Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 219/2024-18

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Köpplovou ve věci

žalobkyně: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o 136 969,97 Kč / úvěr

takto:

I. Řízení se zastavuje pro částku 2 984,65 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 015,35 Kč, úrok ve výši 9,77 % ročně z částky 2 945,65 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 984,65 Kč ode dne 21. 6. 2024 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 76 593 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do částky 56 376,97 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 569,42 Kč, úroku ve výši 9,77 % ročně z částky 135 330,97 Kč od 16. 4. 2024 do 20. 6. 2024, úroku ve výši 9,77 % ročně z částky 132 385,32 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 368,45 Kč od 7. 12. 2023 do 15. 4. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 136 969,97 Kč od 16. 4. 2024 do 20. 6. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 133 985,32 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 134,34 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje pro částku 2 984,65 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 015,35 Kč, úrok ve výši 9,77 % ročně z částky 2 945,65 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 984,65 Kč ode dne 21. 6. 2024 do zaplacení.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 76 593 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.III. Žaloba se zamítá co do částky 56 376,97 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 569,42 Kč, úroku ve výši 9,77 % ročně z částky 135 330,97 Kč od 16. 4. 2024 do 20. 6. 2024, úroku ve výši 9,77 % ročně z částky 132 385,32 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 368,45 Kč od 7. 12. 2023 do 15. 4. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 136 969,97 Kč od 16. 4. 2024 do 20. 6. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 133 985,32 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení.IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 134,34 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 136 969,97 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 10. 2020, č. hodnota (dále jen „spotřebitelský úvěr“), na základě které žalobkyně žalované poskytla částku ve výši 220 000 Kč a žalovaná se zavázala částku vrátit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 4 062 Kč spolu s úrokem ve výši 9,77 %, při RPSN 10,5 %. Při ověření úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovanou a dále z metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta.

2. Žalobkyně pro úhradu žalované dne 20. 6. 2024 ve výši 4 000 Kč vzala žalobu částečně zpět pro částku 2 984,65 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 015,35 Kč, úrok ve výši 9,77 % ročně z částky 2 945,65 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 984,65 Kč ode dne 21. 6. 2024 do zaplacení.

3. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala.

4. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle , , ve znění pozdějších předpisů.

5. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, provedl soud k důkazu pouze y předložené žalobkyně a na základě těchto listin pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé následující skutečnosti: Smlouvou o úvěru ze dne 1. 10. 2020, č. 1010000893, jejíž nedílnou součástí jsou Úvěrové podmínky platné od 1. 11. 2019 (dále jen ÚP), má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 220 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku ve formě 72 měsíčních splátek splatných vyjma první splátky vždy do 15 dne daného měsíce po 4 062 Kč včetně smluvního úroku ve výši 9,77 %. Pro případ prodlení byla žalobkyně oprávněna účtovat podle článku 6.3 ÚP smluvní pokutu ve výši 500 Kč při pozdní úhradě splátky a dále v případě zesplatnění podle článku 5.2 ÚP a následného prodlení s úhradou dluhu ve stanovené době také jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10 % z nezaplacené jistiny, úroků a úhrady za pojištění. Žalovaná splátky řádně nesplácela, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila a dopisem ze dne 22. 11. 2023, podaným k poštovní přepravě dne 23. 11. 2023, vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru ve výši 141 286,89 Kč ve lhůtě 14 dnů od zesplatnění. Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila, až dne 20. 6. 2024. Předžalobní upomínkou ze dne 1. 10. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby stanovila lhůtu k úhradě dlužné částky 144 473,34 Kč do 11. 1. 2024. Ke dni podání žaloby proto žalobkyně nárokovala částku ve výši 136 969,97 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 135 330,97 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 039 Kč. Soud přihlédl k tvrzením žalobkyně, jež jsou v její neprospěch, s tím, že žalovaná uhradila do podání žaloby částku 139 407 Kč a po podání žaloby částku 4 000 Kč.

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle zákona o spotřebitelském úvěru č. , ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , Nejvyššího správního soudu sp. zn. a Nejvyššího soudu sp. zn. . Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Jelikož úvěruschopnost takto žalobkyně neposuzovala, je shora citovaná smlouva absolutně neplatná podle , jak vyplývá z uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu.

8. V dané věci žalobkyně v rámci prověření úvěruschopnosti žalované vycházela z informací, že se jedná o vdovu důchodového věku (ke dni sjednání smlouvy 70 let) s příjmem 14 300 Kč, která bydlí ve vlastním bytě/domě spolu s dalšími osobami, které mají příjem 43 300 Kč a měsíční výdaje domácnosti činí 12 000 Kč. V rámci hodnocení úvěruschopnosti žalobkyně hodnotila žalovanou prostřednictvím Metodiky posouzení úvěruschopnosti, kdy vyšla co do obvyklých výdajů z životního minima ve výši 3 860 Kč a zohlednila splátky žalované hrazené jiným společnostem zjištěné v databázi NRKI ve výši 4 083 Kč a HC ve výši 1 600 Kč. Došla k závěru, že při splátce 4 062 Kč jsou u žalované zbývající prostředky ve výši 695 Kč. Dále hodnotila situaci žalované z pohledu domácnosti, kde dospěla k závěru, že je zde zbývající použitelný příjem ve výši 44 000 Kč. Jako podstatné uvádí to, že žalovaná byla schopna úvěr v době od 11/2020 do 8/2023 hradit a z toho dovozuje její celkovou pozitivní úvěruschopnost. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila žádné další y nebo více již nerozvinula svá tvrzení ohledně dalších poznatků stran posouzení úvěruschopnosti žalované. Nebylo možné proto ověřit, jaký byl příjem žalované (zda tvrzená výše odpovídá skutečnosti) a osob žijících ve společné domácnosti. Žalobkyně se spokojila s výpočtem výdajů žalobkyně z pohledu zákonného minima (3 860 Kč jednotlivce a 2 924 Kč normativních nákladů na bydlení). Nijak blíže se nezajímala o reálné výdaje žalované, kdy s ohledem na její vyšší věk lze mimo běžných výdajů dále očekávat i zvýšené výdaje spojené se zdravotním stavem žalované (výdaje za léky a dopravu na potřebná lékařská ošetření). Žalobkyně se dále nezabývala ani identifikací osob žijících ve společné domácnosti, ověřením jejich příjmů, zjištění jejich úvěrové historie, celkově jejich obvyklých výdajů vynakládaných na dosažení tvrzených příjmů a výdajů na jejich běžný život.

