Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 268/2024-44

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci

žalobkyně: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o 30 414,37 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 19. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 414,37 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 709,61 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 034,76 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 890,91 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 19. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 414,37 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 709,61 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 034,76 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 890,91 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 30 414,37 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedla, že žalovaný uzavřel dne 28. 12. 2020 se společností právnická osoba., IČO IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnout částku spolu s poplatky ve výši 23 190 Kč prostřednictvím 14 měsíčních splátek po 3 585 Kč. Žalovaný však uhradil pouze částku 16 000 Kč; dluh na jistině tak činí 18 890,91 Kč a na neuhrazených poplatcích 15 299,09 Kč. Splatnost celého závazku nastala až termínem splatnosti poslední splátky, tj. dne 1. 3. 2022. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a proto mu vznikla povinnost zaplatit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru. Pohledávka za žalovaným ve výši 60 318,23 Kč byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 postoupena na žalobkyni a toto postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 1. 2024. Žalobkyně uplatňuje pouze část předmětného nároku, a to nesplacenou část jistiny ve výši 18 890,91 Kč, úrok ve výši 1 269,12 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 010,91 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 708,92 Kč, inkasní poplatek ve výši 3 310,14 Kč, smluvní úrok ve výši 4 735,67 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 709,61 Kč a účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 48 Kč. Žalobkyně požaduje i zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny ve výši 18 890,91 Kč za období od 1. 3. 2022 do 1. 11. 2023 v celkové výši 11 523,46 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 28. 12. 2020 soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 27 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 2 599 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 13 230 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 501 Kč a inkasním poplatkem ve výši 4 860 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 3 585 Kč. Žalovaný se ve smlouvě rovněž zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, a dále poplatky spojené s náklady upomínání, zahrnující oznámení o postoupení úvěru inkasnímu pracovníkovi ve výši 1 500 Kč a poplatek za zaslání upomínky ve výši 750 Kč. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru byl žalovaný informován o parametrech poskytovaného úvěru.

4. Z žádosti o úvěr ze dne 28. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný, jeho měsíční příjem činí 15 531 Kč a jeho výdaje činí 1 000 Kč na bydlení a energie a 6 750 Kč na dopravu a jídlo; z těchto částek byl vypočten použitelný příjem ve výši 7 781 Kč. Podle zaškrtnutých políček měly být tyto údaje ověřeny výplatními páskami, pracovní smlouvou a výpisy z bankovního účtu. Z výplatních listů soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti právnická osoba. a jeho čistá mzda v září 2020 činila 15 151 Kč a v říjnu 2020 činila 14 236 Kč. Z pracovní smlouvy a jejího dodatku uzavřených mezi žalovaným a společností právnická osoba. soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán jako uklízeč veřejných prostranství na dobu určitou od 1. 7. 2020 do 30. 11. 2020; dodatkem č. hodnota ze dne 30. 11. 2020 bylo trvání pracovního poměru žalovaného prodlouženo do 30. 11. 2021. Z potvrzení o provedení platby soud zjistil, že dne 11. 12. 2020 zaslala společnost právnická osoba. na účet žalovaného č. č. účtu částku 17 206 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 a z její přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2024 a z podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně informován o postoupení pohledávky a byl vyzván k její úhradě do 10 dnů po obdržení dopisu, přičemž toto oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 3. 1. 2024. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a vyzvala jej k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru do 23. 2. 2024; součástí této výzvy bylo i upozornění na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání v rozsahu 48 Kč za odchozí dopis, 72 Kč za odchozí telefonický hovor, 74 Kč za odchozí doporučený dopis a 217 Kč za osobní návštěvu. Z upomínky ze dne 4. 3. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 60 590,41 Kč nejpozději do 22. 3. 2024. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 4. 2024 a z podacího archu soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě jeho dluhu do 19. 4. 2024. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 23. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně měla zaslat žalovanému obyčejný dopis ze dne 4. 3. 2024.

6. Z důvodu nadbytečnosti soud neprovedl k důkazu potvrzení o provedení transakce, vztahující se ke smlouvě o postoupení pohledávek.

7. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě mu poskytla v hotovosti částku 27 000 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku vrátit ve splátkách spolu se sjednanými poplatky a pro případ prodlení s úhradou splátek se zavázal zaplatit smluvní pokutu a další související náklady. Při uzavírání smlouvy zjistila právní předchůdkyně žalobkyně na základě prohlášení žalovaného, jaké jsou jeho příjmy, výdaje a použitelný příjem. Podle zaškrtnutých políček v kartě zákazníka byly k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovaným využity právní předchůdkyní žalobkyně i další zdroje, a to pracovní smlouva, výplatní pásky a výpisy z účtu žalovaného. Následně postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému toto postoupení oznámila. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhů před podáním žaloby.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle zákona o spotřebitelském úvěru Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. Podle , , (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podle věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , dostupný na stránkách www.nsoud.cz, oba aplikovatelné i ve vztahu k , o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně však soudu neprokázala, že dostatečně zkoumala i výdajovou stránku žalovaného při prověřování jeho schopnosti splácet poskytovaný úvěr, přičemž s ohledem na nepřítomnost žalobkyně u jednání soudu nemohla být o této skutečnosti poučena podle , 3 , , (dále jen „ “). Žalobkyně ve svém podání ze dne 16. 9. 2024 předložila důkazy (výplatní pásky žalovaného, jeho pracovní smlouvu a potvrzení o provedení platby), kterými prokázala, že při posuzování úvěruschopnosti se zabývala příjmy žalovaného. Žalobkyně však měla přistoupit také k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalovaného, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o jeho výdajích (s výjimkou tvrzení žalovaného, na které ale žalobkyně nemůže spoléhat). Žalobkyně měla blíže a podrobně zkoumat výdaje žalovaného, které mohly ověřit tvrzení žalovaného ohledně výše jeho výdajů, a tudíž schopnosti splácet poskytovaný úvěr. V moci žalobkyně nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, když samotným žalovaným byly tyto náklady tvrzeny v žádosti o úvěr v částce velmi nízké, neodpovídající obvyklým současným nákladům (1 000 Kč). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného v pozici spotřebitele, když neposoudila jeho schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalovaného ve smyslu , a tedy žalobkyně nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného coby spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s věty druhé , je nutné předmětnou smlouvu posoudit jako neplatnou, přičemž neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku, veškerých poplatcích a smluvní pokutě, jak vyplývají ze smlouvy. (V podrobnostech soud rovněž odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2020, č. j. -68, dostupný v databázi ASPI.)

11. Soud nepřihlížel k § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru týkající se uplatnění námitky neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy spotřebitelem, tj. žalovaným. Ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 Soudní dvůr EU uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice č. 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Jelikož § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je v rozporu s uvedeným výkladem Soudního dvora EU a zdejší soud je tímto výkladem vázán, posoudil soud platnost uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti bez uplatnění námitky neplatnosti ze strany žalovaného.

12. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 27 000 Kč, z nichž žalovaný vrátil pouze částku 16 000 Kč. Tuto úhradu žalovaného soud s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru započetl na dlužnou jistinu úvěru ve výši 27 000 Kč, a tudíž žalovaný dluží na této jistině částku 11 000 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že tuto zbývající část poskytnuté jistiny bez souvisejících poplatků žalobkyni vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalovaného k vrácení nesplacené části jistiny úvěru nadále trvá. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. S ohledem na výše uvedené je žalovaný povinen žalobkyni uhradit zbývající dluh na jistině úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 11 000 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalovaného k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění dluhu již v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2024 se lhůtou splatnosti do 10 dnů od obdržení tohoto oznámení, následně pak ještě předžalobní výzvou s datem plnění do 4. 3. 2024; žalovaný na tyto výzvy došlé do jeho dispoziční sféry nijak nereagoval a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnil. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolal, tudíž žaloba o určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ).

13. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen vrátit neuhrazenou část jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru; jak je uvedeno výše, žalovaný nevyvolal spor o přiměřenost uvedené doby, a tudíž byl povinen uhradit dlužnou část jistiny na základě výzvy k zaplacení obsažené v oznámení o postoupení pohledávky, podaném k poštovní přepravě dne 3. 1. 2024 s lhůtou splatnosti do 10 dnů od jeho obdržení. Výzva byla žalovanému doručena na základě domněnky uvedené v § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 8. 1. 2024, a lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dne 18. 1. 2024. Následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu; soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši stanovené z dlužné části jistiny úvěru ve výši 11 000 Kč od 19. 1. 2024 do zaplacení. Podle soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.

14. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru, inkasního poplatku a smluvní pokuty soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy jako nedůvodnou zamítl. Nedůvodný je i nárok žalobkyně na zaplacení účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 48 Kč, neboť tyto náklady a jejich výše nebyly mezi účastníky vůbec sjednány, tudíž nebyly žalovaným akceptovány, ale byly pouze jednostranně uplatněny žalobkyní ve výši a struktuře podle jejího uvážení. Soud rovněž žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z částky 18 890,91 Kč v požadované výši 11,75 % ročně, neboť část z této původní jistiny úvěru žalovaný již splatil a navíc z provedeného dokazování vyšlo najevo, že výzva k uhrazení dlužné části jistiny byla podána k poštovní přepravě až dne 3. 1. 2024, žalovanému byla doručena na základě zákonné domněnky dojití dne 8. 1. 2024 a desetidenní lhůta k plnění uplynula dnem 18. 1. 2024, tedy prodlení žalovaného započalo až dnem následujícím, tj. 19. 1. 2024, a nikoliv již 7. 12. 2023.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze co do částky 11 000 Kč s příslušenstvím, zatímco žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 19 414,37 Kč s příslušenstvím, a proto mu náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající míře jeho úspěchu v řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.