Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 Co 121/2023-68
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Zory Komancové a soudkyň Mgr. Marcely Vítkové a Mgr. Dany Daňkové ve věci
žalobce: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0,
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0,
zastoupený advokátem Anonymizováno,
sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0,
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0, podnikatel, Anonymizováno
Adresa zainteresované osoby 0/0,
o zaplacení 53 500 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 3. 4. 2023, čj. 4 C 5/2023 -32, ve spojení s doplňujícím rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 22. 7. 2024, čj. 4 C 5/2023 -57,
takto:
Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 8,5% úroky z prodlení ročně z částky 28 000 Kč od 7. 11. 2021 do zaplacení, a ve III. výroku potvrzuje.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 8,5% úroky z prodlení ročně z částky 28 000 Kč od 7. 11. 2021 do zaplacení, a ve III. výroku potvrzuje.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V řízení zahájeném dne 27. 12. 2022 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 53 500 Kč (jistina 30 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 21 000 Kč a smluvená sankce 2 500 Kč) s příslušenstvím (zákonné úroky z prodlení) s tím, že se jedná o nároky ze smlouvy o podnikatelském úvěru, kterou se žalovaným uzavřel dne 10. 8. 2021. Na základě této smlouvy poskytl žalovanému téhož dne převodem na účet (č. č. účtu) částku 30 000 Kč. Žalobce v návrhu podrobně popsal postup, jakým k uzavření smlouvy došlo (prostřednictvím webové stránky www.nazivnost.cz). Úvěr měl být splacen nejpozději do 18. 10. 2021. Žalovaný na úvěr nezaplatil ničeho. V čl. 8.1 smlouvy byla účastníky sjednána sankce 500 Kč za prodlení s jakoukoliv splátkou; žalovaný byl v prodlení s pěti splátkami, žalobce se proto domáhal zaplacení 2 500 Kč. Podle čl. 3.1 smlouvy byl žalovaný povinen zaplatit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru v celkové výši 21 000 Kč. Dne 31. 10. 2021 zaslal žalobce žalovanému předžalobní upomínku. Z opatrnosti dodal, že v případě pochybností o uzavření smlouvy požaduje po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající poskytnuté jistině.
Žalovaný uznal, že mu žalobce dne 10. 8. 2021poskytl úvěr a že se dostal do prodlení s jeho úhradou. Dne 21. 10. 2021 však zaplatil 2 000 Kč, a je proto připraven žalobci vrátit 28 000 Kč. Poukazoval na to, že v rámci vymáhání tohoto dluhu po něm žalobce požadoval částku 107 502,01 Kč, což považuje za vyhrožování. Smlouvu, která vzhledem k požadovaným úrokům a sankcím vykazuje znaky lichvy, je podle jeho názoru potřeba hodnotit jako absolutně neplatnou.
Soud prvního stupně při jednání, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil, žalobě vyhověl co do částky 28 000 Kč s 8,5% úroky z prodlení od 7. 11. 2021 do zaplacení (I. výrok), ve zbylé části, tj. co do 25 500 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (II. výrok a doplňující rozsudek). Žalobci přiznal vůči žalovanému právo náhradu nákladů řízení ve výši 704,94 Kč (III. výrok). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce v řízení neprokázal své tvrzení o uzavření předmětné úvěrové smlouvy se žalovaným, když k důkazu předložená smlouva neobsahovala podpis žalovaného. Neomluvenou absencí při jednání se žalobce současně zbavil možnosti být soudem poučen o tom, že neunáší břemeno důkazní. Nebylo-li v řízení prokázáno uzavření tvrzené smlouvy, nemohla z ní účastníkům vzniknout žádná práva ani povinnosti. Poskytnutí finančních prostředků ve výši 30 000 Kč žalovanému však žalobce v řízení prokázal, žalovaný je proto povinen mu tuto částku jako bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku ) vydat. Žalovaný předložil potvrzení o platbě na bankovní účet žalobce ve výši 2 000 Kč. Výše bezdůvodného obohacení, které je tak povinen žalobci vydat, činí 28 000 Kč. Vzhledem k závěru, že žalobce neprokázal uzavření smlouvy, se soud již nezabýval otázkami nastolenými žalovaným (lichevní smlouva a právní jednání rozporné s dobrými mravy). adresa s povinností zaplatit žalobci částku 28 000 Kč zavázal soud prvního stupně žalovaného i k povinnosti zaplatit žalobci zákonné úroky z prodlení z této částky (§ 1970 občanského zákoníku ). Poukázal na to, že splatnost předmětné pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení nevyplývá z právního předpisu, ani nebyla účastníky dohodnuta. Pohledávka se tak stává splatnou na základě výzvy věřitele ke splnění dluhu (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalobce prokazatelně vyzval žalovaného ke splnění dluhu předžalobní upomínkou ze dne 31. 