Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 303/2023-82

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Volfovu jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0

o výživné pro zletilé dítě

takto:

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou ve výši 5 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2022, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně.

II. Nedoplatek na výživném za období od 1. 1. 2022 do 31. 5. 2024 ve výši 145 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě 6 měsíců od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit plnou náhradu nákladů řízení ve výši, 78 057,73 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou ve výši 5 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2022, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně.II. Nedoplatek na výživném za období od 1. 1. 2022 do 31. 5. 2024 ve výši 145 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě 6 měsíců od právní moci rozsudku.III. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit plnou náhradu nákladů řízení ve výši, 78 057,73 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud určil výši výživného 5 000 Kč měsíčně, kterou bude žalovaný jako otec žalobkyně, povinen hradit. Žalobu zdůvodnila tím, že manželství žalovaného a matky žalobkyně bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 12. 10. 2023, č.j. spisová značka. Rozsudkem zdejšího soudu, č. j. spisová značka bylo stanoveno výživné ve výši 5 000 Kč, avšak pouze nezletilého bratra žalobkyně. Žalovaný na výživu žalobkyně ničeho nepřispíval ani nepřispívá. Žalobkyně již dosáhla zletilosti, je studentkou Lékařské fakulty v Hradci Králové University Karlovy, v prezenční formě studia. Matka žalobkyně vyživovací povinnost plní bezezbytku, za žalobkyni uhradí nájemné ve výši 18 000 Kč za byt v adresa, dále žalobkyni přispívá částkou 12 000 Kč měsíčně na potraviny, učebnice, cestovné. Žalobkyně si sama nevydělává. Žalovaný bydlí v rodinnému domě v Kolíně, ve kterém však výdaje za provoz hradí matka žalobkyně. Žalovaný má příjem z pronájmu bytu o velikosti 3+1 v Kolíně, který je dosud ve společném jmění manželů. Žalobkyně vyzvala žalovaného k hrazení výživného, žalovaný tak neučinil.

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žalobou uplatněný nárok neuznává. O žalobkyni nemá žádné informace, neboť se s žalovaným přestala stýkat a komunikovat s ním. Dále uvedl, že jeho pracovní schopnosti jsou zásadně ovlivněny jeho zdravotním stavem. V červnu podstoupil operaci kolenního kloubu, kdy mu byla provedena úplná náhrada kolenního kloubu. Léčba dosud není ukončena, což ovlivňuje aktuální sociální situaci žalovaného. Jeho příjmové možnosti jsou díky tomu velmi omezené a není schopen výživné žalobkyni hradit. Byl zaměstnán u spol. právnická osoba., ve funkci řidič se základní hrubou mzdou ve výši 28 000 Kč. Vedle příjmu z pracovního poměr má žalovaný příjem z pronájmu nemovitostí ve výši 10 500 Kč měsíčně. Sice je na svou dceru pyšný, ale domnívá se, že provozuje internetovou stránku internetový odkaz, na které nabízí svá výuková videa, ze kterých má vlastní příjmy. Upozornil, že na účtu žalobkyně vedeného u FioBanky, a.s., byl v době posledního soudního jednání zůstatek převyšující částku 1 mil Kč.

3. Soud v řízení provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ust. , dále jen „ “), když provedeným dokazováním byl skutkový stav zjištěn v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí. V řízení bylo prokázáno:

4. K poměrům žalobkyně:

Žalobkyně je studentka magisterského studijního programu Všeobecné lékařství, studijního oboru Všeobecné lékařství, v prezenční formě studia od 8. 7. 2021. Dle nájemní smlouvy ze dne 22. 8. 2021 má pronajatou bytovou jednotku o velikosti 3+1 na adrese adresa v obci adresa. Nájemné bylo dle čl. III této smlouvy sjednané ve výši 15 000 Kč, úhrady za služby spojené s užíváním bytu ve výši 3 000 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně č. č. účtu, od 01. 01. 2022 - 20. 04. 2024 bylo zjištěno, že konečný zůstatek ke dni 12. 4. 2024 byl ve výši 4 268,17 Kč. V daném období, tedy v rozmezí více jak dvou let, byla na účet přispána částka ve výši 886 660,90 Kč, odepsána částka 881 631,43 Kč. Z výpisu z účtu č. č. účtu od 01. 01. 2022 - 15. 04. 2024 soud zjistil, že 10. 10. 2023 byla připsána částka celkem ve výši cca 1mil Kč od matky žalobkyně, která byla dne 25. 3. 2023 vrácena matce žalobkyně zpět. Výpisem z účtu č. č. účtu u právnická osoba bylo zjištěno, že na spořícím účtu, který je veden na jméno žalobkyně, se ke dni 4. 1. 2024 nachází částka ve výši 249 451,07 Kč. Dále bylo z fotografií z webových stránek žalobkyně Anonymizováno zjištěno, že obsahují studijní materiály.

