Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

46 C 69/2024-56

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Adresa zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

pro zaplacení 19 038,11 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 9 938,11 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 038,11 Kč od 26. 11. 2021 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se co do částky 9 938,11 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 038,11 Kč od 26. 11. 2021 do zaplacení zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 038,11 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba., uzavřel s žalovaným dne 25. 11. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla úvěr ve výši 9 100 Kč, který měl být splacen do 25. 12. 2021 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 9 938,11 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostředky na dálku po registraci na stránkách Anonymizováno. Po prověření žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán návrh konkrétní smlouvy s navrhovanou výší úvěru 9 100 Kč a splatností dne 25. 11. 2021. Poskytnuté prostředky byly žalobci zaslány na účet č. č. účtu. V rámci zjišťování úvěruschopnosti byl žalovaný lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a žádosti bylo vyhověno. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2023 uzavřené mezi právnická osoba. a Jméno zainteresované společnosti 0/0 Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, a to ani přes upomínku ze dne 21. 12. 2023.

2. Žalovaný v rámci svého vyjádření při jednání uvedl, že si je vědom svého závazku vůči žalobkyni ve výši 9 100 Kč a má zájem tento závazek taktéž uhradit s tím, že je s to předmětnou částku uhradit jednorázově.

3. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo Anonymizováno vyplývá, že společnost právnická osoba., uzavřela s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 25. 11. 2021, a to prostředky na dálku. Smlouvou bylo sjednáno poskytnutí úvěru ve výši 9 100 Kč formou bezhotovostní platby s úrokovou sazbou 40 % ročně, poplatkem za poskytnutí spotřebitelského úvěru 3 795,61 Kč (po slevě)/9 938,11 Kč (před slevou). Splatnost byla sjednána na 25. 12. 2021.

5. Z potvrzení o platbě vystavené právnická osoba plyne, že byla poskytnuta platba ve výši 9 100 Kč z účtu Anonymizováno dne 25. 11. 2024.

6. Ze sdělení Anonymizováno ze dne 15. 5. 2024 vyplývá, že majitelem účtu Anonymizováno je žalovaný.

7. Z dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2023 je patrné, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ze společnosti právnická osoba. na Jméno zainteresované společnosti 0/0

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2023 plyne, že společnost právnická osoba. oznámila žalovanému postoupení pohledávky za jeho osobou na společnost Jméno zainteresované společnosti 0/0 Spolu s oznámením byla žalobci zaslána též výzva k úhradě před podáním žaloby. Tyto y byly žalovanému zaslány dne 21. 12. 2023, jak je patrno z přiloženého podacího lístku.

9. Soud k projednání věci nařídil jednání na 23. 10. 2024, z nějž se žalobkyně omluvila. Při tomto jednání soud hodlal v rámci poučovací povinnosti soudu aplikovat , 3 , a vyzvat žalobkyni, aby řádně tvrdila a prokázala, jak ověřila totožnost úvěrovaného, když toto nebylo zřejmé ani z doplnění žaloby, k němuž soud žalobkyni před nařízením jednání vyzval. Poučení dle se aplikuje výhradně při jednání. Účastník, který se nedostaví k jednání, znemožní soudu, aby mu toto poučení poskytl. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle , nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. ). Žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání soudu, rezignovala na svá procesní práva a tato skutečnost musí jít pouze a výlučně k její tíži, nikoliv k tíži žalovaného. Soud proto v souladu s ustanovením vycházel z obsahu spisu, z listinných důkazů předložených žalobkyní a z toho, co žalovaný uvedl při jednání. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobkyně k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení ( věta první ). S ohledem na uvedené tak soud nemá za prokázané, že předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nicméně soud má za prokázané a žalovaným stvrzené, že předchůdce žalobkyně mu poskytl plnění ve výši 9 100 Kč.

10. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně.

Podle , (dále jen „ “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle , o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „ “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

12. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový vztah, a to uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 25. 11. 2021 dle ustanovení a násl. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu jakožto podnikatel, žalovaný jakožto spotřebitel (ustanovení ). Na základě uvedených smluv byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 100 Kč, které se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 9 938,11 Kč ve lhůtě 30 dnů. Žalovaný na úvěr nezaplatil ničeho.

13. Soud se z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem ( ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů ( zákona o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. -39).

14. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. ).

15. Soud nepovažuje plnění zákonné povinnosti zjišťovat úvěruschopnosti žalované za řádně splněnou. Žalobkyně neprokázala, že by jakýmkoliv způsobem úvěruschopnost žalovaného zkoumala. Pouze tvrdila, že lustrovala databáze ISIR, CEE, CRKI, EUCB, toto však žádným způsobem neprokázala, neuvedla ani zda zjišťovala, jaký je příjem žalovaného či jeho výdaje a zda je reálně možné, aby žalovaný, který 25. 11. 2021 potřeboval úvěr ve výši 9 100 Kč, bude schopen do jednoho měsíce splatit částku více než dvojnásobnou.

16. Pokud tedy byla mezi předchůdcem žalobkyně jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele ( ve spojení s zákona o spotřebitelském úvěru, rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. ) a dále pro rozpor s dobrými mravy ( , nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal ( ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku ( ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

17. Vzhledem k tomu, že předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému plnění bez právního důvodu, je třeba na plnění, které žalobkyně poskytla žalovanému, hledět nikoli jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného.

18. Soud nepřiznal žalobkyni ani požadovaný poplatek, neboť podklad pro jeho přiznání byla absolutně neplatná úvěrová smlouva. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani . Předmětem řízení je tedy bezdůvodné obohacení žalovaného, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v , konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností spotřebitele, což znamená, že žalovaný dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Tento závěr soudu se opírá o výslovné znění shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, z jehož slovní konstrukce „spotřebitel (nikoliv už dlužník) je povinen vrátit v době přiměřené“ vyplývá, že k založení nové platební povinnosti pro žalovaného dojde teprve soudním rozhodnutím, a že v době rozhodování soudu žalovaný ještě ani není za dlužníka považován. Jakékoliv odkazy na problematiku splatnosti bezdůvodného obohacení upraveného v jsou ve světle zásady lex specialis derogat lex generalis nepřiléhavé a nepřípustné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. ). Žalovaný při jednání soudu sdělil, že je schopen uhradit dlužnou částkou jednorázově, soud mu proto uložil zaplatit to, oč se bezdůvodně obohatil výrokem I. ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Lhůta k plnění je odůvodněna ust.

19. S ohledem na shora uvedené soud následně výrokem II. další nároky zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle a a 3 , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Byl to žalovaný, kdo byl v řízení převážně úspěšný, nicméně rozdíl jeho úspěchu a úspěchu žalobkyně byl natolik malý, že soud rozhodl tak, jak ve výroku III. uvedeno.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.