Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 281/2024-50
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. Danielem Macháčkem v právní věci
žalobkyně:Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0,
se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0,
zastoupené advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0,
se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0,
proti
žalovanému:Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0,
trvale pobytem Anonymizováno
o zaplacení částky 70 641,43 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 505,70 Kč, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně vždy do každého 20. dne kalendářního měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí do zaplacení.
II. Řízení se zastavuje co do úroku ve výši 4 833,60 Kč, úroku ve výši 9,12 % ročně z částky 60 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.
III. Žaloba se zamítá co do částky 23 135,73 Kč, úroku ve výši 11 608,20 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 60 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 327,25 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 505,70 Kč, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně vždy do každého 20. dne kalendářního měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí do zaplacení.II. Řízení se zastavuje co do úroku ve výši 4 833,60 Kč, úroku ve výši 9,12 % ročně z částky 60 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.III. Žaloba se zamítá co do částky 23 135,73 Kč, úroku ve výši 11 608,20 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 60 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 327,25 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobkyně navrhla, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit ji celkem částku 70 641,43 Kč s příslušenstvím, která představuje postoupený dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 14. 1. 2022, když bylo žalovaným uhrazeno pouze 12 494,30 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k soudnímu jednání, ke kterému byl řádně předvolán, takže bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 14. 1. 2022 bylo zjištěno, že se společnost právnická osoba, IČO IČO zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 60 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal hradit minimální měsíční platby podle rozpisu plateb, o jejichž vystavení byl informován emailem. Žalovaný se zavázal uhradit smluvený úrok, poplatky a další náklady. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky ke spotřebitelskému úvěru.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.
5. Z oznámení o postoupení pohledávek včetně dokladu o odeslání bylo zjištěno, že postoupení bylo žalovanému oznámeno.
6. Z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání bylo zjištěno, že před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu.
7. Podle § 2395 se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
11. V daném případě dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., která je však neplatná. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádné konkrétní tvrzení týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného, který byl při uzavírání smlouvy spotřebitelem. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila pouze obecné vyjádření v tom, že při posouzení úvěruschopnosti vzal údajně právní předchůdce žalobkyně v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů, a to zejména doložením výpisů bankovního účtu. Žádné skutečnosti, které takto byly takto zjištěny však nebyly uvedeny, stejně jako to, jakým způsobem byly vyhodnoceny. Žalobkyně pouze uvedla, že její právní předchůdce zkoumal a vyhodnocoval transakce na běžném účtu žalovaného za období od 30. 6. 2021 do 30. 12. 2021, ze kterých získal údajně úplné a ucelené informace o finanční situaci žalovaného za dostatečně dlouhé období, kdy příchozí úhrady činily za toto období 704 140,85 Kč a odchozí úhrady činily 613 780,71 Kč. Z uvedeného právní předchůdce žalobce tedy zjistil, že rozdíl mezi příjmy a výdaji činil 90 360,14 Kč a při jednání advokát žalobkyně uvedl, že pokud se jednalo o příchozí částky na účet žalovaného, tak to byla směs různých příjmů. Z uvedeného vyplývá, že se právní zástupce žalobkyně ani neseznámil s jednotlivými položkami z výpisu z účtu žalovaného, když příchozí částka na účet nemusí znamenat příjem žalovaného ve smyslu zvýšení majetku, ale jedná se pouze o příchozí částku. Soud za žalující stranu nahlédl do výpisů a zjistil, že jako příjem ze zaměstnání lze považovat částku okolo 19 000 Kč měsíčně od společnosti právnická osoba, jinak se jedná o nejasné menší částky od fyzických osob, ale také patrně půjčky či úvěry podle názvů společností, například 22. 12. 2021 částka 1 990,13 Kč od právnická osoba., dne 10. 12. 2021 částka 250 000 Kč od Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánor.o., dne 25. 11. 2021 částka 95 000 Kč od právnická osoba., dne 20. 9. 2021 půjčka 70 000 Kč od jméno FO jméno FO. Z odchozích plateb pak lze uvést dne 12. 1. 2022 částku 6 000 Kč na Anonymizováno, dne 9. 11. 2021 částku 6 000 Kč stejné společnosti, dne 11. 10. 2021 stejná částka stejné společnosti, dne 9. 9. 2021 částka 6 000 Kč stejné společnosti, dne 31. 7. 2021 částka 77,06 Kč je jako obchodní úrok kontokorentu a mnoho dalších pravidelných měsíčních plateb. Z uvedeného bankovního výpisu tedy vyplývá, že sice mohli příchozí částky převyšovat součtu částky odchozí, nicméně z toho rozhodně nic nelze učinit, závěr, který učinil právní předchůdce žalobkyně, že je tedy žalovaný z toho schopen úvěr hradit. Z uvedeného výpisu naopak vyplývá, že žalovaný měl sice patrně pravidelný příjem ze zaměstnání, měl však mnoho dalších půjček a s tím spojených dluhů. Rozhodně z uvedených údajů nelze uzavřít, že by právní předchůdce žalobkyně získal úplné ucelené informace o finanční situaci žalovaného, jak je uvedeno v doplnění žaloby. Soud však každopádně může naopak uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána nedostatečně, ale také zcela chybně, což už vyplývá ze sporých skutkových tvrzení žalobkyně v uvedeném směru, které nebyl schopen její právní zástupce doplnit ani u jednání. Z uvedeného vyplývá, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná a žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že úvěr byl sjednán do výše 60 000 Kč, uhrazeno bylo žalovaným 12 494,30 Kč, tak zbývá žalovanému uhradit zbývající část jistiny ve výši 47 505,70 Kč.
12. Vzhledem k tomu, že má žalovaný patrně pravidelný příjem ze zaměstnání u společnosti právnická osoba, když výpisy z jeho účtu toto dokládají a nejsou tolik časově vzdálené, bylo rozhodnuto o splácení předmětného dluhu, když v možnostech žalovaného bude jistě částka 1 000 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podniká v odkupování spotřebitelských úvěrů, jak je soudu známo z jeho činnosti, není na vrácení tohoto dluhu existenčně závislá a zároveň musí počítat u takového druhu podnikání s velkým podnikatelským rizikem, takže dlužná částka může být splácena v delší době v rámci možností žalovaného, aniž by tak byla významněji dotčena práva žalobce jako věřitele.
13. Řízení bylo zastaveno co do úroku ve výši 4 833,60 Kč a úroku ve výši 9,12 % ročně z částky 60 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, když v tomto rozsahu byla žaloba vzhledem k ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb. vzata zpět. Rozhodnuto bylo podle § 96 odst. 2 o.s.ř.
14. O zamítnutí zbývajících nároků žaloby týkajících se úroku a úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je v daném případě spotřebitel povinen vrátit pouze jistinu, tedy nikoliv příslušenství pohledávky jako úroky či úroky z prodlení.
15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla úspěšná pouze co do částky 47 505,70 Kč, neúspěšná byla ve zbytku nároku a v rozsahu zastavení řízení, který v součtu (včetně úroku a úroku z prodlení dopočítaného ke dni rozhodování) činil více, úspěšnější tedy byl žalovaný, kterému však vzhledem k jeho pasivitě v řízení žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích.
Na základě tohoto rozhodnutí lze podat návrh na soudní výkon či exekuci, pokud povinnosti v něm uložené nebudou dobrovolně splněny.