10. 2021, v níž mu k plnění stanovil lhůtu tří dnů. Po uplynutí této lhůty, tj. 6. 11. 2021 se pohledávka stala splatnou a následující den se žalovaný dostal do prodlení s plněním dluhu. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , přitom neúspěch žalobce stanovil v rozsahu 47,66 %. Právo na náhradu nákladů řízení proto žalobci přiznal v rozsahu 4,68 % z celkové výše účelně vynaložených nákladů (2 140 Kč soudní poplatek, 3 úkony právní služby po 3 260 Kč, 3 paušální náhrady k těmto úkonům po 300 Kč a 2 242,80 Kč náhrada za 21 % DPH).
Proti části I. výroku, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení, a proti III. výroku, o náhradě nákladů řízení, podal odvolání žalovaný. Namítal, že úroky z prodlení neměly být žalobci přiznány, neboť žalobou se domáhal plnění ze smlouvy o úvěru a nikoliv z titulu bezdůvodného obohacení. Dále vyslovil přesvědčení, že v řízení jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele (§ 150 o. s. ř. o. s. ř. ), pro které soud neměl žalobci náhradu nákladů řízení přiznat. Těmito důvody jsou podle žalovaného ekonomický a právní nepoměr v postavení stran sporu.
Žalobce se k odvolání žalovaného nevyjádřil.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř. o. s. ř. ) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř. o. s. ř. ), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201 , § 202 o. s. ř. o. s. ř. ) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. o. s. ř. přezkoumal v části napadené odvoláním rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející a po projednání při jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.
Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými i právními závěry tak, jak je k odvoláním napadené části rozsudku (povinnost platit úroky z prodlení) přijal soud prvního stupně, a pro stručnost na ně odkazuje (body 20 až 22 odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku). Jen pro úplnost dodává, že žalobce v návrhu na zahájení řízení nárok na vydání bezdůvodného obohacení, pro případ, že by soud jeho nárok z titulu smlouvy o úvěru neuznal, rovněž uplatnil.
Pokud jde o druhou žalovaným uplatněnou odvolací námitku vztahující se k výroku o náhradě nákladů řízení, již Ústavní soud vyslovil, že § 150 o. s. ř. o. s. ř. neslouží ke zmírňování či odstranění majetkových rozdílů mezi stranami sporu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 2862/07 ). Žalovaným označené důvody zvláštního zřetele hodné tak samy o sobě aplikaci tohoto ustanovení, která má být výjimečná, neopodstatňují. Soud prvního stupně řádně vyhodnotil účelnost v řízení úspěšnějším žalobcem vynaložených nákladů řízení a podle míry jeho úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) přiznal žalobci náhradu jejich poměrné části. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá, že by v řízení jakékoli důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř. o. s. ř. shledal a ani odvolací soud žádné takové důvody neshledává.
Vzhledem k výše uvedenému proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. o. s. ř. potvrdil odvoláním napadenou část I. výroku rozsudku soudu prvního stupně, jakož i III. výrok, kterým soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení (I. výrok tohoto rozsudku).
O nákladech odvolacího řízení rozhodl soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný nebyl se svým odvoláním úspěšný, proto by měl žalobce právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů. Jelikož však žalobci v rámci odvolacího řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl odvolací soud, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo (II. výrok tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. c) a h) o. s. ř. o. s. ř. ].