5. K poměrům žalovaného:

V řízení bylo zjištěno, že manželství matky žalobkyně a žalovaného bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 12. 10. 2023, č. j. spisová značka. Z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 25. 5. 2023, č. j. spisová značka, bylo zjištěno, že se žalovaný zavázal přispívat na výživu nezletilého bratra žalobkyně měsíčně částkou 5 000 Kč, a to vždy do každého 15. dne v měsíci předem, k rukám matky, s účinností od ledna 2022. Nedoplatek na výživném za období od ledna 2022 do května 2023 byl určen ve výši 85 000 Kč. Z předložené lékařské zprávy má soud za prokázané, že po operaci kolene má chronický trvalý otok, zátěž kolene je možná, ale s omezením, ale s dobrým funkčním výsledkem. Stav po ruptuře je trvale mírný se stupněm omezení hybnosti hlezna. Dle zprávy je po rentgenu kolene postavení vyhovující, náhrada bez známek deliberace. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti právnická osoba, IČO: IČO, s nástupem do práce od 17. 1. 2024, na pozici – řidič – přeprava a instalace bílé techniky. Dle mzdového výměru byl zaměstnavatel povinen žalovanému za vykonanou práci platit základní měsíční mzdu ve výši 28 000 Kč. Z předloženého daňového přiznání žalovaného za rok 2022 bylo zjištěno, že základ daně snížený o nezdanitelné částka byl ve výši 193 118 Kč. Za pohostinství jsou evidovány příjmy ve výši 40 501 Kč, výdaje 24 301 Kč. Z přehledu o výši daňového základu ze samostatné výdělečné činnosti zdravotní pojišťovny za rok 2022 soud zjistil, že přiznaný daňový základ žalovaného byl ve výši 16 200 Kč, vyměřovací základě OSVČ za rok 2020 byl ve výši 8 100 Kč.

6. K dalším zjištěným skutečnostem:

Z protokolu o jednání ze dne 8. 9. 2022 v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka soud zjistil, že matka žalobkyně při jednání uvedla, že žalobkyni hradí za pronajatý byt 6 500 Kč měsíčně a částkou 12 000 Kč přispívá na její potřeby. S žalovaným vlastní dva byty, z jejich pronájmu však nedostává žádnou finanční hotovost, neboť byty pronajímá žalovaný. Kolem roku 2013-2014 jí zemřeli rodiče, dědila po nich cca 1 mil Kč. V jaké výši má dluhy, přesně neví. Z protokolu o jednání ze dne 21. 2. 2023 v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka z výslechu žalovaného soud zjistil, že žalovaný s nezletilým bratrem žalobkyně neudržuje žádný kontakt, ani na jeho výživu nepřispívá žádnou částkou, nepodílí se na mimořádných výdajích nezletilého, který má díky svým zálibám nadstandardní potřeby. U soudu dále vypověděl, že na žalobkyni, na její výživu, rovněž nepřispívá žádnou částkou. V pracovní neschopnosti byl od ledna 2022 do září 2022. Jeho měsíční příjem od listopadu 2022 byl ve výši 19 000 – 20 000 Kč, poté pracoval jako kuchař nebo obsluha čerpací stanice. V době pracovní neschopnosti pobíral dávky nemocenského okolo 7 000 Kč. Od ledna 2022 má další příjem z nájmu bytu ve výši 8 000 Kč. V dubnu roku 2022 začal pronajímat i druhý byt, z jehož pronájmu měl příjem 3 000 Kč. Dále provozoval bar „název“, který generoval měsíční příjem asi 5 000 Kč. Bar provozoval asi do března roku 2022. Z dokladů od značkové prodejny Bernard soud zjistil, že odběry byly prováděny do konce roku 2023. Předložené byly doklady za odběry provedené v roce 2022, 2023. Z dokladů je zřejmé, že někdy byl odebrán jeden, někdy více sudů.

