Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 C 208/2024-71

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Fuksem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0Anonymizovánosídlem Adresa zainteresované společnosti zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované společnosti. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby bytem Adresa zainteresované osoby

o zaplacení 67 118,05 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 51 757,26 Kč.

II. Žaloba se zamítá v části, jež se týká 36 068,94 Kč spolu s úrokem ve výši 26,16 % p. a. jdoucím z 56 737,59 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. jdoucím z 57 337,59 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 21490,04 Kč.

IV. To vše je žalovaný povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 51 757,26 Kč.II. Žaloba se zamítá v části, jež se týká 36 068,94 Kč spolu s úrokem ve výši 26,16 % p. a. jdoucím z 56 737,59 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. jdoucím z 57 337,59 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 21490,04 Kč.IV. To vše je žalovaný povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce podal dne 28. 6. 2024 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se splacení úvěru. Tvrdil, že dne 11. 8. 2023 uzavřel věřitel právnická osoba se žalovaným úvěrovou smlouvu a poskytl mu dohodnutých 60000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnutou částku s úrokem a poplatky. Žalovaný však splatil pouze 2 dohodnuté splátky a přestal splácet úvěr. Proto věřitel sesplatnil úvěr dne 13. 11. 2022 a vyzval žalovaného k jeho splacení. Žalovaný nezaplatil a je v prodlení se zaplacením. Dluží jistinu úvěru 56737,59 Kč, poplatky 600 Kč, úrok 26,16 % p. a. z jistiny kapitalizovaný částkou 9780,46 Kč za dobu do 13. 11. 2022 a dále kapitalizovaný částkou 13110,92 Kč za dobu od 14. 11. 2022 do 27. 9. 2023, 15% úrok z prodlení kapitalizovaný částkou 7597,23 Kč za dobu od 14. 11. 2022 do 27. 9. 2023. A dále úroky a úroky z prodlení vyjádřené procentní sazbou a běžící od 8. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se ničím nebránil.

3. Soud ověřil z úvěrové smlouvy dohodu stran výše popsanou. Smlouvu však má soud za neplatnou pro nesplnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy. Žalobce sice tvrdil, že vycházel z výpisu z bankovního účtu žalovaného za dobu od 2. 11. 2021 do 3. 5. 2022. Avšak z předloženého výpisu z běžného účtu soud nedokázal posoudit, zdali tak původní věřitel učinil či nikoliv. Není zřejmé, o jaký se jedná účet. Z výpisu z účtu je sice patrné, že žalovaný dostal mzdu 37606 Kč dne 15. 11. 2021, 36500 Kč dne 15. 12. 2021, 26409 dne 14. 1. 2022, 37406 Kč dne 15. 2. 2022, 35339 Kč dne 15. 3. 2022 a 44125 Kč dne 14. 4. 2022., avšak soud nemá za jasné, zdali pohyby peněžních prostředků na účtu odrážejí celkové majetkové poměry žalovaného či nikoliv (z výpisu se jeví jako pravděpodobnější druhá varianta). V jiných sporech věřitelé obvykle předkládají zápisy z jednání s klientem, do kterých zaznamenávaní údaje o jeho osobních a majetkových poměrech (např. formou dotazníku), o jeho dluzích, splátkách, vyživovací povinnosti, příjmech, nákladech na živobytí, počtu osob, s nimiž vede společnou domácnost a podobně. V jiných případech věřitelé také obvykle uvádějí a dokládají, že ověřili poměry dlužníky kontrolou v Centrální evidenci exekucí, systémech SOLUS, NRKI a dalších. Pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr vyvolávají též pouhé 2 splacené splátky úvěru (jež plynou z přehledu čerpání a splátek). Na splnění povinnosti věřitele tak nelze usuzovat ani z dlouhodobého fungování úvěrového vztahu, jak se stává v řadě jiných případů. Žalobce nepředložil jiné důkazy o posouzení úvěruschopnosti. Soud nemá předložený výpis z účtu za důkaz dostačující k prokázání splnění povinnosti věřitele výše uvedené. Proto soud na smlouvu hledí jako na smlouvu neplatnou ve smyslu konstantní judikatury vyšších soudů, vyjádřené, například, v rozhodnutí Krajského soudu v adresa ze dne 27. 4. 2021, č. j. -80: Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Získané informace pak mají posoudit s odbornou péčí, nikoliv je pouze shromáždit a dále nehodnotit.

4. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. (ust. , ) Věřitel však poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a proto lze uvažovat pouze o nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení jako nároku na vrácení bezdůvodně vyplacené (a dosud nesplacené) částky. Povinnost žalovaného vydat bezdůvodné obohacení plyne z ust. , , ve znění pozdějších předpisů: Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalovanému se dostalo 60000 Kč převodem na jeho účet, jak dokládají 2 potvrzení ČSOB o provedení transakcí. Žalovaný splatil 8 242,74 Kč, jak dokládá přehled čerpání s plátek. Soud tedy vyhověl co do rozdílu mezi těmito částkami, když nárok žalobce hodnotí jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Ve zbytku žalobu zamítl, protože ostatní požadované částky mají svůj právní základ v neplatné smlouvě (poplatky a úroky). U úroků z prodlení soud vychází z konstantní judikatury českých soudu, jež se ustálila na takovém postupu - vyjádřeno např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. -262: Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení věta první ve spojení s o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Samotný , o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: právnická osoba s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Žalovaný tak dosud není v prodlení, a proto soud žalobci nepřiznal úroky z prodlení.

5. Podle ust. zákona , , ve znění pozdějších předpisů soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

6. Právním předpisem upravujícím výši náhrady nákladů je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. advokátního tarifu se výše mimosmluvní odměny stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Podle ust. advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty: do 500 Kč. 300 Kč, přes 500 Kč do 1000 Kč. 500 Kč, přes 1000 Kč do 5000 Kč. 1000 Kč, přes 5000 Kč do 10 000 Kč.. 1500 Kč, přes 10 000 Kč do 200 000 Kč. 1500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč, přes 200 000 Kč do 10 000 000 Kč.9100 Kč a 40 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč, přes 10 000 000 Kč.48300 Kč a 40 Kč za každých započatých 100 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 000 Kč. Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i závazku. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. (ust. advokátního tarifu) Advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, zejména na soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy a fotokopie. Nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby. (ust., 3 advokátního tarifu)

7. Za tarifní hodnotu soud považuje 57337,59 Kč (dlužnou jistinu poplatky, bez kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení). Zástupce žalobce účelně vykonal 4 úkony právní služby - převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání žaloby u soudu. Písemné vyjádření ze 30. 10. 2024 soud nepovažuje za účelně provedený úkon, když listinné důkazy o posouzení úvěruschopnosti mohl a měl žalobce označit a předložit již spolu se žalobou, event. při jednání soudu. Náleží mu odměna ve výši 4x 3420 Kč. Podle ust. § 13 advokátního tarifu mu dále náleží paušální náhrada hotových výloh ve výši 4 x 300 Kč. Dále náhrada cestovních nákladů za cestu k jednání soudu, z adresa a zpět, automobilem značky Mazda, RZ SPZ, při ujetých 70 km, průměrné spotřebě 7,2 l benzinu/100 km, ceně benzinu 38,20 Kč/l, a základní náhradě 5,60 Kč/km dle , celkem 584,50 Kč. Dále náhrada času promeškaného při cestě (4 půlhodiny), ve výši 4 x 100 Kč. Dále mezi náklady řízení náleží 21 % daň z přidané hodnoty, kterou je povinen zástupce zaplatit z odměny a náhrad, a zaplacený soudní poplatek 2294 Kč. Celkové náklady řízení na straně žalobce tak odpovídají 21490,04 Kč. Taková náhrada byla žalobci přiznána.

8. Zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátu. (ust. ).

9. Soud zvážil, zdali snad v tomto případu nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání náhrady nákladů řízení ve smyslu ust. . Nenalezl takové důvody. Žádný z účastníků je neuvedl a neplynou ani z obsahu soudního spisu.

10. Povinnost uloženou rozsudkem je třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení ). Soud nenalezl důvod pro určení jiné pariční lhůty. Žádný z účastníků nic takového neuvedl a neplyne to ani z obsahu soudního spisu. Nevznikl spor o dobu splácení přiměřenou možnostem žalovaného. Tomu odpovídá obvyklá 3denní lhůta k plnění.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu. Odvolání je třeba podat u tohoto soudu ve dvou vyhotoveních. Rozhodl by o něm Krajský soud v Hradci Králové.

Pokud by snad žalovaný nesplnil povinnost uloženou tímto rozsudkem, vystavil by se nebezpečí výkonu rozhodnutí za použití státního donucení.