy o úplatném postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobcem, coby postupníkem, a následně z uzavřené realizační smlouvy o postoupení pohledávek č. hodnota mezi těmito smluvními stranami má soud za prokázané, že došlo k postoupení pohledávky z předmětné smlouvy o zápůjčce vůči žalovanému na žalobce.
6. Z potvrzení o provedené platbě vystavené společností právnická osoba ze dne datum má soud za prokázané, že původní věřitel, společnost právnická osoba, poskytl žalovanému částku 20 000 Kč na bankovní účet č. č. účtu dne datum, tedy na účet žalovaného, který byl označen ve smlouvě o zápůjčce jako číslo účtu žalovaného.
7. Z dokumentu označeného standardní informace o zápůjčce Anonymizováno č. hodnota mezi věřitelem právnická osoba a žalovaným soud zjistil, že v tomto dokumentu byly sjednány detaily poskytnuté zápůjčky.
8. Z dokumentu označeného oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum podepsané společnosti právnická osoba, adresované žalovanému, je zřejmé, že postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému oznámeno.
9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum sepsané právním zástupcem žalobce, adresované anonymizováno, tedy žalovanému, je zřejmé, že žalobce zaslal prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému výzvu k úhradě pohledávky před podáním žaloby.
10. Pokud jde o úvěruschopnost, pak žalobce k výzvě soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. neoznačil další důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalovaného, tedy soud nemá za prokázaná tvrzení, jakým konkrétním způsobem žalobce, respektive právní předchůdkyně žalobce, posoudila úvěruschopnost žalovaného.
11. Závěrem tedy soud uvádí, že soud nezjistil, i přes poučení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., že by byla ověřena úvěruschopnost žalovaného tak, jak žalobce tvrdí. Z provedeného dokazování rovněž soud nezjistil, a toto ani nebylo tvrzeno, že by strany jednaly o navrácení předmětných částek z titulu bezdůvodného obohacení.
12. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení:
13. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.), ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ZSU) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; podle odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 téhož zákona (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. do datum) pak poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
16. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Žalobce v řízení prokázal, že na něho byla postoupena pohledávka společnosti právnická osoba vůči žalovanému, a to z titulu smlouvy o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve celkové výši 20 000 Kč.
18. Žalobce však již v řízení dostatečně konkrétně netvrdil, že by řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného a prověřil jeho majetkové poměry. Nedostatečné žalobní tvrzení soud shledává, zejména v absenci ověření příjmů a výdajů žalovaného, jak byly zjištěny a ověřena jejich správnost. Žalobce jeho neúčastí na ústním jednání dne datum se připravil o tzv. dobrodiní poučení a soud jej nemohl vyzvat postupem podle § 118a odst. 1, 3. o. s. ř. k doplnění tvrzení ohledně řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného a důkazů k jejich prokázání.
19. Bez těchto tvrzení nelze posoudit podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském účtu (dále jen „ZSU“), zda žalobce jako poskytovatel před uzavřením smlouvy o zápůjčce, resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru, posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a databází nebo i z jiných zdrojů.
20. Není tak zřejmé, zda žalobce poskytl úvěr (§ 2 395 občanského zákoníku) bez důvodných pochybností žalovaného jako spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, což má za následek podle § 87 ZSU neplatnost smlouvy o úvěru a povinnost žalovaného jako spotřebitele vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pro úplnost soud dodává, že ustanovení § 87 je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu a soud posuzuje z úřední povinnosti dodržování unijního práva zajišťující ochranu spotřebitele (např. SD EU ze dne datum, Anonymizováno (Anonymizováno). Soud tak žalovanou částku posoudil jako bezdůvodné obohacení a tuto částku žalobci přiznal.
21. Žalovaný se jednání též neúčastnil, netvrdil a neprokazoval, jaké jsou jeho možnosti vrátit jistinu úvěru. Soud proto dovodil, že doba tří dnů od právní moci rozsudku jako lhůta k plnění předvídaná zákonodárcem je dobou dostatečnou a žalobě částečně vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
22. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a skutečnost, že se žalovaný dostane do prodlení až po právní moci rozsudku (srov. Anonymizováno), soud zbývající žalobní žádání zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř., tedy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 27 600 Kč. Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 20 000 Kč. Žalobce tak byl převážně úspěšný v rozsahu 72,46 %. Při stanovení výše odměny advokáta žalobce soud vyšel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Podle § 14b odst. 1 bod 2 cit. vyhlášky činí v dané věci mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby částku 900 Kč. Advokát žalobce učinil v řízení tyto úkony právní služby – převzetí věci a sepis žaloby, výzva k plnění, odměna advokáta proto dosahuje částky 900 Kč (tj. 300 Kč/úkon). Ke každému úkonu právní služby náleží advokátu náhrada hotových výdajů v paušální částce po 100 Kč/úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, tj. celkem 300 Kč. Protože zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu i daň ve výši 21 % z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náklady žalobce za zastoupení advokátem tak dosahují výše 1 452 Kč, ke kterým je třeba připočíst ještě zaplacený soudní poplatek ve výši 1 104 Kč, tedy celkem 2 556 Kč, z čehož 72,46 % činí přiznaných 1 852 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.
24. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce se opakovaně domáhá svých nároků ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž používá ustálený vzor návrhu na zahájení řízení, který pouze v jednotlivostech upravuje pro účel konkrétního řízení. Proto soud rozhodl o nákladech právního zastoupení dle § 14b označené vyhlášky.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.