Z nabídky práce z webu jobsstart soud zjistil, že na konkrétním webovém portálu je 18 aktuálních nabídek práce. Ve 14ti případech se zde objevuje obsluha čerpací stanice ve Středočeském kraji s nabízenou mzdou v minimální výši od 24 000 Kč, v maximální od 34 000 Kč měsíčně. Dále má soud za prokázané, že ke dni 11. 6. 2024 společnost Maso - Třebovle s.r.o. nabízela volné pracovní místo v oboru dopravy na pozice řidiče, s ohodnocením od 38 000 Kč do 48 000 Kč. Z regionální statistiky ceny práce za rok 2023, části nazvané „mzdová sféra“, ve Středočeském kraji, soud zjistil, že u zaměstnání – šéfkuchař, a šéfcukrář – byla evidována hrubá měsíční mzda v průměru 43 015 Kč.

7. Další navržené důkazy soud neprováděl, neboť skutkové okolnosti relevantní pro právní posouzení věci byly dostatečně zjištěny.

8. Ze všech těchto skutečností soud činí závěr, že žalobkyně jako dcera žalovaného je studentkou magisterského studijního programu Všeobecné lékařství, studijního oboru Všeobecné lékařství, v prezenční formě studia, a to od 8. 7. 2021. Matka žalobkyně plní svoji vyživovací povinnost, neboť jí hradí bydlení v místě studia 18 000 Kč měsíčně, dále jí přispívá částkou 12 000 Kč měsíčně na její potřeby s tím však, že vyživovací povinnost vůči žalobkyni plní sama. Žalovaný podstoupil operaci kolene, po této operaci je mírně omezen v možnosti zátěže kolene. Žalovaný byl zaměstnán u společnosti právnická osoba., IČO: IČO, s nástupem do práce od 17. 1. 2024, na pozici – řidič – přeprava a instalace bílé techniky, se základní měsíční mzdou ve výši 28 000 Kč. Žalovaný disponuje dalšími příjmy v podobě nájmu nemovitých věcí – dvou bytů, které má ve společném vlastnictví manželů, avšak celý nájem inkasuje pouze žalovaný. Dále provozoval bar „název“, tedy měl příjmy, byť nízké ze samostatné výdělečné činnosti. Žalovaný na výživu zletilé studující dcery nepřispíval ani nepřispívá žádnou částkou. Žalovaný má další vyživovací povinnost vůči bratrovi žalobkyně stanovenou rozsudkem zdejšího soudu, č. j. spisová značka ve výši 5 000 Kč. Žalovaný v době rozhodování soudu opakovaně hledal práci.

9. Vyživovací povinnost jako součást práva rodinného se od 1. 1. 2014 řídí ustanoveními , (dále jen „o. z.“), jak se podává z přechodného ustanovení o. z.

10. Podle § 910 odst. 1 o. z. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

11. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

12. Podle § 913 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (odst. 1). Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (odst. 2).

13. Podle § 915 odst. 1 o. z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

14. Podle § 921 odst. 1 o. z. se výživné plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

15. Podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

16. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

17. Žalobkyně je již ve věku dospělosti a má tak plně rozvinuté potřeby dospělého člověka, jejichž existenci soud považuje za notorietu, jež není třeba prokazovat (potraviny, ošacení, drogerie atd.). Oprávněné potřeby žalobkyně jsou dále výrazně zvyšovány studiem na vysoké škole, její možnosti výdělku jsou omezené náročností studia studijního oboru Všeobecné lékařství. Vzhledem k tomu, že příjem matky žalobkyně lze považovat za příjem v obecné rovině nadprůměrný a odpovídající jejím možnostem a vzhledem k tomu, že matka žalobkyně zajišťuje péči o děti, i veškeré záležitosti dětí bez jakéhokoliv přispění otce sama, pak svou vyživovací povinnost plní i nadále zásadní měrou nejen svou péčí o děti, ale i její finanční podíl na výživě dětí je výrazně vyšší oproti otci (žalovanému). Soud hodnotil poměry žalovaného celkově, když posuzoval jeho majetkové poměry, životní úroveň, příjmy, a přihlédl i k výdělkovým možnostem žalovaného. Při stanovení povinnosti platit výživné je nutno zvažovat reálné možnosti žalovaného závazek v podobě měsíčního výživného plnit. Soud i s ohledem na zdravotní omezení respektoval kritérium přiměřenosti, která jsou i v zájmu žalobkyně, neboť není žádoucí, aby se žalovaný dostal do situace, kdy své povinnosti nebude moci plnit ani v budoucnu. Žalovaný vlastní spolu s matkou žalobkyně ve společném jmění manželů dvě nemovité věci – bytové jednotky v Kolíně, avšak příjmy z nájmu nemovitých věcí inkasuje pouze žalovaný. Obecně platí, že je nutné zjistit a posoudit nejen výdělkové poměry rodičů, ale je rovněž nezbytné brát v úvahu nemovitý majetek, a zda je tento způsobilý poskytovat adekvátní výnos pro hrazení výživného, např. již formou nájemného (rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. , případně nález Ústavního soudu ze dne 8. 4. 2004, sp. zn. ).

