Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 120/2024-72
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Matouškovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 107 121,44 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 59 527,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 18. 10. 2023 do zaplacení, a na náhradu nákladů řízení částku 3 006 Kč, tuto k rukám advokátky tituly před jménem jméno FO, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem listopadem 2024, pod ztrátou výhody splátek.
II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalované zaplacení částky 47 593,66 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 032,42 Kč a úroku ve výši 16,2 % ročně z částky 103 179,44 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11 991,06 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 59 527,78 Kč od 19. 9. 2023 do 17. 10. 2023 a dále úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 651,66 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 59 527,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 18. 10. 2023 do zaplacení, a na náhradu nákladů řízení částku 3 006 Kč, tuto k rukám advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, , to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem listopadem 2024, pod ztrátou výhody splátek.II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalované zaplacení částky 47 593,66 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 032,42 Kč a úroku ve výši 16,2 % ročně z částky 103 179,44 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11 991,06 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 59 527,78 Kč od 19. 9. 2023 do 17. 10. 2023 a dále úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 651,66 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 12. 1. 2024 domáhal na žalované zaplacení částky 107 121,44 Kč s úrokem a se zákonným úrokem z prodlení. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, právnická osoba., se sídlem adresa, IČ: IČO, a žalovanou byla dne 13. 1. 2020 uzavřena Smlouva o úvěru – expres půjčka, na základě níž právní předchůdce žalobce poskytl žalované neúčelový jednorázový úvěr ve výši 120 000 Kč převodem na její účet. Žalovaná se zavázala hradit právnímu předchůdci žalobce úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 16,20% ročně a dále poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu, a to ve výši podle smlouvy a sazebníku. Žalovaná byla povinna splácet úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 459,59 Kč, počínaje dnem 15. 2. 2020. Žalovaná porušila své platební závazky ze smlouvy, předchůdce žalobce proto dopisem ze dne 19. 12. 2022 úvěr k tomuto datu zesplatnil. Pohledávka za žalovanou z úvěrové smlouvy byla ze strany banky postoupena společnosti I-Xon a.s. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 a následně byla dále postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná uhradila na předmětný úvěr celkem částku 60 472,22 Kč. Žalobce žalobou požadoval po žalované zaplacení dlužné částky ve výši 107 121,44 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 12 032,42 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 11 991,06 Kč a dále úroků ve výši 16,2% ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 103 179,44 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 15% ročně z téže částky od 19. 9. 2023 do zaplacení. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 9. 10. 2023.
2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila.
3. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Žalovaná při soudním jednání dne 24. 9. 2024 uvedla, že od právnická osoba čerpala nejprve úvěr ve výši 120 000 Kč, poté čerpala další úvěr ve výši asi 120 000 Kč – 130 000 Kč. Žalovaná při sjednání prvního úvěru dokládala pracovní smlouvu, tehdy pracovala u společnosti jméno FO s měsíčním příjmem do 20 000 Kč, k tomu dokládala tři výplatní pásky, nic dalšího po ní nebylo vyžadováno. Tehdy byla svobodná, bez vyživovacích povinností. Žalovaná dále uvedla, že ze začátku úvěr pravidelně splácela, právnická osoba jí tedy poté poskytla další úvěr a měsíční splátka na oba úvěry se navýšila. Žalovaná poté ukončila pracovní poměr a byla krátce na podpoře, pak si našla jiné zaměstnání, kde však pracovala pouze krátce a poté nastoupila na mateřskou dovolenou. V důsledku toho se jí snížil příjem a nebyla schopna úvěry splácet. V současné době je žalovaná stále na mateřské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek a přídavky na dítě ve výši 10 000 Kč měsíčně, jiný příjem nemá, je samoživitelka, výživné na dítě není hrazeno. Uvedla, že rozhodnutí ve věci ponechává na úvaze soudu. Pokud jí bude uložen k zaplacení dluh, požádala o umožnění jeho úhrady v měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, tyto splátky by byla schopna pravidelně hradit.
5. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:
Mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba. a žalovanou byla dne 13. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – expres půjčka, dle této smlouvy byl žalované poskytnut neúčelový úvěr ve výši 120 000 Kč, a to jednorázovým převodem na běžný účet žalované č. č. účtu. Čerpaný úvěr se žalovaná zavázala splácet formou 96 měsíčních splátek jistiny a úroku po 2 459,59 Kč, při sjednané pevné sazbě úroku 16,20 % ročně . Dle evidence právního předchůdce žalobce žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, celkem uhradila částku 60 472,22 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalované právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 21. 12. 2022 sdělil, že úvěr zesplatnil ke dni 19. 12. 2022 a vyzval žalovanou k okamžité úhradě aktuální dlužné částky 119 451,94 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena nejprve na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023 na společnost I-Xon a.s., a poté došlo z této společnosti k dalšímu postoupení na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023, což bylo žalované písemně oznámeno a žalovaná byla rovněž písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou právního zástupce žalobce.
6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.
10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
13. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce právnická osoba. s žalovanou uzavřeli dne 13. 1. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 120 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků v pravidelných měsíčních splátkách, které nehradila řádně, celkem uhradila částku 60 472,22 Kč a dostala se do prodlení s úhradou úvěru.
14. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároků žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství je zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce byl soudem písemně vyzván, aby ve stanovené lhůtě doplnil žalobní tvrzení o provedeném posouzení úvěruschopnosti žalované svým právním předchůdcem a označil k nim důkazní prostředky.
15. Žalobce podáním ze dne 5. 8. 2024 sdělil, že banka vycházela z informací poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr ze dne 13. 1. 2020, kde uvedla svůj rodinný stav „svobodná“, způsob bydlení ve vlastním domě a rovněž uvedla skutečnosti o svém pracovním poměru, včetně výše čistého příjmu a příjmu domácnosti. Banka ověřila příjem žalované ve výši 17 808 Kč z jejího běžného účtu a dále posuzovala schopnost žalované splácet na základě disponibilní částky, kdy dospěla k částce 5 141,12 Kč. Žalobce k těmto tvrzením předložil vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti klienta, žádost o úvěr ze dne 13. 1. 2020, výpis z úvěrového účtu žalované, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a platební historii.
16. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že byla zaměstnána u společnosti jméno FO s průměrným měsíčním příjmem za tři měsíce ve výši 17 808 Kč, dále uvedla čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 50 000 Kč, přičemž výše příjmů žalované nebyla žalobcem nijak doložena. Z výpisu z úvěrového účtu a platební historie soud zjistil, jak bylo žalovanou na poskytnutý úvěr spláceno, přičemž celkem zaplatila předchůdci žalobce na úvěr částku 60 472,22 Kč.
17. Soud dále v rámci dokazování zjistil z obsahu spisu vedeného u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. spisová značka, že toto řízení bylo vedeno mezi stejnými účastníky, předmětem byl nesplacený úvěr dle smlouvy o úvěru uzavřené dne 22. 7. 2019 mezi právnická osoba. a žalovanou, který banka poskytla žalované na konsolidaci půjček ve výši 250 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet jej v pravidelných měsíčních splátkách po 4 018,47 Kč. Také tento úvěr byl zesplatněn, a to ke dni 19. 12. 2022.
18. K prověření úvěruschopnosti žalované tedy bylo zjištěno, že předchůdce žalobce zjišťoval výši jejích příjmů, údaje zaznamenal do dokumentu „žádost o úvěr“ s tím, že uvedl zdroj zjištění – běžný účet žalované, jehož výpis soudu předložen nebyl. Žalované byly poskytnuty v krátkém časovém rozmezí dva úvěry ve výši 250 000 Kč (na konsolidaci půjček) a 120 000 Kč (bez určení účelu). Žalovaná měla tyto úvěry splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 4 018,47 Kč a 2 459,59 Kč, tedy dohromady měsíční splátkou ve výši 6 478,06 Kč, při dosahovaném příjmu 17 808 Kč měsíčně. Soud má za to, že předchůdce žalobce dostatečně neověřil poměry žalované, když se spokojil s výpisem z běžného účtu žalované (který však soudu předložen nebyl) a vůbec neověřoval její výdaje, případně další rozhodné skutečnosti. Dle soudu tak nebylo postupováno v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy předchůdce žalobce dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalované v poměru k výši poskytnutých úvěrů (250 000 Kč a následně 120 000 Kč). Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované, nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.
19. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právního předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet, důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaná námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesla.
20. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné,
na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
21. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.
22. Vzhledem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.
23. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12).
24. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).
25. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
26. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
27. Smlouva o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, je tedy neplatná, protože právní předchůdce žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
28. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobce a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalované částku 120 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru, žalovaná na úvěr uhradila celkem 60 472,22 Kč a zbývá jí zaplatit na jistinu úvěru částku 59 527,78 Kč. Kromě této částky je žalovaná dále povinna zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení z této dlužné částky dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. , jdoucí od 18. 10. 2023 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě k plnění) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku, tedy zaplacení částky 47 593,66 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 032,42 Kč a úroku ve výši 16,20 % ročně z částky 103 179,44 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 11 991,06 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 59 527,78 Kč od 19. 9. 2023 do 17. 10. 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 651,66 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).
29. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 59 527,78 Kč s příslušenstvím, ohledně zbývající částky 47 593,66 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 032,42 Kč a dalšího příslušenství byla jeho žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobce činil 56 %, neúspěšný byl ve výši 44 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v poměru 12 %. Žalobci vznikly náklady za právní zastoupení ve věci za 3 úkony právní služby po 5 420 Kč dle § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb. , 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhl., 21 % DPH advokáta ve výši 3 603,60 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a 4 286 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 25 049,60 Kč, z toho 12 % představuje částku 3 006 Kč. Soud nepřiznal žalobci náhradu za písemné podání obsahující doplnění tvrzení a důkazů o prověření úvěruschopnosti žalované, neboť to mělo být obsaženo již v žalobě, nejedná se tedy o účelně vynaložený náklad.
Soud žalované uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatila k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
30. Soud postupem podle § 160 odst. 1 o.s.ř. určil, že peněžité plnění, k němuž je žalovaná povinna vůči žalobci, včetně nákladů řízení, může být zaplaceno v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, jak je ve výroku I. rozsudku stanoveno. Přihlédl přitom k výše uvedeným poměrům žalované a k jejímu úsilí dluh vůči žalobci splnit.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.