Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 261/2024-57
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
zastoupená advokátem Mgr. Markem Lošanem sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 16 764,26 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem v kapitalizované výši částka, se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši částka, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem v kapitalizované výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši , částka, , s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti žalovaného, uzavřela dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši částka, které mohl žalovaný čerpat i opakovaně vždy do vyčerpání uvedeného úvěrového limitu a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 16,90 % ročně a s dalšími vyúčtovanými službami dle sazebníku žalobkyně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka, splatných vždy k 20. dni každého měsíce počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude smlouva uzavřena, tedy od datum. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně. Žalovaný úvěr čerpal, ovšem řádně a včas nesplácel. Žalovaná částka ve výši částka pak představuje nesplacenou dlužnou jistinu ve výši částka a neuhrazené poplatky ve výši částka.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal ve sporu zcela pasivní.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud vycházeje z listin předložených žalobkyní, učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně, po posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, dne datum uzavřela s žalovaným prostřednictvím elektronického bankovnictví právnická osoba – GEORGE smlouvu o revolvingovém úvěru. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit částka s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru až do výše tohoto limitu a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků ve výši 16,90 % ročně a poplatků řádně splatit v pravidelných měsíčních splátkách po částka, vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po dni měsíci, ve kterém bude uzavřena smlouva. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, ceník a sazebník žalobkyně /viz smlouva na č. l. 11-13 spisu, ceník na č. l. 14 spisu, detaily operace na č. l. 37p.v.-38 spisu, všeobecné obchodní podmínky a sazebník v systému CEPR/. Žalovaný úvěr čerpal, avšak nesplácel jej řádně a včas, a to ani přes výzvu žalobkyně. Žalobkyně proto ke dni datum úvěr zesplatnila/viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 15 spisu, podklady pre súdné konanie na č. l. 16-19 spisu, výzva +potvrzení podání na č. l. 21-22 spisu, rozhodnutí o zesplatnění na č. l. 24 spisu/. Naposledy byl žalovaný vyzván k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne datum /viz předžalobní upomínka na č. l. 25 spisu/.
5. Na základě listin založených do spisu žalobkyní soud stran skutkového stavu uzavřel, že žalovaný sjednal s žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru, podle níž žalovaný mohl v rámci úvěru čerpat opakovaně finanční prostředky až do výše částka. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků a poplatků řádně splatit. Žalovaný ani přes výzvy k úhradě dlužné částky, úvěr nesplatil.
6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
8. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 téhož ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než částka a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše částka. Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však částka.
12. Po provedeném dokazování a při aplikaci shora citovaných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový limit částka, který mohl žalovaný čerpat opakovaně. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího ze smlouvy o úvěru a úvěr zesplatnila. Žalovanému tak vznikla povinnost poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vydat, což žalovaný přes výzvy k uhrazení neučinil. Za situace, kdy žalobkyně prokázala vznik závazkového vztahu a jeho obsah, bylo důkazní břemeno ohledně prokázání splnění smluvních povinností právě na straně žalovaného. Na něm bylo, aby tvrdil a samozřejmě i prokázal, kdy a jak dluh uhradil. Vzhledem k tomu, že nic z právě nastíněného tvrzeno nebylo, soud žalobě vyhověl. Běžící úrok z prodlení od datum do zaplacení z jistiny však žalobkyně požadovala v nesprávné výši 15 % ročně, a proto byl přiznán pouze v zákonné výši 14,75 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. tohoto rozsudku). V přesahující výši byl úrok z prodlení zamítnut (výrok II. tohoto rozsudku).
13. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části příslušenství, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši částka. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu podaných žalobkyní v databázi soudu ISAS. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.