18. Pokud žalovaný klade důraz na svůj nízký příjem a omezené možnosti najít si zaměstnání s vyšším příjmem, a tedy i tím způsobenou nemožnost přispívat na výživu žalobkyně, soud upozorňuje, že v řízení nebylo prokázáno, že by zdravotní komplikace žalovaného byly natolik závažného charakteru, že by nemohl využít některé z aktuální nabídky práce na pozici např. obsluhy čerpací stanice či řidiče, které jsou lehce dohledatelné na internetu, a nezlepšit svoji příjmovou stránku, což mohl učinit již dávno, nikoliv až nyní, jak uváděl při jednání právní zástupce žalovaného. V daném případě je zjevný nesoulad mezi tvrzenou nemožností zvýšit si příjmovou stránku a faktickým stavem a situací žalovaného. Žalovaný má možnosti své příjmy zvýšit, evidentně jich nevyužívá, a tím v podstatě odmítá svoji vyživovací povinnosti rodiče vůči dítěti. Žalovaný se spíše práci vyhýbá, při jednání uvedl, že pracovní poměr u společnosti právnická osoba., byl ukončen ze strany zaměstnavatele bez udání důvodu ve zkušební době.

19. Vyživovací povinnost rodičů k dětem není podmíněna věkem ani ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností se sám živit, což je pojem, který musí soud vyložit jednotlivě podle specifik každého konkrétního případu (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ). Dosažením zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnost hmotněprávní význam, neboť se mohou vyskytnout okolnosti, které i zletilému dítěti zcela nebo zčásti brání, aby se uživilo samo. Touto okolností může být například i studium na vysoké škole (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se řádným studiem na vysoké škole připravuje na své budoucí povolání. V daném případě je zřejmé, že příslušné studium může vést k lepším vyhlídkám na získání prostředků pro budoucí životní potřeby žalobkyně. Soud musí přihlédnout i k finanční náročnosti studia žalobkyně. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni trvá po dobu, kdy se žalobkyně bude připravovat soustavně na budoucí povolání. Tvrzení, že je žalobkyně schopna se živit při tak náročném studiu sama jako argumentace žalovaného nemůže uspět. Tato jeho argumentace, jíž se žalovaný snaží zříci své vyživovací povinnosti, se rozchází s účelem úpravy vyživovací povinnosti v .

20. Soud dále konstatuje, že není v rozporu s dobrými mravy, že žalobkyně se žalovaným nestýká a nekomunikuje s ním již delší dobu. Žalovaný jako osoba povinná výživou nijak o žalobkyni nepečuje a nijak nepřispívá na její výživu. Narušení vzájemných vztahů není vinou žalobkyně, a ani možná není nutné hledat příčinu v narušených vztazích jejích rodičů, protože i po jejich rozchodu bylo možné, aby jejich vazby, tedy vazby mezi otcem a dcerou, nebyly zpřetrhány.

21. Navíc soud vzal v potaz i skutečnost, že na výživě dětí se vždy podílela pouze matka žalobkyně, proto soud přiznal výživné zpětně před tím, než bylo manželství rodičů žalobkyně rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 12. 10. 2023, č.j. spisová značka. Není sice nutné, že by oba rodiče museli svým dětem přispívat na výživu stejně, avšak je nepřijatelné, aby se jeden z rodičů nepodílel vůbec, pokud je v jeho možnostech se na výživě podílet. Žijí-li odděleně a nesdílejí-li společnou domácnost, může mít každý z rodičů jiné příjmy, výdaje a jmění – každý z nich může žít v jiných poměrech.

