Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 268/2024-44
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci
žalobkyně: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o 30 414,37 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 19. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 414,37 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 709,61 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 034,76 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 890,91 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 19. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 414,37 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 709,61 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 034,76 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 890,91 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 30 414,37 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že žalovaný uzavřel dne 28. 12. 2020 se společností právnická osoba., IČO IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnout částku spolu s poplatky ve výši 23 190 Kč prostřednictvím 14 měsíčních splátek po 3 585 Kč. Žalovaný však uhradil pouze částku 16 000 Kč; dluh na jistině tak činí 18 890,91 Kč a na neuhrazených poplatcích 15 299,09 Kč. Splatnost celého závazku nastala až termínem splatnosti poslední splátky, tj. dne 1. 3. 2022. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a proto mu vznikla povinnost zaplatit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru. Pohledávka za žalovaným ve výši 60 318,23 Kč byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 postoupena na žalobkyni a toto postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 1. 2024. Žalobkyně uplatňuje pouze část předmětného nároku, a to nesplacenou část jistiny ve výši 18 890,91 Kč, úrok ve výši 1 269,12 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 010,91 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 708,92 Kč, inkasní poplatek ve výši 3 310,14 Kč, smluvní úrok ve výši 4 735,67 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 709,61 Kč a účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 48 Kč. Žalobkyně požaduje i zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny ve výši 18 890,91 Kč za období od 1. 3. 2022 do 1. 11. 2023 v celkové výši 11 523,46 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 28. 12. 2020 soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 27 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 2 599 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 13 230 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 501 Kč a inkasním poplatkem ve výši 4 860 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 585 Kč. Žalovaný se ve smlouvě rovněž zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a dále poplatky spojené s náklady upomínání, zahrnující oznámení o postoupení úvěru inkasnímu pracovníkovi ve výši 1 500 Kč a poplatek za zaslání upomínky ve výši 750 Kč. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byl žalovaný informován o parametrech poskytovaného úvěru.
4. Z žádosti o úvěr ze dne 28. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný, jeho měsíční příjem činí 15 531 Kč a jeho výdaje činí 1 000 Kč na bydlení a energie a 6 750 Kč na dopravu a jídlo; z těchto částek byl vypočten použitelný příjem ve výši 7 781 Kč. Podle zaškrtnutých políček měly být tyto údaje ověřeny výplatními páskami, pracovní smlouvou a výpisy z bankovního účtu. Z výplatních listů soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti právnická osoba. a jeho čistá mzda v září 2020 činila 15 151 Kč a v říjnu 2020 činila 14 236 Kč. Z pracovní smlouvy a jejího dodatku uzavřených mezi žalovaným a společností právnická osoba. soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán jako uklízeč veřejných prostranství na dobu určitou od 1. 7. 2020 do 30. 11. 2020; dodatkem č. hodnota ze dne 30. 11. 2020 bylo trvání pracovního poměru žalovaného prodlouženo do 30. 11. 2021. Z potvrzení o provedení platby soud zjistil, že dne 11. 12. 2020 zaslala společnost právnická osoba. na účet žalovaného č. č. účtu částku 17 206 Kč.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 a z její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2024 a z podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně informován o postoupení pohledávky a byl vyzván k její úhradě do 10 dnů po obdržení dopisu, přičemž toto oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 3. 1. 2024. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a vyzvala jej k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru do 23. 2. 2024; součástí této výzvy bylo i upozornění na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání v rozsahu 48 Kč za odchozí dopis, 72 Kč za odchozí telefonický hovor, 74 Kč za odchozí doporučený dopis a 217 Kč za osobní návštěvu. Z upomínky ze dne 4. 3. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 60 590,41 Kč nejpozději do 22. 3. 2024. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 4. 2024 a z podacího archu soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě jeho dluhu do 19. 4. 2024. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 23. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně měla zaslat žalovanému obyčejný dopis ze dne 4. 3. 2024.
6. Z důvodu nadbytečnosti soud neprovedl k důkazu potvrzení o provedení transakce, vztahující se ke smlouvě o postoupení pohledávek.
7. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě mu poskytla v hotovosti částku 27 000 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu se sjednanými poplatky a pro případ prodlení s úhradou splátek se zavázal zaplatit smluvní pokutu a další související náklady. Při uzavírání smlouvy zjistila právní předchůdkyně žalobkyně na základě prohlášení žalovaného, jaké jsou jeho příjmy, výdaje a použitelný příjem. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka byly k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným využity právní předchůdkyní žalobkyně i další zdroje, a to pracovní smlouva, výplatní pásky a výpisy z účtu žalovaného. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému toto postoupení oznámila. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhů před podáním žaloby.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
9. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně však soudu neprokázala, že dostatečně zkoumala i výdajovou stránku žalovaného při prověřování jeho schopnosti splácet poskytovaný úvěr, přičemž s ohledem na nepřítomnost žalobkyně u jednání soudu nemohla být o této skutečnosti poučena podle § 118a odst. 1 , 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. “). Žalobkyně ve svém podání ze dne 16. 9. 2024 předložila důkazy (výplatní pásky žalovaného, jeho pracovní smlouvu a potvrzení o provedení platby), kterými prokázala, že při posuzování úvěruschopnosti se zabývala příjmy žalovaného. Žalobkyně však měla přistoupit také k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalovaného, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o jeho výdajích (s výjimkou tvrzení žalovaného, na které ale žalobkyně nemůže spoléhat). Žalobkyně měla blíže a podrobně zkoumat výdaje žalovaného, které mohly ověřit tvrzení žalovaného ohledně výše jeho výdajů, a tudíž schopnosti splácet poskytovaný úvěr. V moci žalobkyně nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, když samotným žalovaným byly tyto náklady tvrzeny v žádosti o úvěr v částce velmi nízké, neodpovídající obvyklým současným nákladům (1 000 Kč). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného v pozici spotřebitele, když neposoudila jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , a tedy žalobkyně nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného coby spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. , je nutné předmětnou smlouvu posoudit jako neplatnou, přičemž neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku, veškerých poplatcích a smluvní pokutě, jak vyplývají ze smlouvy. (V podrobnostech soud rovněž odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2020, č. j. 15 Co 341/2020 -68, dostupný v databázi ASPI.)
11. Soud nepřihlížel k § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru týkající se uplatnění námitky neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy spotřebitelem, tj. žalovaným. Ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 Soudní dvůr EU uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice č. 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Jelikož § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je v rozporu s uvedeným výkladem Soudního dvora EU a zdejší soud je tímto výkladem vázán, posoudil soud platnost uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti bez uplatnění námitky neplatnosti ze strany žalovaného.
12. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 27 000 Kč, z nichž žalovaný vrátil pouze částku 16 000 Kč. Tuto úhradu žalovaného soud s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru započetl na dlužnou jistinu úvěru ve výši 27 000 Kč, a tudíž žalovaný dluží na této jistině částku 11 000 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že tuto zbývající část poskytnuté jistiny bez souvisejících poplatků žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalovaného k vrácení nesplacené části jistiny úvěru nadále trvá. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. S ohledem na výše uvedené je žalovaný povinen žalobkyni uhradit zbývající dluh na jistině úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 11 000 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu již v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2024 se lhůtou splatnosti do 10 dnů od obdržení tohoto oznámení, následně pak ještě předžalobní výzvou s datem plnění do 4. 3. 2024; žalovaný na tyto výzvy došlé do jeho dispoziční sféry nijak nereagoval a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnil. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolal, tudíž žaloba o určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ).
13. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen vrátit neuhrazenou část jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru; jak je uvedeno výše, žalovaný nevyvolal spor o přiměřenost uvedené doby, a tudíž byl povinen uhradit dlužnou část jistiny na základě výzvy k zaplacení obsažené v oznámení o postoupení pohledávky, podaném k poštovní přepravě dne 3. 1. 2024 s lhůtou splatnosti do 10 dnů od jeho obdržení. Výzva byla žalovanému doručena na základě domněnky uvedené v § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 8. 1. 2024, a lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dne 18. 1. 2024. Následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu; soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné části jistiny úvěru ve výši 11 000 Kč od 19. 1. 2024 do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
14. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru, inkasního poplatku a smluvní pokuty soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy jako nedůvodnou zamítl. Nedůvodný je i nárok žalobkyně na zaplacení účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 48 Kč, neboť tyto náklady a jejich výše nebyly mezi účastníky vůbec sjednány, tudíž nebyly žalovaným akceptovány, ale byly pouze jednostranně uplatněny žalobkyní ve výši a struktuře podle jejího uvážení. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z částky 18 890,91 Kč v požadované výši 11,75 % ročně, neboť část z této původní jistiny úvěru žalovaný již splatil a navíc z provedeného dokazování vyšlo najevo, že výzva k uhrazení dlužné části jistiny byla podána k poštovní přepravě až dne 3. 1. 2024, žalovanému byla doručena na základě zákonné domněnky dojití dne 8. 1. 2024 a desetidenní lhůta k plnění uplynula dnem 18. 1. 2024, tedy prodlení žalovaného započalo až dnem následujícím, tj. 19. 1. 2024, a nikoliv již 7. 12. 2023.
15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze co do částky 11 000 Kč s příslušenstvím, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 19 414,37 Kč s příslušenstvím, a proto mu náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající míře jeho úspěchu v řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.