9. Z y nazvané jako „Výpis čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná dne 2. 10. 2020 čerpala částku 220 000 Kč, a ačkoliv splátky měly být hrazeny do 15 dne v kalendářním měsíci, prováděla žalovaná úhrady zcela běžně až po sjednaném termínu. Již s devátou splátkou se ocitla v prodlení tak, že žalobkyně vůči žalované nárokovala náklady na vymáhání ve výši 100 Kč, kdy tato situace se opakovala (celkem takto žalobkyně po žalované žádala částku 4 000 Kč a dále opakovaně využila možnosti uplatnění smluvní pokuty, a to do výše 1 961 Kč). Uvedené zjištění tak není v souladu s tvrzením žalobkyně, že žalovaná byla schopna úvěr v době od 11/2020 do 8/2023 hradit a nad to soud žalobkyni odkazuje na Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. C-755/22, kde se v bodu 37 uvádí, že porušení povinnosti věřitele spočívající v ověření úvěruschopnosti spotřebitele, nemůže být zhojeno samotným úplným splněním úvěrové smlouvy. Skutečnost, že spotřebitel proti smlouvě v průběhu splácení nic nenamítal, je irelevantní. Z uvedeného plyne, že i kdyby žalovaná zcela svému závazku dostála a plnila řádně a včas, ke zhojení nedostatečnému posouzení úvěruschopnosti tím nedojde.

10. K dalším tvrzení žalobkyně nutno odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 8. 2024, sp. zn. : „11. Protože , 2 a obsahově odpovídá , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů lze pro posouzení úvěruschopnosti žalované použít i dosavadní judikaturu.“. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018 25. 7. 2018, pod sp. zn. Nejvyšší soud konstatoval, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. A konečně v rozsudku ze dne 31. 7. 2024 pod sp. zn. Nejvyšší soud konstatoval, že: „Dovodil-li totiž odvolací soud, že k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované stačí data z interních systémů SOLUS a BRKI a údaje o částkách životního minima (na obživu 2.690,- Kč) a na chod domácnosti (2.270,- Kč), pročež žalované zbývá „dostatečná částka“ (21.600,- Kč) na úhradu měsíčních splátek úvěru, nelze než dospět k závěru, že se odvolací soud dostatečně nezabýval úvěruschopností žalované, nepřihlédl-li k jejím faktickým (nikoliv fiktivním) pravidelným měsíčním výdajům, jak je dovozoval „z publikovaných údajů o životním minimu.“. Z pohledu uvedené judikatury žalobkyně své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované tak, aby si mohla učinit jednoznačný závěr o její úvěruschopnosti, nedostála. Žalobkyně tak zcela pomíjí to, že odpovědnost za řádné posouzení úvěruschopnosti je na straně věřitele a s jejich nesplněním jsou spojeny i důsledky vyjádřené Ústavním soudem v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , který při výkladu , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu.

11. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej ), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. , v němž uzavřel, že „ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí.

12. Pro částku 4 000 Kč vzala žalobkyně návrh zpět (ohledně jistiny ve výši 2 984,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 015,35 Kč, úroku ve výši 9,77 % ročně z částky 2 945,65 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 984,65 Kč ode dne 21. 6. 2024 do zaplacení). Podle ustanovení a 2 , , v platném znění (dále jen ), může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Vzhledem k této skutečnosti soud ve výroku I., rozhodl soud o částečném zastavení řízení v předmětných výších.

13. Protože žalovaná uhradila částku 143 407 Kč (tj. 139 407 Kč a 4 000 Kč), ale byla jí poskytnuta částka 220 000 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy. Protože výše žalobkyní poskytnutého plnění přesahuje plnění poskytnuté žalovanou (220 000 Kč - 143 407 Kč), soud žalobě v rozdílu poskytnutých plnění vyhověl a ve zbývající části, a to pro částku 56 376,97 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 569,42 Kč, úrok ve výši 9,77 % ročně z částky 135 330,97 Kč od 16. 4. 2024 do 20. 6. 2024, úrok ve výši 9,77 % ročně z částky 132 385,32 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 368,45 Kč od 7. 12. 2023 do 15. 4. 2024, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 136 969,97 Kč od 16. 4. 2024 do 20. 6. 2024 a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 133 985,32 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení, žalobu z důvodů výše uvedených zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 134,34 Kč, přičemž tato částka představuje 11,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,92 % a úspěchu žalované v rozsahu 44,08 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 479 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 136 969,97 Kč sestávající z částky 6 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 3 290 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle a. t. a z částky 6 580 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 350 Kč ve výši 3 643,50 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.