22. Právě poměry rodiče jsou rozhodující pro stanovení výše výživného, v tomto konkrétním případě spíše potencionalita příjmů žalovaného. Za situace, kdy s ohledem na věk, zdravotní stav žalovaného, jeho vzdělání a místo bydliště je zcela zjevné, že jeho příjem neodpovídá jeho možnostem a schopnostem. Proto soud při rozhodování o výši výživného vycházel nikoliv z příjmu faktického, ale z příjmu potencionálního. Princip potencionality příjmů, který soudu umožňuje vycházet nejen z faktických, ale i z potencionálních příjmů výživou povinného rodiče, je zakotven v českém právním řádu v ustanovení a má postihovat zejména ty situace, kdy se osoba výživou povinná vyhýbá práci zcela, eventuálně se vyhýbá práci zajišťující jí finanční prostředky odpovídající jejím možnostem a schopnostem, a proto nemůže a vlastně ani nechce svou vyživovací povinnost plnit. Soud vyšel při posouzení výše možného výdělku žalovaného z údajů regionální statistiky ceny práce za rok 2023, části nazvané „mzdová sféra“, ve Středočeském kraji, soud zjistil výši průměrné hrubé mzdy v oborech příbuzných oboru žalovaného. Tyto statistické údaje pak porovnal s aktuálními, reálnými nabídkami volných míst v místě bydliště žalovaného.

23. Za shora uvedeného tak soud dospěl po pečlivém zvážení všech skutečností a po provedeném dokazování k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný, a stanovil povinnost žalovanému přispívat na výživu žalobkyně částkou ve výši 5 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2022, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně. Nedoplatek na výživném za období od 1. 1. 2022 do 31. 5. 2024 ve výši 145 000 Kč určil k úhradě žalovanému ve lhůtě 6 měsíců od právní moci rozsudku. O lhůtě k plnění u dlužného výživného soud rozhodl podle věta první za středníkem , když vzal v potaz výši částky a prodloužil pariční lhůtu na 6 měsíců, tj. na dobu dostatečnou na uhrazení přisouzené částky. S přihlédnutími ke všem okolnostem případu, toto prodloužení nebude znamenat zásadnější zásah do práv žalovaného ani neadekvátní zvýhodnění žalobkyně. Výživné, které žalobkyně požaduje, je v adekvátní výši. A i za situace, kdy bude žalovaný přiznanou částkou na výživu žalobkyně přispívat, bude i nadále matka žalobkyně plnit vyživovací povinnost vůči žalobkyni v daleko vyšší míře než žalovaný.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle . Soud přiznal úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představují náklady za právní zastoupení. Odměna v řízení o výživném pro zletilé dítě se řídí ustanovením advokátního tarifu a odměna advokáta se vypočítává z pětinásobku ročního plnění, neboť se jedná o plnění na dobu neurčitou. Žalobkyni v řízení vznikly následující účelně vynaložené náklady:

- odměna za zastupování advokátem:

- tarifní hodnota je podle § 8 odst. 2 adv. tarifu určena pětinásobkem ročního plnění, tedy částkou 300 000 Kč, neboť výživné je opětujícím se plněním na dobu neurčitou,

- sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí podle § 7 bodu 6. adv. tarifu 9 500 Kč,

- advokát žalobce učinil v řízení následující úkony právní služby (celkem 6 úkonů):

převzetí a příprava zastoupení ( adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva, vyjádření na , účast u jednání dne 22. 1. 2024, 15. 4. 2024, 11. 6. 2024 ( ; vyhl. č. , adv. tarifu)

- paušální náhrada hotových výdajů advokátky ve výši 300 Kč za 6 úkonů právní služby (§ 13 odst. 3 adv. tarifu),

- 1 336,84 Kč (sazba základní náhrady za použití silničního motorového vozidla při cestě Praha - Kolín a zpět k jednání dne 22. 1. 2014, dne 15. 4. 2024 a dne 11. 6. 2024 dle § 13 odst. 4 adv. tarifu a § 157 odst. 4 písm. b/ ve spojení s § 174 zák. práce, zákl. náhradě Kč + náhradě za spotřebované pohonné hmoty při průměrné spotřebě 7,5 l/100km dle § 13 odst. 4 adv. tarifu, § 158 odst. 3, 4 ve spojení s § 174 zák. práce)

- 1 700 Kč (náhrada za promeškaný čas advokáta dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 adv. tarifu)

- 13 547,21 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z výše uvedených položek mimo soudní poplatek podle ).

Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 78 057,73 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku ( , ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.